Kdo zavraždil paní Skrofovou?

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klasik finské literatury Mika Waltari se u českých čtenářů proslavil především svými rozsáhlými historickými freskami Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Jeho království. Milovníci detektivek však vědí, že tento vynikající autor napsal rovněž několik románů s kriminální zápletkou, ve kterých přivedl na svět svou verzi „Velkého Detektiva“ – dobráckého, i když naoko přísného komisaře Palmua, policistu s vášní pro dobrý dýmkový tabák, jenž možná někomu připomene Simenonova Maigreta. Komisař Palmu je ovšem v každém ohledu originál a jeho příběhy jsou nasyceny nesmazatelnou atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavního života. I přes svůj finské kolorit však Waltariho detektivní prózy představují literární klenot, jehož vyznění je obecně lidské. Dokladem toho může být i popularita knihy, kterou právě držíte v ruce: poprvé vyšla česky již roku 1941, tedy pouhé dva roky po svém originálním uveřejnění. V nejvyšším patře helsinského činžáku byla plynem otrávena stará paní, majitelka domu. Souvisí tento zločin s její lakotnou povahou, jež byla trnem v oku sousedům v okolí? Anebo zde sehrála roli příslušnost k podivné náboženské skupině, nazývané betlémskou církví? Kdo vlastně zavraždil paní Skrofovou?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/3807/kdo-zavrazdil-pani-skrofovou-3807.jpg 492
Série:

Komisař Palmu (1.)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Knižní klub
Orig. název:

Kuka murhasi rouva Skrofin? (1939)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Kdo zavraždil paní Skrofovou?

Přidat komentář
ber-tram
02. dubna

Utahaného Sinuheta jsem nikdy nedočetl, na název druhé Waltariho (přečtené!) historie si nevzpomenu.
Čili do třetice šance zabodovat detektivkou. Žel jen natřikrát, více se totiž komisař Palmu neangažoval. Edice 3x, kterou čtu, ač komentuji samostatné vydání, se tak 100% vyprázdní. Snad se ve dvou kauzách lehce vyprázdní i školácky okoukaná, ovšem na hranu člověčí důstojnosti polarizovaná koalice bohorovného Holmese s brzdou Watsonem. Takového hňupa z něj dělat! 17/19

gleti
28.10.2018

Klasičtější detektivku jsem krom královny Agáthy nečetla. A přestože oceňuji téměř holmesovskou brilantnost Poirota, detektiv Palmu je mi sympatičtější.

Devil-Ivet
29.06.2017

Vůbec první detektivka, která mě bavila a přesvědčila, že i toto téma nemusí být tak hrozné. Pravda, vraha odhalíte lehce. Ale i to mě neodradilo od odložení knihy. Chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. A komisař Palmu mi tak trochu přirostl k srdci.

MOu598
28.04.2017

Četla jsem v lednu 2010. Podle mých poznámek:
Mimo první kapitoly psáno v ich formě. Vyprávění policejního vyšetřovatele, mladého, nového, který se svým zkušenějším kolegou řeší otravu plynem starší ženy.
Dobře se čte. Ale je to detektivka, ne román.

Isserley
01.04.2017

Neměla jsem ani tušení, že můj oblíbený autor také psal detektivky, když jsem se to zde na DK dověděla, hned jsem po jedné skočila. Je to příjemné počtení, nechybí ani humor a námět k zamyšlení.

BlackFairy
04.01.2017

Po knize jsem v knihkupectví sáhla, protože Waltarův Egypťan Sinuhet je moje srdeční záležitostí. Netušila jsem, co čekat, historické romány, obzvláště z Egypta mám ráda, klasickou detektivku jsem nečetla nikdy, nijak mě to zatím nelákalo... Ale! Já toho chlapa prostě miluju! Začala jsem číst a nemohla přestat, děj mi vůbec nepřišel pomalý, naopak, bez zbytečného tlachání vše k věci. Knížka vás nutí protáčet mozkové závity a nejednou jsem se přistihla, jak se při čtení usmívám - jeho druh humoru mi sedí. Rozhodně se chystám na další jeho knížky.

Shardlake
17.07.2016

V této detektivce mi přišel děj velice pomalý, rozvláčný, snad je to dáno dobou, ve které byla napsána, možná tím, že jsem si zvykla číst tzv. "severské detektivky" a zvykla jsem si na rychlejší spád děje.

trudoš
05.05.2016

Na to, jak Mika Waltariho obdivuji jako tvůrce historických románů, detektivkou Kdo zavraždil paní Skrofovou? trochu zklamal. I když má komisař Palmu samé dobré vlastnosti (nikoho neuznává a nikoho nemá rád, že by budoucí vzor pro komisaře Erlendura a Van Veeterena?), nakonec v průběhu vyšetřování ztuctovatí, stejně jako zbytek postav. S tím souvisí i poměrně komorní zápletka, která prakticky ničím nepřekvapí. Hned poté, co se ukáže, že domnělá nehoda byla vražda, vyslýchají kriminalisté různé podezřelé, až nakonec sesbírají dostatek důkazů, aby mohli konfrontovat strůjce zločinu.
V tomhle ohledu však autor zúročuje svůj literární talent, takže i když zápletka nerozhodí, o detektivní zábavu je postaráno se vším všudy. Zamrzela jen zbytečná překombinovanost, která je sice slovně vyargumentovaná, ale s reálným jednáním příliš společného nemá. A zmínit musím i pomalý spád, který, přestože má kniha něco málo přes dvě stě stran, nepostrádá pár momentů, jež mě bezostyšně ukolébaly ke spánku.