Klamársky život dospelých
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430396/bmid_klamarsky-zivot-dospelych-hLF-430396.jpg
4
433
97
Rozprávanie dospievajúcej Giovanny sa začína vetou: „Dva roky predtým, ako otec odišiel z domu, povedal mojej matke, že som veľmi škaredá.“ Viac ako tristo strán príbehu z prostredia strednej neapolskej spoločenskej vrstvy v polovici deväťdesiatych rokov, v ktorej sa mladé dievča stretáva s dvojtvárnosťou, falšou, krízou hodnôt a spletitosťou rodinných vzťahov, bolo prvými talianskymi recenzentmi vrelo prijatých a u čitateľskej obce, ako to už býva v prípade tejto autorky zvykom, vyvolalo obrovskú odozvu. Do akého zrkadla sa má dospievajúce dievča pozrieť, aby sa našlo a zachránilo? Čitatelia a čitateľky s ním prežijú flaubertovský čas veľkých zmien, objavov, sklamaní a nejednoznačností dospelosti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Inaque
Originální název:
La vita bugiarda degli adulti , 2019
více info...
Přidat komentář
Musím dát plný počet hvězdiček. I když se mi ta kniha nelíbila, doslova jsem u ní prokrastinovala a všechny postavy jsou mi naprosto nesympatické, jsou nereálné a protivné, sebestřednost z nich odkapává z každého póru a hrají si na elitu všech elit.
Anebo právě proto těch pět hvězd dávám. Protože když autor donutí čtenáře dočíst knihu, ke které má čtenář doslova odpor, pak je to bezesporu mistr pera.
Kdyby to pro mě byla první kniha od Ferrante, pak bych byla nadšená. Jenže není a já nemůžu nepostřehnout jak je to pořád stejné, stejné a stejné... Byť mistrně napsané.
A jen jsem utvrzena ve svém názoru, že ať už je Ferrante kdokoli, nesnáší ženské plemeno.
Ferrante znova v celej svojej vulgárnosti.
Po neapolskej ságe som jej nevedela prísť na chuť, ani táto ju nepredčila, čo sa deja týka. Dal by sa opísať piatimi vetami.
Avšak čo sa týka medziľudských vzťahov, či už rodinných, vzťahov medzi spoločenskými vrstvami, vzťahov v posteli alebo mimo nej, je to pani spisovateľka.
Opravdu velmi čtivé, od prvních stránek mě vtáhlo, jedna z knih, kdy jsem se neztotožnila s žádnou postavou a ani mi žádná nebyla sympatická, přesto mě moc bavilo, více, než první díl Geniální přítelkyně
Výborný začátek, který okamžitě vtáhne do děje. Ke konci se to ovšem začne vše šmodrchat a já osobně po dočtení poslední stránky zůstala doslova naštvaná, protože jsem se cítila autorkou i hlavní hrdinkou podvedená. Přestože je kniha neuvěřitelně čtivá (klasická Ferrante), zůstane mi na ni bohužel negativní vzpomínka.
P.S. Knihu nedoporučuji číst ihned po Geniální přítelkyni. Děj se totiž opět odehrává v Neapoli a mohli byste mít v hlavě menší zmatek v postavách i prostředí.
Kniha je pro mě na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Příběh se mi četl dobře, přece jenom autorka psát umí. Občas jsem ale měla pocit, že to vlastně není nic nového a pouze se opakuje spoustu motivů z Geniální přítelkyně.
Líbila se mi hlavní myšlenka knihy, a to, že dospělí se zaplétají do vlastní sítě lží, které tvoří a živí tak nějak automaticky. A hlavní hrdinka v průběhu dospívání sama do stejné sítě lží vstupuje, a do toho si splétá své vlastní
Klasická Ferrante, která mě opět nezklamala. Nesmírně čtivá knížka o dospívání a o vztazích, která mi asi nejvíc z jejích knih připomínala sérii Geniální přítelkyně.
Moje první Ferrante, Geniální přítelkyně čeká na přečtení, tak jsem sáhla při výběru po tomto kousku. Když chcete psát, stačí vám vzít rodinu a její vztahy. Nevím vlastně, co víc k tomu napsat. Nečekejte žádnou pohádku s happy endem.. Je to prostě syrový v celé své kráse.. Žádná blahosklonnost, ale pokrytectví, sobeckost a lži. Ovšem jak bychom se zachovali my? Tak jak se očekává a vnitřně se užírat, že jsme to chtěli jinak? Nebo to udělat podle sebe a moct žít sám se sebou? Dělali bychom věci na truc rodičům, i když je sami nechceme? A jak daleko bychom zašli?
