Kniha zvláštních nových věcí

31.05.2019

Čtyřka s odřenýma ušima. Upřímně nevím, co si o knize mám myslet, jelikož jsem z ní byl při čtení ale i po přečtení zcela rozčarován. Bohužel mi v českém překladu chybí autorova dokonalá lyričnost a hrátky se slovy, které zde chybí.

10.04.2019

V jistém bodě v čase je vše dobré. Třeba teď. Nevím, jak u vás, ale u mě suma sumárum ano. Ne, že by to bylo dokonalé, ale je to prostě dobré.
Stejně tak je tomu u ústředních hrdinů Faberova ve/nesmírného románu o putování do velké dálky (která může být jen ve vedlejším pokoji), o odloučení a stesku, jež nevnímají v dříve tak sehraném páru oba stejně (a které může probíhat u jednoho stolu), o tom, zda a jak je možné se změnit a zatočit s minulostí (anebo taky ne) a o tom, že i když pevně zavřeme oči, schováme se do kouta, budeme si na uši pevně tisknout dlaně a zpívat do ochraptění lalalala, okolní svět nás nakonec stejně dostihne a my se s tím, co se v něm děje, budeme muset nějak popasovat, protože to, co se nás ještě před rokem, měsícem nebo týdnem týkalo jen omezeně, jen z dálky, přes papír novin, monitor počítače nebo sklo televize, můžeme zítra najít hezky usazené na našem prahu.
Je to příběh o posedlosti a o tom, co všechno jsme našemu přesvědčení ochotní obětovat. Víra, misionářství, zápal pro věc - nová závislost, kterou hlavní hrdina nahradil tu starou a nechal ji, aby stvořila jeho novou osobnost, tu kontrastuje proti organické víře, kterou jeho žena měla celý život a jež byla jen jednou její částí (a o kterou tím pádem může přijít a stále zůstat někým, ne jen prázdnou nádobou, kterou je zapotřebí znovu naplnit).
Je tak snadné vzdálit se jeden druhému, když nás spojuje něco, co vyžaduje slepě věřit. Je to stejné se sny, plány, cíli, ale i koníčky nebo prostě jen jakoukoliv touhou, která nás pohání a jíž od určité fáze společně nesdílíme. Protínající se světy se začnou vzdalovat, najednou se dotýkají jen okraji a pokud se nezatáhne včas za brzdu, vytratíme se ze vzájemných gravitačních polí a už není cesty zpět.
Motiv cizího světa, otázky, kdo je tu vlastně mimozemšťan, stejně jako idea společenství vyprázdněného od emocí, od zavedený struktur, od všeho, co nás činí skutečnými individualitami (protože navzdory současné posedlosti vzhledem a tělem, to fyzická schránka je jen částečně), které jako jediné může dlouhodobě fungovat, je tísnivý a příliš veliký, než abych o něm dokázala napsat jen pár vět - a je otázkou, jestli bych to takhle brzy po dočtení vůbec dokázala.
A přesně tohle je pro mě to hlavní, co si z celého románu odnáším - řada otázek, na které budu muset nějakou dobu (možná naprosto neúspěšně) hledat odpovědi. Kdo (ne)? Kam až (ne)? Jak moc (ne)? Proč (ne)?
I kdyby na vás kniha neudělala ta hluboký dojem, pořád je to v prvé rovině zajímavý sci-fi příběh s varovným poselstvím. I to by mělo stačit.

20.03.2019

Přesně tak, je to kniha, je docela zvláštní, poměrně nová, věcí je v ní napsáno taky docela dost.
Od Fabera jsem četl několik knih, které byly čtivější, ale jak autor říká ... je to kniha zvláštních nových věcí.
Docela slušný čtení, vzhledem k obsahu, počtu stran a váze knihy, není zrovna vhodná ke čtení v MHD, což jsem naštěstí brzo pochopil a četl ji pak výhradně doma.
Služebník Ježíše 2016.

16.03.2019

Silný příběh, mistrovsky napsaný. Hluboká znalost křesťanských reálií i slabých míst křesťanské praxe. Proslov u příležitosti pohřbu je naprosto dokonalý. A ze závěru mrazí.

