Knihy džunglí
Rudyard Kipling
Knihy džunglí je dvoudílná kniha dobrodružných povídek a novel Jde vlastně o jakýsi zvířecí epos v próze odehrávající se až na dva příběhy v indické džungli. První kniha obsahuje sedm, druhá osm povídek, respektive novel. Ty jsou uvedeny krátkou básní a na konci každé z nich jsou uvedeny další básnické texty, doplňující vyprávění. Více než polovina z nich (tři v prvním a pět ve druhém dílu) se týkají malého indického chlapce Mauglího (anglicky Mowgli), kterého unesl z vesnice lidožravý tygr a zachránila jej vlčí smečka. Tyto příběhy jsou někdy vydávány zvlášť s titulem nesoucím jméno svého hlavního hrdiny Mauglí, což prý znamemá ve zvířecí řeči Žabáček (jméno dostal chlapec od své adoptivní vlčí matky). V knize totiž zvířata spolu rozmlouvají, lidé však o tom vůbec nevědí a jejich řeč nevnímají. Mauglí se však řeči zvířat naučí a stane se plnohodnotným obyvatelem džungle i příslušníkem vlčí smečky.... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Příroda, zvířata
Vydáno: 2000 , BB art
Originální název:
The Jungle Books , 1906
více info...
Přidat komentář
Je zajímavé přečíst si znovu v dospělosti knihu, kterou jsem jako dítě méla ráda. Dnes už mě tak neuchvátila, jako tehdy. Možná zase za pár let.... kdo ví...
ČV 2019: Kniha, která má v názvu slovo kniha
Příběhy Mauglího se mi líbily, ale ty příběhy vložené mezi ně podle mě dojem hodně kazily. K téhle knížce už se určitě vracet nebudu.
V rámci Výzvy 2019 jsem po létech znovu sáhl po těchto zvířecích pohádkách či bájích z indické džungle Rudyarda Kiplinga. Tématicky i umístěním se z toho rámce vymykají Quiqern, situovaná na sever mezi Inuity a Bílý lachtan.
Kniha má dvě části - První kniha džunglí a Druhá kniha džunglí obsahují báje podle mne rozdílné úrovně a to především obsahově – od napínavých přes moralizující až po nepříliš povedené (pro mne Hrobaři).
Většina je spojena postavou Mauglího, který vyrůstá v džungli mezi šelmami. V první povídce (budu používat toto označení místo báje) Mauglího bratři, je Mauglí, nahatý malý chlapec, unesený od rodičů právě tygrem Šér Chánem, zachráněn před tímto tygrem vlčí rodinou a posléze přijat do smečky. Vyrůstá v džungli, aby se v poslední povídce Druhé knihy, Jarní běh, vrátil do "člověčí smečky".
Dějem dalších povídek jsou jeho příběhy z džungle spojené s notoricky známými "postavami", jako starý vlk – vůdce smečky Akéla, černý pardál Baghíra, hroznýš Ká, medvěd Bálú, již zmíněný tygr Šér Chán
a další.
Povídka Vpád džungle je hlavně o tom, že v Mauglího podvědomí přežívají některé lidské vlastnosti - touha po pomstě není v džungli a zvířatům dána, i když v knize je tento motiv použit i u šelmy - viz povídka Ryšavý pes. Ta sama o sobě má docela napínavý děj a je zajímavá taktikou obrany proti psům dhólům, kterou vymyslel starý moudrý Ká.
Některé příběhy jsou bez Mauglího, například Rikki-tikki-tavi nebo Túmé, miláček slonů. Jako příklad hodný následování (s trochou nadsázky) pro řadu lidi, by mohla sloužit povídka Puránbhagatův zázrak – jak se vysoce postavený a bohatý mahárádža zřekl světa a stal se poustevníkem. Přesto, že ve svém postavení a bohatství vystupoval příkladně: „Bohatství a moc vynakládal jen na věci náležité. Pocty přijímal, ale nevyhledával. Všeho toho se teď vzdal, jako když člověk odloží nepotřebný plášť.“
Nejen to, že zvířata mluví a myslí, to je samozřejmě součástí bájí, ale autor jim rozdělil i další vlastnosti připadající člověku – jsou zde šelmy a další zvířata moudrá i hloupá, dobrá i zlá, zbabělá i statečná a někdy až podlá. Tím je kniha nejen zábavnou a poutavou četbou pro mládež, ale může vyznívat jako autorova satira lidské společnosti.
Milý příběh Mauglího z džungle, který mi při čtení barvitě proplouval před očima, doplněný dalšími příběhy nejen z džungle, ale i z opačného mrazivého severu.
Je potřeba přečíst si knihy, které provázely generace silným příběhem, který přetrval tak dlouho! Kniha džunglí nesměla chybět a nezklamala!
Po téhle knížce jsem sáhla jen kvůli čtenářské výzvě. Přiznávám se,že mě nikdy nelákalo jí číst. A teď jsem ráda,že jsem jí přečetla. Fakt se mi líbila a bavila mě. Možná až na jednu povídku,která se mi zdála zdlouhavá a nudná. Ale jinak dobrý.
