Klub nenapravitelných optimistů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů. Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136745/big_klub-nenapravitelnych-optimistu-XlV-136745.png 4.6756
Žánr:
Literatura světová, Romány, Historické romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Le Club des incorrigibles optimistes, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (192)

Kniha Klub nenapravitelných optimistů

alkazemka
30. července

Asi jsem že začátku nebyla dost soustředěná, nebo co, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co tady jde. Než jsem se zorientovala a chytla nit, uteklo sice pár desítek stran, ale v celkovém množství se vlastně nic moc nestalo.
Příběh jedné poválečné generace ve Francii, která se v životě motá, ztrácí a pak hledá stejně jako každá jiná generace. A ve své podstatě je vše o tom nejdůležitějším v životě. O lásce a svobodě. A o mnohdy zapeklité cestě k ní.

"Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí."

Eva2424
24. července

Tak tedy nevím. Rozhodně to není pecka, jakou bych čekala podle komentářů. Naopak začátek byl velké utrpení, popis množství postav, jejichž charakter stejně v dalším dění nehrál roli, popis rodinného života hlavního vypravěče, rovněž pro další dění ne moc podstatný, zbytečné dialogy a hlavně - krátké a úsečné věty, takže se po chvíli čtení dostavil pocit, že mě někdo šťouchá do mozku. Nedalo se vydržet číst dlouho v kuse. Zhruba od poloviny se děj trochu rozjel a začalo se i něco dít, zvykla jsem si na úsečný styl a začala být zvědavá, co se z toho vyklube. Ani tak nemůžu hodnotit příliš vysoko. Většina z nastíněných vztahů, které mohly zajímavě vyústit, končí ve ztracenu. Vyústění má vlastně jen jeden příběh, který začíná krystalizovat až na konci. Opět mi chyběla autentičnost a opravdové postavy, bylo celkem jasné, že autor chce spíš informovat o tehdejší politické situaci v Evropě. Takový povedenější Mlýn a lepší průměr. Jako četbu bych doporučovala spíše středoškolské mládeži.


E_Lan
08. července

Bál jsem se té extrémní délky, ale děj mě do sebe po určité době neskutečně vtáhl. Fantastické postavy se svými emigrantskými příběhy a tak smutné rozuzlení. Radost číst, hromada mouder navíc jako bonus, který potěší. Velmi inteligentní kniha.

Runinka
24. května

Četla jsem již před pár lety a nyní jsem se k ní vrátila,protože vyšel druhý díl. Styl autorova psaní mám moc ráda a četla jsem od něj všechny knihy.V době,kdy Rusko opět dělá,to co dělá,je tato kniha více než aktuální. Schůzky emigrantů v Klubu mají své kouzlo a jsem zvědavá,jak budou jednotlivé postavy žít dál....takže pardon,ale už musím...

monushka
26. dubna

Překrásný příběh! Když jsem se dozvěděla, že autor na románu pracoval šest a půl let, šetřila jsem si čtení jak se dalo a vychutnávala jsem si každé písmenko. I přes velké množství postav jsem se v nich neztrácela a věděla, o kom je řeč. Klub nenapravitelných optimistů je plný emocí. Autora jsem si hned přidala mezi oblíbené a těším se, až se začtu do Zaslíbených zemí.

Zuzanak4
16. dubna

Krasne!!

meluzena
26. března

Vynikající román. Není to zrovna optimistické čtení, ale je to tak dobře napsané, že těch skoro 600 stran lze rychle shltnout.
Klub nenapravitelných optimistů tvoří chlapíci, kteří utekli z různých komunistických zemí (většinou ze SSSR), aby si zachránili holou kůži. Každý má svůj příběh a skrze ně nahlédneme různé formy absurdit socialismu. Vypravěč je Francouz, díky čemuž můžeme sledovat, že důvod k útěku se najde i mimo socialistický blok.
Kromě první kapitoly, která mě téměř odradila od dalšího čtení, je to moc pěkné čtení (co do formy samozřejmě, obsah je chvílemi až mrazivý). Pokud znáte tuhle dobu z četby nebo dokonce z vlastní zkušenosti, určitě oceníte tuhle beletrizovanou rekapitulaci. Můžu vřele doporučit.

LaCucaracha
23. února

Knížce se nedá upřít, že je dobře a čtivě napsaná. I když je to bichle a moc mě nebavila, tak se četla dobře a rychle. A to není jen tak. Ale... těžko najít zalíbení v knížce, kde není ani jedna sympatická postava. Všichni jsou to nějakým způsobem blbci a hlavní hrdina se chová často jako idiot. Pubescentní idiot. Což je další problém, protože jak zjišťuji, přestává mě bavit číst knížky vyprávěné dítětem či adolescentem. Všechny postavy jsou taky samozřejmě značně nerealistické, prostě takové románové.
No a pak je to podle mě až zbytečně natahované, hluchých a opakujících se míst je tam dost. Zvlášť když si po dočtení uvědomíte, že se tam vlastně nic moc nestalo. Lidi se potkávají a plkají, vyprávějí, hrají šachy nebo fotbálek. Hodně z důležitých postav se objeví jen proto, aby mohly zmizet, a rozuzlení se nedočkáte. Asi by bylo férové na rovinu říct, že tohle je prostě nefalšovaný první díl, jen nahozené osudy bez většího vývoje. Ale s tím jsem to nerozečítala, čili trochu nemilé překvapení. A poslední připomínka je k mísení fikce a non-fikce, kdy pořádně nevíte, co je a co není reálné, což nemám ráda, protože to na mě působí jako klam.
No, jak tak koukám, vydání pokračování knížky je na spadnutí, ale nechám si ho ujít a tohle pošlu do světa.
P. S. Na to, že jde o klub nenapravitelných optimistů, tak se na můj vkus moc často hádají, dobrou náladou taky zrovna nehýří a optimismus z nich rozhodně nevyzařuje.

1 ...