05.03.2019

Tak tohle bylo fakt zvláštní...
Hlavně ten konec :(

07.02.2019

Pro mě osobně jedna z nejobtížněji hodnotitelných knih. Od Fabera jsem předtím četl Kvítek a byl unešen a nadšen. Kniha zvláštních věcí se mi nejméně zezačátku četla podobně dobře a zajímavě. Jak však stránky plynuly dále, neustále rostl obtížně popsatelný pocit nenaplěného očekávání. Jako bych stále čekal na nějakou pointu, zápletku, děj, zvrat, cokoli... a ono stále nic nepřicházelo (a až do konce nepřišlo). Možná to byl záměr, třeba jsem přesně toto měl při čtení pociťovat, ale pro mě něco takového není důvodem, proč čtu knihy.

06.02.2019

Tahle kniha má jen jeden nedostatek, a i ten je vlastně další její předností. Totiž: co mám teď číst, abych nebyl zklamán?

20.01.2019

Fabera mám opravdu ráda (aspiruje na mého oblíbence) jako autora románů (Kvítek karmínový a bílý), povídkáře (Fahrenheitova dvojčata), dokonce i moderního básníka (Neskonalá), proto jsem se na knihu nesmírně těšila. Na stránkách rozehrává příběh o (vzdálenostně) skutečně velmi těžkém manželském odloučení. Sejde z očí, sejde z mysli jak se tak říká, hlavně v Peterově podání je toto rčení téměř doslovné, opakuje se v jeho myšlenkách, výčitkách i dopisech Bee. Při čtení jsem si vzpomněla na povídku G. R. R. Martina Píseň pro Lyu, která řeší velmi podobné téma.

S každou další stránkou jsem však na něco čekala. A ono to bohužel nepřicházelo. Stejně jako spojení mezi Beou a Peterem, měla jsem i já pocit, že ke mně příběh letí z dálky milionů světelných let a při své cestě toho spoustu poztrácí. Nijak to ke mně nedoléhalo, jen jsem četla, zůstala vůči příběhu chladná. Myslela jsem, že se to překlene Beinými dopisy a rozvratem na Zemi (což mi jako jediné přišlo zajímavé a vytrhlo mě z letargie), ale byly to jen pouhé vsuvky. Peterův pobyt na základně ještě šel, ale pasáže s Oázany mě příliš nebavily, místy až nudily... Pro mě tentokrát bohužel zklamání.

14.01.2019

Knizka, kterou jsem si musela precist dvakrat. Asi jedna z nejsmutnejsich a nejbezutesnejsich, jake jsem kdy cetla. Hlavni hrdina se vydava na vzdalenou planetu, aby tam mezi jejimi obyvateli na jejich duraznou zadost jako misionar hlasal slov bozi. Setkava se tam s velmi zvlastnimi tvory, na planete nudne a monotonni, a v podstate puste, nic nez lany hnede zeme, zadne reky, hory nebo lesy. Na planete, kde se dest toci v kruzich a kde je vzduch tak vlhky, ze se malem neda dychat. Jeho zena zustava na Zemi celici ekologickym a ekonomickym katastrofam. Kazdy z manzelu zaziva neco jineho a jeden druhemu se vzdaluji, presto je jejich laska neuveritelne silna a ma na pribeh zasadni vliv. Knizku doporucuji.

10.01.2019

Kniha, pro niž mi nebylo zatěžko obětovat svůj spánek. :) Je hodně smutná a zadřela se mi pod kůži nejvíc dojmem, že jsme všichni aspoň v něčem tak trochu jinde, než bychom měli a snad i chtěli být.

