Slepý hon

Tak tohle byla jízda. První sérii jsem četla už před nějakou dobou a některé díly byly lepší, některé horší. Ale tohle bylo super. Felix ve své nejlepší formě, o ostatních ani nemluvě. Prostě Jiří Pavlovský :-)

Slepá bábo, kam tě vedu?
Do kouta!
Co v tom koutě?
Kohouta.
Co v tom kohoutě?
Zlaté vejce.
Co v tom vejci?
Zlatá jehla.
Co v té jehle?
Zlatá niť.
Co v té niti?
Nic!
Tak si mě slepá bábo chyť!

Tak po téhle hře přestanou děti náhle vidět. A je na Felixovi a jeho bandě, aby záhadě přišli na kloub. Jenže slepé děti jsou jen začátek. A to ani nemluvím o tom, že i další entity ze záhrobí si chtějí podmanit nás svět. Dokáže Felix tyto hrozby zastavit včas?

Přemýšlely jsme někdy o významu téhle dětské říkanky? Nebo vám přišla úplně v pořádku a nikdy jste si neříkali, co může znamenat?

Je pravda, že jsem nechápala, proč kohout, jehla nebo niť, ale nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Jako děti se zkrátka tuhle básničku neučíme a neřešíme. Jenže v téhle knize autor zasel do mého mozku semínko pochybností.

Kde Erben nebo Němcová sbírali povídky, pohádky nebo říkanky? Nemohly mít v minulosti úplně jiný význam? Ve starých hrách se často mohly skrývat prvky prastarých rituálů. A tak i Slepá bába mohla sloužit k magickým účelům.

Autor v knize naprosto perfektně vysvětluje, jaký může mít báseň skutečný význam. A když se pak v příběhu objeví i Slepá bába, nekecám, běhal mi po zádech mráz.

Nečetla jsem ani jeden díl Kladiva. Popravdě jsem se mu spíše záměrně vyhýbala, protože jsem čekala bizardní akční četbu. Tuhle knihu jsem ale vyhrála od @knihkupectvi_krakatit .A já se rozhodla tuto 136 stránkovou knížečku, která je samostatným románem, přečíst.

Čekala jsem, že se budu smát, že v ní budou šílené hlášky a děj nabitý akcí. Tohle všechno jsem skutečně dostala, ale dostala jsem ještě něco navíc.

Dostala jsem neskutečně skvělý horor, při kterém mi vstávaly vlasy na hlavě a regulérně jsem se bála v noci na záchod. Každé zašramocení mi bylo až krajně nepříjemné.

Autor má můj obdiv. Vzbudit ve mne tolik emocí na tak málo stranách, to se nestává zase tak často. Navíc kombo humoru a hrůzy. Na jedné straně se směji, na druhé bojím. To jsem fakt ještě nezažila.

Malé plus musí autor dostat i za pojmenování jedné postavy jako Františka Beneše.

Konec je uzavřený, ale zároveň ukazuje, že i další říkanky mohou být nebezpečné.

Je to doba, co jsem dočetl Kladivo na čaroděje. A je to pár dní co jsem v knihkupectví natrefil na tuto knížečku a hned jsem ji musel mít.

Naprostá pecka. Jinak to popsat nejde opravdu jsem si užil návrat k Felixovy, k Vincentovy, ke Kladii a k Walterovy. Opravdu mi chyběli jejich eskapády.

Pánbůh se vysmrkal a z toho sople uplácal tuhle knihu. Evidentně neměl rýmu, proto byla tak krátká.
Proč byla tak krátká!???? Takovej potenciál to mělo!!!

Jinak dobrý čtení.

Kladivo je prostě originální, bere si na paškál i dětský říkanky a udělá z toho případ. A případ bavil do chvíle, než Felix ke konci zúčtoval prapodivným způsobem, stylem najednou měl po ruce vše co potřeboval. Konec byl takové malé zklamání vůbec, na to jak to bylo rozjeté a zajímavé. A nebyl by to Felix, aby si toho nenabral víc, nebo spíš mu bylo naloženo. A právě jeho druhý případ byl divný, odfláklý, divný, trapný... už sem řekl i divný? Ale to je úděl, účel Kladiva - býti divný, a proto dokáže pobavit.

Kladivo na čaroděje mám opravdu rád a tak jsem se těšil na tuto jednohubku, která mi zkrátila čekání na druhou sérii. A byla to opravdu zábava, jízda od začátku do konce. Kdyby to bylo trochu delší, a nešlo jen o novelu, tak přidám možná i další hvězdu.

