Kniha vzpomínek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti? Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec. Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli... Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/234746/kniha-vzpominek-SQX-234746.jpg 4.4276
Orig. název:

The Memory Book (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Domino
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Kniha vzpomínek

Přidat komentář
josefina_silena
07. března

Asi jsem čekala něco jiného. Ačkoliv hned první kapitola byla neuvěřitelně silná a hodně mi přiblížila myšlenkové pochody člověka s ACH, děj se v průběhu vyvíjel spíš romantickým směrem. Vzhledem k častému střídání vypravěčů a retrospektivnímu popisu vzpomínek mi vadilo, že dvě hlavní postavy mají podobná jména (Claire a Caitlin). Občas jsem se musela zastavit a zamyslet, kdo je kdo. Některé pasáže byly trochu moc kýčovité. Celkově je kniha napsaná velmi jednoduše a čtivě, byla jsem schopná přečíst třeba i 120 stran za den, což je u mě vzácnost. Pokud hledáte nenáročnou oddychovku s trochu netradičním tématem, je to určitě dobrá volba.

Jirinamac
05. března

Četla se mi dobře. Čekala jsem knížku plnou smutku, ale je i o krásných rodinných vzpomínkách tří generací žen. Je to má druhá knížka od autorky a určitě není poslední.

Olafa
27. února

Jako člověk, který nějakou dobu pracoval s pacienty s Alzheimerem a demencí, musím říct, že popsání dopadů nemoci na člověka je celkem výstižné. Jinak jak už bylo zmíněno níže, kniha je spíše milostným příběhem a některé dějové linky naprosto nepravděpodobné a nepochopitelné.

SlamLenka
23. února

Těšila jsem se na knížku, která mi přiblíží, jak se žije člověku s Alzheimerovou chorobou, místo toho jsem si přečetla dvojitý milostný příběh, kde Alzheimerova choroba je jen pozadí linky. Chování hlavních postav bylo zcela předvídatelné (jaká ironie, když člověk od osoby postižené Alzheimerem čeká vlastně opak) a i ten tajemný muž vlastně vůbec tajemný nebyl a já už od začátku tušila, jak se to s ním má...
Je to škoda, protože kniha je tak jen průměrným romantickým románem. Četlo se to ale docela dobře, bylo to svižné.

AjkaHynkova
22. února

Kniha se mi velmi dobře četla, ale není to lehké čtení. Občas jsem se neubranila slzám.

Kočičáci
02. února

"Láska přetrvává. Láska si nás pamatuje. Láska zůstává, i když tady už nejsme."

Ano, je to příběh hlavně o lásce, je lásky plný. Lásku si nejvíc uvědomíme, když ji začneme ztrácet.
Claire už bohužel nezbývá moc času v boji s ACH, proto začne psát knihu vzpomínek, dokud jí ještě paměť slouží. O své vzpomínky se dělí i všichni členové domácnosti. Vzejde z toho opravdu krásný, dojemný příběh, na který jen tak nezapomenete, protože je plný emocí. Ukazuje, jak je důležité, mít kolem sebe rodinu, aby vás měl v těžkých chvílích kdo podržet.

"Jsi moje dítě, moje dcera, moje malá holčička. Nezáleží na tom, jak jsi velká nebo kolik je ti let, pořád budeš moje milované dítě. Nikdy tě neopustím, Claire. Nikdy, co živa budu."

Poopie
31. ledna

(ne ach) , ale ACH... To byl ten důvod, proč jsem po knize sáhla, a taky proto, že je to téma (u nás) aktuální ...

Ale toto byla idylka, byl to slaďák, který Alzheimera popisuje docela jako pohádku.
Dějové linky okolo - Ryan... No budiž, ovšem nevěřím tomu, že by to někdo takto hrál proti ostatním členům rodiny, ano , může takovou hru hrát s nemocným, ale tak o tom řeknu ostatním, jistě by to pochopili spíš, než nechat je zažívat strach, že se nemocný ztratil.
Dějová linka kolem Caitlin je brak. Pardon, ale to je fakt největší blbost...

Přistihla jsem se, že ve volné chvilce při čtení této knihy, jsem raději prokrastinovala, než abych k tomu sedla.. Ale knihy se snažím dočítat. Tak jsem silou vůle dočetla.

