Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4148
596
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2000 , Volvox Globator
Originální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Dlho odkladana kniha, mala som voči nej predsudky, ale bola ozaj výborná. Som rada, že mám pubertu dávno za sebou. Kríza dospievania je ťažká, každý bojuje podľa svojho. Štýlom mi to pripomínalo môjho obľúbeného Johna Irvinga.
Tak toto je opravdu zbytečná kniha. Asi mě stval i překlad, nevím. Moc nevím, co je na knize tak psychologického, když autor ťapká spíš po povrchu a za mě málo rozebírá pohnutky postav.
Hlavní postava mi připomíná dnešní studenty VŠ, který jdou na tu školu jen proto, že se jim nechce makat, a tam si hrají na společenskou smetanku a vykvet inteligence národa, která musí mít za každou cenu na všechno názor.
Po prvních stránkách mne napadla slova písně - I vám jednou bylo sedmnáct. Každý se s tím obdobím vyrovnal jinak, myslím, že většina lidí se hledala, občas s větším či menším úspěchem zkusila pozměnit pravdu, zkoušela mantinely, budoucnost je ne vždy zajímala - a proč taky, když nikdo kolem jim nerozumněl a nerozumněli si ani oni sami? Toto telecí období - shrnuté do pár dní - tahle kniha z pohledu puberťáka docela dobře vystihuje.
Nebudu předstírat, že jsem s tímto hodnocením dopředu už tak trochu nepočítala, ale i přes své vysoké nároky na knihy jsem čtenářem vcelku pružným, takže jsem byla připravena použít i větší množství hvězdiček, kdyby se přece jen zadařilo. No, nezadařilo se. Udělená hvězdička je za 4 vtipné věty ze všech 189 stran.
Když jsem knihu před dvěma lety četl poprvé, dokázal jsem se do Holdena celkem vcítit (oba jsme ke všemu charakterový typ INFP), ale nyní při druhém čtení jej vnímám trochu jinak. Na jednu stranu chápu, že si prochází těžkými chvílemi, ale postavy chronických lhářů prostě nesnesu. Holden je navíc nepoctivý člověk, který se akorát utápí ve svých problémech nebo před nimi utíká, než aby je řešil. Tohle prostě ne, hochu.
Kniha, kterou jsem cca od svých 17 let do dnešního dne přečetla už tolikrát a vždycky ve mně rezonuje nějak jinak. Když jsem ji četla před lety naposled, byla jsem z ní po několikátém přečtení vlastně zklamaná. Teď po letech jsem se do ní pustila zase a konečně mám pocit, že jsem dokázala číst mezi řádky a pochopila to, co tam přímo není napsané, ale schovává se to tam. Perfektní dílo! Co se týče toho boje s vlastní osobností během puberty je kniha tak strašně nadčasová! Holdena mám prostě ráda, často mi ho je líto a často vím s čím se pral, protože s některými vnitřními myšlenkovými pochody si v pubertě projdeme každý. Je až neskutečný, že tohle bylo vydáno už ve 20. století, kdy doba byla absolutně jiná. Když se zamyslím nad tím, co se v knize probírá, jaké v ní jsou vulgarity, nedivím se, že v té době byla kolikrát zakázaná. Smekám před Salingerem. Pro mě je už leta génius.
Krásně popsané úvahy a myšlenkové pochody mladíka, který má svůj názor. A to na všechno. Ve své práci se stýkám se spoustou takových. Knize v podstatě nic nechybělo, a přesto mi při čtení něco chybělo. Dle mnoha mnoha filmů se tato kniha řadí do povinné četby v USA. Za sebe ale mohu říci, že ačkoliv je kniha psána z pohledu mladíka (16 let), její pravé sdělení člověk pochopí až mnohem později.
na konci překvapila, je tam pěkný citát od Wilhelma Stekela: "Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůlu něčemu v příkoří žít."
Bez čtenářské výzvy bych si tuto knihu nepřečetla a byla by to škoda. Za ty 3 dny, které jsem s ním strávila, se vlastně nestalo nic a zároveň tak moc. Autor vykreslil hlavní postavu problémového dospívajícího Holdena opravdu věrohodně včetně puberťácké mluvy a trochu schizofrenních myšlenkových pochodů. Když se na to tak dívám, jsem moc ráda, že mám tento věk už za sebou. Bez psiny.
Moc nechápu negativní komentáře, ale proti gustu... Za mě je kniha úžasná. Naprosto výborně popsané myšlení mladíka, který je asi víc problémový, než by musel být. Ty neustálé změny nálad a okamžité nápady, které potřebuje realizovat. A pokud máte možnost vyslechnout si to jako audioknihu, pak doporučuji. Geniální přednes Jana Třísky to ješte povyšuje.
