Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207821/mid_kdyz-v-raji-prselo-SMF-207821.jpg
4
568
119
Román Jana Otčenáška je právě v dnešní době aktuálním návodem jak utéct před stresem, shonem a nevlídností současného uspěchaného života. Stačí pouze porozumění, soucítění, trochu odvahy, hodně tolerance a každý z nás může mít svůj ráj, ale i tam občas zaprší.
Přidat komentář
Šťastní lidé jsou nějak podivně skuteční... Pro většinu obyčejných lidí je to obtížná podívaná. Vydražďuje. Je v ní jakási výzva, je to provokace, ale... Čím víc o tom uvažuju, tím víc je jasnější, že bez nich by to bylo na světě k nevydržení... Nevím přesně proč. Možná, že okysličují vzduch - tím, co mají v sobě. Anebo proto, že udržují oheň - to jest ždibec chatrné a stále krachující naděje i pro nás chuďasy a bankrotáže... Naděje na cosi, oč vlastně v životě především kráčí...
Příběh zapadaný vrstvami času, ale stále živý - tak moc živý, že ten tlukot života cítíte, je vám zima, pak zase horko, vězíte až po kotníky v hebounké trávě, touláte se po lesních pěšinkách nebo ve sněhových závějích, slyšíte podivné zvuky z půdy - buch, buch... buch, buch... Bojíte se, šílíte, létáte i padáte.
O lásce, odhodlání, dvou bláznech, co hledali štěstí (a co je našli), o kráse i drsnosti šumavské krajiny, o naději, víře i oddanosti. Příběh o všednosti každodenních chvil, jednom snu, spoustě krásy a něhy, humorném nadhledu i tíži bolestných ztrát, který ani s léty neztratil nic ze své jedinečnosti.
Ty zázračné a neopakovatelné teď, které nám patříš, jsem v tobě šťastná tělem a duší, že snad už ani nemohu být víc, a proto tě od sebe nepustím...
Něco jako můj sen - vybudovat vlastní pohostinství. A tak jsem těm dvěma spíš záviděla, že žijí ve svojí době, že dům dostali přidělený, přívod vody a elektřiny zajistila obec... Vlastně jim svět kolem šel hrozně na ruku a ku pomoci, ale i tak měli čím trpět a strádat.
V tom páru, v té lásce a Šumavě a budování stavby, v tom všem jsem viděla sebe, nás. Hodně se mě to dotýkalo. Možná i proto se mi čtení tak líbilo, že nás někdo chápe a mluví mi z duše.
Začátek knížky mě držel víc, nevím, čím to. Možná to bylo prvotním nadšením, možná se pak už moc odsouvaly termíny a kupily se nezdary.
Jazyk je krásný, barvitý, polemika inteligentní - hrdinové jsou k tomu dobře nasměrovaní svou profesí - filosof a učitelka.
Kdysi jsem si myslela, že budu žít někde daleko od lidí jen se svým milým. Časem mě to naštěstí opouštělo. Není nad výdobytky civilizace. Knížka mě bavila. Sem tam trochu sexuální scénka...
Když jsem ji četla, tak to na mně úplně dojem nezanechalo. Pamatuju se jen na hodně nevlídný počasí a problémy s přestavbou domu. Ale asi bych si ji měla ještě někdy přečíst, možná změním názor.
Tohle je tak krásná kniha o obyčejném lidském štěstí. O kráse, která k vám přijde jen tím, že žijeme obyčejný všední život, den za dnem a plníme obyčejné denní povinnosti, jednu za druhou.
Žít v přírodě, jeden pro druhého, kochat se šumavskou drsnou krásou a dokázat se přizpůsobit jak prostředí, jak i jeden druhému, to je to, co nás udělá šťastnými.
Tak hluboký lidský příběh, který mě oslovil již v pubertě a já tak moc toužila, rozjet se tam, na to místo a prožít si ten romantický příběh taky....
Ani přesně nevím,z jakého důvodu mám tuto knihu na prvním místě v žebříčku mých knih...Snad proto,že ji mám několikrát přečtenou...Snad proto,že je tak krásně napsaná...Snad pro svoji lehkost a pro mne i nadčasovost( četla jsem ji poprvé snad pred třiceti lety a ani dnes neztrácí nic na svém kouzlu).Příběh Petra a Ludmily,kteří se rozhodnou vyměnit život ve velkoměstě za neznámo- za život v šumavském hostinci Liščí mlýn,kterému chtějí navrátit jeho původní krásu.Většina místních je má za zamilované blázny,kteří nemají o životě na Šumavě žádnou představu a mnoho šancí jim nedává.Časem však pochopí,že to myslí opravdu vážně a v jejich snažení je všemožně podporují.Čtenář má možnost nahlédnout do vztahu dvou lidí,kteří si jsou pro sebe navzájem vším a zároveň si každý na základě skvělého popisu může dovytvořit obrázek šumavské přírody.
Překrásný text! Obdivuji houževnatost mladého páru z města, jejich snahu zanechat po sobě stopu kdesi v zapadlé vísce. A taky jejich lásku, originální a nevšední. A ačkoli v novele téměř pořád prší, pohladí na duši kdykoli a kdekoli.
