Když ticho mluví

Když ticho mluví https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57339/kdyz-ticho-mluvi-57339.jpg 5 15 5

Na začátku knihy Martin Hilský prozrazuje, jaká byla jeho studia - i ta na Oxfordu, jaký byl pobyt mezi uměleckou avantgardou v New Yorku na konci 60. let, líčí život anglisty v letech normalizačních a setkání s těmi, jejichž literární díla překládal, když se po roce 1989 otevřely hranice. V rozhovoru se čtenáři dozvědí o alžbětinském světě žen, mužů i androgynů, padouchů i dobráků (až přílišných), králích i šašcích, lásce i touze po moci, žárlivosti i odpuštění, a dalších tématech, která před námi kreslí Shakespeare, ale barvou domalovává překladatel a naše současnost. Na konci knihy Martin Hilský obléká šat Sherloka Holmese, aby zapátral po odpovědích na tu věčně vzrušivou otázku, kdo je autorem Shakespearových her. ... celý text

Přidat komentář

milan.valden
13.05.2023 4 z 5

Knižní rozhovor Když ticho mluví s anglistou, překladatelem a pedagogem prof. Martinem Hilským (*1943), který nedávno oslavil osmdesátiny, vedla Ludmila Korecká. Točí se jak jinak hlavně kolem Shakespeara, ale dozvíme se i něco o mládí a školních letech pana profesora a jiných zkušenostech. Nejdelší prostřední kapitola rozebírá blíže některé ženské postavy Shakespearových her, sonety, historické hry, tragédie o lásce Romeo a Julie a Antonius a Kleopatra, dále Kupce benátského, Hamleta, Krále Leara a šašky v Shakespearových hrách a další témata. Třetí kapitola se zamýšlí nad tím, kdo psal Shakespeara a stručně se v ní probírají některé teorie o tom, že Shakespearovo dílo napsal někdo jiný; pan profesor ale věří, že Shakespeara napsal prostě William Shakespeare ze Stratfordu nad Avonou... Opravdu moc zajímavá kniha!
Na závěr tady nebudu citovat nic z toho, co pan Hilský říká o Shakespearovi, nevěděl bych, co vybrat, ale něco osobnějšího, co říká pan profesor o smyslu života:
"Myslím, že k lidské povaze patří, že touhu po životě a po radosti provází někdy taky pocit propasti. I když se vám velmi daří, jsou věci, které se vám nedaří. Někdy se vám svět jeví smysluplný, někdy smyslu zbavený. A není to závislé na materiálním blahobytu. Můžete mít peněz, kolik chcete, a nedostanete to, čemu se říká štěstí. Ale jakmile vidíte smysl v tom, co děláte, ať je to cokoli, tak život smysl má. Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není."

petrarka72
27.05.2022 5 z 5

Dialog o alžbětinském dramatikovi - a nejen o něm, o tichu za slovy, které doplňuje a násobí jejich význam, o životě plném, ač zvnějšku akademickým zdál se být... Úvodní část o M. H. a jeho pouti k W. S. (věděli jste, že překládat Labuť avonskou začal ve čtyřiceti, na přímou výzvu režiséra Karla Kříže? a přesto rád Shakespeara čistě literárního stejně jako prakticky divadelního?), poslední o možných W. S. identitách a proměnách. Prostřední představuje fascinující dialog profesora a jeho stejně zaujaté diskusní partnerky o shakespearovských postavách, příbězích a významech jak v souvislosti s dobovými danostmi přelomu 16. a 17. století, tak v pozdějších interpretacích včetně dnešních. Pro mne zásadní kapitola Co je to za herce? (cituji: "... divadelní publikum je obrovitá kočka, která číhá ve tmě, má tisíc očí a naprosto přesný čich. Okamžitě poznáte, kdy je její pozornost pryč, a stejně neomylně poznáte její soustředění, to magické napjaté ticho. Divadlo je pro mě spjaté s okamžikem toho ticha, ten je důkazem moci divadla. V divadelním rituálu je obrovská síla. Herectví může mít bezpočet podob, ale když docílí tohoto, je to velká síla a zážitek." - s. 38). Shakespearovské paradoxy vylučující idealizace, napětí mezi shakespearovským jazykem a zcela neshakespearovským prostředím (je to komiks?), síla ženských postav a situace jejich zásadních životních voleb (Ofélie), dvojí jazyk lásky, manýristický a pravdivý (rozdíl mezi řečí Romeovy lásky k Rosalině a Romeovy k Julii), funkce převleků, kolotoč králů a role Falstaffa při přerodu prince v krále, fascinující zlo (Richard III., Aaron v Andronikovi, Jago...), deprese čili melancholie jako součást životního pocitu ve hře (Kupec benátský), samozřejmě úloha šašků a bláznů ("Bláznův vtip vede moudrost za jeden prst, jako dospělí vedou děti." - M. H. cituje Roberta Armina na s. 142)... Pro mne jednoznačně "aha" kniha a příprava na čtení Shakespearovy Anglie.


DádazPrahy
10.08.2020 4 z 5

Hezké povídání o životě i Shakespearovi. Nejvíce mne zaujala první část, o studiích a profesní dráze. Druhá část, rozbory jednání postav různých her, mne zajímala už méně a připadala mi zbytečně detailní a dlouhá - to asi spíše osloví čtenáře, kteří hry W. Shakespeare znají velmi dobře. Celkem ale velmi zajímavý, hezky vedený rozhovor autorky, která se dovede ptát, a upřímné odpovědi, ze kterých je cítit veliká láska i pokora k Shakespearovi i k překladatelské práci. Dovolte mi zde ocitovat velmi moudrá slova p. Hilského: "Myslím, že k lidské povaze patří, že touhu po životě a po radosti provází někdy taky pocit propasti. I když se vám velmi daří, jsou věci, které se vám nedaří. Někdy se vám svět jeví smysluplný, někdy smyslu zbavený. A není to závislé na materiálním blahobytu. Můžete mít peněz, kolik chcete, a nedostanete to, čemu se říká štěstí. Ale jakmile vidíte smysl v tom, co děláte, atˇje to cokoli, tak život smysl má. Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není."

Boogie007
31.03.2019 5 z 5

Po knize sáhnu, když cítím potřebu se vnitřně zrelaxovat, potěšit duši. Pan Hilský je příkladem člověka, který umí předat znalosti, ale k tomu i kus člověčenství. Člověk, který opravdu umí a nijak se tím nekasá. Díky jemu rozumíme Shakespearovi líp, než ti, pro které je angličtina rodným jazykem.

JeKa
16.06.2014 5 z 5

Pana Hilského mám opravdu ráda a tenhlekoncept knihy mě proto zaujal. Poznávat člověka prostřednictvím subjektu jeho zájmu je velmi zajímavá a funkční idea. Rozhovory nad Shakespearem jsou velmi poutavou a čtivou sondou do duše a uvažování dvou mužů, která od sebe sice dělí staletí, ale i tak stojí překvapivě blízko sebe. Rozhodně stojí za přečtení.