Knulp

Knulp https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413896/bmid_knulp-8Ao-413896.jpg 4 56 11

Knihu Knulp publikoval autor prvý raz v roku 1915 s podtitulom Tri príbehy z Knulpovho života. Sú to poviedky, ktoré Hesse napísal v rôznych obdobiach, ale vydal ich pod týmto názvom až v druhom roku vojny. Autor necháva hlavného hrdinu odmietnuť meštiacky život, túlať sa a žiť veľmi slobodne. Knulp si kladie otázky zmyslu života a nakoniec preňho tú otázku základnú: či týmto túlaním nepremrhal život... Ako je pri Hesseho knihách dobrým pravidlom, tulák Knulp reprezentuje jeho samého resp. časť jeho osobnosti. On sám k potulke inklinoval, túžil po nezávislosti a celý život sám hľadal odpovede na otázky, ktoré rieši aj hrdina tohto diela. Naše vydanie vychádza v edícii Torquis a je výnimočné dvoma zaujímavými textami z pozostalosti, ktoré nakoniec Hesse v oficiálnom vydaní nepublikoval a tiež výbornou štúdiou celej knihy z pera veľkého znalca Hesseho diela Volkera Michelsa. Zmienené tri texty vychádzajú v československom priestore prvý raz. Ako ilustrácie sme použili tri akvarely Hermana Hesseho.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Novely

Vydáno: , Petrus
Originální název:

Knulp , 1915


více info...

Přidat komentář

špulo
01.08.2023 5 z 5

Toto bola kedysi láska na všetky pohľady. A doživotná. Vlastne, by som tu mohol ocitovať vlastný komentár ku knihe "Dobrý človek ešte žije". Použijem len časť poslednej vety: Aby hlava dokázala snívať, srdce vnímať a.... myseľ dokázala mať nadhľad. No a ten úsmev samozrejme ;)).

ibáG
17.03.2021 4 z 5

Pro mě milá novelka, která ve mně podpořila svobodného ducha. To tulactví je mi něčím sympatické, ale pozor: není růže bez trnů, na což autor mimoděk upozorňuje. Jako by autor říkal, buď, a nebo. (V dnešní době je díky bohu možnost žít i něco mezi tím). Je tam i trochu filozofování a prostor pro vlastní úvahy čtenáře. Knulp si stojí za svým způsobem tuláckého života i přes závažné onemocnění až do jeho úplného konce.

Od tohoto autora první kniha, kterou jsem četla. A bylo to vydání z r. 1958 - Edice ilustrovaných novel. To se mi moc líbilo. Miluju ilustrace v knihách!

Osobní poznámka: Pro mě bylo fajn, že jsem to měla rychle prečtené vzhledem k tomu, že jsem předtím četla bichli o 700 stranách s náročným tématem:-).


douchová
04.08.2020 5 z 5

Opětné čtení po letech rozhodně nic neubralo na zážitku, spíše naopak, objevují se nové vrstvy.

klara1550
26.05.2020

Takové zvláštní čtení...

danielpernik
25.10.2019 5 z 5

Pohodové čtení o tulákovi a moudrostech života. Moc hezky napsané. Už si asi ani nemyslím, že jde s Hessem sáhnout vedle.

DeepSea21
23.06.2019 5 z 5

Příběh člověka který si žije po svém,nikomu tím neubližuje a stal se tak svobodným že už jeho samotná existence je projevem rebelie a odporu.

pajaroh
28.03.2019 4 z 5

Jednoduchý příběh, který v sobě skrývá hodně filozofie a otázek o hodnotě života, předsudcích, vymanutí se z pravidel společnosti... takové obrázkové povídání o romantickém tuláctví, které má svůj smysl v obohacování života usedlých přátel, uvázaných ke svému majetku.

" Opravdu nevidíš, že všecko je dobře a v pořádku a že nic nemohlo být jinak? Chtěl bys být teď pánem nebo řemeslnickým mistrem a mít ženu a děti a večer číst noviny? Copak bys zase hned neutekl a nespal s liškami v lese a nelíčil vějičky na ptáky a nehrál si s ještěrkami?"

...škoda, doba Knulpům nepřeje...

