Klub nenapraviteľných optimistov

Pro mě zklamání. Po Vysněném životě...jsem čekala něco podobného,ale bylo to tak nezáživné,že v polovině odkládám.

04.11.2022

Prostě dobré. Člověk nemůže uvěřit, že to autor nezažil.

18.10.2022

Strhující román s nezapomenutelnou atmosférou. Odehrává se převážně v Paříži v rozmezí let 1950 - 1963, až na jakousi "Leningradskou mezihru" z roku 1952. Autor své čtenáře nijak nešetří: katapultuje je přímo doprostřed děje. A tak poznáváme klub, kde mají svou pevnou základnu "nenapravitelní optimisté" - emigranti z Ruska, kteří zde tráví čas nekonečnými šachovými partiemi, ztracené existence, které se rozhodně nehodlají vzdát. Osudy těchto zdánlivě "bezprizorních" exulantů se prolínají s osudem dvanáctiletého Michela, jenž se s nimi mezitím stihl spřátelit a jehož očima nazíráme na okolní svět.
Zprvu je skutečně těžké orientovat se v ději, čase, měnícím se prostředí a udělat si pořádek v postavách, text působí poněkud "roztříštěně" až chaoticky, ale jakmile se začteme a chvíli vydržíme, najednou vše začne do sebe zapadat asi jako dílky puzzle. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se "naladila na stejnou vlnu", na způsob, jakým autor píše. Jeho styl připomíná takové "postupné navlékání různobarevných korálků na jednu nit", hezky v řadě za sebou podle přesně stanoveného řádu. Napětí jednotlivých epizod pečlivě dávkuje, ve vypjatých okamžicích své hrdiny opouští, aby se k nim po čase vracel, čímž se spolehlivě postará o udržení naší pozornosti. Osudy svých hrdinů, jeden zajímavější než druhý, servíruje v podobě jakýchsi historek, ústně tradovaných tak dlouho, až se z nich stávají jakési žijící legendy. Tou pevnou nití, která celý text spojuje a udržuje pohromadě, se stává postava malého Michela: stěžejní bod, bez něhož by se koncepce celého díla rozsypala jako domeček z karet.
A tak mi brzy přirostli k srdci: taxikář Igor, zvláštní Werner, který ztratil paměť, maďarský herec Tibor, pilot Leonid, Vladimir, Viktor... Lámala jsem si hlavu nad jejich zdánlivě nepochopitelnou averzí vůči Sašovi, jako nečekané zpestření jsem vnímala okrajovou postavu Čecha Pavla Cibulky. Dozvěděla jsem se také několik šokujících informací ohledně praktik KGB v Rusku. Ale kniha nevypovídá jen o životě lidí, kteří ztratili vlast, o jejich traumatech a vyrovnávání se s novou situací v nové zemi: díky Michelovi odkrýváme závažné problémy a konflikty té doby a můžeme si udělat obrázek o tehdejší francouzské společnosti. Oceňuji i skvělý místopis daného místa a bravurně zvládnutý zápis rozehraných "bojových" partií šachových her. Věrohodnost některých faktů nechávám stranou: nemáme před sebou odborný text, jde o beletrii - ostatně i při psaní memoárů se jejich autoři mohou mýlit.
Knihu mohu jedině doporučit: její čtení je zážitek pro každého, kdo má rád mnohovrstevnaté, košaté a rozvětvené romány se silným příběhem. Četla jsem ji už před lety a k hrdinům jsem se ráda vrátila v podobě audioknihy, skvěle namluvené Markem Holým. Jde o jednu z mála knih, u níž jsem si v závěru říkala: a to už je jako vážně konec? Proto mě moc těší, že se jí po letech dostalo zaslouženého pokračování.

"V četbě je cosi iracionálního. Člověk okamžitě uhodne, jestli se mu kniha bude líbit, či ne. Očichá ji, ohmatá, a říká si, jestli má smysl trávit čas v její společnosti. Kniha je živoucí bytost."

