Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421380/bmid_kdo-sije-u-podolske-Raj-421380.jpg
4
559
156
Osudy slavného salonu v 50. letech. Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Moc hezká kniha, velmi silný příběh, jenž byl zasazen do historických událostí, které opravdu souvisely s hlavní hrdinkou. Musela to být velice silná a hrdá žena, která však měla štěstí a přežila, i když za jakou cenu. Autorka se držela historických faktů a doplnila je fiktivním příběhem, který byl pro mě ale úplně uvěřitelný.
Krásný čtení to bylo. Před tím jsem o paní Podolské nevěděla nic jiného, než že měla krejčovský salón. Silný příběh úspěšné silné ženy, které komunisti nepěkně zamíchali osudem.
Milá kniha o nemilé době.
Zachycení nejistoty a strachu za komunismu díky popisu života lidí kolem luxusního salonu. Bavilo mě jak se některé postavy časem vybarvily.
Klidně to mohlo být delší a rozpracovanější i dál za rok 68. Takhle to zanechalo sklíčený pocit, protože jsme hlavní postavy opustili v dobré náladě a bez znalosti špatné budoucnosti.
Přehnaná očekávání přináší zklamání. Těšila jsem se na takovéto ženské čtení o vyhlášeném prvorepublikovém salonu. O jeho historii, zákulisí, švadlenkách, nóbl zákaznících a samozřejmě paní majitelce. Příběh sklouzl jen po povrchu událostí 50. a 60. let.
Hana Podolska se nevzdala práce ve svém salónu ani po znárodnění. Těžko říci, zda se dá opustit salón, který budujete 40 let. A budu závidět Adine Mandlové, že si kousek té krásy mohla obléknout.
Možná měla vycestovat jako Rosenbaum a její šaty by tu byly dodnes.
Příjemné překvapení - díky uživatelce Radimka za doporučení. :-) Životní příběhy lidí více či méně svázaných s módním salónem Podolská, k tomu přesvědčivé vylíčení hnusné atmosféry padesátek. Závěr trochu připomíná Pelíšky...
Vykreslení dané doby, doby Klementa a Marty, svinstva komunismu, ničení lidských osudů v celých generací... Smutný příběh.
Poslouchala jsem jako audioknížku, velmi pěkně napsáno, děj vtáhne do atmosféry doby...
O příběhu tu bylo napsáno jistě mnoho, tak jen dodám, že ráda čtu romány s dějovou linkou na reálném základě. Ale tento mi přišel jako jeden z těch slabých. První půlku trochu neobratný styl, používané výrazy jsem četla v dívčích románech z dvacátých a třicátých let, takže se mi zdály jednak časově neodpovídajíci (ake kdo ví?) a druhak krkolomné a násilně našroubované. Ke konci to už autorka "vybrala", ale stále si musím přiznat, že mě kniha za srdce úplně nechytla. Třeba ještě dostane šanci v budoucnu.
Studovala jsem výtvarnou školu a o Podolské jsem psala nejednu práci, žádná ale nebyla tak dobrá jako tento krásný román. Doporučuju.
Příběh byl velmi čtivý a velmi poučný. Děj ubíhal rychle. Líbí se mi, že je to bráno životní příběh jednotlivých několika postav.
Postavy mi byly sympatické a oblíbila jsem si je. Některých mi bylo velmi líto.
Román mě však přesvědčil o jednom - komunismus je svinstvo.
Román se mi dobře četl a nenudil mě, avšak román Apatykář od stejné spisovatelky se mně líbil o trochu více. Román Kdo šije u Podolské? se totiž odehrává v mnohem známějším historickém prostředí než Apatykář. Dějové zvraty v "Podolské" mě příliš nepřekvapily, protože o období přelomu čtyřicátých a padesátých let v Československu se celkem zajímám. Sám jsem o něm publikoval několik populárně-naučných článků i odbornějších pojednání.
Nevěděla jsem přesně, co mohu od tohoto románu očekávat, ale anotace zněla lákavě. A tak jsem nakonec skončila u audioknihy. A jsem moc ráda, že jsem se do poslechu pustila, protože mne tato kniha velmi zaujala a líbila se mi.
