Když na horách svítá

Klišé, klišé, klišé, a nakonec si všichni velkodušně odpustí a všechno šťastně skončí. A příště tu o Karkulce. Po jazykové a stylistické stránce knížka připomíná slohovou práci středoškolské studentky. Takže ne úplně špatně, ale ani skvěle odvedená práce.

Krásná obálka,ale kniha me bavila jen na začátku pak už to bylo tak nějak pořád stejné.

Podle anotace a obálky jsem čekala něco úplně jiného. Obsah a vizuál jako kdyby se k sobě vůbec nehodily. Sice jsem to i tak dočetla, (zejména teda proto, že to je fakt krátké), nicméně nemůžu bohužel napsat nic pozitivnějšího než "Není to zas tak blbý".

Kniha o mizerném nastavování hranic a zvláštních vztazích může být kvalitním čtivem, ale je k tomu potřeba, aby postavy nebyly vyloženě šablonovité jako z devadesátkového sitcomu. Myslím takové ty seriály, kde je jedna kráska, jedna hodná holka, jedna šprtka s brýlemi... a celý její charakter není vůbec o ničem jiném, než že je chytrá šprtka.

Autorka navíc podle mě neumí moc psát děti a teenagery. Všechny nezletilé postavy se chovají jako zmenšení dospělí a mají mluvu padesátníků.

*Možný částečný minispoiler v dalším odstavci*

Ustřižené části vlasů a vousů nenesou genetický materiál a není možné z nich získat DNA, což paní genetička v knize nejen že neví, ale dokonce se jí to i povede. Tomu říkám vědecký průlom. DNA najdeme v kořínku, takže je potřeba vlas vytrhnout, nikoliv ustřihnout.

Krásný a nečekaný příběh čtyř kamarádek.

Knížka začala dobře.
Postupně mě však přestávala bavit, bylo to stále dokola to samé. Ta je taková, ta je maková, tito rodiče jsou chápaví, tato matka je zapšklá.
A přiznám se, že jsem nechápala, proč tolik povyku.
Neustále se mi pletly postavy, v podstatě ani teď po dočtení nevím kdo je kdo a s kým.
( paradoxně za to může střídání postav, nesnáším to v knihách, proč už nikdo nepíše kontinuálně?!)

Jen Marie se vyrýsovala trochu více. Ikdyž příliš nevěřím, že s její povahou se vrhne na člověka, kterého 20 let neviděla a i tenkrát téměř neznala, spíš z něj byla celá nesvá a klidila se mu z cesty.
A začne ho nazývat přítelem. “Je to jen můj kamarád”.
Sotva by se pozdravili, kdoví jestli…

Poselství knihy je asi v tom, nečekejte, až vám půjde o život, a vyřešte si své křivdy hned, což se lépe řekne než udělá. Jelikož nevíme, kdy nás klepne, měli bychom končit každý den s čistým stolem,
i štítem i s vynesenými odpadky. Ale to se tam nedočtete, to si myslím já sama za sebe. ( opět lépe řekne než udělá, den co den co den… každý večer).

Obálka je krásná.

(SPOILER) Život štyroch priateliek z detstva sa ešte počas štúdia tak zamotá, že sa odluvia takmer na 20 rokov.

A čo zvykne ľudí spájať? Vždy to, ak niekto nutne potrebuje pomoc. A ak ide niekomu priamo o život, všetko ostatné z minulosti je zabudnuté.

Ale čo ak aj teraz sa stane niečo, čo toto priateľstvo môže ohroziť?
Naozaj zrada môže byť zabudnutá? A čo minulosť? Dokážu sa s ňou vysporiadať, aby dokázali žiť v prítomnosti a mohli hľadieť do budúcnosti.

Záleží to len na sile každej z nich. Sú dospelé a svoj život majú už len vo vlastných rukách.

Nádherný príbeh zo života, ktorý mal v sebe všetko to, čo má skvelý príbeh mať ;)

Kniha zaujme už svou krásnou obálkou a ten východ slunce bych tam také chtěla vidět.

Hned na začátku příběhu se seznámíme se čtyřmi kamarádkami, nejdřív ve věku 13 let, kdy si slíbí celoživotní věrnost. Ale jak už to tak bývá, puberta věci dost mění :-) tudíž v další části knihy, kdy jim je 18 let, dochází k rozkolu a konci přátelství.

Poté se s dívkami setkáváme v jejich 40 letech, kdy už jsou vyzrálejší a moudřejší. Věk a životní zkušenosti člověka mění, co jim přišlo v 18 letech jako něco nepřekonatelného, o pár desítek let to vypadá úplně jinak. Zjišťují také, že nejcennější je zdraví. Všechny křivdy se dají odčinit a naučily se také odpouštět.

Je moc hezké, jak je každá dívka jiná, každá má jiný vztah k mužům a to hlavně díky svému rodinnému zázemí.

Líbilo se mi, že babičce říkali bábinka, tak já totiž té své také říkala. A nelíbilo se mi, že nejhorší postava byla Lenka :-)

Pěkná kniha ktera dá nahlednout do mezilidskych vztahu dobře se četlo.

Když jsem tu knihu četl, došlo mi, že příběh má lehce romantický nádech, vlastně v tomto ohledu byl přesně takový, jaký jsem očekával, takže žádný pocit ztraceného času. Teď, když o tom přemýšlím, dochází mi, že čím více autorčin knih jsem přečetl, tím více se mi líbí její styl, opakovaně dokazuje, ať je to tak či jinak, že má zvláštní potenciál pokaždé něčím zaujmout. Vyhýbá se obvyklým klišé, současně umně kombinuje vyprávění vtipnými hláškami. Asi nejvíce zůstane v paměti příběh o Marii, který bere za srdce. Klobouk dolu.