Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12323/kniha-lesu-vod-a-strani-12323.jpg
3
204
41
Kniha, která vznikla v moravských lesích u Řečkovic a Bílovic, obráží Neumannův poměr k přírodě a jeho představu dokonale rozvinutého člověka. Je básnickou oslavou přírody ve všech jejích ročních proměnách, zpěvem o životě, radosti a kráse, holdem živelnému smyslovému okouzlení, v němž se milenecká láska pojí s rozkoší z prostého bytí.... celý text
Přidat komentář
Nejsem bůhvíjaký čtenář poezie, ale občas něco přečtu. Tohle ale není úplně můj styl, jsou tam hezké momenty, ale jinak nějak nemám to nadšení pro přírodu jako autor.
Ale do výzvy a jak doplnění školního vzdělání super.
knihu jsem četla (přetrpěla) kvůli výzvě, tím že splatím část dluhu ze školních let.....nikdy jsem nebyla na poezii, ale loni jsem kvůli výzvě dala Máj a myslela, co to bylo za utrpení, ale oproti tomuto opravdu nevím... asi jsem literární barbar, ale tohle fakt nechápu, co je tím zamýšleno a proč to do nás ve škole valili horem dolem .... nebudu dávat hvězdičky, protože bych musela dát odpad, podle mě se to nedá číst .....bohužel
Nikdy jsem nějak netíhla k tomu, abych se dobrovolně začínala do básnických sbírek. S touhle to bylo podobné. Vlastně jsem si ji vybrala jen kvůli čtenářské výzvě. Poezii moc nerozumím a pokud jsou verše spíše lyrického rázu, dělá mi problém chápat, co tím chtěl vlastně básník říci (proto si ani netroufám hodnotit kvalitu díla hvězdičkami).
Jak už název sbírky napovídá, v hlavní roli je zde příroda. Často se setkáváme se řekou Svitavou, s nesčetnými lesy, potůčky, mýtinami atd. Vidíme a cítíme proměny přírody během roku. Leden nám přináší něco úplně jiného než březen nebo září.
Ač mi často dělalo velké problémy číst a alespoň trochu vnímat, i tak mne některé básně, nebo spíše jejich části nesmírně zaujaly.
Lípa
"Až sladká moudrost vejde v srdce lidská,
jak v úly med ze sterých snesen květů,
a práce bude radost harmonická,
jak pohanské a slavné kolonády
lip aleje ve chvílích velkých vznětů
tančící páry přilákají rády."
Prostě sloky
"Miluji hvězdná nebesa
pro jejich hloubku a krásu,
pro jejich modrou záhadu
Plničkou třpytného jasu."
Poezii mám ráda, ale tahle kniha není úplně mým šálkem kávy. Možná se mi jeví z pohledu dnešní doby patetická, nevím.
Zima je ale vykreslena krásně:
"To není země, to je zjev,
jenž vyplul z nekonečnosti.
Já, blázen, bod a cizinec,
jdu směšný mraznou večností."
Neumann se asi nikdy mým oblíbeným básníkem nestane. Přitom jeho jazyk je bohatý a některé obraty a figury velmi neotřelé, ale mě to dohromady moc neoslovuje a spíš to na mě působí klopotně... Mně se zkrátka celou dobu vybavoval Hujer a jeho nesmírná snaha... Není to žádná tragédie, v hodinách češtiny nebudou mít žáci žádný problém říci "co tím chtěl básník říci," ale možná to je ten problém - je to takové příliš doslovné a bez tajemství nebo prostoru pro fantazii.
Jako mladá jsem tuto knihu milovala a četla snad tisíckrát. Teď jsem se k ní vrátila a voněla mi nostalgií, přiznám se , že jsem si u tohoto čtení trochu pofňukávala nad tím, jak život letí, jak jsem najednou úplně jinde, než před lety, kdy jsem si nad verši snila u babičky na seně. Moc milé čtení, přehoupnete se s ním do voňavého , prázdninami vonícího léta, zlatého podzimu i láskou protepleného jara. Nádhera.
K této knize mě přivedla čtenářská výzva 2019. Naposledy jsem četla verše jako dítě školou povinné a odrazovaly mě od nich následné povinné rozbory básní. Verše v této knize se mi četly kupodivu velmi dobře. Možná je to i tím, že je jaro, příroda se zrovna probouzí a to, co chtěl autor svými verši vyjádřit je právě souznění člověka s přírodou a jeho pohled na život. Dovedu si přestavit, že si sednu večer pod strom na lavičku a po celodenním shonu se zklidním například básní „V modřínech“ jejíž konec zní: „Modřínů vlající chocholy nad hlavou šuměly mi, les v nitro vcházel mi pomalu a všemi smysly mými.“
Kniha patří do Výzvy 2019. Dlouho jsem žádné básně nečetla. ale tyto mě fakt oslovily. Mám skoro chuť se sebrat a jít se courat někam do přírody. Ale tady? Kam, kam, KAM? Tady už není ani kousek panenské přírody. Na takové toulky se můžu vydat už jenom ve vzpomínkách. Kde bych si dneska mohla jen tak natrhat vlčí máky, chrpy nebo pryskyřník? Dříve tu byla krásná příroda, dnes jsou všude jenom túje a beton...