Děj knihy se ve své většině odehrává těsně po druhé světové válce - na konci 40. a v průběhu 50. let v Československu, což je období, které v literatuře nemám příliš načtené. V tomto ohledu kniha nabízí pohled do tísnivé doby, která po válce nepřinesla kýžený oddech po ukončení válečného konfliktu, ale uměla vytvářet v lidech nepříjemné až úzkostné pocity spojené se strachem. Myslím, že tuto atmosféru autorka zachycuje v příběhu velmi solidně, a to skrze postavy, které samy na sobě pociťují změny ve společnosti. Líbilo se mi, jak autorka zachycuje to, jak se každý s tou situací poválečných let vypořádává po svém - ty osudy a povahy tu jsou vskutku rozmanité. V tom mi kniha dala hodně.
Líbilo se mi i to zasazení děje do prostředí salonu Hany Podolské, který se stal středobodem této knihy. Paní Podolská mi byla známa podle jména - věděla jsem, že ve své době patřil její salon za velmi vyhledávaný a že to byl (a ještě je) skutečně pojem. Ale detailně jsem vlastně nevěděla nic. Ani to, jak blízce byla po válce na tento salon napojena Marta Gottwaldová, manželka tehdejšího československého prezidenta. Tato kniha mne vlastně nenásilnou formou přiměla si dohledávat bližší informace - k salonu, paní Podolské i k manželům Gottwaldovým. A to mám na knihách ráda, když se díky ním přiučím i něčemu novému, byť se jedná o beletrii a ne naučnou literaturu.
Nejsem si jista, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd. Možná že mne to nezasáhlo tolik, kolik mohlo nebo v kolik jsem doufala. Byť kniha obsahuje řadu jímavých momentů, kdy jsem s postavami soucítila.
Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a knihu určitě mohu doporučit.
Vím, že svět není černobílý a i v knížce je vidět, jak se lidé mění - někdy k horšímu, jindy k lepšímu - jak jsou naše životy a plány propletené s politikou a osudem jiných lidí. Přesto se mi při čtení často do hlavy vracela věta "komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině".
Knížka je výborná, díky.
Nejprve jsem si říkala, že takových podobných příběhů z dob komunismu už jsem četla spoustu. Ale pak mě autorka dostala na skvělý vývoj postav, kde krásně ukázala, že nic není černobílé.
Mám ráda příběhy z doby komunistické. Vždycky je to takové připomenutí toho, že můžeme být rádi jak to teď funguje. Kniha Lucie Hlavinkové se nevěnuje až tak dopodrobna politické situaci, ale vůbec to nevadí. Z příběhů hrdinů tohoto románu jde bohužel až moc dobře poznat jak děsná doba to byla. Strach z toho, že kdekoliv promluvíte, může se to obrátit proti vám. Kniha se výborně četla.
Námět se mi opravdu moc líbil, ale doba a osudy, které jsou vlastně hodně smutné a tragické jsou zde popsány povrchně a bez hloubky. Škoda ....
Navíc ani knize neprospěl přednes interpretů na audiotéce ...
Je velká škoda, že jedna z nejtěžší životní etapy pro Česko, Československo, je v této knize sepsána tak povrchně. Přesto bylo velmi zajímavé sledovat, jak se v průběhu velmi krátkého, ale přitom tak zásadního časového údobí, mění povaha všech aktérů této novely. Věřím, že tomu tak bylo také ve skutečnosti. V podstatě je lhostejné, jestli šlo o módní salon, nebo jiný podnik. O prostředí ve kterém se tento příběh odehrává, až tolik nešlo. Autorka se snažila především ukázat tu zrůdnost 50. let. A to se podařilo zcela věrohodně. Audioknihu velmi dobře načetl pan Lukáš Janota.
Krutá padesátá léta, měl by si každý přečíst pro připomenutí, co dokázal režim v těchto letech.
Kniha se hezky četla a styl psaní autorky mi velice sedl. Určitě zkusím i jinou knihu od této autorky.
Štítky knihy
50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Kniha Kdo šije u Podolské? je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 761x |
| Čtenářské výzvě | 157x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 284x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 8x |
Uvěřitelné životní příběhy v šíleném režimu. Kdo byl odvážný? Ti, co emigrovali nebo ti, co zůstali?