Kdepak jsi, krásný světe
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504198/bmid_kdepak-jsi-krasny-svete-Fux-504198.jpeg
4
208
39
Předprodej 30% textu e-knihy Kdepak jsi, krásný světe se slevou 30%. Celá e-kniha bude bez dalšího doplatku k dispozici od 13.10.2022. V novém románu Sally Rooneyové, světoznámé autorky bestsellerů Normální lidi a Rozhovory s přáteli, se setkáváme se čtyřlístkem hrdinů, kteří jsou sice ještě pořád mladí, ale už je dohání realita života. Spisovatelka Alice se po psychickém zhroucení přestěhuje na venkov a seznámí se s Felixem, obyčejným klukem, který pracuje ve skladu. Její kamarádka Eileen zůstává po škole v Dublinu, prochází porozchodovou krizí a myšlenkami se neustále vrací k Simonovi, své lásce z dětství. Stejně jako předchozí díla Sally Rooneyové nabízí i její prozaická novinka zcela odhalující, až intimní vhled do života mladých lidí. Zároveň v ní stále silněji zaznívá i hlas uvědomující si současné problémy světa – jeho rozpornost, nespravedlivost, a zejména neudržitelnost. Stojí tak hrdinové, řečeno slovy Alice, „na pokraji temnoty, v poslední osvětlené místnosti, jako svědci nějakého prožitého traumatu“? A najdou způsob, jak věřit tomu, že krásný svět opravdu existuje? Nejvlivnější autorka své generace The Guardian... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
Beautiful World, Where Are You , 2021
více info...
Přidat komentář
Chápu, že způsob myšlení hlavních hrdinek může být spoustě lidem cizí, a to asi především starším generacím. Sally Rooney pojmenovává problémy a pochybnosti spousty mých vrstevníků - někdy sice příliš fatalisticky, na druhou stranu upřímně a citlivě. Na konci knihy se všechno tak nějak potkalo a spojilo.
Velmi lahko citatelne, realisticke romaniky hlavnych hrdiniek, pravdive dialogy, filozoficke dopisy som preskakovala nuda, celkovo prijemny styl pisania, o autorke som pocula vdaka serialu Normalni ludia a nesklamala :)
Asi v polovině jsem myslela, že knihu nedočtu. Vynechávala jsem ty dopisy hlavních hrdinek. Ale nakonec se mi kniha docela líbila.
Další ze série knih, kde mě rozčilují hlavní postavy. Tady mě krom hrdinů rozčilovala i absence uvození přímé řeči, což pro mě bylo v tomto případě mimořádně matoucí. Jinak kniha s banálním dějem, protknutá rádobyhlubokými myšlenkami v mailech, které se vyměňují hlavní hrdinky.
Lepšie od Normal People. Furt je to prudko aktuálne, ale zároveň dospelšie, premýšlavejšie. Cool kniha.
Knihy Sally Rooney mě baví!
Zaujaly mě všechny. Ale zatímco první dvě, mě spíš bavily tím, že mě vlastně provokovaly, třetí kniha mi konečně byla skutečně blízká.
Čtyři protagonisty třetí knihy Sally Rooney jsem totiž konečně chápala. Neříkám, že bych se chovala stejně. Pořád jsou to lidi, co se vlastně jen trápí, neví co se životem a většinu času jsou na přesdržku. Ale byli pro mě ze vsech postav tří autorčiných knih nejvíc pochopitelní.
Intimní vhled do života čtyř mladých lidí, má ustálenou formu - vyprávění o životě Alice, Eileen, a jejich mužích, které prokládají e-maily, jež si ženy posílají mezi sebou.
Zatímco životní peripetie mě moc bavily, e-maily byly trochu jako pěst na oko! Jelikož jsou postavy přibližně v mém věku, je pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych si s mýma holkama psala filosofické statě o rozpadu civilizací.
Na druhou stranu mě v nich spoustu myšlenek zaujalo a bavilo. Jen to prostě působilo strašně na sílu a neuvěřitelně.
V Emailech se řeší všechny dnešní problémy - klimatická krize, náboženství, feminismus, těhotenství po konci světa,
Postavy jsou opět zvoleny tak, aby tu byl nějaký třídní rozdíl a o jistou toxicitu ve vztazích taky není nouze.
