Kerberos: Vlk ve stádu

30.01.2024

(SPOILER) Technické prostředí Kerbera mi bylo o něco bližší než feudální ráj na Lilith. Měla jsem náladu spíše na sci-fi než fantasy a Lilith se fantasy nebezpečně blížila. Na začátku mě docela zarazilo, že se autor rozhodl, že musí nutně udělat stejný úvod. Bylo mi ale jasné, proč to udělal a že to tedy udělá i u zbylých dílů, kde už to přeskáču. Jakmile se děj posunul na Kerberos, už to bylo dobré.

Nejzajímavější na Kerberu není výměna těl jako taková, ale její společenské důsledky v dlouhodobém horizontu. Výměna těl umožňuje být skoro nesmrtelný. Ale má to odvrácenou stránku. Někdo nakonec vždy získá staré tělo, které už má poněkud krátkou životnost, že? Logicky se nabízí, že takový osud bude určen zločincům. Ale budete mít dost zločinců, kteří si zaslouží trest smrti nebo se to "zaslouží" bude nenápadně posouvat, až z toho bude skvělý nástroj k udržení diktatury? A bude těm zločincům mezi 15 a 30, aby jejich těla byla něčím, co chce řádný občan získat? A tak tu máme mateřství jako práci. Ale jakmile se pro něj jednou rozhodnete, už nikdy vám nedovolí dělat nic jiného. Každý rok jedno dítě, po roce odevzdat státu, když splníte kvóty, dostanete v době menopausy nové mladé tělo a pokračujete. Donekonečna. 40 % dětí je jen materiál na čerstvá těla. Rodina neexistuje. Lidé by zbytečně trpěli dilematy, zda přijmout nové tělo nebo ne, když by si více uvědomovali, že takové tělo nevyrostlo někde na stromě. A to by z nich dělalo horší občany Kerbera. Pěkná čistá dystopie. Důvod, proč knihu nehodnotím lépe je, že dějově je prostě příliš podobná prvnímu dílu.

12.08.2019

Druhá kniha vládců Diamantu začíná znovu úplně od začátku a nabízí stejné schéma jako její předchůdce. Po v podstatě identickém prologu, jaký nabízela Lilith, se začíná rozvíjet zcela nový, nicméně podobně nápaditý, příběh z dalšího z Wardenových světů. Základní struktura a postup rozvíjení zápletky jsou hodně podobné těm, které už známe z předchozí knihy, jenže reálie Kerbera celou dějovou linku postaví do úplně jiného, unikátního světla a připraví nám zcela nový zážitek. Ten je promyšlený do posledního detailu, a přestože je o něco komplikovanější a zamotanější než u předchůdce, pořád je to přímočará jízda, jak se patří. Kerberos, kde si lidé mohou ve spánku vyměňovat těla, mě opravdu bavil a asi bych mu přiřkl i plný počet hvězd, nebýt onoho úvodního „kopíráku“ a malinko zatměného finále, kde jsem se ztrácel v motivacích jednotlivých postav.