13.10.2022

Páni, tak to jsem nečekal. Už léta jsem nečetl takto napsanou knihu. Od začátku mě chytla a nepustila do posledního řádku. Vlastně až za poslední řádek, jelikož jsem okamžitě po dočtení koupil Zaslíbenou zemi a pokračuji ve čtení dál.

18.09.2022

Teda lidičky, to je krása a pohlazení po duši. Sice se nejedná o právě veselé téma, ale to podání, ta pestrost jak příběhů, tak i charakterů, ta hloubka, ten humor, ta lidskost! Senzace. Řekla bych, že pan Guenassia je novodobý Remarque, hodně mi knížka připomněla Vítězný oblouk a doktora Ravica, a informace o SSSR, opět to všudypřítomné 1984. Audiokniha je načtená Markem Holým, který předvedl naprosto úžasnou práci. Vedle Brilky má další letošní nejoblíbenější knížka. Fakt pecka, to musíte slyšet / přečíst! A hlavně, už je druhej díl!!!

20.08.2022

Na začátku na mě kniha působila zmateně, ale postupně se vše ujasnovalo a vše začalo do sebe zapadat.. zajímavý pohled úhlu od emigrantů žijících v Paříži

30.07.2022

Asi jsem že začátku nebyla dost soustředěná, nebo co, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co tady jde. Než jsem se zorientovala a chytla nit, uteklo sice pár desítek stran, ale v celkovém množství se vlastně nic moc nestalo.
Příběh jedné poválečné generace ve Francii, která se v životě motá, ztrácí a pak hledá stejně jako každá jiná generace. A ve své podstatě je vše o tom nejdůležitějším v životě. O lásce a svobodě. A o mnohdy zapeklité cestě k ní.

"Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí."

24.07.2022

Tak tedy nevím. Rozhodně to není pecka, jakou bych čekala podle komentářů. Naopak začátek byl velké utrpení, popis množství postav, jejichž charakter stejně v dalším dění nehrál roli, popis rodinného života hlavního vypravěče, rovněž pro další dění ne moc podstatný, zbytečné dialogy a hlavně - krátké a úsečné věty, takže se po chvíli čtení dostavil pocit, že mě někdo šťouchá do mozku. Nedalo se vydržet číst dlouho v kuse. Zhruba od poloviny se děj trochu rozjel a začalo se i něco dít, zvykla jsem si na úsečný styl a začala být zvědavá, co se z toho vyklube. Ani tak nemůžu hodnotit příliš vysoko. Většina z nastíněných vztahů, které mohly zajímavě vyústit, končí ve ztracenu. Vyústění má vlastně jen jeden příběh, který začíná krystalizovat až na konci. Opět mi chyběla autentičnost a opravdové postavy, bylo celkem jasné, že autor chce spíš informovat o tehdejší politické situaci v Evropě. Takový povedenější Mlýn a lepší průměr. Jako četbu bych doporučovala spíše středoškolské mládeži.

08.07.2022

Bál jsem se té extrémní délky, ale děj mě do sebe po určité době neskutečně vtáhl. Fantastické postavy se svými emigrantskými příběhy a tak smutné rozuzlení. Radost číst, hromada mouder navíc jako bonus, který potěší. Velmi inteligentní kniha.

24.05.2022

Četla jsem již před pár lety a nyní jsem se k ní vrátila,protože vyšel druhý díl. Styl autorova psaní mám moc ráda a četla jsem od něj všechny knihy.V době,kdy Rusko opět dělá,to co dělá,je tato kniha více než aktuální. Schůzky emigrantů v Klubu mají své kouzlo a jsem zvědavá,jak budou jednotlivé postavy žít dál....takže pardon,ale už musím...