Dalo by se tedy říct, že třetí kniha je stejná jako ty předchozí, jen se vyměnily jména postav.
Ale není, je mnohem, mnohem vyzrálejší a lepší!
K autorce me privedl serial Normalni lidi, kterej mi pripadal uplne skvelej. Protoze jsem nechtela cist stejnou knihu, rozhodla jsem se pro jinou. Velky zklamani, prislo mi to naprosto o nicem, dej zadny, kniha se nikam neposouvala, emaily jsem zacala umyslne uplne preskakovat, naprosto me nudily. Nejzajimavejsi mi prisla postava Felixe, Simon jeste usel, holky naprosta tragedie, vetsinu casu jsem ani nechapala, co tak strasnyho je trapi, ze maj zniceny zivoty. Prislo mi to jako snaha o psychologicky roman, coz nedopadlo.
Pro mě byla ta knížka takové velké zklamání. Moc se mi líbily Rozhovory s přáteli a Normální lidi, ale co bylo proboha tohleto? To byla taková slátanina názorů, bezbřehosti, nesympatičnosti ... vůbec jsem tu knihu nechtěla ani dočítat, ale pořád jsem si říkala, teďka už to přijde, teď se to zlepší. Nejhorší část pro mě byly ty e-maily... jelikož jsem stejná generace jako autorka, nedokážu si vůbec představit, že bych si s někým psala takové filozofické žvásty. Vůbec celkově nechápu postoje jednotlivých postav, které se dle mého vůbec nesetkávají s realitou ... všechny ty postavy jsou strašně nesympatické a ty jejich vztahy tak destruktivní. A poslední věc .. to měla být nějaká miléniálská verze 50 odstínů šedi? Polovina knihy je jenom o popisování sexuálních scén ... No další Sally Rooney už si nekoupím, vyhozené peníze za naprostý žvást ...
Bez atmosféry, bez přesahu, dvě hlavní protagonistky, sebestředné zmatené pipiny libující si v planém rozebírání svých niter a světa kolem, mě akorát vytáčely.., možná je to kniha pro mladší (15-25..?). Nenacházím bohužel žádná pozitiva kromě celkem povedených sexuálních scén :)
Sally Rooney je milovaná, doporučovaná autorka, na kterou jsem měla opravdu dlouho spadeno. Trvalo mi několik let než jsem se dostala k její knize, a bohužel jsem si vybrala asi tu nejslabší.
Kniha se zaměřuje na dvě nejlepší kamarádky - mileniálky, které hledají své místo pod sluncem. Přestože jsou to nejlepší kamarádky, dělí je několik kilometrů a ony si pouze píší e-maily, ve kterých si sdělují novinky. Zatímco v jedné kapitole sledujete co se které událo, v té další se to dozvíte celé znovu, protože si dvě hrdinky píší dopisy, emaily apod. A právě v tom jsem měla s knihou problém. K čemu se v jedné kapitole dozvíte o setkání dvou postav a jejich milostném začátku, a ve druhé kapitole se to dozvídáte očima hrdinky, kde vám zároveň řekne i jak se cítila? Pro mě byly tyto kapitoly především opakováním, brzděním v dalším ději, a věčným točením se v kruhu. A nyní se dostáváme k nejdůležitějšímu problému této knihy - ona totiž nemá pořádný děj, respektive zápletku.
Alice a Eileen jsou dvě nejlepší kamarádky - dá se říct, protože se roky neviděly. Svěřují se se svými milostnými eskapádami, které jsou ale bez nápadu. Možná realistické, to asi ano, ale nudné.
A pak tu máme ještě jeden můj obrovský problém. A tím je konec. Příběh nikam negraduje, nemá žádný spád, a najednou je tu kapitola, která končí, a další je už epilog odehrávající se po nějaké době a najednou mají hrdinové to či ono. Celé to na mě působilo, jakože autorka už nevěděla co psát dál, nebo ji ten příběh sám přestal bavit, tak zkrátka napsala epilog a čau.
Bohužel musím zkonstatovat, že mi ani jedna z postav nebyla sympatická, a vlastně mi bylo i jedno, jak to s nimi dopadne. Přitom postavy samotné byly v mém věku a řešili vztahy a své místo pod sluncem.
