Kdo je vrah?

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Detektivky z budoucnosti. Člověk, mimozemšťan, android – kdo z nich je vrah? Maléry jsou denním chlebem detektiva i v budoucnosti. Lidský diplomat byl nalezen mrtev na velvyslanectví mimozemských civilizací. V době vraždy tu bylo 17 mimozemšťanů a každý z nich tvrdí, že je vrah. Mluví snad pravdu? Jak vyslechnout možného pachatele, když mimozemšťané dokážou dokonale lhát… V neobyčejné antologii původních amerických povídek představujeme 18 zapeklitých detektivních případů z budoucnosti, kdy pátrání po pachateli je víc než obtížné. Může jím být totiž nejen člověk, ale i mimozemšťan, robot, anebo cosi mnohem, mnohem podivnějšího. V knize, která vyšla poprvé v roce 1992, a od té doby se stala legendou, se sešli významní autoři Pat Cadiganová, Jack C. Haldeman II, Ray Aldridge či Roger MacBride Allen, stejně jako nováčci Jack Nimersheim, Virginia Booth nebo Ralph Roberts, kteří dokázali překvapit svou imaginací a originalitou. Povídky potěší jak fanoušky sci-fi, tak i příznivce dobré detektivky povídkami, které zdařile imitují styl Raymonda Chandlera, Agathy Christie či Rexe Stouta....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21686/kdo-je-vrah-21686.jpg 3.612
Žánr:
Detektivky, krimi, Povídky, Sci-fi

Vydáno: , Albatros (ČR)
Originální název:

Whatdunits, 1992


více info...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Kdo je vrah?

Metla
10.11.2019

Lehce nadprůměrná sbírka detektivních sci-fi povídek (většinou v rozsahu 20–30 stran), u kterých si čtenář pár týdnů po konzumaci stěží vybaví, o čem byly. Mnoho z nich trpělo předvídatelností, občas splývali vyšetřovatelé i chandlerovský styl psaní, jen několik příběhů výrazněji zaujalo alespoň nějakou složkou (humor, sympatická postava, nevšední děj, výjimečné prostředí nebo atmosféra) a vytáhlo se k solidním 70%. Dvě povídky nemají konkurenci: dno obsadil zoufale nezáživný "Incident v cirkusu" (30%), na vrcholu září vtipná perla "Podíl Detchela na polidštění opice" (90%).
Nastínění zápletky před každou povídkou jsem pro jistotu ignorovala - v obavách ze spoilerů. Sborník byl půjčený z knihovny a ten jediný důvod, proč bych jej ráda měla doma, jsem naskenovala... a sama před sebou skryla kdesi na záložním disku, ach jo. 60%

Naias
16.10.2017

Táto antológia mi pripomína úslovie o človeku, ktorý sa snaží sedieť na dvoch stoličkách naraz. Isaac Asimov v knihe Já, Asimov napísal: „Píšete-li sci-fi román, musíte si nejprve vymyslet budoucí společenskou strukturu, která je dostatečně složitá, aby i bez příběhu sama o sobě zaujala pozornost čtenáře, a která je zároveň ve všech podrobnostech důsledná. Musíte také vymyslet zápletku, která dává smysl pouze v rámci této společenské struktury. Zápletka se musí rozvíjet, aniž by nepatřičně bránila popisu společenské struktury, a společenskou strukturu je třeba popsat tak, aby se jejím popisem nepatřičně nezpomalovala zápletka.“
A tu je kameň úrazu. V poviedke proste na oboje nie je dosť miesta. Budúce svety, ktoré autori vytvorili, boli nezriedka zaujímavé, ale kvôli popisu sci-fi spoločenskej štruktúry už na detektívnu linku zostalo primálo priestoru. Z toho dôvodu boli pre mňa tieto poviedky ako detektívky sklamaním. Nepáčilo sa mi, ak vyšetrovateľ vyriešil záhadu vďaka znalostiam, ktoré čitateľ nemal. Čím bohatšia totiž bola kresba cudzieho sveta, tým menej sa pátralo a dakedy sa nepátralo vlastne vôbec. Preto mi viac vyhovovali poviedky, ktoré mimozemskými reáliami nehýrili. Čo sa týka sci-fi línie, tá teda nie je technicky prepracovaná, je skôr v štýle „kde bolo, tam bolo“, zato plná fantázie, i keď niekedy samoúčelnej – napr. v jednej poviedke je detektívom delfín, čo so zápletkou nijako nesúvisí. No vcelku sa to čítalo príjemne, akurát to neustále používanie slova rasa namiesto slova druh ma rozčuľovalo.