Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4148
596
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
- Skoro vždycky, když mi někdo něco dá, to skončí tím, že je mi z toho smutno. -
Děj románu je jednoduchý, pojednává o šestnáctiletém Holdenovi, jeho pár dnech, pocitech. Kniha je však význačná svým ironickým hlasem vypravěče v první osobě, Holdena. Umožňuje hluboký pohled a zároveň nespolehlivou výpověď vypravěče, který vysvětluje důležitost loajality, "falešnost" dospělosti a svou vlastní neupřímnost.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli knížku nenechat bez hodnocení, protože se hodnotí opravdu hodně těžko, je těžko uchopitelná. Vadilo mi dost věcí, vyjadřování Holdena, nespisovnost a bohužel v mnoha ohledech i zastaralost. U knihy ohromně záleží na tom, jak moc blízko jste k věku Holdena, člověk postupem času dost zapomene, jak se cítil sám. Mně je 23 let a občas jsem se do toho věku a pocitů hrdiny vrátila. Neví, co se sebou, kam patří, jedná impulzivně, zmateně, hledá se. Na tuhle knihu musí být ten správný čas, správný věk, správné rozpoložení. Bohužel, jako povinná četba si myslím, že spíše odradí a to právě jazykem, neaktuálností.
IG: ctenislaskou
Já to tam cítila - ten posun v myšlení a zodpovědnosti hlavního hrdiny se stupňoval až do závěrečné scény s "Phoebulkou" - celou dobu jsem nevěděla, o čem kniha je, až když jsem dočetla poslední řádky, tak vám dojde, že to vlastně není o nějakém ději.
K překladu - "to mě umrtvilo - it nearly killed me" - dle mého názoru překladatelský průser.
Přečetla jsem proto, že je to prostě "klasika". Upřímně, jsem ráda, že jsem se do ní pustila, ale moc mne neoslovila.
Asi jedna z mých oblíbených knížek! Trochu mě mrzí, že jsem se k ní nedostala dřív. Vyprávění Holdena se čte jedním dechem a jednoduchý hovorový jazyk dodává příběhu nadčasovost. Holden se celou dobu snaží najít někoho, kdo ho konečně bude poslouchat. Bohužel ve světě dospělých nenachází nikoho, a to ho utvrzuje ještě více v jeho odporu k samotnému konceptu dospívání.
Ze začátku na mě příběh působil poněkud pomalejší, poté co opustil práh školy se příběh pomalu rozjíždí. Dlouho jsem přemýšlel o čem tato vlastně má vyprávět a proč je tak adorovaná. Jedná se zpověď rozzlobeného mladého muže, který je každým coulem svého těla negativní a nedokáže svou negativitu, která pramení ze zmatenosti a ztracenosti, překonat. Je to člověk, který je ztracen, hledá sám sebe a snaží se svou ztracenost naleznout ve svých představách, kam i často utíká. Jeho dobrá společenská situovanost a široká škála možností přispívají k jeho ztracenosti ve společenském řádu meziválečné USA.
Příběh dospívajícího Holdena, který si snaží vydobýt své místo ve světě a uniknout průměrnosti. Od knihy jsem měla veliká očekávání, a možná i proto jsem byla nakonec lehce zklamaná. Chápu, že kniha neměla vyprávět nějaký velký příběh, jako spíš jen vylíčit pocity sedmnáctiletého chlapce, ale i tak jsem měla velké problémy se do knihy začíst a vždy jsem se do ní spíš nutila. Kniha však celkově určitě stojí za přečtení, už jen proto, že se jedná o tak významné dílo, ale já se do ní už asi znovu nepustím.
Četla jsem ji ještě na střední. Je to už několik let, ale stále na ni nemohu zapomenout. Byla nádherná a v té době odrážela přesně ony důvěrně známé pocity, se kterými jsem v době puberty bojovala. Nejvíce mi však utkvěl v hlavě dialog mezi Holdenem a učitelem na konci knihy.
Společně s Kerouacovým románem Na cestě je toto má nejoblíbenější kniha.
Svět dospívání... Hýřící myšlenky v hlavě... Těžký život "s druhým pohlavím"... Neustálé úvahy .. Škola základ života?...
Představy rodičů lišících se od představ "jejich dětí"...
Umíte si představit být v hlavě dospívajícího chlapce? Ne? V tom případě je tato kniha určena přímo pro vás.
Být mladý je tak deprimující! Bez psiny! Páni, člověk se vám zamiluje, ani neví jak, a do minuty se zas odmiluje, pak potká nudný kluky, a když už s ním nejsou, tak mu zase chybí. Bez psiny!
A ty kufry páni, vážně nemám rád, když jsou z umělý kůže. A těm jeptiškám jsem dal fakt málo....
No to jsou fakt vtipný kolosální hovadiny zamotaný do deprese, o hledání a nenacházení osamocené samoty, kde sestřička je pravá záchrana.