Nejslabší díl od Pavlovského. Bylo však příjemné setkat se po delší době se starou partou, která je ještě kompletní. Spíš se jednalo o novelu, než o plnohodnotný román, takže to při čtení dost odsýpalo. Felix sice řeší dva případy najednou, ale ten druhý je tak upozaděn, že by se nic nestalo, kdyby tam vůbec nebyl řešen. Nápad na příběh ani vyřešení obou Felixových problémů také není nic zvláštního, takže se jedná o čistý průměr.

Mno. Asi už i od tohoto žánru čekám příliš. Nic jako Vládci strachu nebo Asfalt už mě asi nečeká. Hlavní hrdina nemá "krízma", ale propadák to nebyl.

Volejme sláva a 4 hvě... dny se radujme.

Jo tahle partička mi vážně chyběla. Kniha je kraťoučká, ale nemáte moc čas se ani nadechnout, jak se tam seká jedna akce za druhou. Tahle parta prostě nezastavuje a jede na plné pecky. Naprosto je miluju! Jsem ráda, že konečně bude vycházet dlouho očekávaná druhá série, moc se na ni těším. :)

„Porazil jsem démony,
čaroděje,
monstra z jiné dimenze
a nakonec mě sežere
přerostlý medvídek Pů.“

„Kdo potřebuje slepé děti?“

Kladivo se bohužel po dokončení první série dostalo do slepé uličky. Vzhledem k událostem v posledním díle „Poslední stádium“, kdy došlo k zajímavému zvratu, se vlastně celý příběh prozatím pozastavil. Druhá série do dnes nevznikla a jen bůh a Pavlovský vědí, zda vůbec nějaká bude. No a aby si čtenář nemyslel, že bylo na Čaroděje zapomenuto, rozhodl se pan spisovatel Jiří Pavlovský napsat příběh, který se datuje do dob, kdy parta Kladiva byla ještě celá. Toto je další příběh, který mohl být klidně zařazen někam mezi třetí až desátou knihu první řady.

Malá ochutnávka:
Zatím poslední dítě, které osleplo, nemělo ani oči zavázané páskem. Jen je mělo zavřené. Holčičky brala slepou bábu vážně – nefixlovala. Když měla mít zavřené oči, měla zavřené oči. Když je pak otevřela, nechápala, proč stále vidí tmu. Dospěla k názoru, že něco udělala špatně, že prostě zapomněla, jak se otvírají oči.

Slepý hon začíná nejznámější dětskou hrou Slepá bába. Ať zvedne ruku, kdo jí nikdy nehrál . . . zajímavé. Ovšem pracuje se tu z podstatou této i jiných „her“. Jedná se o její hlubokou minulost a proč vlastně vznikla tato říkanková hra. Líbí se mi, kam až byl tvůrce schopen zajít do minulosti, aby to tak nějak každý pochopil. Že za to může Němcová nechápu, ale pana Erbena jsem se vždycky bál. Například z jeho Zlatého kolovratu se mi na hlavě ježí vlasy do dnes.

Citát: Když člověk bojuje s nevidomými, neměl by u toho mluvit.

Kladivo na čaroděje – Slepý hon je dobrodružný, napínavý a strašidelný příběh. Rychle se to četlo, děj byl zajímavý a nebyl čas se zastavovat. A když už jste si konečně prošli celou slepou bábou a poznali i kohouta v koutě, vytasil na nás pan spisovatel možné pokračování. Ke konci se totiž objevuje další zajímavý námět, který by určitě stál za zpracování do literární podoby. Tento příběh ze série Kladiva na čaroděje rozhodně doporučuji. I pro ty, kteří třeba nikdy z této řady nic nečetli.

Citát: Někdy prostě nejlepší způsob, jak bojovat se zlem, je nechat ho vyhrát.

Tady se potvrdilo, co jsem si celé roky myslela. Zatracení obrozenci! Jmenovitě Němcová a obzvlášť Erben. Tak to dopadá, když si člověk neopatrně zahrává s ústní lidovou slovesností místo toho, aby ji nechal spát a věnoval se užitečnejším věcem. Tím pádem mají Felix, Vincenc, Walter a Klaudie co dělat, aby zastavili epidemii slepnoucích dětí a psychopatických vraždících slepců. Místy jsem se chechtala nahlas, jak hlášky jednotlivých postav lemují příběh odstartovaný božím nápadem. Moc dobře jsem se bavila a rozhodně doporučuji!

Prečítané na jeden dych. Ani jedna nudná pasáž, malo to spád a správny humor, proste klasika ktorá patrí k tejto sérii.

Partička Felixe Jonáše opět nezklamala, stálo to za to... Kdo o nich jednou četl, rád se k nim vrátí... :D Prostě to stojí za to...

Kniha měla přesně to čím mě v minulosti tahle série nadchla. Felixův tým je stejně (ne)dokonalý a já si je užívala. Hlavně teda Vincence. Od jeho prvního nástupu na scénu se stal mojí nejoblíbenější postavou.