26.04.2022

Překrásný příběh! Když jsem se dozvěděla, že autor na románu pracoval šest a půl let, šetřila jsem si čtení jak se dalo a vychutnávala jsem si každé písmenko. I přes velké množství postav jsem se v nich neztrácela a věděla, o kom je řeč. Klub nenapravitelných optimistů je plný emocí. Autora jsem si hned přidala mezi oblíbené a těším se, až se začtu do Zaslíbených zemí.

16.04.2022

Krasne!!

26.03.2022

Vynikající román. Není to zrovna optimistické čtení, ale je to tak dobře napsané, že těch skoro 600 stran lze rychle shltnout.
Klub nenapravitelných optimistů tvoří chlapíci, kteří utekli z různých komunistických zemí (většinou ze SSSR), aby si zachránili holou kůži. Každý má svůj příběh a skrze ně nahlédneme různé formy absurdit socialismu. Vypravěč je Francouz, díky čemuž můžeme sledovat, že důvod k útěku se najde i mimo socialistický blok.
Kromě první kapitoly, která mě téměř odradila od dalšího čtení, je to moc pěkné čtení (co do formy samozřejmě, obsah je chvílemi až mrazivý). Pokud znáte tuhle dobu z četby nebo dokonce z vlastní zkušenosti, určitě oceníte tuhle beletrizovanou rekapitulaci. Můžu vřele doporučit.

23.02.2022

Knížce se nedá upřít, že je dobře a čtivě napsaná. I když je to bichle a moc mě nebavila, tak se četla dobře a rychle. A to není jen tak. Ale... těžko najít zalíbení v knížce, kde není ani jedna sympatická postava. Všichni jsou to nějakým způsobem blbci a hlavní hrdina se chová často jako idiot. Pubescentní idiot. Což je další problém, protože jak zjišťuji, přestává mě bavit číst knížky vyprávěné dítětem či adolescentem. Všechny postavy jsou taky samozřejmě značně nerealistické, prostě takové románové.
No a pak je to podle mě až zbytečně natahované, hluchých a opakujících se míst je tam dost. Zvlášť když si po dočtení uvědomíte, že se tam vlastně nic moc nestalo. Lidi se potkávají a plkají, vyprávějí, hrají šachy nebo fotbálek. Hodně z důležitých postav se objeví jen proto, aby mohly zmizet, a rozuzlení se nedočkáte. Asi by bylo férové na rovinu říct, že tohle je prostě nefalšovaný první díl, jen nahozené osudy bez většího vývoje. Ale s tím jsem to nerozečítala, čili trochu nemilé překvapení. A poslední připomínka je k mísení fikce a non-fikce, kdy pořádně nevíte, co je a co není reálné, což nemám ráda, protože to na mě působí jako klam.
No, jak tak koukám, vydání pokračování knížky je na spadnutí, ale nechám si ho ujít a tohle pošlu do světa.
P. S. Na to, že jde o klub nenapravitelných optimistů, tak se na můj vkus moc často hádají, dobrou náladou taky zrovna nehýří a optimismus z nich rozhodně nevyzařuje.

22.02.2022

tak kým som sa rozčítal, mal som sto chutí knihu odložiť. neviem, kde sa v spisovateľoch berie tá potreba týrať čitateľa a šponovať jeho trpezlivosť.
príbeh z iného sveta - čo my vlastne vieme o Alžírsku a jeho vzťahu s Francúzskom? skôr romanticky zbystríme pozornosť, keď príde reč na ruských imigrantov. lenže šľachta, ktorá ušla pred masovým vrahom Leninom bola z iného súdka ako tá, ktorá sa v Paríži ocitla po druhej svetovej a potrebuje svoju existenciu haliť do hmly tajomnosti.
pretože je to všetko zabalené akoby do pohľadu decka a dospievajúceho mladíka, má to veľa romantizujúcich a idealizujúcich prvkov. za tieto barličky sa mohli schovať aj prípadné nedopovedané a načrtnuté obrazy a osudy.
v každom prípade je to však kniha, ktorá je oveľa živšia ako existencialistické ľapotanie Simone de B. v Mandarínoch.

a čo osobitne stojí za uznanie a pochvalu je vynikajúci preklad. máme excelentnú prekladateľku a už sa mi veľa ráz stalo, že práve meno Aňa Ostrihoňová ma prinútilo vziať neznámu knihu do ruky a prečítať ju. čiže okrem perfektnej práce s jazykmi má aj pre mňa vynikajúci vkus a je zárukou skutočnej hodnoty.

