Kdo chytá v žitě

Kultovní status této knihy nevyplývá z nějaké strhující akce, ale z toho jak je napsaná a kdy byla napsána. Kniha i dnes po padesáti letech rozděluje čtenáře. Pokud ji čtete ve věku, kdy sami hledáte své místo na světě, může vám připadat, že vám autor mluví přímo z duše. Pokud ji čtete jako dospělí, může se vám hlavní postava zdát jen jako otravný, privilegovaný a ufňukaný spratek anebo naopak s ním dospějete a začnete chápat jeho problémy z mládí. Všechny reakce jsou zcela běžné a legitimní.

Salinger byl jedním z prvních autorů, který zachytil dospívajícího hrdinu naprosto autenticky. Holden mluví dobovým slangem, je zmatený, plný protikladů, cynický a naštvaný na celý svět. Do té doby literatura často vykreslovala mladé lidi buď jako vzorné andílky, nebo jako malé dospělé. Holden byl skutečný, chybující a ztracený teenager.

Holden absolutně nesnáší to co nazývá v originále knihy "phoniness" (v českém překladu to nejlépe vystihuje přetvářka nebo pozérství). Vidí dospělé jako lidi, kteří hrají sociální hry, lžou si do kapsy a zajímají se jen o peníze a status. Tento motiv hluboce rezonoval s poválečnou generací i se všemi dalšími generacemi mladých lidí, kteří se začali bouřit proti zavedeným konvencím.

Kniha obsahuje na svou dobu poměrně hodně vulgarismů, narážky na sexualitu, pití alkoholu u nezletilých a celkovou neúctu k autoritám. Kvůli tomu byla v mnoha amerických školách zakazována nebo cenzurována. A jak už to bývá, to co zakážete teenagerům číst, se okamžitě stane obrovským hitem.

Ke kultovnímu (a v tomto případě nechvalně známému) statusu přispělo i to, že kniha přitahovala narušené jedince. Nejznámější je případ Marka Davida Chapmana, vraha Johna Lennona. Ten měl v den vraždy brožované vydání této knihy u sebe, do kterého si napsal "Toto je mé prohlášení", a ztotožňoval se s Holdenovým odporem k pozérství (za které Lenonna považoval).

Nejsilnějším okamžikem je pak samá podstata knihy, kdy má Holden představu, byť na základě špatně pochopené básně, že stojí na kraji útesu obrovského pole žita, ve kterém si hrají malé děti. Díky marnotratnosti celého příběhu je jeho jediným vysněným životním posláním je "chytat v žitě" ty děti, které se rozeběhnou ke srázu. Je to metafora pro snahu zachránit dětskou nevinnost a uchránit děti před drsným a zkaženým světem dospělých.

Kniha se mi v některých částech líbila, v jiných to bylo takové nevím jak to správně popsat

Zvláštna kniha. Mladík z dobrých pomerov, ktorý nevie čoby chcel , robí jednu chybu za druhou. Bolo mi ho ľúto.

Myslela som si, že budem čítať ďalšiu povinnú klasiku, ktorá je síce dôležitá, ale emočne ma obíde. Lenže ono to bolo ostré, rýdze, miestami až nepríjemne úprimné. A prekvapivo dobré.

Celá kniha je vlastne jeden nekonečný tok myšlienok dospievajúceho chalana, ktorý sa topí vo vlastných pocitoch. Holden skáče z myšlienky na myšlienku, preháňa, klame, všetko dramatizuje a občas pôsobí úplne neznesiteľne. Vlastne klasický teenager. Pod povrchom sa ale skrývajú hlbšie, nespracované traumata, ktoré ho trápia, ale nevie si s nimi poradiť. Každý pocit je v jeho očiach obrovský, definitívny a nezvládnuteľný. A keď človek všetky tie emócie prežíva prvýkrát, vôbec netuší, ako ďalej.

Kniha je presiaknutá strašnou depkou, osamelosťou, zmätkom a sklamaním zo sveta. Také tie momenty života, keď sa vám zdá absolútne všetko deprimujúce a nikto vám nerozumie.

Celé je to strašne americké a podčiarknuté atmosférou New York City. Holden sa mestom neustále niekam presúva, ale pritom očividne nevie, kam vlastne chce ísť, tak sa točí v kruhu, presne ako aj v svojom živote.

A úprimne? Bože, ako som rada, že mám pubertu dávno za sebou. Nevrátila by som sa do toho obdobia ani za nič na svete.

Po knihe som siahla vďaka skvelému projektu #nacteno od @michelle_lsk, kde na nás každý mesiac čaká iná klasika. Moc sa na to teším.

Poprvé jsem četl, když mi bylo tolik let jako Holdenovi a připadal mi jako nesnesitelně zpovykaný spratek. Měl všechno, o čem jsem já mohl na husákovském maloměstě jen snít (jezdil si v New Yorku taxíkem a bydlel v hotelu, navštěvoval prestižní školu, měl atraktivní přítelkyni, mohl chodit v noci do jazzových klubů a pít alkohol) a neuměl si toho vážit a pořád dokola remcal. Ovšem vrátil jsem se k četbě na konci vysokoškolských studií, kdy jsem se již dost nabažil konzumní společnosti a jejích radostí života, a naráz jsem se cítil přesně jako Holden. Chápal jsem jeho starost o kachny na rybníku i touhu odejít na ranč, viděl jsem, jak zoufale hledá něco, co by mělo smysl, co by nebylo stupidní a falešné, jenže "lidi musej člověku vždycky všechno pokazit". Možná jsem od přírody opožděný, možná jsem si jen musel projít některými zkušenostmi, aby mi věci došly...

