Kdo je ten chlap? Hledání Boba Dylana

12.02.2023

Hledala jsem kvalitní a dobrou biografii o Bobu Dylanovi + především dostupnou! A musím říct, že jsem si vybrala skvěle.
Neuvěřitelně čtivé - pravděpodobně za to budou moci krátké kapitoly.
Původně jsem měla v plánu doporučované Down The Highway, ale kvůli nedostuponosti půjčení domů z knihovny, padla šance na tuto biografii (analýzu?) skutečně o hledání Boba Dylana. Kdo sakra je ten chlap?!! :DDD
... odpověď unáší vítr ...

Opravdu to bylo zajímavé počtení!
Hodnocení: 4,5

07.04.2022

Kniha trpí, lze-li to tak říci, stejným způsobem jako ostatní studie Boba Dylana, jeho osobnosti nebo díla, které se nechtějí omezovat jen na řeč holých faktů, pokud tedy přijímáme za fakta informace alespoň částečně ověřitelné. Autor nám totiž představuje své vidění a vnímání Dylana, stejně jako to dělal sám Dylan v dokumentu "Dont Look Back", o kterém jeho autor D. A. Pennebacker řekl, že v něm Dylan hrál sám sebe - tedy nebyl takový jako ve skutečnosti, ani nebyl, jaký by chtěl být, nýbrž byl takový, jak chce sám sebe zahrát.
Pokud od knihy očekáváte klasickou biografii, raději si přečtěte velmi dobré dílo Howarda Sounese "Down The Highway". Daltonův "Kdo je ten chlap?" je více studií Dylanovy osobnosti a její sebeprezentace na veřejnosti, což ovšem neznamená, že v ní není mnoho přínosných a někdy i málo známých informací (například zmínka o existenci třetího dokumentu o anglických turné z let 1965/66 "You Know Something's Happening"). Oceňuji rovněž velmi pěkný jazyk a některá nápaditá slovní spojení (třeba "patina Dylanova hlasu").
Co mi ovšem v průběhu četby vadilo, je užívání slova "hipster" ve spojení s Dylanem a jeho souputníky. Nejenže se vyskytuje skoro bez nadsázky na každé druhé stránce, ale je také, alespoň podle mého názoru, anachronismem vzhledem k současnému významu tohoto slova označujícího mladého muže obvykle s plnovousem, brýlemi a flanelovým sakem. Chápu, že tento termín v průběhu času prošel vývojem a v jisté době snad označoval i příslušníky subkultury, do které (opět snad) Dylan patřil, ale v posledních několika dekádách se význam ustálil a získal svrchu zmíněný obsah.

Je symptatické, že se autor nesnaží otázku v názvu knihy zodpovědět nějakým definitivním až dogmatickým přístupem typu "Dylan je další beatnik" nebo "Dylan je protestsinger" nebo "Dylan je písničkářský bard na cestách". Každá tato škatule byla (do jisté míry) v určité době platná, ale nikdy nemůže definovat člověka v jeho celistvosti. Abychom se mohli alespoň přiblížit pochopení toho, kdo Dylan ve skutečnosti je, musíme si před oči postavit všechny ty různé Dylany, jak se postupně objevovali, a hledat, co měli společného, na co reagovali, proti čemu se vymezovali. Zároveň je třeba neztrácet z mysli to, že Dylan je stále na živu a nejen to - je mimořádně aktivní. Před nedávnem vyšla nová deska autorských písní doslova přeplněných aluzemi, po covidové pauze znovu obnovil koncertní turné (navíc nutno dodat že s nejlepším hlasem za posledních dvacet let) a na podzim je naplánováno vydání jeho knihy "Filosofie moderní písně" - to jsou všechno známky, že vývoj toho, kým je (pro nás, pro sebe sama, pro dějiny) nekončí.

14.12.2020

Než kniha o Dylanovi je to mnohem více přehlídka úvah autora, jeho názorů a představ o Dylanovi. V urputné snaze o dokonalou slovní ekvilibristiku se autorovi místy vytrácí i samotný Dylan. Ne, že by kniha nebyla zajímavá, některé úvahy jsou docela objevné a jako doplněk informační skládačky celkem použitelné. Ale pokud chcete čistě fakta o Dylanově životě a jeho tvorbě, zvolte raději jinou knihu.

21.10.2020

V 60.letech byl pro naši generaci Dylan jedním z proroků. Ale on nechtěl být prorokem a pracoval na tom. Dalton píše: "Dylan byl odjakživa obdařen nesnesitelnou schopností zvrátit veškerá očekávání a byl tak vždy v zásadě nespolehlivý vypravěč vlastního života. Jeho dilema spočívalo v tom, že se natolik identifikoval s postavou ze svých písní, že se stal chodící a mluvící projekcí vlastních vinylových historek. Jako by se Shakespeare přejmenoval na Hamleta..."
Tato biografie pátrá po "opravdovém" (haha!) Dylanovi , aniž by snižovala jeho genialitu.
"Nikdy jste ho nemohli na ničem nachytat. Měl spoustu historek o tom, co je zač a odkud pochází, a zdálo se, že je nikdy nedokáže říkat stejně." (Dave Van Ronk)
Jak inspirativní! Nač říkat stále stejné historky o svém životě, když si můžem vymyslet nové! (Hahahahihihi.) Myslím, že z mladé generace sotvakdo Dylana zná, ale jeho princip je v kurzu - asi 500 studentů Karlovy Univerzity podepsalo petici, kde žádají, aby si mohli zvolit podle libosti pohlaví a jméno, pod kterým budou zapsáni ke studiu a ještě nick, kterým by je měli oslovovat profesoři, aby se prý na přednáškách a zkouškách cítili příjemněji. Kdyby to prošlo, jistě by případů "kdo je ten chlap?" přibylo!

08.02.2019

Až příliš osobní.

Zatím to jen čtu...Dylan je moje srdcovka, možná jsem příliš neobjektivní, ale je to strhující čtení... jediný problém vidím v občas těžkopádném překladu. Ale Dylanovy písně jiskří do čtení...
Dovoluji si zde prezentovat můj článek ve Tvaru u příležitosti udělení Nobelovy ceny tomuto písničkáři a básníkovi v jedné osobě:
http://itvar.cz/bob-dylan-vs-nobelova-cena-za-literaturu-2016/