Spoiler!
Ať jen nekritizuji, byly tam i momenty, které celkem věrně popisují náhlé změny stavu a i to chování, ale myslela jsem, že to bude kniha hlavně o tom a jak jsou rodinný příslušníci z nastalé situace OPRAVDU zoufalí, ale až na Grega se mají všichni vlastně celkem fajn, a dcera Cait zažívá snad nejšťastnější období života. Těhotná z nepovedeného vztahu, odejitá ze školy, maminka má před sebou poslední měsíce života (člověk by si řekl ve 20 pěkná sr***), ale ona po 2 dnech v Manchestru najde životní lásku a v takovém období jen lehce zaváhá jestli opustit mámu už teď kvůli tomu hodnému klukovi s nejhezčím úsměvem ...nebo ne wtf???. Tátova manželka, která se teprve dozví, že existuje ještě jiné dítě jejího manžela, jí přijme hned s otevřenou náručí nejen do vlastního domu, ale i do vlastního života, (může se to tak časem rozvinout, ale tohle není prostě normální první reakce, ne není) nabídnou ji s nimi dokonce bydlet... Nesmysl!!! Takhle to opravdu nechodí...

Jinak námět na knihu to byl ale pěkný, proto jsem taky po knize sáhla.

Knihu doporučuju, pokud chcete pohádku s trochou neobvyklého, ale pokud chcete číst o opravdové demenci a jejích dopadech na rodinu, a jako útěchu, že v tom nejste sami, tak rozhodně ne.

mayinka
30. ledna

Precteno behem jedineho dne. A na konci vetsina dobre dopadla.

Devil-Ivet
19.12.2018

Po knize Všichni jsme utkáni z hvězd jsem se hrozně těšila na další příběh od této autorky. A opět jsem nebyla zklamaná. Skvěle vykreslená situace, smutné a přesto tak živé. Stránky jsem hltala jednu za druhou, a přestože jsem takový konec očekávala, nedokázala jsem se odtrhnout. Mohu jen doporučit :)

myšpa
24.11.2018

Krásná kniha , nemoc viděna pohledem dcer a babičky. Smutná i veselá.

martiline
21.11.2018

Smutná ... a přitom krásná Kniha vzpomínek ...

Maanna
19.11.2018

Bylo by to někde mezi třemi a čtyřmi... Líbily se mi popisy stavů Claire způsobené nemocí, kdy se z pocitu, že všechno zvládne, dostávala do naprostého zmatku, i když tedy linka setkávání s Ryanem mi už tak realistická nepřišla. Je pravda, že i jinak je v příběhu plno klišé a mnoho situací je značně přitažených za vlasy, jak již bylo zmíněno, především příběh Caitlin je takový dost nereálný... Ale některé scény byly celkem zábavné, i když méně cukrkandlu by knize určitě prospělo.

bigben
12.09.2018

Nějak jsem se nemohla smířit s osudem hlavní hrdiny, může to potkat kohokoli z nás. Hodně jsem si poplakala.

saman001
30.07.2018

Dost depresivní, ale rozhodně stojí za přečtení. Nebýt nepravděpodobných dramatických zvratů a nečekaných milostných zápletek jak ze špatného filmu, byla by to kniha dokonce výborná. Když člověk sleduje, jak hlavní hrdinka přichází postupně úplně o všechno, padá do propasti zároveň s ní. Myslím, že autorka si mohla odpustit kýčovité romance, příběh by byl daleko silnější.

Leeonteena
27.07.2018

Četla jsem od autorky Všichni jsme utkáni z hvězd, kniha se mi moc líbila, i když stylu psaní jsem musela přivyknout. Bohužel jsem se od té doby už pročetla spoustou o dost lepších a silnějších knih a po Knize vzpomínek jsem sáhla, když jsem dočetla Mezi krásou a ošklivostí (která mě naprosto odzbrojila). Možná i to ovlivnilo můj kritický pohled na tuto knihu. Jsem zklamaná! Očekávala jsem ryzí příběh ženy v boji s Alzheimerem a místo toho jsem dostala sladkou love story jak z young adult knihovny. Byly tam dojemné i smutné pasáže, ale příběh působil těžkopádně. Trápila jsem se s ní dlouho a dočetla jsem jí z donucení. Zařadila bych to do oddychové četby, není to zlý, ale není to prostě to co jsem čekala.

Analady
03.06.2018

Knihu jsem nedočetla, proto ji nehodnotím. Čekala jsem příběh člověka, který bojuje s Alzheimerovou chorobou. Ale přišlo mi, že se děj daleko víc točí kolem života její dcery. Každopádně knihu nezatracuji, časem jí dám ještě šanci.

MartasR
06.05.2018

Pěkně propracovaný příběh. Jen asi ve dvou třech momentech jsem měla pocit že je hodně nereálný (napr. Seznámení se Zachem..).

ivulka15
04.03.2018

Okouzlující kniha.Vážné téma napsané s bravurní lehkostí. Doporučuji.

