Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421380/bmid_kdo-sije-u-podolske-Raj-421380.jpg
4
559
156
Osudy slavného salonu v 50. letech. Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Smutné osudy lidí poznamenané komunistickým režimem na pozadí kdysi věhlasného salonu Hany Podolské.
Módní salón Hany Podolské automaticky vyvolává představu elegantních dam v úchvatných róbách s nádechem kouzla filmových hvězd. Jenomže co bylo pak, když skončila válka? Když se k moci dostali komunisté, po léta budované podniky převzal lid a symbolem elegance se staly vykasané rukávy a rudý šátek? Kdo v té době šil u Podolské? Jaké zákaznice navštěvovaly kdysi vyhlášený salón? Co dělala sama majitelka? Co se stalo s její rodinu? Jak žily všechny ty švadlenky, co prožívaly a jak si dokázaly poradit s novými pořádky? Jestli chcete znát odpovědi, pak je tahle kniha právě pro vás. Je psána milým, trochu starosvětským stylem, a i když se příběhy skutečnými událostmi nechávají mnohdy jen inspirovat, neubírá jim to nic na jejich opravdovosti.
Hezké čtení. Je to moje druhá kniha od autorky. Má to trochu pomalejší rozjezd, ale kniha se mi líbila. Má ráda, když se nakonec dozvím jak to dopadlo po letech.
Knihy líčí osudy lidí, kteří se pohybují kolem salónu Hany Podolské. Prostřednictvím jejich osudů můžeme "prožít" významné události 20. století, únorovým převratem počínaje a srpnem 1968 konče. Někteří z nich jen nenápadně přežívají, jiní vzdorují nebo kolaborují.
Knížka se skvěle četla, ubíhala. Paní autorka skvěle zvládla vykreslit tíseň, šeď a nechutnost padesátých let minulého století.
Bylo to psané trošku zvláštně, tak jako postaru, ale to bylo právě moc fajn.
Nejvíce se mi vryl do srdce příběh přímo paní Podolské, která bojovala s nepřízní osudu s hlavou vztyčenou a byla nesmírně silná, ústrky, které jí stihly po Únoru 1948, byli nepředstavitelné. Ta bezmoc , kterou jsem cítila a která mě drásala, něco vybudujte a oni vám to seberou, odůvodnit to nedokážou, pouze plkají něco o té své nechutné ideologii... Hrozné, souznění s Komunismem by mělo být trestáno naprosto stejně jako s Nacismem. Není v těch režimech mnoho rozdílů, jen měly oba jiné vůdce, ale spojuje je útlak, bezmoc a utrpení lidí... Nechápu jak je možné, že se KSČ ještě dnes objevuje na kandidátce...
Není to vůbec špatné, o erudici autorky svědčí i seznam literatury ba konci knihy. Mám trochu problém se stylem, je to vyprávěno jednoduchýn způsobem, není to moc propracované. Určitě vhodné jako doplňková kniha k učebnicím dějepisu pro studenty, kterým padesátá léta a nejen ty, nic neříkají. Přesto si ráda přečtu další autorčiny knihy.
Konečně! Konečně přišel čas na knihu od mé velmi oblíbené spisovatelky, kterou jsem si tak dlouho přála přečíst! Paní Hlavinková se stala mou oblíbenou autorkou hned po přečtení Apatykáře, za jehož tip děkuji své drahé @marketa_kom_books.
V příběhu sledujeme osudy různých zaměstnanců slavného módního salonu Hany Podolské v 50. letech. Tento tehdy luxusní a elegantní salon navštěvovaly zámožné paničky i manželky prezidentů. Díky přízni jedné z nich, paní Gottwaldové, sama majitelka Hana Podolská i po znárodnění podniku v salonu zůstává, avšak již jako řadová prodavačka.
Příběh se však netočí pouze kolem paní Podolské - sledujeme neméně pohnuté osudy jejích švadlen - prostořeké Mileny, starostlivé Květy, jejich nápadníků, bohémského syna paní Podolské a dalších.
Čtivou formou se dozvídáme o tehdejší nelehké tísnivé době. S postavami jsem velmi soucítila a moc jsem všem držela palce, ať to pro ně dopadne co nejlépe v rámci tehdejší doby a možností. Moc se mi líbilo i vykreslení života za totality, pochmurná atmosféra čišela ze stránek a já hltala příběh od začátku do konce. Věděla jsem, že budu z knihy nadšená! A musím samozřejmě pochválit obálku, moc pěkně zpracovaná!
Krásná jednohubka. Od autorky moje druhá kniha a nadchla mě ještě víc než ta první. Autorčin styl, vykreslit to důležité a nezamotat se přitom do zbytečné omáčky, se mi moc líbí.
Kniha plná různých osudů, životních prozření, chtění a mamonu, plná jednou si nahoře jednou dole.
Za mě krásně napsaná připomínka nedávné historie, aplikovaná na osudy lidí, obyčejných i méně obyčejných.
Tady mi zlomila můj čtenářský vaz skutečnost, že jsem si nepřečetla anotaci. Velká chyba neb jsem byla naladěná na prvorepublikový patos, avantýry a život tehdejší nejen filmové buržoazní smetánky. A co jsem dostala? Depresi, zmar, šeď, zvrácenost a krutost 50. let.
Toužila jsem po lesku s slávě salonu Podolská. V pravdě samotný název je poněkud zavádějící, ale na Rusovlásku u cesty rozhodně nemá.
Z postav si mě získala hlavně Milena, o kterou jsem se bála. Nějakou dobu jsem byla dost roztrpčená, že nevím, co se s ní vlastně stalo, ale pak...