Poprvé jsem se s knížkou setkala na střední a nebyla jsem z ní moc nadšená – ani jsem ji nedočetla do konce, takže některé předchozí komentáře moc dobře chápu. Po letech se mi ale znovu dostala do rukou, tentokrát v originálním anglickém vydání a došlo mi, že překlad byl dost možná kámen úrazu (it really killed me = to mě umrtvilo – eh???). Obecně ale možná šlo také o větší rozhled a orientaci v americké kultuře, který mi při prvním čtení chyběl, což mi zabránilo ocenit výjimečnost tohoto textu; zejména Holdenovu frustraci z prostředí rádoby nóbl "prep schools," v nichž se měli děti zazobaných rodičů připravovat na studium na nejprestižnějších (a nejdražších) amerických univerzitách. Kromě toho Holden popisuje některé situace tak strašně vtipně, že jsem se musela smát nahlas (např. setkání s jeptiškami). Co se týče povahy vypravěče, se kterým mají někteří čtenáři trochu problém, nemyslím, že by Holden všechny a všechno nenáviděl. Naopak – je vidět, že se snaží s lidmi navázat spojení, jenže si při tom počíná tak naivně, ale zároveň sarkasticky (pravděpodobně aby zamaskoval svou adolescentní nejistotu a podpořil dojem alfa samce), že je jeho chování pro ostatní matoucí, a tak každá jeho interakce s ostatními vyústí v nepochopení nebo rozpačitost. Jediné výjimky jsou snad ty jeptišky a samozřejmě jeho mladší sestra Phoebe – bezelstná stvoření, před kterými se Holden nemusí předvádět.
Takže moje doporučení pro všechny, kdo zvažují čtení tohoto kultovního románu: pokud máte možnost a vaše angličtina je slušná (podle mě je to psané skutečně jednoduchým a přístupným jazykem), zkuste si to přečíst v originále.
K teto knize se vaze vtipna historka, ve zkratce jsem si rek, ze az prijde spravny cas prectu ji…rek dem si ze kdyz ctu svoji knizku cislo 100 tak je tahle ta prava v navaznosti na tu historku…velke zklamani :( bylo to nudne, nezazivne, bylo mi vlastne fuk jak to skonci a hlavni hrdina by potreboval dostat par facek aby se probral protoze jeho uvahy o zivote staly fakt za to…kdysi mozna hit a klasika, dneska spis povinne precteni kvuli skoly…pokud toto dilo musite cist kvuli skole tak fajn jinak se mu vyhnete obloukem!
A také kraviny nás nútia čítať v škole. Úplná blbosť. Tú jednu hviezdičku dávam len preto, že som to dočítala - takže ju vlastne dávam sama sebe.
Někdo v sobě možná ten rozpor s vnějším světem neměl nikdy, počítám, že ale většina lidí v určité fázi života ano. Potom si myslím, že vnímání téhle knihy závisí především na tom, jestli ve vás ještě zbylo něco z toho vnitřního dítěte, nebo už je úplně pryč. Zároveň tak kniha může být pro někoho o ničem a pro jiného úplně o všem.
Docela se divím za spoustu negativních ohlasů v komentářích. Za mě super knížka. Hlavní postava Holden je tak trochu podivín a když něco vypráví, tak to z něj občas leze, jak z chlupatý deky, ale má to svoje kouzlo.
"To mě umrtvilo". "Jestli chcete co vědět", tak jsem trochu "deprimovaná". Knihu jsem četla od střední asi poprvé a úplně jsem zapomněla, jaký je Holden negativista, všichni ho štvou a deprimují a jediný hezký vztah má ke své sestřičce Phoebe. Sám je povrchní, plný předsudků, homofobní, přelétavý, hned je zamilovaný, hned odmilovaný, kouří jako fabrika a snaží se chovat jako grand. Pod tím vším může být ztracený puberťák, který neví, co sám se sebou. Kniha se ale rychle čte, a tak mě Holden neštval moc dlouho.
Ke knize jsem se dostal na střední škole, když jsem měl o ní udělat prezentaci pro třídu. Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že to teda nějak dočtu celé, napíšu ten referát a budu mít pokoj. Jenomže vzápětí přišel zvrat a kniha mě začala neskutečně bavit a já ji do dvou dnů dočetl. A dodnes je to moje nejoblíbenější kniha.
S Holdenem toho zrovna moc společného nemám, přesto je mi velmi sympatický. Řekl bych, že každý měl v životě období, kdy se cítil jako Holden.
Abych to teda shrnul: Naprostá klasika, skvělý styl vypravování, nekompromisních 5 hvězd.
Tak nevím ... Nedokážu asi ani popsat pocity bezprostředně po přečtení. Asi se mi to nelíbilo. Divný styl, divný příběh. Zkrátka nevím no ... Rozhodně to znovu číst nemusím, četla jsem nyní po druhé s odstupem spousty let a po třetí do toho nejdu.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha Kdo chytá v žitě je v
| Právě čtených | 67x |
| Přečtených | 6 539x |
| Čtenářské výzvě | 620x |
| Doporučených | 386x |
| Knihotéce | 1 065x |
| Chystám se číst | 1 329x |
| Chci si koupit | 190x |
| dalších seznamech | 62x |
Velmi zajímavá knihy, co se týče děje i způsobu, jakým je napsána. Zejména postava Holdena je dokonale propracovaná a čtenář jen stěží dokáže vydedukovat, co se v knize stane. Závěr knihy bych sice trochu více rozepsal, ale i to činí knihu mnohem originálnější než jsou ostatní. Nespisovnost některých výrazů mi osobně nikterak nevadila, jelikož to výborně sedělo do vyprávění.