06.01.2019

Úžasně napsaný příběh apokalypsy člověka a Zeměkoule jako takové. Jemně a v náznacích. Prostřednictvím dopisů. Skvělý nápad. Zatímco kdesi v dalekém Vesmíru se hrstka lidí pokouší – řekněme kolonizovat – novou planetu, daleko na Zemi zuří ekologické a ekonomické katastrofy. Dozvídáme se to jen tak mimochodem, v rámci konverzace manželského páru. On – misionář, který přináší netradiční zvláštní a nové slovo Boží nové, nám neznámé civilizaci. Ona – těhotná zdravotní sestra, která musela zůstat na Zemi. On – nositel západní civilizace se pln odhodlání vydává šířit víru mezi „domorodce“, ale pod tlakem prostředí a odlišných norem se jeho jistoty začnou hroutit. Ona – tváří v tvář utrpení se vize světa spravovaného vlídným Stvořitelem jeví jako zoufalý únik před skutečností. Pod tlakem krizí se její křesťanský pohled otřásá v základech, je stále zoufalejší. Ve víře i v lásce.

V době, kdy Knihu zvláštních nových věcí tvořil, zemřela Faberovi manželka, která ho v psaní vždy podporovala. Tehdy prohlásil, že tento román měl být tím nejsmutnějším, co kdy napsal, a že s psaním románů končí. Kniha smutná je. Takovým zvláštním, snad novým, způsobem. A zda Faber skutečně už nic nenapíše, to ukáže čas…

07.11.2018

5* davam az s odstupem dvou let (!). Jedna z mala knih, na kterou nemuzu zapomenout, presto (nebo mozna prave proto), ze nejsem fanousek zanru...
Pamatuju si, ze jsem ji jednou v patek zapomnela v praci a hodinu jsem se pro ni vracela, abych ji mohla cist o vikendu...

02.09.2018

Skalní fanoušek žánru sci-fi nejsem, a tak lákadlem pro volbu této knihy bylo jméno autora - a i na potřetí pro mne čtenářské potěšení.
Síla jeho knih bez ohledu na žánr, který zvolí, je pro mne především v citlivém, chápavém a hlubokém vhledu do lidských duší, bez potřeby kohokoli soudit nebo mu nadržovat.
A tak i zde jsem dokázala chápat Petera na jeho dobrodružné misionářské výpravě na planetě Oáza, kde se objevování nového světa spojuje s pokušením naprostého, nekritického přijetí a adorace místními obyvateli (jehož motivaci částečně rozkryje až později) a zároveň se zneklidňujícími, čím dál více drásavými zprávami své ženy z domova...které útočí na samou podstatu jeho lásky a víry, rozpolcují jej pochyby o všem včetně sebe a nutí jej pomyslně si zvolit mezi láskou k ženě a bohu.
Stejně tak mi byla blízká jeho ochranářská a praktická žena Bea, ta z rozdělených partnerů, které je přisouzena role zůstat ve starém prostředí, nijak se nemoci podílet na fascinujícím dobrodružství, jež prožívá její muž, a aby toho nebylo málo, všechno v tom starém světě přestává fungovat a i ona prochází svou podobou krize ve vztahu i víře.
Kniha má samozřejmě i jiné linie příběhu, popis neznámé planety i jejich obyvatel, tamější trochu zvláštní osadníci ze Země, atmosféru všudypřítomně povlávajícího a všude pronikajícího větru a vlhkosti, tančícího deště...ale stejně jako u dříve čteného Kvítku a Pod kůží ve mně jako hlavní dojem především zůstává až bolestný soucit s lidskými aktéry jeho příběhu, ač nám o nich/o nás nenabízí žádné přikrášlující iluze.

04.08.2018

Přes exotické kulisy jsem tuto knihu vnímala jako docela prostě lidské vyprávění o vztahu muže a ženy a o "kráčení v pravdě". Věčné mužské pokušení - buď svou sílu zneužívat, anebo ji nepoužívat, vycouvat ze života, hodit se do klidu, neangažovat se. Ne nadarmo první žena dostala jméno, které voní po životě. Je to především Bea, kdo pro Petera odvádí svůj díl práce, svou otevřeností a zranitelností vykřesává jiskřičku života v srdci svého manžela, ať už lákáním, nebo šokovou terapií (nehraně, samozřejmě, prostě tím, že je), přitahuje ho z jeho dokonale uspokojivé a bezpečné schovky zpátky do reality. Která se nakonec ukáže být mnohem složitější a znepokojivější než jeho zbožná konstrukce. Ale Peter konečně stojí sám za sebe a já věřím, že právě to je místo, kde Hospodin může jednat nejmocněji.

