Kdyby tak na mě někdo někde čekal
Anna Gavalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51591/bmid_kdyby-tak-na-me-nekdo-nekde-cekal-oXa-51591.jpg
4
222
45
Krátké povídky napsané úsporným, přesným (a silně pařížským) jazykem s krutým humorem rozebírají mezilidské vztahy, které může definitivně zničit zdánlivě bezvýznamný detail jako zazvonění mobilního telefonu. Vztahy mezi Gavaldinými hrdiny, ať jsou to sourozenci, manželé, milenci, rodiče s dětmi či kolegové, charakterizuje přesně odpozorovaná a přiléhavě zachycená směšnost, zbabělost, záludnost a žárlivost, ale i loajalita a spojenectví.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
Je voudrais que quelqu'un m'attende quelque part , 1999
více info...
Přidat komentář
Na prvú poviedku som vyslovene čumela, čo to má byť za čudný frnaúzsky "indivindi" štýl ?! Druhá poviedka ma už vtiahla, a kniha bola prečítaná za pár hodín. Bavila, inšpirovala, nútila k zamysleniu, aj keď zápletky a vyvrcholenia boli očakávané, ale autorka dobre pracovala s gradáciou deja. Najslabšie hodnotím poslednú poviedku s názvom Epilóg.
Opravdu luxusní povídková kniha. Nápadité příběhy a překvapivé konce, to já můžu :)
Mám ráda autorčin styl psaní, její mírný sarkasmus a břitký smysl pro humor. Všechny povídky mají zajímavá témata, některé jsou lepší a některé horší, u některých se člověku trochu zvedá žaludek, občas jsou vtipné nebo naopak smutné. Při čtení jsem se nenudila, knihu jsem přečetla za dvě cesty autobusem a ráda si ji časem přečtu znovu.
Niektoré poviedky vydarené, niektoré pomenej, ale musím priznať, že v pamäti dlho neostali.
Poviedky sa nečítali zle, no nezanechali vo mne žiadnu stopu. Ani na jednu si po čase nedokážem spomenúť...
Některé povídky mě moc nenadchly, jiné ve mně zanechaly stopu. Nejen, že jsem nad nimi dlouho přemýšlela (např. náhoda, která změní váš život na vždy; hra osudu, kdy si říkáte, proč právě já), ale i si je budu pamatovat na vždy. Knihu vřele doporučuji.
Odlišná kultura se asi podepsala na mém hodnocení, ale za mě fakt nuda - po cca třiceti stranách jsem knihu odložila a už se k ní nikdy asi nevrátím (respektive ji vymažu ze čtečky). Nic neříkající povídky? Fejetony? Glosy?
Z povídek přímo čiší francouzský styl a přístup k životu, který mám osobně moc ráda, takový hořkosladký pohled na život, ve kterém je vždy místo pro citová hnutí a svébytnou autenticitu každého člověka a jeho osobnosti... čte se samo a velmi rychle, za večer máte přečtené...střípky ze životů různých lidí, které spojuje introspekce postav a snaha poradit si s vlastními emocemi v nedokonalém světě...myslím, že se by se mohlo líbit všem, komu se líbily Bábovky od Radky Třeštíkové, jen se zde postavy z jednotlivých příběhů nijak nepropojují...
Působivá a čtivá kniha. Některé povídky mě nadchly více, některé méně. Nicméně mi to vrtá hlavou a vtírá se otázka: "Co se k čertu dělo dál..?!" Jakmile se do příběhu začtete a s postavami se sžijete, je konec. A možná to tak má být. Ostatně je to tak i v životě.
Krátké povídky, co neurazí, ale ani nenadchnou. Některé lepší, jiné horší. Kupodivu mi byly bližší ty, které autorka psala z pohledu muže. Její ženské hrdinky mi k srdci nepřirostly. A musím říct, že ačkoli rozhodně nejsem žádná puritánka a nějaké to ostřejší slovo mi vůbec nevadí, tak co se týče téhle knížky, mi užití vulgarismů ve většině případů přišlo úplně zbytečné a působilo na mě spíš rušivě.