Krásné prostředí šumavského venkova a dva mladí Pražáci, kteří se rozhodli kompletně změnit svůj život, opustit Prahu i svá povolání a odejít provozovat hospodu do malé vesnice ve zmíněných šumavských hvozdech. Realita je ale o poznání jiná - dům s budoucí útulnou hospodou je téměř neobyvatelny, finance pomalu mizí a zejména pro Ludmilu je obtížné privyknout novému prostředí i životnímu stylu. Různé těžkosti ale mladé odvazlivce nakonec stmeli ,a později jsou nuceni čelit další výzvě, kterým je proměna těžce vybudované hospody v prosperující podnik. Jen mi trochu vadil otevřený konec.
Hodně mě zaujalo, že je kniha psaná jako deníkový záznam dívky. Většina dějového dění vychází od jejího chlapce. Ona se přizpůsobí jeho snu, odchází s ním a podporuje ho. V mezních situacích vlastně i proti svému cítění. Bral jsem to jako knihu, která říká, že vše má svou cenu, kterou platíme. I láska znamená, že musíme zaplatit. Zaplatíme částí svého snu, nebo zaplatíme pohledem na partnera, který platí ztrátu snu celého. Jediné bezztrátové řešen je vytvořit sen nový, společný.
Příjemná kniha pro toto období, kdy jsou útrapy s rozmary přírody snáz představitelné. Otčenášek opravdu psát umí a jeho jazyk a popisy přírody jsou lahůdkou. Vztah Petra a Ludmily pro mne působí věrohodně a stejně tak jejich zdařilé i méně zdařilé pokusy o zabydlení domu a jeho oživení. Milostný vztah vystavený různým obtížím je evidentně Otčenáškovou parketou. Sice mi občas lezly na nervy momenty, kdy Petr tajil Lu různé věci, aby jí ušetřil trápení - to mi i v reálném životě vždy přijde v páru na hlavu - ale hvězdu pro mne kniha ztratila až v samotném závěru. Petr a Ludmila fungovali věrohodně jako zamilovaní lidé z města, kteří se rozhodli usadit v přírodě, ale jako potenciální provozovatelé pohostinství působili zoufale nevěrohodně...
Moc pěkná čeština, která vtáhne a okouzlí. Příběh sám o sobě je poněkud předramatizován a trochu zamrzí zneužití nočních můr k navození jiného děje, tohle nemám moc ráda. Závěrečná část působí až pateticky a jako pěst na oko z dnešního pohledu 'úplně zabijou', svým posledním nápadem jak hospodařit...milovníci zvířat budou zhnusení..))))))
Příjemné čtení o dvou do sebe skrz na skrz zamilovaných duších, které spolu čelí překážkám a výzvám světa, který se od jejich představ, liší diametrálně.
Pražští intelektuálové, učitelka Lu a filozof Petr, se rozhodli (nebo spíše Petr?) pořídit na Šumavě starou budovu, dát ji nový život a provozovat ji jako hostinec. Vesnice je však jiná než jim doposud známá Praha. Život plyne pomaleji, než si oba mysleli. Zima je krutější, než čekali. Je jejich láska natolik odolná, aby se jim podařilo polo-zříceninu doopravdy překopat v prosperující hotel?
Krásné knížka. Bez akcí, bez přibarvování. Prostý život dvou neprostých jedinců. Příběh o lásce.
Příjemný román z krásného prostředí Šumavy. Bavila mě výstavba charakterů nejen hlavních postav, hajný Saska se svými pokusy o námluvy mě vyloženě bavil, pro mě zajímavá sonda do duše mladého člověka z období tvrdého socialismu.
Jan Otčenášek byl lidový spisovatel, psal romány ze života, o odhodlání, o lásce a jak přijmout životní překážky a vyrovnat se s nimi. Pořekadlo, co tě nezabije to tě posílí, platí dodnes. Stále je co řešit, s čím se vyrovnat, svět se sice mění, ale lidé se svými starostmi a radostmi zůstávají a předávají své generaci svoje životní moudra. Vybral si v tomto příběhu kraj Šumavu a tím udělal plno čtenářům radost. Šumava je krásná a stále zajímavá.
Romantické a chvílemi také dramatické a hlavně zamilované a místy erotické čtení. Moc pěkné. Přemýšlel jsem, jestli mi vadí nebo nevadí kulisy socializmu a občasné soudruhování, ale ne. Není to ze současné doby a není to nadčasové, ale knížka zestárla se ctí.
V době, kdy jsem knížku četla, se mi hodně líbila. Krásné místo na Šumavě, trochu romantiky, snaha překonávat všemožné nástrahy. Za přečtení rozhodně stojí i dnes.
Díky za tuhle výzvu, hned jsem věděla, co chci číst. Byla to moje zamilovaná kniha v pubertě. Opsala jsem si z ní tehdy několik pasáží. Ale některé věci by se měly nechat vzpomínkám, v těch byla prostě úžasná. Teď už to prostě nebylo ono.
Štítky knihy
Šumava láska zfilmováno člověk a příroda
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 | Plným krokem |
Kniha Když v ráji pršelo je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 908x |
| Čtenářské výzvě | 90x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 306x |
| Chystám se číst | 187x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 5x |
Krásně napsaná kniha o dvou lidech, kteří začínají nový život, jinde a jinak. Příběh o výzvě, trpělivosti, štěstí, dřině, přírodě a lásce s velkým L... Moc se mi líbila komunikace mezi Lu a Petrem. Jejich hezký vztah, vzájemné vtipkování a dobírání se..Taky Petrovo vyznání (str.138).. Pak jsou zde i silné momenty, kdy je člověk trochu naměko. Parádní čtení, kor, když opravujete starou chalupu :-) Závěr knihy podle mě ideální..