Tohle je klasika vhodná pro všechny věkové kategorie. Dobrodružství, přátelství, odvaha, zrada, zábava i hluboká pravda.
R.Kiplling mne nikdy nezklamal, velmi dobrá tvorba,nakonec to zfilmování jen potvrzuje.
Díky čtenářské výzvě to byl návrat do dětství. Povídky o Mauglím, lachtanovi a mungovi byly zajímavé a milé, ale ty ostatní byly zdlouhavé.
Kniha mi přišla hrozně zdlouhavá, jsem opravdu ráda, že jsem se dostala ke konci. Chtěla jsem se ale dozvědět víc o Mauglím a to se splnilo. Ostatní povídky pro mě byly občas jen nudné a moc dlouhé, i když se našlo i pár hezkých a čtivých.
Tuto knihu znám ve vícero vydání. Je to jedna z mála knih, ke které se můžu vrátit a neomrzí se mi. Ráda jsem si ji znovu přečetla pri čtecí výzvě 2019
Četl jsem to hlavně díky letošní ČV a příběhy se mi velmi líbily.Nejvíce Quiquern a pak samozřejmě i všechny příběhy z džungle.100%.
Kiplingův styl psaní mi nesedl, jelikož není schopen napsat delší souvisle plynoucí text, který by dokázal strhnout. Většina povídek na mě působila jako směs jakýchsi výkřiků na jedno téma. Kdyby se změnilo pořadí odstavců, nemělo by to na smysl a vyznění dané povídky valný vliv. Nebyly takové všechny, třeba povídka o ministrovi, který se vydal rozjímat do hor, nebo některé Mauglího příhody, byly vskutku dobré. Ale to je jenom zlomek knihy, která jako celek neobstojí. Nelze vyloučit, že se to ztratilo v překladu, ale každopádně jsou pro mě Knihy džunglí zklamání, a nevím, jestli tu poslední pětinu někdy dočtu.
Ke knize jsem se dostala jako malá slečna a na chuť jsem ji nepřišla - možná tím, že mi ji tatínek tak moc vnucoval a já od narození ,palice dubová, jsem se čtení bránila. Moji kluci knihu četli , když u dědy trávili prázdniny a tak jsem ani v dospělosti nepocítila touhu si knihu znovu přečíst. Teď jsem na ni náhodou natrefila a musím se panu Kiplingovi omluvit . Není to špatné povídání. Jen škoda, už jsem zas ve věku, kdy mi to milé povídání připadá takové naivní- ale milé.
Asi jsem už z toho správného věku, kdy jsem tuto knihu měla číst, dávno vyrostla. Ale hodila se mi do Čtenářské výzvy, a tak nebylo úniku ;-). Nebyla špatná a autora mám docela v oblibě, ale ne všechny příběhy byly stejně dobré. Podle mého názoru se asi nejvíc vydařilo vyprávění Rikki-Tikki-Tavi, potom povídka Bílý lachtan, která byla také výborná a moc se mi líbila, ale ostatní - aspoň podle mého názoru - byly už o něco slabší. Celkově tedy jednu hvězdičku strhávám ;-).
Patřím k těm, u kterých uškodilo, že jsem Knihy džunglí přečetla až v dospělosti. A také je škoda, že jsem tak dlouho nechala knihu bez povšimnutí a ve stínu Walta Disneyho, který udělal z Mauglího a ostatních úplně jiné osobnosti.
Štítky knihy
Indie přátelství Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno anglická literatura džungle rozhlasové zpracování dětská dobrodružství Mauglí příběhy o zvířatech
Část díla
- Bílý lachtan 1894
- Hrobaři 1895
- Jarní běh 1895
- Ká na lovu / Kajova honba 1894
- Kde se vzal strach 1895
Autorovy další knížky
| 1958 |  Mauglí |
| 2008 | Just So Stories / Bajky i nebajky (dvojjazyčná kniha) |
| 1968 | Knihy džunglí |
| 1971 | Stopka & spol. |
| 1970 | Stateční kapitáni |
Kniha Knihy džunglí je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 353x |
| Čtenářské výzvě | 301x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 711x |
| Chystám se číst | 162x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 17x |
Tu knihu si pamatuji z dětství jako ten divný přebal co leží na poličce a který mě svou modročernou barvou ke čtení nikdy nenalákal.
Všechno má svůj čas a já mohu spokojeně konstatovat, že to je dobrá kniha.
Děj je tak trochu na přeskáčku, některé příběhy (jednotlivé knihy džunglí) jsou z naprosto jiného soudku, než jsem čekal. Ale styl vyprávění je zábavný, nenudí a je i poučný.
Některé pasáže jsou hodně dramatické a popisované násilí je přirozenou částí života v divočině, což se člověku panelákovému může jevit jako trochu nemístné. Asi tak jako příprava králíka z králíkárny u babičky na dědině na nedělní oběd.
A to by mělo každé děcko aspoň jednou zažít, no ne? Tak to přece v přírodě chodí...