Ty tři dny s Holdenem mě tak trochu vrátily do časů dospívání. Na začátku mi příběh přišel hodně mimo, ale jak jsem četla dál, začalo mě to bavit. Tím obdobím hledání, nejistoty a rebelství vůči konvencím, rodině, škole si pravděpodobně prošel s jistou intenzitou každý z nás. Takže to zmatené filosofování v Holdenově hlavě mi nebylo až tak úplně cizí. Holden není žádný velký hrdina, ale rozhodně s ním nebyla nuda. Pravda, občas byl na ránu. Jestli ovšem příběh, kterému tak trochu chybí děj, dokáže oslovit dnešní mladé - já jsem si ji vytáhla z knih, které má syn přečíst v přípravě k maturitě - si nejsem jistá. Asi by se nic nestalo, kdybych knihu nepotkala, ale přečíst mi ji nevadilo. Trochu mi jen uniká důvod, proč byla tato kniha v jisté době zakázaná a nevyhovující. Ani vulgarismy - pokud se tedy neztratily v překladu - ani Holdenovo rebelství mi nepřijdou tak výrazné. 3,5*
(11/21)
Lze pochopit, proč byla kniha ve své době tak oblíbená, i proč byla někde zakázaná. Cesta puberťáka Holdena, který byl vyloučen ze školy, zpět k rodičům. Koho Holden potkal, co zažil, jeho myšlenky... To vše v knize najdeme, spíše pomalu plynoucí zážitky než akcí nabitý děj.
Tak tahle knížka je bezvadná. Proč jen mi tak trvalo se k ní dostat? Ještě, že máme čtenářskou výzvu. Strašně moc mě bavilo být v Holdenově hlavě. V hlavě mladé, rebelující, zmatené, ale nesmírně zajímavé. Kniha má tak trochu špatnou pověst a já se jí dokonce málem bála. Zbytečně. Je vážně hodně dobrá a každý se v ní může trochu najít.
Já vám nevím. Příběh mladého kluka, který se protlouká životem v 50. letech v okolí New Yorku, to byl poměrně hezký. Prostředí a celkově poválečná atmosféra byla v díle dobře vykreslená, což titulu přidává na hodnotě.
Že by to však měla být klasika, kterou si musí přečíst všichni, jinak jsou kulturně nevzdělaní? Ha, to fakt ne. Něco tomu prostě chybělo. Byl to jen příběh kluka, který si sám a svými chybami dělá život těžším. Holden Caufield mi byl zároveň dosti nesympatickým. Ať už se jedná o jeho přebujelý chtíč k ženám, konkrétně těm starším, nebo jeho lásku k alkoholu. Boha, je mu 17. :D
Kdybych měl hodnotit dílo samotné, nebylo špatné. Ve srovnání s jinými díly, které "si musíte přečíst", je však těžkým podprůměrem.
Četla jsem, že tato kniha je často oblíbená u vrahů a bývá na místě činu. Zvláštní, působí docela laskavě. Klasika, co se jednou za život přečíst asi musí, ale mě moc nezaujala.
(SPOILER)
Čet jsem právě jednu knihu, a byl zvědavej, jak to dopadne. Jestli chcete co vědět, tak jsem čet knihu Mrtvá zóna. Vlastně nečetl, poslouchal jsem to jako audioknihu. To mě může umrtvit, když někdo řekne, že něco četl a přitom to poslouchal. To bylo o jednom divným chlápkovi co byl čtyry roky v kómatu a pak se probudil. On byl inteligentní, a byl učitel, a v jednom dopise se zmínil, že kniha „Kdo chytá v žitě" byla vyhozena z osnov. Proto jsem se rozhodl si ji taky přečíst. Ale potom jsem zjistil, že některý knihy se maj číst dříve než je člověku sto let, protože tomu potom nemůže rozumět, takjako když čte knihu v mládí a nemůže jí rozumět pokud mu není víc jak padesát.
Kniha je o mladíkovi, který je vyhozený ze školy za špatný prospěch a neví si rady co dál se životem. Potlouká se po New Yorku a nemá vůbec žádné přátelé a má rád jen svoji sestru Phoebulku. Někdy mi z něj bylo na zvracení, jestli chcete co vědět, a někdy mi z něj bylo smutno. Kdybych to četl jako žák školou povinný, tak asi taky z toho taky zcvoknu a strašně by mě to deprimovalo. Takto mám jen pocit, že byl jen nešťastný a osamělý. A vůbec jsem nezjistil kam se poděly ty kachny z rybníka. A to mě může fakt umrtvit.
Nechápu, proč je kniha zařazena do všemožných žebříčků a seznamů knih, které si prostě musí člověk přečíst. Nápad ok, ale provedení mě nenadchlo a zanechalo mě lehce deprimovanou.
Líbí se mi komentář od alef. Souhlasím s ním. O této v Americe mnohdy kontroverzní knize jsem slyšela mockrát, a tak jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Rozhodně za přečtení stojí, i když to zas tak lehké a vtipné čtení není. Taky bych ji dokázala přečíst ještě jednou, ale raději sáhnu po něčem dosud nepřečteném.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha Kdo chytá v žitě je v
| Právě čtených | 67x |
| Přečtených | 6 537x |
| Čtenářské výzvě | 620x |
| Doporučených | 386x |
| Knihotéce | 1 065x |
| Chystám se číst | 1 329x |
| Chci si koupit | 190x |
| dalších seznamech | 62x |
Nevím, zda jsem tam nepřehlédl něco hlubokého vepsaného mezi řádky, ale připadalo mi, že kniha přešlapuje na místě. Styl vyprávění je celkem příjemný (i přes jakousi roztěkanost) a je to celé takové milé, ale jinak je chování hlavní postavy někde na úrovni pomocné školy - dle vyprávění Holdena jsou vlastně všichni okolo něho cvoci a podivíni - z toho by měl opravdu jeden deprese. Určitě to nebylo špatné, jen absolutně nevím, co si z toho mám odnést.