19.02.2022

Skvelá kniha. Milujem hrubé knihy, milujem knihy v ktorých sú odkazy na iné dobre knihy . Keby žil Remarque v 60 rokoch,myslím ze by to nenapísal lepšie. Paríž utečencov z východnej a strednej Európy. Ich tragické osudy sprevadzaju dospievanie hlavného hrdinu. Jeho očami vidíme ako bojujú s osudom , byrokraciu aj s minulosťou. Aj keď prišli do nového života bez dokladov, bez batožiny, prišli obtazkani svojou minulosťou, ktorej bremeno vlacia stále so sebou. Určite stojí za prečítanie, zamyslenie. Skvelá kniha.

12.02.2022

Prvních padesát stránek testuje vaši trpělivost. Vyčkává, zdali se ke knize obrátíte zády. Já jsem na nich měla svoje pochyby, ale přesto jsem je se zatnutými zuby přešla a nikdy jsem nebyla víc vděčná. Následovaly dokonalé propojení, zvraty, psychologie postav, příběhy a myšlenky. Kniha mi nedávala spát. Silně mě oslovila. Konec mě tak dojal, že ztráta tekutin v podobě slz mě málem dehydrovala. Za sebe dávám pět hvězd, ale ta kniha je těžká. Pro někoho může být nudná a těžko přelouskatelná. Proto předem doporučuji si rozmyslet, jestli to je vážně to co hledáte. Přestože se jmenuje Klub nenapravitelných optimistů, není nějak příliš optimistická. Taky je pro pochopení nutné mít něco v hlavě z politických záležitostí z období mezi lety 1930-1980.

04.02.2022

Souhlasím se ZÓNA prakticky ve všem. Díky nemocí jsem knihu zvládla poměrně rychle, ale některé pasáže jsem v klidu přeletěla a nemám pocit, že by mi chyběly. Nicméně kniha je to úžasná a doporučuji každému, ať ji zkusí, i když působí tak objemně. Pro mne literární zážitek.

20.01.2022

Román zkoumající lidskou zodpovědnost prostřednictvím mnoha osob, názorů a politických událostí.
Programově složité a mnohdy unavující čtení, které vždy koriguje láska a částečné rozkrývání smysluplnosti celého příběhu.
Podstata všech sdílených událostí je děsivá a slouží k dobrému pochopení poválečných let, ať už ve Francii, či Sovětském svazu. Některá vyprávění jsou zajímavá a podnětná, jiná zbytečně knihu znásilňují. Autor chtěl zřejmě prodat co nejvíce znalostí a informací, které získal. Začlenění jich do příběhu, je ovšem mnohdy nadbytečné a svévolné.
Vadu na kráse má i podoba vypravěče. Dvanáctiletý a později o něco málo starší Michel na mě působí příliš dospěle a jeho postava tudíž vyznívá mírně ploše.
Odmyslím-li tato drobná negativa a vyzdvihnu-li korektnost celého subjektu, vychází mi ze všeho čtení nadprůměrný společenský román pro badatele a milovníky ne zcela jednoduchých příběhů.
Ocenění, která román získal, běžnému čtenáři při konzumaci příběhu nikterak nepomohou. Ale když napíši, že při některých scénách budete tajit dech, nepopiratelně vás ke čtení téměř šesti set stránkové "bichle" přiměji snáz...