Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294572/bmid_kniha-zvlastnich-novych-veci-gDu-294572.jpg
4
390
111
Peter Leigh je misionář s pohnutou minulostí, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním...... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2016 , Kniha Zlín
Originální název:
The Book of Strange New Things , 2014
více info...
Přidat komentář
Ach, tak táto kniha sa do môjho rebríčka obľúbených kníh nedostane. Myšlienka pekná, cieľ autora som pochopila (aspoň myslím- odcudzenie vo vzťahu, slepá viera nielen ľudí), ale nepreniklo to ku mne.
Ještě ve mně tahle zvláštní knížka bude chvíli doznívat. Výborně vykresluje postupnou destrukci manželského vztahu, který při odloučení závisí jen na občasné písemné komunikaci, když se život partnerů tak dramaticky změní a rozdělí. K tomu originální pohled na meziplanetární misijní činnost a na pokusy vytvořit nekonfliktní společenství lidí. Opravdu knížka zvláštních nových věcí.
Ano, zvláštní kniha. Vnímám ji částečně jako jakési podobenství, částečně jako něco, čemu se v dramatu říká "modelová hra" - čili jde o vykonstruovanou krajní situaci prostřednictví které autor upozorňuje na nějaké jevy.
Chápu, co chtěl autor sdělit (alespoň si myslím, že to chápu), ale emocionálně mě tento román zasáhl mnohem méně než jiná jeho díla. A to proto, že mám problém se tam s něčím identifikovat. Zvláštního je až příliš a tím pádem se pro mně "zvláštní" stalo "cizím". A nemohu se zbavit podezření, že kdyby obsah knihy byl koncentrovanější do menšího rozsahu, dotkl by se mně víc - obrazně řečeno, že tentokrát "výkřik" by zanechal výraznější stopu než "melodie".
Nicméně to rozhodně neznamená, že bych románu chtěla něco vytýkat, jeho kvality jsou nesporné. Jen zde jde zřejmě o natolik specifická témata, že bude hodně individuální, nakolik se koho budou v době čtení knihy dotýkat.
Druhá Faberova kniha, druhé okouzlení, druhé nadšení. Je úplně jiná, než Kvítek. Kvalita se ale nemění a tak tedy ochotně a s radostí doporučuji ke čtení všem. A ne, není to sci-fi.
Tahle kniha je znepokojivou sondou do budoucnosti lidstva. Příběh plyne poklidným tempem a odhaluje z naší lidskosti to, co bychom raději zatajili před jinými lidmi...
Faber je neutrální sci-fista. Jeho vyjádření budoucnosti je milé, i když zároveň bolestivé. On se nestará o vědeckost. On popisuje budoucnost naší společnosti. Není nereálná, není ani příjemné to zjišťovat.
V podstatě je příběh banální. Možná již mnohdy použitý v povídkách, či snad i románech. Jen ten přílišný důraz na víru je tu jaksi navíc...
Jak já jsem pochopil, Faber nás donutí nahlédnout do našeho nitra. Odhalit naši dobrotu i zlobu. Vyznat se. A pochopit.
Z hlediska literárního tomu všemu chybí kapka většího napětí. Ale ono tam je. Ale Faber ho umí umě skrývat. Ono totiž o napětí nejde v první řadě. V první řadě jde o každého z nás......
Pro mě první kniha od tohoto autora a příště budu jistě vybírat lépe. Jsem ateista, i když to jistě nebude důvod proč mě kniha nudila. Více sympatií jsem chovala k manželce hlavního hrdiny, než k němu samému. Čekala jsem nějakou hlubší zápletku, vygradování... jediné co mě na knize bavilo, byl pomalý rozklad naší planety ( i když byl sledován dost z povzdálí, to je podle mě velice reálná hrozba.
Od Fabera jsem četla Pod kůží a to SF nemělo chybu! Ale Kniha zvláštních nových věcí, sic velmi dobře napsaná, mě prostě nudila. Asi jsem čekala něco podobného jako v první zmíněné knížce a to tedy nepřišlo ani náhodou. Dokonce jsem se domnívala, že cesta do jiné galaxie je jen zkouška a posádka je stále na zemi. Přiznám se, že jsem pak pasáže ba i kapitoly začala přeskakovat. Celkový dojem za mne vyjádřila čtenářka Chris146 nebo antuka.
S tímto spisovatelem jsem se již setkala, sice za jiných okolností (Pod kůží jsem viděla zfilmované), ale ruku na srdce, kniha mě oslovila, protože je prostě krásná. A po zjištění, že se jedná o sci-fi, jsem se rozhodla, že ji musím mít.
