Klukovina

Vlastně je strašné fandit vztahu šikanátora a jeho oběti. Zvažovala jsem, jestli vůbec knížku s takovým tématem chci číst. Ale protože miluju holky Pospíšilovy, MM romance a romance obecně a knížka na mě osudově mrkala v regálu novinek v knihovně, dala jsem jí šanci. A dobře jsem udelala. Nakonec jsem si oblíbila oba dva a fandila jim.

Z IG profilu:
Knížky od holek jsou vždy must have. Ono jich i přibývá, už teď víme o další, co nám u Hostu vyjde!Takže se těším !

Příběh v této knize se zaměřuje na téma šikany, ublížení na zdraví a dalších psychických problémů. Cením varování.
Čtenář je na začátku knihy hozen přímo do děje, během čtení dostáváme i mžitky z minulosti, ale to je spíš pro doplnění celkového pohledu.
První stránky se četly velmi rychle, dokud jsme se nedostali do místa, kde byl zlomový bod v příběhu. Od této strany začalo úplně jiné čtení. Tady mě rozhodně autorky překvapily, takže jsem jen zírala s otevřenou pusou.

Zde nastává otázka. Já jsem si totiž musela trochu hledat cestu k postavám. Nevím, zda to bylo tím rychlejším začátkem, kdy jsem se do Gabriela nestihla vžít a nebo nedostatečným prostorem, který by mi ho ukázal víc osobněji.
Na druhou stranu vím, že by kdyby se začátek prodloužil asi by byl zdlouhavý, navíc se autorky zaměřují na fázi po jedné události, což se mi hodně líbilo! Tím pádem jsem trochu na vážkách a bohužel to nedokážu pojmenovat. Něco mi na tom začátku prostě chybělo.

Druhá polovina knížky se četla stejně čtivě. Máme zde už vážnější momenty a hlavně se zde řešíme otázku, jaký vlastně Gabriel s Michaelem mají vztah? Tady si myslím, že se mohou čtenáři rozdělit na dva tábory.

Toto téma je velmi citlivé, proto je potřeba dávat pozor, aby se neidealizovala nebo neromantizovala negativní stránka vztahu. Já jsem tady upřímně byla taky trochu na balančních vahách, ale nakonec mě ke konci holky dokázaly přesvědčit. Dokážu si představit, že se takový příběh může objevit, díky jejich vyprávění a tomuto příběhu.

Ráda bych tady viděla více práce na sobě samém, konkrétně na Gabrielovi. Ráda bych viděla to, jak se léčí, jak dělá rozhodnutí, která by pro něj v ten moment byla lidská. Rozhodnutí, která by vycházela ze vzteku, strachu a zoufalství. Právě tyto chvíle by mohly čtenáři pomoci víc pochopit jeho vnitřní boj.

Samozřejmě každý člověk tyto situace řeší jinak a Gabriel má svůj způsob, který zde byl i ukázán. Chápu i to, že se zde ukazují chyby, špatná rozhodnutí, člověk ví, že by v tom vztahu neměl být, ale… já jsem prostě nedokázala číst a nedával imaginární pěstí každému tomu klukovi.

Jednoduše bych ocenila, kdyby v příběhu bylo trochu víc patrné, že takový vztah nemusí být dobrý. Chápu, že tady šlo především o Gabriela a Michaela, a jejich vývoj byl krásně vykreslený, ale občas mi chybělo jasnější upozornění, že takové vztahy mohou být nebezpečné a že odpouštět těm, kdo nám ubližují, není vždy nutné nebo správné.

Nemyslím to jako kritiku, spíš jako přání vidět pár momentů, které by čtenáři připomněly, že i když ten příběh dává smysl a city jsou opravdové, v reálném životě by to nemuselo dopadnout stejně.
Také nejsme v Young adult a máme zde varování, takže se tohle nemusí řešit extra do hloubky, ale něco málo navíc bych ocenila.

Strašně cením vedlejší postavy a rodinné příslušníky. Už v Nocturnu jsem si všimla, jak hezky jsou vykreslené vztahy v rodině a mezi přáteli. Tady dostáváme řadu odlišných osobností a reakcí na stejnou věc. Rodina zde hraje velkou roli a podle mě se tady vše zvládlo skvěle !

I další vedlejší postavy mi přišly dobře vymyšlené a hlavně měly účel. Některé jsem si oblíbila, jiné ne a tak to má být.

Chemie mezi naší hlavní dvojicí byla rozhodně patrná. Ke konci jsem jim propadla, i když začátky jsem měla krušnější, i tak to ale zvládli. Líbila se mi jejich přímá komunikace, Gabrielovo zlaté srdce a Michaelova odvaha a snaha o napravení.
Celkově mi Michaelův vývoj přišel velmi dobře napsaný. Věřila jsem mu a díky tomu mě přesvědčil, že se kluci mohou na nějakou dobu uschovat v mém srdci.