Dějově se nejedná o nic napínavého, i když mě asi sunula dopředu potřeba vědět, co bude dál..jak se ty vztahy vyvinou, co tam bude za takový tajemství? Stejně se nakonec nedozvíte odpovědi na všechna svá proč.. a konec zůstane takový otevřený. V podstatě nevím, jestli tento kousek něčím vystupuje z řady, ale s odstupem, co jsem knihu doposlouchala, si ji moc nevybavuju. Nic hlubšího ve mě nezanechala.
Kniha je velmi čtivá, myslím především pro ženy. Detailně a velmi zajímavě, popisuje nejistoty mladé a pravděpodobně i velmi hezké dívky Giovanny v dospívání, a to v Neapoli. Celou knihu provází hledání odpovědi, na tajemství, týkající se její tety Vittorie a náramku. Dívka je zajisté poznamenána i rozpadem manželství jejích rodičů. Konec knihy mě překvapil a spíše i rozčílil.
Hezky popsané prostředí, začátek slibný, postava tety Vittorie mě bavila, ale pak se to celé začalo nějak rozmělňovat a uhýbat směrem, který mě nebavil. Vlastně ani nevím, proč zkouším další knihy od autorky, když mi zatím ještě žádná nesedla. Sice se neví, kdo je doopravdy Elena Ferrante, ale podle mě jedno je jisté: je to někdo nevyrovnaný, nejistý, negativistický, bojující s nějakými vnitřními běsy, neschopný najít vnitřní klid a rovnováhu. Tak možná proto, že tam za tím tohle cítím, mi to nesedí.
Hlavní postavou je Giovanna, o které otec řekne, že je ošklivá jak teta Vittorie. Tu Giovanna nikdy neviděla, a tak si vynutí setkání s tetou. Jelikož je Giovanna zrovna v pubertě, dost s ní tento příměr zamává a celkově ji ovlivní. Během celé knihy sledujeme, jak se Giovanna mění, jak se vyvíjí její povaha nebo také jak se mění vztah s jejími rodiči. Detailně jsou popsány i její názory a myšlenkové pochody. Bylo to zajímavé čtení, přesto knihu hodnotím spíš jako průměrnou.
Moje první setkání s touto spisovatelkou, ale bohužel jsem na rozpacích. Kniha mě nijak zvlášť neoslovila, ale možná je to tím, že jsem ji nečetla ve správnou chvíli.
Se smutkem v duši se začínám smiřovat s tím, že Ferrante píše stále o tom jednom a čím dál víc stejně. Prolhaný život dospělých je nekonečně vleklá varianta na všechny ty motivy, které už známe z Přátelkyně a dalších románů. Vždycky je tam nějaké zlá postava, vždycky jsou tam témata vzdělání, kariérního postupu a boje proti církvi, vždycky je to více plné úvah a niterného rozebírání než děje. Bohužel, tady to nefungovalo. Kdybych byla nějaký literární teoretik, tak bych prostě řekla, že Ferrante je psychotická osoba skrývající v sobě Vitorii i Elenu, Rosaria i Lilu... všechny ty postavy, s kterými jsme se kdy setkaly, jsou pořád stejné, jen je Ferrante cpe do dalších a dalších knih. Pro mě to přestává být objevné a ztratilo to magii. Knihu jsem dočetla s velkým donucením a nebýt to Ferrante, tak ji nedočtu vůbec. Přeškoda.
Když čtu knihu, tak mi oči běží po řádcích, a současně se v mé představivosti odehrává příběh. Tady to však nějak nefungovalo. Četla jsem vyprávění dospívající dívky o ní, jejích příbuzných a známých, ale ve všech těch jejích myšlenkách, úvahách a dojmech se mi samotný příběh jakoby ztrácel. I tak mě ale cosi nutilo číst stále dál. Reakce postav v některých situacích mi přišly docela nepochopitelné a přehnané, ale je to Itálie, tak zřejmě proto. Měla jsem pocit, jakoby nebyly dost dobře vysvětleny všechny pohnutky právě k tomu přehnanému jednání postav, přitom tam byla spousta jiných informací, které pro mě nebyly až zas tak důležité. Ale možná autorka jen chtěla vyjádřit zmatek ještě nedospělého děvčete ve vnímání skutečnosti a jejího okolí.
Podobný dojem jsem měla i z Temné dcery, tu jsem však nečetla, nýbrž poslouchala. V recenzích čtu, že nejlepším autorčiným počinem je kniha Geniální přítelkyně, tak ji asi časem zkusím.