Poviedková kniha, niektoré ma veľmi zaujali, prijala by som aj dlhší príbeh. Celkove hodnotím ako zaujímavé a dobré čítanie.
Moje první knížka od autorky. Dnes jsem ji dočetla. Moc hezký název, dost mě nalákal. Hezká obálka, mám vydání z roku 2010. Očekávání bylo dost velké. Když jsem začala číst, tak jsem byla trochu překvapená. Hodně krátké, stručné, ale to mi nevadilo. Některé povídky opravdu pěkné, jiné se mi líbily o něco méně. Trochu mi vadily vulgarismy. Ovšem po počátečních trochu rozpacích jsem byla moc ráda, že jsem knížku číst začala, četla se dobře - a prostě mě to nakonec vše dost bavilo. Mám v úmyslu si od autorky přečíst i jiné knížky. U těchto povídek mi trochu u některých vadily konce - otevřené - nebo takové utnuté. Nakonec ale knihu hodnotím pěti hvězdičkami, protože mě prostě zaujala a dobře se mi četla a ten název a už se vlastně vracím na začátek komentáře... :)
Z tejto zbierky poviedok mám trochu zmiešané pocity. Autorka má svojský štýl, ktorý sa mi v niektorých poviedkach páčil viac, v niektorých menej. Celkovo je knižka napísaná čítavo, s ľahkosťou, sviežo. Skúsim však radšej od Anny Gavaldy ešte niečo iné, možno mi to sadne viac :)
Název knihy mě tak zlákal, že má očekávání byla vysoká. Bohužel jsem ze čtení těchto povídek nadšená nebyla, moc mě kniha nezaujala, ale přesto je ve mně stále ještě nutkání přečíst si jí za nějakou dobu znovu. Takže zase tak špatná opravdu nebyla, jen je třeba mít na ní správnou náladu.
Docela oddechové čtení. U mě asi půl na půl - některé povídky byly zajímavé, hezké, vtipné, dojemné, jiné mne naopak vůbec nezaujaly.
Moje první knížka od Gavaldy a hned výborné dílo.
Čteno na dovolené, kde jsem se přistihla, jak se nahlas směju a v některých povídkách jsem se viděla a nebo sdílela stejný názor jako autorka. Fakt mi to neskutečně pobavilo. Sice nic složitého, ale o to víc mi to překvapilo.
Výborné to bylo, moc mě to bavilo, škoda jen, že některé povídky byly tak krátké, zasluhovaly by si i delší rozsah.
Bavilo mě to. Bylo to svižné, čtivé...U některých povídek mi to bylo až líto, jak rychle skončily.
Líbí se mi stručný, až skoro úsporný jazykový styl, jakým jsou povídky napsané.Většina příběhů má trochu otevřené a smutné konce, stejné jako mívá život sám...
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2006 |  Prostě spolu |
| 2006 |  A taková to byla láska... |
| 2010 | Kdyby tak na mě někdo někde čekal |
| 2009 | Člověk není nikdy úplně šťastný |
| 2014 | Lepší život |
Kniha Kdyby tak na mě někdo někde čekal je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 325x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 135x |
| Chystám se číst | 70x |
| Chci si koupit | 9x |
Ano, uznávám že moje ohodnocení 2x hvězda je naprosto subjektivní. Možná je to jen tematičnost povídek které mně nesedí, možná v originále některé věci vyznějí jinak (ostatně, těžce si představit "silný pařížský jazyk" na českém překladu. U některých povídek jsem nějak nechápal jejich pointu. A tak tohle hodnocení není ani tak výrazem mého doporučení/nedoporučení jiným čtenářům, jako spíš moje vnitřní pocitová záležitost. Na straně druhé této subjektivnosti jsem si vědom.