Nádherné verše, které opěvují naši přírodu ve všech jejích denních i ročních proměnách. Od probouzejícího se rána až po večer a noc, kdy vše uléhá k nočnímu spánku. A proměny přírody od jarního probuzení až po její zimní spánek. Básník také často připodobňuje verše opěvující lesy, louky a řeky k lidskému bytí, jeho mládí, zrání a stárnutí.
Blasfemicky, panteisticky text a vynimocny cyklus. Na dnesok trochu pateticke, niektore basne z cyklu vsak test casu vydrzali.
Ne vše ...... , ale perly se najdou.
Citace :
" Tak ve kraj lahodný, kde země sladce dýše,
kde člověk rozkoše jen sobě připomíná,
a v soumrak vášnivý, jenž jako měkká skrýše
pro lásku hlubokou svá hebká křídla spíná."
Krásné básně, některé horší jiné lepší. V zásadě se ale kniha dobře čte a je zajímavé zjišťovat jakým pohledem se pan autor díval na svět. Některé jeho přirovnání a asociace by mě rozhodně nenapadly.
Básně moc nečtu,ale je několik vyjímek a tohle je jedna z nich.Tyhle nádherné verše za to stojí.A tak si někdy večer sednu a kousek si přečtu a příště zase.Prostě nádhera.
Krásná je báseň Vstupní modlitba - parafráze na Otčenáš.
Ve jménu života i radosti i krásy.
Autor je dobrý pozorovatel přírody, ale vkomponovat do veršů a předat čtenáři i atmosféru dní strávených v lesích, u vod a strání, se mu moc nepodařilo. Možná se příliš soustředil na oslavný ráz místo niterného prožitku. Zajímavý je Autoportrét v červnu: "Z košile rozhalené krk nahý a smědý mi svítí a prsa lehce omšelá temnými kučerami. V mé tváři trochu vyžilé hnědé oči se vznítí, kdykoli políbí mě van proudící hlubinami." A také závěr Epilogu: "Stráně hoří, stráně hoří ... Odvane vše listopad ... Chtěl bych také - na chvíli jen - srdci , mozku dáti spát!"
Dle mého názoru je zde zjevné, jaké roční období má Neumann nejradši... Ty básničky byly v druhé půlce knihy strašně monotonní, jediným prvkem, kterým je rozdělil alespoň do dvou skupinek byl ten, když někam nacpal "milostné prvky"...
Básnická sbírka vsazená do okolí Bílovic nad Svitavou je směsí chvály přírody, milostných vsuvek, jakýchsi narážek na církev a vyjádřením autorových komplexů.
Osobně mi přijde škoda, že mnohdy vzletné verše jsou na některých místech, pro mě nepochopitelně, spojovány s vírou či nevírou, bohem či ateismem. Zřejmě se v tom odráží jakýsi vliv doby, zároveň však nějaká autorova touha po něčem, co jej převyšuje.
Krásné lyrické básně ... oslava přírody a jejích proměn, oslava života a krásy, a to vše dohromady nás nutí uvažovat na smyslem života a zároveň nabízí řešení - návrat člověka k přírodě:
"A viny odpusť nám, jež nevědomost plodí ...
... jsme děti svedené; jen bludičky nás vodí."
"Od divokých břehů šílených měst přišel jsem k vodě a lesům,
já, který se učím teď chápati jejich nedůvěřivost k lidem ...
... od člověka k člověku nesmírná cesta a ještě nedojdeš k cíli;..."
Štítky knihy
příroda milostná poezie básně roční období
Autorovy další knížky
| 1950 |  Kniha lesů, vod a strání |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 2000 | Dějiny ženy |
| 1897 | Satanova sláva mezi námi |
| 1971 |  Rudé zpěvy |
Kniha Kniha lesů, vod a strání je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 327x |
| Čtenářské výzvě | 95x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 191x |
| Chystám se číst | 49x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 5x |
Kniha opěvuje místa, která dobře znám a mám ráda. Proto jsem si ji vždy chtěla přečíst. Ale byla jsem zklamaná. Jednak lyrická poezie je sama o sobě dost těžká. Ale hlavně se mi ty básně nelíbily, na můj vkus tam bylo příliš špíny, kouře z továren, udřených dělníků - zvláště pak v těch prvních básních z období podzimu a zimy, kdy je svět skutečně takový. I když potom jarní a letní verše byly lepší, ten pocit hnusu ze začátku čtení už ve mě tak nějak zůstal.