Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15088/bmid_kdyz-v-raji-prselo-HY0-15088.jpg
4
568
119
Hlavní hrdinka Ludmila je učitelka z Prahy. Formou deníku vypráví kousek ze svého života, kdy následuje hlas svého srdce, romantika a snílka, a následuje trochu nepraktického muže Petra, filozofa s doktorátem) do hlubin šumavských pohraničních hvozdů. Mají vyhlídnutý objekt starého mlýna, který zakoupili a rozhodli se zrekonstruovat a provozovat v něm hospodu a penzion. Na cestu se vydali stařičkým, téměř nepojízdným vozem, kterému důvěrně říkají Samson. Zažijí drsnou horskou zimu a pocit bezmoci, dům je provlhlý, špinavý, plný harampádí a bez přívodu elektrické energie a vody. Musí se spolehnout jen sami na sebe. Jsou závislí na mizivých zásobách potravin, protože sněhové závěje jim nedovolí několik dní vyjít dál než na pár metrů od domu. Setkávání s místními lidmi proběhne místy s humorným podtextem, jindy dojde až k fatální neshodě. Spousta každodenních trampot při dřině s vyklízením a opravováním polorozbořeného domu Lídu s Petrem stmeluje, ale oba si postupně uvědomují, jak jim chybí město, kavárny, telefon – prostě civilizace.... celý text
Přidat komentář
Deníkové zápisky učitelky Ludmily, která následuje manžela filozofa Petra na Šumavu. Mají sen - vdechnout život polorozpadlému Liščímu mlýnu, který je bez vody, elektřiny, špatně dostupný. Mnohokrát to chtějí vzdát. Celou knihou se prolíná vyznání lásky Ludmily k manželovi, jejich vzájemný těžce zkoušený vztah v nepříznivých podmínkách, ale také krásná divoká příroda Šumavy.
Na základě komentářů a zvědavosti jsem si knihu půjčila z knihovny k přečtení. Přistupovala jsem k ní trochu s despektem, co stará kniha může nabídnout a byla jsem příjemně překvapená. Musím souhlasit - opravdu milá a čtivá. Děkuji za její objevení.
Předchůdce knihy Vejce a já...
Četba humorná, vhodná na odreagování a útěk z dnešní doby - dokonalé
Nádherná kniha. Jak to, že jsem o ní tak dlouho netušila? Láska, pohraničí, deníkové zápisky, "vančurovská" místy to čeština, syrovost Šumavy... Už se těším, až se s ní znovu setkám. Nerada ji dávám z ruky.
Je to oblíbená kniha mých rodičů a moje taky.Hodně se k ní vracím.Čtivé a milé.
"Ty-proč tu jsme?" Otázka byla vzhledem k délce našeho pobytu jistě nepochopitelná (.). "Já jsem čím dál víc přesvědčen, že je to v pořádku. Ty ne ? Neříkám, že to mezi námi v Praze neklapalo, to ne - a přece...nic strašného, ani náznak krachu nebo omrzení, žádný konflikt, kdepak...jen taková maličká únava, pocit přílišné zaběhanosti či co, já ani nevím, jak to říct. Netvrď mi, žes to necítila taky."
Ludmila, Petrem, nazývaná Lu, to nejspíš cítila také, protože svého muže, doktora filozofie, následovala do zapadlého šumavského kouta, kde se rozhodli opravit a znovuzprovoznit zchátralý a opuštěný penzion v bývalém mlýně.
Dva pražští intelektuálové na drsné venkovské samotě, to slibovalo poměrně jistou zábavu. Leč kniha je souborem Ludmiliných deníkových zápisků, lyrické popisy okolí či intimní zpovědi o nezměrné lásce k Petrovi tudíž výrazně převažují nad žertovnými momenty. Jakobyste se těšili na vaše oblíbené jídlo, ale kuchař trochu zaexperimentuje, lehce pozmění ingredience a vy žvýkáte a žvýkáte a přemýšlíte, zda tuto změnu vezmete na milost či nikoliv. Jenže mě Otčenášek nepřesvědčil, protože přesvědčivý, ať už zaznamenanými historkami, či vzájemnými dialogy, vůbec přesvědčivý nebyl. A jen těžko se vysvětluje proč. Jazyk totiž používal krásný a bohatý, ale ve výsledku si ta slova naskládaná dohromady prostě nesedla.