U Knihy zvláštních nových věcí mě překvapilo, jak moc zde bylo náboženství zastoupeno (ve smyslu, že u sci-fi to moc nebývá). Jinak nemám nic, co by se mi na knize nelíbilo - užívala jsem si popisy Oázanů (a jejich život, jazyk a všechno) a "krajiny" kolem základny, držela jsem palce lásce hlavních hrdinů a dělalo mě zároveň neklidnou situace a chaos na Zemi.
A i přestože se mi vztah Beatricie a Petera líbil, tak nějak jsem pořád doufala v jiný konec, kdy by se třeba Peter rozhodl nadobro žít mezi Oázany..?
Opravdu zvláštní kniha. I několik dní po přečtení o ní stále přemýšlím. Zdánlivě se nic neděje, ale v průběhu děje narůstá tísnivá atmosféra. Ačkoliv jde o sci-fi, čtenáři se nabízí srovnání se současným světem.
Tak nevím.. Právě jsem dočetla.. A už jsem se moc těšila, až knihu zaklapnu a odložím. Je pravda, že většinou jsem schopná knihu i v půlce přestat číst, když mě nebaví, ale tahle mě nějak táhla i přesto, že jsem se nudila. Vadilo mi neustálé odkazování na Boha a víru. Nemám nic proti náboženství, ale čeho je moc, toho je příliš. Hlavní hrdina byl divný. Nemastný neslaný, naivní, nezajímavý.. Ale i když jsem se pořád přesvědčovala, ať knihu odložím, nedokázala jsem to. Cca od strany 280 jsem totálně přeskakovala odstavce a knihu dočetla během dvou hodin. Myslím, že ten výtah, který jsem si z ní udělala byl tak akorát.
Zajímaví byli Oázané a jejich přístup k víře, líbilo se mi jak nekompromisně věřili a nezpochybňovali. Jinak pokulhával i popis zaměstnanců USIC. Celkově se tam nebylo moc s kým ztotožnit a na koho se těšit.. A konec..? Tak otevřený, že otevřenějš být ani nemohl. Spíš bych řekla nedokončený příběh.
Kniha se velmi dobře čte, hlavní hrdina je sympatický, jazykové zpracování je také kvalitní. Téma je zajímavé, já sama jsem pravidelný čtenář sci-fi, takže mi je kniha blízká. Čtení místy (často) v člověku zanechává takový znepokojivý pocit, což ale považuji za pozitivní. Konec bych si představovala o chlup jinak, ale uznávám, že je celé to chování ústředních postav takové lidsky uvěřitelné.
Může se klidně stát, že vás tato kniha uhrane, ale ze začátku budete marně přemýšlet nad tím, čím to je. Příběhem to určitě není, ten je docela všední, i když zahalen do hávu žánru apokalyptické sci-fi. Je to množstvím témat a myšlenek, které Faber dokáže rozvibrovat v hlavě přemýšlivého čtenáře. Ta kniha je vlastně o jazyce. Je o naší schopnosti se dorozumět a porozumět si. Je o nesdělitelném. Je i tom, jak lajdácky s jazykem zacházíme a zároveň jsme v něm uvězněni. Dostaneme-li se mimo rámec našeho světa, slova (jazyk) přestávají stačit. A ano, je to kniha i o lásce, o víře, o Bohu, o vztazích, o rodinné zátěži, o osamělosti člověka, který dokáže věci skoro jako Bůh, ale přitom si neví rady s vlastním životem...
Čtete-li knihy jen kvůli příběhům, tuhle nečtěte.
Docetl po stranu sto a dal se mi nechtelo. Sci-fi-laska-duchovno asi neni (zatim?) muj salek kavy. Treba nekdy...nebo nikdy.
Láska odchází - a svět s ní? Slovo je nástrojem nedorozumění. Neexistuje vina - jen špatná rozhodnutí v určitých situacích. A zcela nepochopitelní mimozemšťané jsou také jenom lidi... Nejsem schopna komentovat, jsem zasažena, skoro omráčena. Ta kniha bude dlouho doznívat. A možná seberu odvahu a přečtu si ji ještě jednou, aby mi došlo i to, co jsem nepochopila - nebo spíše vytěsnila...