29.07.2018

Psychedelická měsíční krajina s vizuálními prvky vyhaslé rudé planety, v jejíchž útrobách přežívají poslední exempláře svého druhu - země nikoho s názvem Oáza - planeta, která nedělá čest svému jménu, ale spíše jej popírá a vytváří mu trojrozměrné opozitum. Toto místo se má stát kolébkou příští „mimozemské“ civilizace - potom, co na Zemi dojde k apokalypse. Kněz, který dříve vyzkoušel všechno od alkoholu po heroin, se vydává na svou misi a misii na nový svět, aby šířil Písmo. Když se ale setká s tvory, kteří zde přežívají, zjistí, že se ocitl na planetě Boha. Kouzlu oddaných a všemu naslouchajících oveček propadne.
Zatímco jeho žena na Zemi čelí přírodním katastrofám, lidským tragédiím a nepříhodnému těhotenství, on se stává opěvovaným ztělesněním Krista. Fanklub Milovníků Ježíše roste stejně rychle jako se prohlubuje propast mezi ním a jeho manželkou, potažmo domovskou planetou. Ze vztahu, ve kterém dva sdíleli všechno - od výpadku proudu, přes zavrzání trouchnivějící okenice po sex, se stává vztah, kde dva nesdílejí nic mimo pár chatrných frází a ujištění o nehynoucí lásce. Ta je ovšem stále, překvapivě, věčná, má paměť, když přežívá ze vzpomínek, které ji v dobách jejich současnosti stvořily. Je láska zbavená prostoru a času posilující, nebo zraňující? A kde je víra v Boha, když člověk nevěří ani sám sobě?
Hovory mezi milenci oddělenými nekonečností galaxie a chybějící žitou přítomností jsou brilantním konstruktem uhnívajících mezilidských vztahů. Přestože nemocných, i tak obohacených, nebo spíše ještě víc zatížených - láskou. A ta Faberova bolí a trhá člověka na kusy.

„Proč by se člověk měl kvůli čemukoli vzrušovat? Všechno končí zklamáním.“

„Nemyslíš, že to, co je pravdivé, je většinou tak trochu kýčovité? Jenže nám je to tak blbé, že to vyšperkujeme. Jednoduché pravdy ve zdobném hávu. Takovéhle lingvistické vyšňoření má jediný účel - aby se lidé nezadívali na obsah našeho vysvlečeného srdce a mozku a neřekli: ‚To je ale trapný.‘“

„Ráno se mě kdosi v práci zeptal: ‚Kde je v tom všem Bůh?‘ Neskočila jsem mu na špek. Nikdy nechápu, proč lidé tuhle otázku kladou. Skutečná otázka pro náhodné diváky tragédie zdí: ‚Kde jsme v tom MY všichni?‘ Vždycky jsem se snažila najít odpověď na tuhle výzvu.“

21.05.2018

Sáhla jsem po ní, protože neobvyklé téma misionáře na cizí planetě mě zaujalo. Ze začátku mě kniha nenadchla, ale postupně, jak příěh pokračoval a byl čím dál tím exotičtější, jsem si knihu více oblíbila.
Oceňuji psychologické vykreslení postav, gradaci právě v psychologické rovině. Otázky zdraví a víry Oázanů byly pro mě špičkou této gradace. Pocity marnosti kazatele, který nemůže splnit očekávání svých oveček jsem si dokázala živě představit.
Odloučení a postupné odcizení manželů mi zde přišlo spíš druhořadé, i když se tomu věnuje velká část příběhu.

08.05.2018

Zatiaľ asi najlepšia sci-fi z tých pár, ktoré som prečítal.

04.02.2018

Podobně jako v knize Marťan, je zde možno ubrat polovinu zbytečného textu. Vybrat pointu příběhu a udělat další béčkový film, který také po roce zapadne do bezedných hlubin na ulož.to. V obsazení s Matt Damonem bych se na to ale rád podíval..
P.S. Experimentální modernistická fikce již vyšla z módy: James Meek - 2004

01.02.2018

Doufám, že Beu nakonec našel...