Mermaida
20.02.2018

Krásná a zajímavá kniha. Zajímavá svým námětem, lehce mi připomněla knihu "Hledá se Elizabeth", a hlavně film "Pořád jsem to já".
Tato kniha byla mým prvním setkáním se spisovatelkou, a rozhodně ne posledním. Líbilo se mi jak příběh pojala, byl podmanivý, čtivý, laskavý, s nádechem smutku.
Za mě určitě ano! :-)

1casper
09.02.2018

Kniha se mi líbila, zlákal mě hlavně námět. O Alzheimerově chorobě se hodně mluví, ale málokdo si projevy umí představit v reálu. Měla jsem tu "čest" starat se lidi s touto nemocí, ale tato kniha mi dala možnost nahlédnout na druhou stranu a to ze strany pacienta.

Tím ale ovace na knihu končí.

Zápletka těhotné 20leté dcery, která se rozhodne zůstat sama, vyhledat biologického otce, ta mi přišla přitažená za vlasy. Nikomu nic nevadí, všechno je děsně sluníčkové.....

Totéž setkání s biologickým otcem, který i s novou manželkou dceru přivítají....pěkná kravina, takto to v životě nechodí....

mdvorak
06.02.2018

Mximalni spokojenost - kdo hleda knihu pro pohlazeni duse jedohlasne doporucuji. Postupne se ztracet a znovu vynorovat je narocne nejen pro hrdinku romanu, ale i vsechny v jeji blizkosti...

Sorrow
01.02.2018

No tak to ne... Čekala jsem syrový příběh o příšerné nemoci, čekala jsem postupnou degeneraci hlavní hrdinky, čekala jsem propracovanou psychologii postav, čekala jsem, že pocítím dojetí, smutek, soucit... Jenže Kniha vzpomínek nic takového nenabízí. Je to prachobyčejný romantický příběh sladký jako cukrová vata. Klišé, klišé, klišé...A ještě navíc příšerně předvídatelné. Meh, jsem hrozně zklamaná, protože už jsem od autorky četla Všichni jsme utkáni z hvězd a to bylo velmi citlivé a opravdové.
Z audioknihy jsem taky docela rozpačitá. Nemyslím si, že by byla namluvená nějak nekvalitně, ale zejména hlavní hrdinka Claire (Šárka Vondrová) na mě byla asi až trochu moc hysterická a narátorku Caitlin (Terezii Taberyovou) mám zas až moc spojenou s Jennifer Lawrence, za to ona ale chudák nemůže :)
PS: Teprve teď jsem si přečetla komentář Jizi (i když to tak možná nevypadá, protože jsme shodou okolností použily úplě stejnej obrat :D) a panebože - it tells it all :D

MT23
25.01.2018

Silný příběh.. Knihu jsem četla na dovolené a i přesto, jakého smutného tématu se týká, jsem si ji moc užila.. :)

Dagmar58
16.11.2017

Hezká kniha, pokud se dá říct hezká, když se týká tak závažného tématu nevyléčitelné nemoci. Láska, smutek, naděje, emoce, to všechno tady je, velmi dobře se čte a můžu jen doporučit.

Kateřina1011
08.10.2017

Začala jsem číst, a odložila ji. Vím, jak je těžké tohle téma a rozčilovalo mě sledovat hlavní hrdinku, která vzpurně utíká a pak neví, kde je. A pak mě něco donutilo zkusit to znovu a už jsem neodložila. Pěkný příběh, ačkoli pár výhrad bych měla, ale v konečném hodnocení jsem moc ráda,že knížka dostala druhou šanci.

LaDouceBrise
04.10.2017

Vzhledem k tomu, že jsem od této autorky četla už knihu Všichni jsme utkáni z hvězd, která mě okouzlila nejen svým tématem, ale i napínavostí, čtivostí a lehkostí, s níž je napsána, jsem už tak trochu očekávala, že i Kniha vzpomínek mě stejně zaujme a vtáhne do děje. Nebyla jsem proto moc překvapená, když jsem zjistila, že se kniha s největší pravděpodobností stane jednou z mých nejoblíbenějších. A taky se jí i stala, neboť nevidím jediný důvod, proč by se toto dílo Rowan Coleman, které se nejenže jako obvykle zabývá závažným tématem, což ho činí zajímavějším a nepochybně i poučnějším, je však taky napsáno s přehledem, prosyceno dojemnými okamžiky a nespočtem emocí a jeho děj se pozvolna ubírá ke konci bez toho, aniž byste se při čtení nudili, a vy po celou tu dobu... prostě nevíte, nemáte sebemenší tušení, jak to skončí. A když konečně přijde ono slavné rozuzlení, nejste překvapeni. Nejste vůbec překvapeni, protože přesně takovéto ukončení k tomuto typu příběhu naprosto sedí.