Je strašné jak se vám Faber dokáže dostat pod kůži a pak vám nenabídne na konci rozhřešení. Ač příběh sám není nijak strašlivý, přesto z něj mám těžkou hlavu. Pokud chcete něco lehkého na čtení sáhněte třeba po Encyklopedii Britanice a Fabera nechte na jindy.
Kniha zvláštních nových věcí mě dostala. Nijak agresivně nebo podmanivě a urputně náhle, jak tomu bývám občas u knih zvyklá, ale nenápadně a lehce, postupně se dostala pod kůži a já si najednou někde za půlkou uvědomila, že nic tak zvláštního jsem opravdu dlouho nečetla. A zasloužilo by si to nejspíš říci jinak, abych neopakovala jen slova z názvu. Skutečně se za poslední dobu našlo dost dobrých knih, některým také nechyběl díl originality, ale tato kniha byla něčím mimořádná. Jiným světem, jiným nápady, jiným zpracováním, jiným jazykem. Tou blízkostí a vemlouvavostí dopisů, které si musíme vzít za své, pokud máme s někým jen trochu blízký vztah. Proto jsem skutečně ráda, že mi byla kniha doporučena, protože níže zmiňovaná kampaň mě naprosto minula a tak kdoví, zda bych se vůbec k tomuto autorovi nějak dostala. "Kniha" je zatím prvním dílem, které jsem od Fabera četla, ale jistě ne posledním. Jen mi přijde, že to byla pouze taková ochutnávka, začátek série, úvod, předehra... a po ní přijde mírná frustrace z toho, že pokračování nebude.
Knihu jsem si koupila v rámci Velkého knižního čtvrtku, a na rovinu řeknu, že jsem čekala větší zážitek. Jak už bylo několikrát řečeno, četla se dobře, jazyk je úžasný. Ale forma obsah nenahradí. Děj většinu knihy stojí na místě, stejně jako hrdina. A ačkoliv je příběh celý vyprávěn z pohledu Petera, nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Byl pro mě neživotná postava. Byla bych raději, kdyby se vše odehrávalo z pohledu Bey, kterou poznáváme jen skrz její dopisy nebo Peterovy značně zidealizované vzpomínky, přesto byla barvitější. Zápletka byla slabá a hlavní hrdina proplouval knihou bez větších peripetií. Až v poslední čtvrtině Peter ožil, ale to už knihu nezachrání. Jedná se spíše o referát z výletu než plnokrevný román. Nicméně jsou zde dobře popsané postřehy ohledně mimozemšťanů, zaměstnanců i planety, které si tak umíme dobře představit a vtáhne nás to do prostředí, které Peter obývá.
Po přečtení této knihy jsem nejprve byla překvapená, že už je konec, pak mi bylo líto, že už je konec a pak jsem začala přemýšlet, o čem vlastně tento příběh je. Je o lásce, o lásce mezi ženou a mužem, o lásce k Bohu i o lásce k lidem vůbec, ať žijí na Zemi nebo ve velmi vzdálené galaxii. Je o víře, o víře v Boha, víře v lidi, víře v sebe sama a o vlivu vnějších událostí na víru. Je o důležitosti spojení, vzájemného dorozumívání a blízkosti osob, o tom, že odloučení může vytvořit hlubokou propast, kterou lze jen těžko překlenout. A přitom je to vlastně mistrně napsaný příběh z nespecifikované budoucnosti, o nutnosti najít porozumění s úplně odlišnými bytostmi a přizpůsobit se úplně odlišným podmínkám. Lehký humor, ironie a úžasný jazyk (pro mě díky překladatelově umění) dávají tomuto dílu další rozměr. Stala se ze mě Milovnice Fabera třicetdva a díky této knize jsem se dozvěděla hodně zvláštních nových věcí.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura mimozemské civilizace misionáři Bible manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Kniha Kniha zvláštních nových věcí je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 500x |
| Čtenářské výzvě | 159x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 163x |
| Chystám se číst | 376x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha mě nadchla. Během čtení se mi dost proměňoval názor jak na jednotlivé postavy, tak na to jak to může dopadnout a jestli se mi kniha vůbec líbí. Nejprve jsem byla trochu otrávená z toho, z mého úhlu pohledu, trochu náboženského fanatizmu a říkala jsem si, jestli to vůbec dočtu. Pak jsem byla strašně zvědavá na domorodce na jiné planetě. Následně mi lezla na nervy manželka hlavní postavy. No a nakonec už jsem jenom žasla, jak to dopadlo a že takový závěr jsem nečekala, ač se mi hlavou honily různé možnosti. Takže za mě super. Velmi neobvyklé téma.