(SPOILER) Po rozpacích, které mi připravily Dny opuštění a Temná dcera, je tohle zase dobré! Mně u Eleny sedí, když je vypravěčkou hodně mladá dívka. Bylo to tak i s Geniální přítelkyní, kdy první dva díly řadím výš než dva následující. Z neapolských dospívajících slečen totiž vyrostou emočně nestálé, až hysterické ženské. Ani tenhle typ v Prolhaném životě dospělých nechyběl – tady byla teta Vittoria. S rodiči ale měla tentokrát vypravěčka překvapivě dobrý vztah, ani je moc neobviňovala z vlastního neštěstí. Uvědomovala si, že otec udělal něco hodně špatného, ale že její zhoršení ve škole a špatné nálady vycházejí hlavně z ní. Nekonalo se ani impulzivní rozbití vztahu, cizího nebo vlastního, ač k tomu bylo fakt jen půl kroku - šestnáctiletá holka se ale nakonec rozhodla být morální. To mě u Eleny Ferrante hodně překvapilo, její hrdinky tohle sebeovládání bez výjimky neměly ani ve čtyřiceti. Uvědomit si, že zatímco chlap, kterej se mi hodně líbí a obdivuju ho, má přímočaré očekávání, ale já od něj nakonec chci hlavně intelektuální souznění, uznání a blízkost... No, to je docela překvápko a naděje, že Ferrante umí psát i jiné příběhy.
Bohužel kniha nesplnila má očekávání. Hlavní hrdinka mi nesedla - což by úplně nevadilo, u Geniální přítelkyně všehovšudy nemáte sympatickou postavu. Tady mi ale vadilo více věcí a na Ferrante mi kniha holt přišla slabá.
Uff, těžké hodnotit. Moc jsem vlastně nechápala, kam kniha směřuje. Druhá půlka byla pro mě trošku ve stylu "přečti to abys měla už klid". Takže trošku zklamání z Ferrante
Ono se toho v Prolhaném životě dospělých vlastně zas až tak moc nestane, zvlášť vezmu-li to oproti Neapolské sáze, kde se životy hlavních hrdinů hodně prolíná i tehdejší politická situace. V tomto románu se objeví také daleko méně postav. Ale i tak je velmi čtivý, co autorka umí (tedy myslím si, že je to autorka), to je rozepsat emoce. A tady se jí tedy opravdu velmi povedlo popsat to, co zmítá dospívající dívkou. To, jaká umí být puberta, co nasadí do hlavy a jak se s tím každý dospívající musí poprat. Občas jsem si velmi vzpomněla na to, co se honilo hlavou tehdy mně a nebylo to nepodobné. Koneckonců, od nás odešel otec, když mi byl 13 let, takže i v tomto jsem se v Giovannině chování, jednání a myšlení velmi poznávala. I tak mě občas některé počínání všech zúčastněných přišlo přepálené. Na druhé straně, přepáleně v pubertě jedná kdekdo (a pak na to s chutí raději zapomíná). Místy mi to tedy ale přišlo i krapet naivní, vlastně jsem měla dojem, že se román odehrává daleko dřív než v 90. letech. Nějak mi nesedí, že v této době by postavy jednaly, jak jednají v knize Eleny Ferrante.
Opět se mi líbilo, jak plasticky vykreslila Neapol, dokonce jsem občas vzala k ruce street view a koukala, kudy se Giovanna prochází. Přesto pořád ve skrytu duše čekám na další Geniální přítelkyni, možná kdyby tento příběh pokračoval dalšími díly (jak zde někdo navrhoval), mohlo by mu rozvinutí pomoci být ještě komplexnějším.
V Itálii žije dospívající dívka s rodiči zdánlivě klidně, ale postupem času se děj dramatizuje. Otec odchází k jiné ženě, hrdinka dříve dobře se učící propadá a opakuje poslední ročník. Začne být pěkné číslo, ale dobré jádro v ní většinou rozhodne jinak, než to, co vzdorem zničila. Ostatní si přečtěte sami.
Poslouchala jsem jako audioknihu na Českém rozhlase a opět jsem nebyla zklamaná. Ferrante baví, odhaluje bolestivé křivdy, které nám způsobují ti nejbližší, a přitom není patetická. Jako vždy nás v kulisách staré Neapole provede tvrdým světem nižší společnosti, který umí vykreslit tak věrohodně, až je to čtenáři nepříjemné.
Štítky knihy
italská literatura dospívání dětství rodinné vztahy 90. léta 20. století Neapol
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Kniha Klamársky život dospelých je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 133x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 233x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 1x |
Mám velmi ráda tvorbu současných italských autorek i samotnou Itálii, takže musím dát plný počet hvězdiček. Subtilní příběh dospívající dívky, kterou formují zdánlivě banální, ale přesto zcela zásadní iniciační zážitky. Hlavní postava vás provede celou škálou do hloubky prožitých situací, které dospívání přináší. Kniha navazuje na tradici italského neorealismu, který mám velmi ráda, překlad ve také velmi zdařilý, takže já si každou knihu Eleny Ferrante opravdu užívám.