Drž hubu a pádluj!

09.12.2021

Skvělé povídky pro zasmání. Dala jsem knížky i své 80 leté tetě a té se moc pobavila. Oddechovka co se vleze i do malého batůžku.

10.01.2021

Zimní čtení pro trampy a vodáky. Zvlášť silvestrovské splouvání mne pobavilo. Jinak dobré až výborné podle autora a naturelu čtenáře. I když je Šmídovo Proč bychom se netopili vysoko, tahle kniha má jiné cíle, které splňuje - z posbíraných povídek více autorů sestavený sborník vydaný v hezké podobě. A děkuji za Hafranovu partu, po detektivkách už se mi po nich stýskalo!

18.06.2019

Moc milá kniha povídek. Úplně jsem si zavzpomínala na školní léta. Mám chuť jet někam na vodu. Doporučuji jako oddechovku na dovolenou

12.02.2019

Knížka vybraná do výzvy a docela se četlo hezky. Krátké vodácké povídky, některé se mi líbily víc, některé míň.

01.02.2019

Je tu několik milých povídek, nějaká ta ucházející a pár jich je vtipných. Nejsem vodák, neocením je tak jako vodáci, ale rozhodně jsem se u nich nenudil. Vodáci povídky určitě ocení a budou se jim líbit.

16.06.2018

Jsem pouhý vodácký mudla/tz. tak dvakrát do roka si půjčíme banána či pomeranče a sjedeme kousek Sázavy nebo Lužnice.../ale povídky s mokrou duší se mi zaryly hluboko do mé spíš suché duše a to nejen proto, že jejich autory znám. Díky a pište dál o vodě, šlajsnách, krásných háčcích a mužných kormidelnících, mokrých spacácích a ranní mlze nad vodou, večerech s ohýnkem a kytarou.....o všech mokrých cestách.

07.01.2017

Knížka plná zajímavých i méně zajímavých, čtivých i méně čtivých povídek. Nicméně jsem horlivou fanynkou této soutěže, protože je pro mne důkazem, že vodáctví stále žije. A to nejen moderní způsob, který je hojně vidět na řekách, ale i vodáctví, o kterém psal Z. Šmíd v dobách minulých. Jen tak dál a velice vřele všem tuto knížku doporučuji!!

Již od útlého mládí, kdy jsem navzdory školnímu memorování objevil krásu a vznešenost Cervantesova Dona Quijota, obdivuji lidi, kteří se s dřevěným kopím rozjíždějí proti větrným mlýnům, neb jsem zjistil, že není větších válečníků. A jsem navýsost šťastný, že právě v Tobě jsem jednoho z nich poznal. Z ničeho jsi vydupal záležitost, která nejen lidem od vody zůstane v knihovnách, či knihovničkách, navíc na médiu, které nelze přepálit. Náš společný guru, Pan spisovatel Zděnek Šmíd by z Tebe měl radost. Stejně, jako ji mám já. Držím Ti palce a těším se na cokoliv dalšího z Tvého Kenyho voleje!

Honza Brož, muzikant, 2016 (sk. Devítka)

Když už je dnešní doba jaká je a lidé jsou líní nejen psát, ale i číst, je chvályhodné, že se stále najde někdo, kdo se o literaturu (ve skutečném slova smyslu) s vodáckou tematikou zajímá, stará a rozvíjí ji. Z mého pohledu jsou jednoznačně všechny tři knihy nedílnou součástí každé poctivé české vodácké knihovny a každý kdo takovou vlastní bude z povídek nadšen.

Petr Snížák Snížek, 2016 (šéfredaktor vodáckého časopisu Pádler)

Od té doby, kdy jsem dočetl poslední knížku Zdeňka Šmída, velkého guru vodácké literatury, jsem nečetl vlastně ani nenarazil na žádnou vodáckou povídku. Proto jsem se zájmem otevřel knížku „Drž hubu a pádluj!“. A hned v první povídce na mně promluvil Zdeněk, jeho styl vyprávění, metafory i použité vodácké výrazivo. Nejprve mně trochu zatrnulo: tak teď budu číst 150 stránek pseudošmída. Pak jsem se ale do Šklíbiny povídky „Teče tudy řeka“ začetl a řekl si: vlastně proč ne?! Zdeněk Šmíd na všech lidech, kteří jeli skutečnou vodu a ne jen dvoudenní sjezd kousku řeky organizovaný nějakou cestovkou, zanechal nesmazatelný otisk, tak proč se k tomu nepřiznat i ve vlastní tvorbě. Navíc v dalších povídkách už jsem na to zapomněl a co nová povídka, to další příjemné překvapení. Povídky psané podle skutečných zážitků na vodě střídaly příběhy vzniklé jen v bujné fantazii tvůrců. No a právě ta různorodost způsobila, že jsem se na každou další povídku začal těšit. Tak člověk při čtení někdy zažívá dèja vu, chvílemi se zase přistihne, že si pod jednou z postav představuje konkrétní holku, kterou by zase někdy rád potkal, nebo se vrací do dob, kdy hltal romány o kapitánovi Flintovi a podobných exotech. Shrnuto: Kenyho VOLEJ je skvělý počin, vodáci pište a „LIDÉ ČTĚTE!“

Zdeněk Junek, 2015 (režisér legendárního prvního vodáckého filmu "Statisticky průměrný vodák")

Kenyho volej je pro mě signálem, že vodáctví žije. Kde by byly vzpomínky říčních vlků, krásných háčic a další vodácké havěti, kdyby nevznikla úžasná Pígova iniciativa. A tak díky jemu a těm vodákům, kteří jsou obdařeni darem literárním, máme možnost se zatajeným dechem číst příběhy autentické, tak jak je napsal sám vodácký život. Ať jich je co nejvíc a přináší nejenom radost, ale i zachycení toho, jaké to na vodě opravdu je.

Míla Pražák, 2015 (zakladatel Padlo.cz, Dronte.cz a Vodáckého muzea ve Zruči n.S.)

29.07.2016

Povídky se četly moc dobře, většina z nich byla i vtipná a bavila mě. Knížku jsem četla do čtenářské výzvy jinak bych se k ní nedostala. Takže jsem i ráda povídky moc nečtu tak to byla milá a vítaná změna.

18.01.2016

Na to, že povídky píší vodáci a ne žádní spisovatelé (i když někteří toho třeba napsali víc), mě kniha mile překvapila. U některých povídek jsem měla slzy v očích, protože byly smutné, u jiných mi tekly slzy od smíchu. Na chvíli jsem se vrátila do předloňského léta, kdy jsem si poprvé ve značně pokročilém věku vyzkoušela, jaké je to na vodě. Škoda, že se žádná z povídek neodehrávala v té části Vltavy, kterou znám, a nemohla jsem si ji tedy alespoň v duchu znovu "proplout", ale vodáckých sbírek vyšlo víc, tak třeba v některé další...