Tak tohle mě teda bavilo o sto péro, jestli chcete co vědět.

Kdo chytá v žitě je kniha, která mě překvapila hlavně tím, jak nadčasově působí. Přestože vznikla v 50. letech, řeší témata, která jsou aktuální dodnes – hledání sebe sama, odcizení, pokrytectví společnosti nebo ztrátu dětské nevinnosti. Holden není zrovna postava, kterou si každý oblíbí, ale právě jeho cynický pohled na svět dělá celý příběh zajímavým. Občas se děj trochu vleče, přesto jsem chápal, proč se z téhle knihy stala klasika. Není to čtení pro každého, ale pokud se naladíte na její tempo a atmosféru, má rozhodně co nabídnout. 8/10

U Kdo chytá v žitě jsem čím dál víc cítila bouření mezi řádky, a taky že potom přišlo.

Hlavní hrdina, středoškolák Holden, mi svou náturou připomněl už zralejšího hrdinu z Tiché dohody. Oba byli nešťastní z přetvářky a šaškáren světa (což velmi chápu).

Příběh se odehrává během pár prosincových dní v New Yorku poté, co Holdena vyhodí ze školy.

V průběhu čtení a hlavně na konci jsem ocenila, jak je Holden upřímný a jak ho Salinger skvěle popsal zejména k jeho věku. To, jak si na jednu stranu hodně stojí za svými názory, a na druhou stranu jak je rozechvělý, citlivý a nejistý, často vzpomíná na svého zemřelého bratra Allieho, na mladší sestru Phoebe a na staršího bratra D.B., který píše pro Hollywood.

Holden má proměnlivé pocity skoro z minuty na minutu a je měkkosrdcatý, přestože spoustu lidí nazývá "kretény a šašky".

Po dočtení můžu říct, že Kdo chytá v žitě je skvělá kniha, která mě totálně dostala ( i když to tak ze začátku nevypadalo). Myslím, že kousek Holdena je v hodně lidech a je to tak dobře.

"I když nakrásně zachraňuješ lidem život, jak víš, jestli to děláš proto, poněvadž chceš DOOPRAVDY lidem zachraňovat život, nebo jen protože se V PODSTATĚ chceš stát senzačním advokátem, kterýmu každej poklepává na rameno a u soudu mu gratuluje, jakmile to pitomý přelíčení skončí...Jak potom chceš poznat, jestli to všechno není šaškárna? Problém je v tom, že to NEPOZNÁŠ."

jen díky výzvě

Kniha mě mile překvapila svou upřímností a nadčasovostí. Holden je sice rozporuplný, ale právě díky tomu působí neuvěřitelně lidsky a autenticky. Styl psaní je jednoduchý, ale silný, a nutí čtenáře přemýšlet o dospívání, samotě i hledání smyslu. I po letech má tenhle příběh pořád co říct.

Nic moc, prostě kluk, co neví co chce...

Tohle byl výstup z mé konfortní zóny a musím říct, že mě to moc bavilo, asi mi nezměnila život, ale bylo pro mě poučné přečíst si knížku právě v životním období, ve kterém se nacházím,

Upřímně mě kniha neoslovila. Jednu hvězdičku dávám za srozumitelně podaný děj a druhou za zobrazení střetu dětského a dospělého světa. Není jednoduché dospět a s přechodem do dospělého života spoustu dětských snů zaniká.

Nejdřív mi ten kluk lezl na nervy. Pak mi ho začalo být líto, jak nikam nepatřil. Pak mi ho bylo líto ještě o moc víc, kvůli tomu, co prožil. Pak jsem jeho jednání začala rozumět, jak nenáviděl všechen ten klam a pokrytectví okolo. Místy mě štval, jak byl nerozhodný a nevěděl kudy kam, ale to patří k citlivému mládí. Jasných pět hvězd.
P.S. Měla jsem pocit, že jsem knížku v mládí četla, ale nejspíš ne, spíš jsem ji znala jen z vyprávění. Kdybych ji byla četla, asi bych ji v té době stejně nepochopila.

Ale jo, občas mě to “umrtvilo”.

Jako jo, ale.. ještě, že je to tak tenký. Ale moc mě to neba, jestli chcete co vědět..

Na střední škole jsem povinnou četbu docela flákala a tak si občas nějakou knihu, která patří mezi klasiku, vyberu a pustím se do ní. Kdo chytá v žitě se mi na první pohled líbila tématem, ale byla jsem zklamaná. Absolutně mě to nechytlo a Holden mě často štval. U známých knih to bývá složité, nechci být velký kritik, spíš mi to vůbec nesedlo. Navíc by si knížka určitě zasloužila lepší, modernější překlad.

Silný, upřímný a stále aktuální román, který osloví každého, kdo někdy cítil, že „nepatří“ do světa kolem sebe.

Přestože Holden často působí negativně, jeho pohled na svět odhaluje prázdnotu společenských pravidel a touhu po opravdovosti, kterou si mnozí z nás nesou i do dospělosti.

Nadčasová a vtipná kniha. O odstupem času a s nadhledem je o to lepší:-).