Kira Kiralina
Panait Istrati
V roce 1923 vyšla ve francouzské revui "Europe" drobná práce Panaita Istratiho "Kira Kiralina", která je s to charakterizovat nám jeho rozsáhlé dílo, celoživotní reminiscenci života svého i jiných. Na každé stránce se setkáváme s dychtivým vypravěčem, který je hnán touhou vypovědět vše, a proto se nesčetněkrát zastaví, odbočí, připomene to či ono, než dokončí své vyprávění o Kiře, její krásné rozkošnické matce a Dragomirovi, než vypoví všechny dobrodružství, radosti a strasti jednoho a tisíce životů. Dýchne na nás horečná touha po životě, který stokrát nesnesitelný obrátí k nám nakonec svou příznivou tvář, který stokrát bičující pohladí nakonec svou oběť a dodá síly k novému zápasu. Oslava života, lásky, přátelství, dobra, spravedlnosti, orlava všeho toho, co se musí vybojovat, za co stojí žít, okouzlila Romaina Rollanda, který v předmluvě ke Kiře Kiralině napsal, že je Panait Istrati "rozeným vypravěčem, vypravěčem orientu, který nadchne a vzruší svým vyprávěním a podléhá mu tak, že nikdo, ani on sám, neví, jakmile povídku začal, zda potrvá hodinu nebo tisíc a jednu noc".... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 1959 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Originální název:
Kyra Kyralina , 1923
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1959 |  Kira Kiralina |
| 1974 | Hajduci |
| 1975 | Bodláčí baraganské |
| 1971 | Noc v močiari |
| 1946 |  Tulák ide mestom |
Kniha Kira Kiralina je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 7x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 7x |
Tato útlá knížečka byl pořádný ořech. První a zásadní otázka, kterou vyvolala: Co dělá klasiku klasikou? A opět narazím na bolavé téma – Istrati by se nikdy nestal adorovaným autorem, kdyby mu nepomohl již uznávaný Rolland. Za mě by ale v mlhách zneuznanosti klidně mohl zůstat.
Tři povídky líčí život tuláka Stavru/Dragomira, který je homosexuálem, protože ho „zkazili“ v mládí. Poetické vyprávění odpovídá orientálním pohádkám v míře obraznosti a vášnivosti. Čtenáři se před očima odvíjí pestrobarevná tapisérie postav, sladkostí, šperků, krajiny, domů obtížených bohatstvím a dýmu z vodních dýmek. Vysoce si cením lehce erotického podtónu bez jediného explicitního popisu. To je dnes již zapomenuté umění.
Bolestně mi však scházel narativ, zápletka, pointa. Jakože i toto odpovídá stylu pohádek tisíce a jedné noci. A to byl také důvod, proč se kniha četla celkem obtížně. Nebyl problém od ní vstát a nic mě nenutilo se vrátit. Nějaké napětí či směřování příběhu nenalezeno.
Dalším problémem byly postavy, afektované, nepraktické, bez nějakého snažení či cílevědomosti. V míře sebedestrukce vedla Dragomirova matka, ovšem zbytek jí zdatně sekundoval. Jakože dokážu pochopit Dragomirovy eskapády po útěku z rodného domu, pubertální mladíček bez vzdělání vyrůstající ve skleníku – vzhledem k těmto vstupním parametrům kluk dopadl ještě dobře. A taky uvažuju, zda byla Kira se svým osudem nespokojená. Skoro bych odhadovala, že dostala přesně to, co jí vyhovovalo.
Celkově bych dílo shrnula jako básnicky opsanou studii posedlosti.
Cit.: „Neposmívej se Pánu, buď tím, čím tě udělal, buď rozkošnická, buď zhýralá.“