Rihatama
21.11.2018 5 z 5

Člověk. Tulák. Šprýmař. Jak těžké, žít bez střechy nad hlavou. Jak snadné, žít bez závazků, bez odpovědnosti, bez starostí o majetek, práci, ženu, děti. Možná taky ne. Přitahoval mě tento bezstarostný šprýmař, pro kterého spořádaný život nic neznamenal. Jenom to neodolatelné nutkání, to tak trochu znám. Knulpa žene z místa na místo. Místa, stejně jako lidi, poznává a zase opouští. Je svobodný. Je sám. A přemítá o člověku, o životě a o tom, zdali právě tohle je ta správná volba. Našel Knulp smysl svého života? Zajímavý příběh a úvahy o smyslu života a jeho podobách, který v dnešním světě regulací, kreditních karet, podmostních lepenkových kartonů a domů armády spásy nemá paralelu.

Lessana
21.10.2018 5 z 5

Pre mňa príjemne clivé a melancholické čítanie (presne ako ten dážď za oknom vo farbách jesene), vľúdne sa prihovárajúce sympatickou postavou Knulpa, s ktorým mám veľa spoločné... Knihu som vytiahla z domácej knižnice "náhodou" a som rada, že som sa prostredníctvom nej mohla zoznámiť s autorom. Je mi blízka jeho lyrická epika, pomalé tempo rozprávania, krásne generované obrazy, typy postáv a v neposlednom rade posolstvo tohto zvláštneho príbehu obsahujúceho mnoho životných právd. Posolstvo, že dobré a správne je to, čo cítime, že je dobré a správne. Nie to, o čom si iní myslia, že by sme robiť mali.
Ani sa nečudujem, že autor bol dobrým priateľom s R. Rollandom. Obaja majú k sebe blízko - životným poznaním, vierou v dobrého človeka, intenzívnou kritikou vojny, individualistickými hrdinami a mnohým ďalším. Všetkým tým, čím mi obaja učarovali :).

Jass
19.02.2018 4 z 5

Tuhle knížečku jsem četla na dvě etapy. V té první mě přiznávám příliš nezaujala, asi proto, že od knížky s tak "cool" názvem jsem čekala něco víc... O to víc mě překvapila, když jsem se teď dokopala k jejímu dočtení. Její esence jako by z ní přímo prýštila, špatně se to popisuje, a snad se o to tedy ani nebudu pokoušet. Knížky Hermana Hesseho jsou neskutečně zvláštní a mě ta jejich zvláštnost začíná bavit. Ač se tak trochu tváří, tak neřeší nijaké nové, ani závažné otázky, jsou to atmosférické knížky, které na vás beze zbytku přenesou všechny emoce, které obsahují. Vážně jsem vděčná, že jsem ji mezi tím nádobím na půdě našla :D.

jardadr
02.04.2013

Prozaická báseň o svobodě, dobru a hledání smyslu života. Hermann Hesse pro mě dříve byl tak velkým literárním pojmem, tak vysoko čněl v mých představách, že jsem podvědomě nikdy po jeho knihách nesáhl, snad z obavy, abych sám sebe neshodil. Zase jen předsudky. Dnes vím, že tento pán nám má co říci každému. Tato knížka to jen dokazuje. Je to na devadesáti stránkách zkoncetrovaná krása. Už se chystám na další Hesseho knihy. :-)
Po přečtení této povídky ve mně stále hlodá neodbytná myšlenka: o jak moc více svobodnější jsme, než byli lidé konce devatenáctého století? A o kolik svět opravdu pokročil v myšlenkách svobody a tolerance?
Vemte si Knulpa; toulá se po tehdejším Německu, na živobytí si buď někde vydělá, nebo si ho vyprosí od známých, přátel a dobrých lidí. Na oplátku může nabídnout jen svoji dobrou náladu a společnost. Lidé se sice pozastavují nad tím, že nevyužil nadání a předpoklady, které měl, ale nevyčítají mu to. Spíš ho pro to litují. Nanejvýš někteří měšťáčkové porovnávají jeho "životní nezdar" se svým " úspěchem".
Jak by to vypadalo s Knulpem dnes? Jak by na něho dnešní pokroková, moderní doba pohlížela? Jako na socku, houmlesáka, příživníka, nezaměstnaného a neplatiče daní - tedy přítěž pro "slušnou, poctivou" společnost, málokdo by s ním vůbec prohodil slovo, možná by si na něm mládež z dobrých rodin pocvičila hmaty a chvaty.
Bohužel...