Je to až obdivuhodné, ale ať se snažím sebevíc, zatím se mi nepodařilo najít jedinou vadu Rowanina díla. Plně doporučuji.

ivusse
17.09.2017

Pěkná kniha... smutná i plná nadějí...

sabca
01.09.2017

Krásně napsaná kniha, která nás seznámí s postupem Alzheimerové choroby u matky dvou dětí. Doporučuji k přečtení

lencin
24.08.2017

Výborná kniha! Claire i všichni její blízcí jsou ovlivněni její progresivní Alzheimerovou chorobou. Doporučuji!

Jizi
22.06.2017

Zajímavé (a samozřejmě velmi silné) téma předčasně rozvinutého Alzheimera v kombinaci s několika (žel bohu velmi málo) silnými scénami nemůže v žádném případě vyvážit plytkost děje a stereotypní unylost postav.
Kniha vzpomínek je takové typicky "ženské" čtení. Osobně tuhle škatulku ze srdce nesnáším, ale něco na ní asi bude. Neumím si představit chlapa, který by tuhle rádoby srdceryvnou limonádu přečetl a neslezly mu z toho nehty aspoň na jedný noze. Přestože základní osa příběhu (matka - dvě dcery (20 a 3) - demence a vidina brzkého konce krátce po čtyřicítce) vyloženě čiší potenciálem, autorka jej uchopila v souladu s tématem tak dementně, jak jen to šlo, snad aby se někdo necítil příliš sklíčeně.
Všechny postavy jsou krásný a úžasný a obětavý a děsně hodný a chápavý a milý. Nikdo není tlustý, brýlatý, šišlavý, pajdající, koktající. Nikdo nemá žádný zásadní problém (až teda na toho Alzheimera), všichni jsou v jádru zlatí lidičkové se srdíčkem na správném místě, kteří navíc vypadají jako by z hollywoodu utekli. Hotová cukrová vata. A tím samozřejmě teprve začínáme.
Samotný děj se točí kolem slaboučké zápletky vystavěné na jednom zatajeném těhotenství - už vidím dvacetiletou holku, která kopne kluka, co s ním chodí, do zadku, přestože je těhotná a on ji nebije/nepodvádí/nechlastá/nefetuje... a rozhodne se být s děckem sama. Budou jich zástupy - protože ona už tehdy ví, že on není ten pravý. Jasně, vezměme otcům děti! Oni přeci nemají právo podílet se na výchově... Základní premisa v mých očích nečiní z hlavní postavy hrdinku, ale sobeckou slepici, kterou v jejím rozhodnutí podpoří dokonce i její matka. Tak když je holka ve dvaceti tele, tak aspoň ona by mohla mít rozum? Ale kdeže. Poté, co začne Claire, jak se ústřední postava jmenuje, blbnout, chce najednou, aby se její dcera s biologickým otcem seznámila. To, že on má vlastní rodinu a život, ji vůbec nezajímá. Jasně, nic mu neřekla, nechala se zapírat, ale teď, po 20 letech, je na čase, aby přijal dcerušku sakum prdum! A víte co? Víte, co se stane?! No jasně - on to udělá! A kdyby jen on! Jeho manželka a dvě dcery jsou naprosto v pohodě, když k nim nakráčí vyšinutá ženská s těhotnou adolescentkou a sdělí jim: tramtadadá, tady nás máte! (Dokonce se obejmou. Obejmou!! Umíte si to představit?)
Ano, jistě, dcera je totiž taky ve dvaceti těhotná a protože se historie trapně opakuje, i ona zůstává sama, bez dokončené školy. Tedy, ona sama nezůstane, protože stačí, aby vešla do baru a chovala se jako arogantní, vylízaná pinda a hned jí padne k nohám nejkrásnější kluk ve vesmíru (jenž shodou okolností pracuje za barem a taky nestuduje a umřela mu máma, takže je děsně chápavej) - a stačí dvě holý věty a on ví, že ona je ta pravá. (Dá se zívat a zvracet zároveň? Dá - zííí-grrrrc-vvvv.)
A pak je tu mladý manžel hlavní hrdinky, který s ní má tříletou dceru, prostě lásky jejího života. Na něj je navázaná druhá, děsně tajemná zápletka knihy (začínám být v zívání/zvracení fakt dobrá).
Ne, naštěstí o Alzheimeru nic moc nevím. Ne, naštěstí jsem nikdy neměla tu čest se s někým, kdo jím trpí setkat, natož o něj pečovat. A doufám, že mě to stejně jako tsunami nebo horečka dengue nikdy nepostihne. Přesto se nemůžu ubránit tomu, že autorka s nemocí nakládá tak, jak se jí to hodí. Protože tohle je prostě... dementní.
Jedna hvězda čistě pro mě za statečnost, že jsem to dokázala dočíst.