První setkání s autorem a velká spokojenost. Je mi po přečtení tak nějak hezky. Bylo to nádherné, příjemné čtení, při kterém jsem prožívala s Ludmilou a Petrem jejich útrapy, fandila jim, aby to nevzdali a obdivovala jsem Lu, jak dokáže zatnout zuby a naučit se obstarat kozu a mnoho jiného.. Vykreslení jejich vzájemného vztahu se autorovi zdařilo na jedničku. A také nesmím opomenout pochválit jazyk, který se mi líbil asi ze všech přečtených knih nejvíce. Top.
Krásný příběh ze Šumavy, který vás vtáhne a pustí až dlouho po přečtení poslední stránky. Později jsem chodil s holkou ze Šumavy a často jsem si jí promítal do postavy Ludmily z této krásné knihy.
Knížka se mi moc líbila, připomínala mi moje dětství a mládí, kdy jsme četli klasiku a romány, které nestavěly svůj úspěch jenom na akci, ale dávaly nám více nahlédnout do nitra postav, Bála jsem se, že se mi tento "pomalý" styl psaní už nebude líbit, ale opak byl pravdou. Příběh lásky Lu a Petra nepostrádal komiku ani tragično, i když celkově ve mně zanechal opravdový pocit pohody.
Zásadní kniha mého mládí. Nádherná erotická scéna milování v bouři (všechny odstíny se mohou jít vycpat).
Pěkná, milá kniha, líbí se mi prožívání vztahu, řekla bych, že to je přesné, například jak se hádají, často jsem se tam viděla...
Jako čtenář chápu různé názory na knihy a respektuji, že každý hledá v literatuře něco jiného. Můj názor na tuto knihu se neshoduje s ostatními, vesměs kladnými, hodnoceními. Ale je to pouze můj názor a věřím, že ostatním se mohla líbit.
Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě, za jiných okolností bych ji odložila a už se k ní nevrátila.
Popisy a děj byl rozvleklý, nezáživný, text byl vesměs nudný. Kniha je napsaná barvitým jazykem, autor používá celou škálu nádherných výrazů, které by jinak poskládané mohly vytvářet nádherné nástupce Saturninovy. Bohužel, je jen soupisem rozmluv přechytralých lidí vyslovujících jednoduché myšlenky co možná nejsložitěji. A přes obecný názor rozhodně neshledávám Ludmilu jako zdařilou postavu ani mi nepřipadá její způsob myšlení věrohodný.
Pan Otčenášek je výborný autor, tímto dílkem mě však nepřesvědčil. Hvězdičky dávám za výborné zpracování a krásný jazyk.
Miloučká kniha s krásnými popisy lidí, pocitů, života i přírody. Člověku nezřídkakdy připomene jeho vlastní vztah. Je to spíše taková odpočinková literatura, psaná velice vlastním způsobem, bez zvláštních zvratů a zápletek, ale přesto velice přitažlivá a moudrá.
Pěkná a velmi poetická kniha napsaná vytříbeným jazykem, odehrává se pravděpodobně někdy v 60. letech, ale působí časově neukotveně - nebo spíš nadčasově. Myslím, že na její čtení (a vnímání) člověk potřebuje tu správnou náladu a atmosféru. Líbilo se mi, místy s menšími výhradami k plynulosti děje (různé odbočky, představy hlavní hrdinky...).
Štítky knihy
Šumava láska zfilmováno člověk a příroda
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 | Plným krokem |
Kniha Když v ráji pršelo je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 909x |
| Čtenářské výzvě | 90x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 307x |
| Chystám se číst | 187x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 5x |
Šumava - to je ráj. I v ráji ovšem prší. A to dost často, jak se přesvědčíte ve vyprávění bývalé učitelky a budoucí hostinské. Mám ráda tuto knížku. Vždy dokáže pozvednout náladu, zahnat chmury a potěšit. Jako bonus vnímám krásnou češtinu a prostředí mé milované Šumavy.
Čtenářská výzva 2018 - 4. Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy