Kniha hřbitova

10 06. září

Pan Gaiman zase dokázal, že umí psát knížky pro všechny věkové kategorie. Tato se u mě řadí mezi jeho nejlepší. Přestože začne brutální scénou vyvraždění rodiny, stane se z ní potom vlastně příjemný příběh o výchově chlapce od batolete až po vstup do dospělosti, i když v prostředí hřbitova. Postava Nika se nádherně vyvíjí a jednotlivé postavy hřbitovní se svou neměnností jsou vlastně protipólem toho vývoje. Jak říká sám autor: „Zázrak psaní románu o životě v prostředí hřbitova, kde lidé nedýchají a nemění se, je v tom, že nám připomíná, že život sám je zázračný a jedinečný“.

6 01. září

Čekala jsem, že mě kniha více zaujme.

2 21. července

Byl to zvláštní příběh, lehce pohádkový, vyprávěný takovým zvláštním lehkým stylem... ten příběh si tak lehce plul.. ale asi jsem čekala o trošku víc...

14 07. července

Pro mě čtenářsky netypické prostředí a téma. Začátek jako z thrilleru, až mě to málem odradilo od dalšího čtení. Ale po několika stránkách se mi text zalíbil. Děj měl hlavu a patu. Způsob vyprávění a čtení bylo velmi lehké, nenáročné, zároveň působivé a podmanivé, zpracování neslo punc originality.

Líbila se mi lehce temná, snová a tajemná atmosféra. Prolínání nadpřirozených sil s naším světem nechalo velký prostor pro fantazii, i pro myšlenky o jiném světě. Gaiman umí krásně naznačovat, rozehrát kolo možností, předestřít fantastický, nepochopitelný svět, zaujmout čtenáře a přitom stále nechat ten svět trochu zahalený. Jako když se díváme přes okno zahalené závojem, vidíme část neostrých obrysů, světlo, stíny, ne však ucelený, komplexní a jasný obraz a v nás zůstane dráždivá touha vidět a poznat víc, odhalit víc. Oceňuji, že autor nenaservíroval všechny informace čtenářům polopatě a nechal prostor pro tajemství, tajemno a záhadno a pak že zvládl tak specifické prostředí jako je hřbitov popsat odlišně a netypicky, vypravět o hřbitově způsobem, který vzbuzuje úplně jiné pocity a asociace než obvykle.

1 07. července

Knihu jsem si půjčila od dcery, když už jsem na dovolené přečetla všechno, co jsem měla s sebou, a nelituji. Přečetla jsem za jedno odpoledne, poetika hřbitova mě úplně pohltila. V knize si najdou své rodiče i mládež, nechci nic prozrazovat, takže nebudu psát, jak konkrétně mě zaujal konec, ale já byla na konci spokojená.

29. června

No, tak mi osobně se to nečetlo nějak moc dobře. Asi to nebude můj šálek kávy. Dočetla jsem, ale extra dojem to nezanechalo.

1 29. června

Gaiman je v knize poznat, nicméně mi sedla o něco míň než ostatní, které jsem od něj četl. Úplně mi nesedl ten skoro povídkový styl na začátku, dost epizod bylo vyloženě prvoplánových (jak se volá o pomoc v noční zebounštině?) a rozuzlení dosti předvídatelné.

Nicméně klasicky Gaimanovsky parádní atmosféra a styl psaní, který čtenáři nedovolí nečíst dál.