A co mě neskutečně drásalo, byly ty poeticko-socialisticko-budovatelské vložky. Opět vyslechnuto jako audiokniha.
Četlo se mi to celkem příjemně, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že bych raději sáhla po knížce, kde by salon paní Podolské a špičková krejčovina hrály autentičtější roli.
Někdo tu níže píše v tom smyslu, že zde byl znárodněný salon Podolská víceméně jen jednou z mnoha smutných kulis života v padesátkách. A na to téma jsem četla určitě knížky, které mě zaujaly víc. Tahle mi připadala trochu jako dějepisný výčet známých událostí, zejména od osmačtyřicátého do osmapadesátého roku, zvrat v šedesátém osmém a tvrdý dopad do let normalizace, to už spíš ve zkratce. Myslím, že je to dobrá knížka pro mladší ročníky, povšechný obrázek o době si lze udělat snadno.
Mně se líbily vložené úryvky "poezie"; člověk se na první dobrou zachechtá, jenže z nich mrazí víc než z celé knížky. Díky nim přidávám drobnou čtvrtou hvězdu.
Kniha popisuje zajímavě osudy lidí od roku 1947 do roku 1971 - jak se měnila doba a jak obyčejní lidé nechápali, co se to vlastně děje. Moc hezky napsané, jen konec mi přišel uspěchaný. Pěkná oddechovka.
Kniha se mi líbila, tema je velice zajímavé. Přijde mi fascinující, jak se ta doba po válce změnila ve všech směrech, i v módě- z prvorepublikove elegance do poválečné šedi.
Období 50.let- to je kapitola sama pro sebe. Pro lidi typu p. Podolska to muselo být opravdu strasne přijít o všechno.
Kniha působí temne jako téměř celé období, ve které se příběh odehrává.
V knize se setkáme s několika postavami, které dohromady pojí salón Hany Podolské. Prostřednictvím jejich osudů můžeme "prožít" významné události 20. století, únorovým převratem počínaje a srpnem 1968 konče. Jak už rozpětí událostí napovídá, v knize se objevují různě dlouhé časové skoky. Moc mě ale bavilo pozorovat, jak různorodě může jedna událost ovlivnit život lidí. Vložené básně mě spíše rušily, ale chápu, že měly přispět k vylíčen atmosféry 50. let.
Apatykář za moc nestál,ale tohle se opravdu moc povedlo,dokonce bych řekla,že mohla být kniha ještě delší.
Od knihy jsem čekala sice něco kapku jiného, ale odpočinkový román na odpoledne také potěšil.
Kniha ukazuje na příbězích několika zaměstnankyň a majitelky Salonu Podolská život v Československu na konci 40. a začátku 50.let. Při čtení jsem měla tísnivé pocity, stejně jako spousta lidí, jejichž sny o budoucnosti, které si představovali po konci války, vzaly v únoru 1948 za své. Na druhé straně další dokázali využít situace a upravovat své názory tak, aby z toho získali co nejvíc. I přes pochmurnou atmosféru se mi kniha četla dobře a bavilo mě sledovat, jak se nejrůznější postavy vyvíjí.
Příběh se mi líbil a nebyl zdaleka tak idylický jako pěkná obálka. Knížka přináší pohled na život lidí kolem salónu Hany Podolské v padesátých a šedesátých letech, kdy po válce nepřišla svoboda, kterou si všichni tak přáli. Vložené budovatelské verše atmosféru té doby ještě umocňovaly. Poslechnuto jako audio.
Štítky knihy
50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Kniha Kdo šije u Podolské? je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 760x |
| Čtenářské výzvě | 157x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 284x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 8x |
Do tvorby Lucie Hlavinkové už jsem chtěla nahlédnout delší dobu a podařilo se to, když mi do knihovny neplánovaně (to se stává často) přibyl román Kdo šije u Podolské? A že jsem zrovna dočetla pěknou bichli, tahle úzká knížka mi sedla do noty a já se do ní pustila.
Kniha nás zavádí do doby, kdy u nás mělo začít platit, že všechno patří všem a všichni se mají stejně dobře. Jenže jak všichni víme, ani jednoho z toho pak nikdy neplatilo. Naopak lidé, kteří si léta budovali jméno a podniky, jež díky jejich píli a zapálení pro věc vzkvétaly, ti najednou o všechno prakticky přišli. Tak to bylo i s úspěšnou Hanou Podolskou, která oblékala významné ženy tehdejší doby. A ohledně toho, že se všichni mají stejně dobře... to snad ani není třeba komentovat.
I když kniha vlastně ohledně fungování tehdejší společnosti nepřináší nic nového, autorka vedle reálných postav Hany Podolské a Marty Gottwaldové vytváří zajímavé fiktivní hrdiny a staví je do morálně komplikovaných situací. Vše se sice točí kolem módního salonu, který by si lidé nejspíš spojovali hlavně s pestrými barvami, krásou a elegancí, ale pozadí příběhu je naopak plné šedi, ponuré chladné nálady a jakési strnulosti ve společnosti, v níž bylo třeba dávat si pozor na to, s kým se stýkám, co (a komu či před kým) říkám, vzpomínání na lepší včerejšky a doufání v lepší zítřky.
Motivy tedy nijak překvapivé, přesto jejich zajímavá kombinace vytváří živoucí obraz toho, jak blaze se tehdy žilo. Když překonáte poněkud tísnivou atmosféru románu (těch světlých okamžiků tam příliš mnoho nenajdete), je to svižné a příjemné čtení.