Pořád se najdou věci, které bych autorkám vytkla, jako třeba zbytečně častá opakování různých detailů (namátkou grepový džus, posedlost motorkou, streaming) nebo lehce přepálený podnět k zásadní změně chování postav. Ovšem jsou to jen nepodstatné detaily, jelikož jinak už jsou skvěle "vypsané".
Popsat pocity i psychické rozpoložení hlavních aktérů a probudit ve čtenáři tu správnou emocionální reakci jim jde perfektně. Během čtení se u mne střídal úzkostí sevřený žaludek s přihlouplým uculováním se, zažila jsem dojetí i rozhořčený vztek. Hlavní tažnou silou jejich příběhů a základním kamenem úspěchu je věrohodnost. V tomto ohledu odvedly autorky vážně dobrou práci. Hlavní i vedlejší postavy jsem naprosto chápala a prožívala to všechno s nimi.
Klukovina je skvělá, čtivá záležitost; v rámci žánru rozhodně doporučuji.

Naprosto perfektní. Kvůli práci jsem četl večer a pak musel jít spát a nemohl se dočkat, až bude zase po práci a já to budu moci opět pokračovat ve čtení. Ještě jednou, perfektní kniha. :-) Doporučuji

Dilo holek Pospisilovych nejde nemilovat. To, s jakym tematem prijdou a jak ho proziji, protoze tady se neda pouzit slovo odvypravi. Ony vazne temi pribehy a kluky ziji :) To je neco tak uzasneho a priznavam, ze si nenechavam ujit pribehy, ktere stvori.

A co rict ke Klukovine? Jak daleko by byl ochotny kazdy z nas zajit, aby se vykoupil z viny? Nebo co bychom pozadovali, abychom dokazali druhemu odpustit?
Nekdo muze moralizovat, ze co chtel Gabriel uz bylo moc. Mozna ano, mozna ne. Mozna zalezelo jen na Michaelovi co vsechno byl ochotny podstoupit pro smazani viny.

Kazdopadne Gabriela uz budu mit navzdycky spojeneho s Hurts ;)

Příběh je jedna velká emocionální jízda a úplně mě pohltil. Četla jsem již několik MM romancí, ale tato je přirozená a uvěřitelná. Určitě si od autorek přečtu něco dalšího :-)

Naprosto úžasný příběh o odpuštění a lásce. Eva a Klára jsou prostě autorky, které psát umí. Každá kniha od nich je papírový skvost. Úžasně budované postavy, holky klukům prostě život nedělají jednoduchý.

Byla to jen zábava. Nevinná hra. Co jiného by to přece bylo? Jenže Gabriel to tak nevnímal a s jeho činem se změnil celý jeho svět. Ten svět, který tak nenáviděl, byl pryč, a s ním i člověk, který mu tak moc ublížil. Ten člověk se změnil a zachoval se poprvé jako chlap: uvědomil si svou chybu, litoval toho, bojoval, snažil se ze všech sil, aby vše špatné odčinil, aby mu bylo odpuštěno, a jednoho dne si slíbil, že Gabrielovi už nikdy nikdo nesmí ublížit tak jako on. Už to nebyl jen pouhý Garret. Byl to Michaelův Gabriel... Kniha byla famózní, a to, co jsem v ní objevil za příběh, mi vzalo dech... Láska je opravdu zvláštní věc, když jsme pro ni ochotni udělat cokoli. Rozumím Gabrielovu rozhodnutí bránit a stát za Michaelem. Cením si Michaela za jeho osobní vývoj a obrovské prozření... Velký dík autorkám za tento příběh, který mě rozplakal, rozesmál a ohromil. Holky, výborná práce, jen tak dál!

PS: Ať už se děje cokoli, vše se dá řešit. Nikdy nejste na nic sami. Je mnoho lidí, kteří Vás milují a kteří Vám podají pomocnou ruku, když zrovna padáte. Prosím, neberte si příklad z Gabriela. On druhou šanci na život dostal, Vy takové štěstí mít nemusíte...

500 stránek mi nestačilo, potřebuju víc! Miluju ten příběh, miluju ty postavy a jejich vývoj, to, že tady nikdo nebyl vyloženě klaďas... Nocturno pro Erika mám o fous radši, ale Michaela a Gabriela bych taky objal.

Pro ty tvoje krásný oči.

O ČEM KNIHA JE:
Střední škola může být ráj. Nebo peklo na zemi.
Michael má vše. Velkorysé rodinné zázemí, svou partu přátel, respekt ostatních spolužáků… A objekt svého „neškodného zájmu“.
Gabriel se na střední školu velmi těšil. Jenomže vše se hned po nástupu do prváku zvrtlo a on je teď outsiderem, se kterým se nikdo nechce bavit. Každý jeden den ve škole je utrpením, ze kterého nevidí žádné východisko. Připadá si tak sám.
Jednoho dne vše vygraduje. Vtípek. Klukovina. A události naberou nečekaný směr.

CO JÁ NA TO:
Klukovina je román o trápení, o vině, o lásce, o přátelství, o odpuštění. A také o dopadu našich činů na lidi kolem nás.
Na začátku knihy jsou varování ohledně obsahu a ty určitě berte vážně.
Příběh bych popsala jako velkou emocionální jízdu. V některých chvílích mi bylo úzko a chtělo se mi brečet, jindy jsem měla vztek, často jsem se uculovala a občas jsem se smála nahlas.
Kniha se moc pěkně čte a je velmi dobře napsaná, protože ty emoce, které při čtení cítíte, jsou silné a opravdové. Zároveň je v knize moc dobře vidět, že je potřeba se na věci dívat z více úhlů pohledu, a proč odpuštění neznamená, že se jako mávnutím proutku všechno spraví a vyřeší.
Příběh je psaný jak z Michaelova tak z Gabrielova pohledu a tím je to celé ještě více umocněné.
Naprosto zásadní je v knize láska, partnerská i rodičovská.
Na knihu jsem se moc těšila, čtení jsem si užila a příběh Gabriela a Michaela ve mně bude rezonovat ještě dlouho.

KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Všem, co mají rádi romány s přesahem.

Miluji všechny knihy od těchto autorek a klukovina není výjimkou. Příběh je hodně emotivní . Michael a Gabriel spolu ušli dlouhou cestu než to dopadlo tak jak mělo.

Páni, to bylo něco. Když jsem knihu četla poprvé, online, neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Říkala jsem si, že to přece nemohl Gabriel Michaelovi tak snadno odpustit a že je jejich vztah vyloženě toxický. No a pak jsem si ji přečetla podruhé v knižní podobě. V první třetině jsem měla pocity obdobné, nebylo mi z toho moc dobře, ale čím déle jsem četla, tím víc jsem to celé chápala a kluky, obzvlášť Gabriela jsem si oblíbila. Asi to není čtení pro každého. Ne všechno je zrovna jednoduché, ale jako celek je kniha krásná.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila a popravdě je hodně bolavá. U některých scén mi nebylo vůbec dobře a musím říct, že mi jich i bylo líto. Ale to, jak se pak postupně poznávali a zamilovali mě nadchlo a strašně mě to dojalo. Mám ráda knihy holek, i když někdy píšou těžké témata.

(SPOILER) No, tak tohle byla opravdu jízda…
Na knihu jsem se moc těšila, ale teď z ní mám velmi smíšené pocity.
Líbilo se mi prostředí, které autorky pro oba hlavní hrdiny vytvořily, i způsob, jakým popisovaly jejich rodiny a běžné momenty ze života. V knize se vyskytují maličkosti, které mi během čtení přirostly k srdci, třeba polévka pho, grepový džus, akvárko s rybičkami, náramek, který měl pro oba kluky hluboký význam.
Tyhle malé detaily příběhu dodávaly autencitu. Také musím pochválit styl psaní - moc nemusím er formu, ale tady mi to vyloženě sedlo, navíc nemohu popřít, že mají autorky na psaní talent.
A tady bohužel následuje jedno velké ALE.

Příběh se dotýká velmi citlivých témat – šikany, pokusu o sebevraždu a traumatu – a některá z nich byla podle mě zpracována velmi necitlivě. Například narážky na to, že se Gabriel počůral, byly opakovaně označovány slovy jako „pochcal“ a doprovázeny přehnanými vtipy. Do jisté míry to chápu, přeci jen, jsou to „pubertáci,” kteří mezi sebou takto mluví, ale i tak mi to přišlo místy přehnané.
To samé s vtipy ohledně pokusu o sebevraždu. Vím, že občas se takhle vtipkuje, protože je to obranný mechanismus a beru to, sama jsem si tím prošla, ale tady to bylo opravdu už přes čáru.

Hlavní kámen úrazu ale nastavá u situace, kdy se Michael pod nátlakem způsobeným vinou vyspí s Gabrielem, protože prahne po odpuštění.
Ano, ve varování na začátku knihy psali “nátlak,” ale mohlo by to být specifikované přímo jako sexuální nátlak, protože pod takovým výrazem si čtenář může představit různé situace.
A i když kniha později naznačuje, že to nebylo správné, nepřijde mi to dostatečné!
Ta věc je mnohem závažnější, než je v knize vyhotovené - prakticky se jedná o znásilnění, dokonce jsem na několika stranách (192, 208, 216) našla věty typu: ,,Jako myslíš míň divná, než že jsem tě přinutil se se mnou vyspat?”
Přitunil, slyšíte správně.
,,Kluk, kterého jsem donutil k sexu.”
,,Pořád se na Gabriela zlobí, že to po něm chtěl.”
A sice se za to Michael omluví, ale kniha řeší jiné věci a není tomu přikládaná potřebná váha, není zde uvedeno, jak moc strašné to od něj vlastně bylo.
Opravdu jsem si knihu snažila užít, ale tohle mi v tom velmi bránilo. Citlivější styl psaní by neuškodil, zvlášť, když se jedná o heavy contemporary.

Zdržuji se hvězdičkového hodnocení, protože nechci snížit hodnotu za to, co se povedlo, ale zároveň nemohu ignorovat problematické části.