Ach jo, kde je ta Sally Rooney, kterou jsem si zamilovala díky Normal People? Vloni jsem četla Conversations With Friends a už ta mi přišla o něco slabší, nicméně jsem doufala, že ve svém nejnovějším románu to autorka zase napraví. Ale bohužel, tohle se mi vůbec nelíbilo.
Knížka vypráví obyčejné životy čtyř přátel a už tady narážím na první problém, který jsem s knihou měla. Já jsem si nedokázala oblíbit ani jednu z postav. Přestože jsou to lidé v mém věku, kteří řeší dost podobné problémy jako já, vůbec jsem se do nich nedokázala vcítit. Další věc, která mě v knížce strašně moc nebavila, byly e-mailové konverzace mezi dvěma hlavními hrdinkami. Ty v e-mailech řešily různé filozofické a existenciální otázky a názory a mně to přišlo strašně zbytečné. Jako by autorka chtěla do knihy vložit své názory a tohle byl pro ni nejjednodušší způsob, jak to udělat.
Bohužel, dějová linka byla také hodně slabá. Nenašla jsem v tom žádnou pointu, bylo to vlastně o ničem. Veškeré naděje pak úplně pohřbily poslední dvě kapitoly, kam autorka zbytečně zatáhla pandemii koronaviru a já jsem vůbec nechápala proč. Tohle se mi opravdu nepíše snadno, ale jsem fakt zklamaná a neskutečně mě to mrzí. Začínám přemýšlet nad tím, že po další knize Sally Rooney už asi nesáhnu.
Chtěla jsem si přečíst něco od tolik opěvované Sally Rooney. Loni byla na sítích vyzdvihovaná tahle kniha, tak jsem si na ni udělala rezervaci v knihovně.
K nadšeným čtenářům se nepřidám, Sally Rooney a její styl psaní není evidentně můj šálek čaje (třeba mi dost citelně chyběly uvozovky v přímé řeči). Knížka mě neoslovila, přišla mi plytká. Nedočetla jsem.
Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním, protože vím, jak úžasné knihy dokaže Sally Rooneyová napsat. Tento příběh je ale o ničem. Postavy mi nepřirostly k srdci, byly mi vyloženě nesympatické. A závěrečné dvě kapitoly? Tak ty jak kdyby do knihy vůbec nepatřily.
S přihlédnutím k tomu, že se mi knížka vůbec, ale vůbec nelíbila, nad ní přemýšlím na můj vkus až příliš dlouho. Asi nejdominantnější pocit je rozhořčení. Nelíbil se mi styl, jakým je knížka psaná, nezaujala mě žádná z postav.
Má to být satira na dnešní mladou generaci, nebo to autorka myslí vážně? Chtěla tím poukázat, jak moc plytká a sebou pohlcená tato generace je, nebo je přesvědčená, že jde naopak o její výkvět?
U filozofických částí jsem se musela smát. Asi nejvíce mi v hlavě utkvěly ty, které se týkaly přemíry plastů a špatného kapitalismu. Obojí jsou sice důležitá témata ve společnosti, ale jejich reflexe v knize byla tak povrchní a tak moc generická, jako kdyby je tam autorka napsala jen proto, aby je zmínila (a získala tak titul "nejvlivnější autorka své generace"), protože nic jiného ji při myšlence na vlastí generaci nenapadlo.
Když nad tím ale přemýšlím, možná to byl záměr. Možná postavy opravdu měly všem připadat plytké a, promiňte mi ten výraz, na svůj věk docela hloupé a sebestředné. Pak se ale nabízí otázka, co tím vlastně chtěla autorka říct? Takhle vnímá svou generaci? Dost nelichotivý obrázek, na druhou stranu ale nejspíš pohotově nastavené zrcadlo.
Z knížky jsem si odnesla poučení, že až se i já za pár let stanu třicátníkem, takhle dopadnout určitě nechci.
Očekával jsem asi víc. Ale super oddechovka na čtení u moře.
Co k tomu napsat?
Asi jediné slovní spojení: "that's life"...
(...)
Ano, to vystihuje tenhle děj nejlépe. :)
Lehké úvahy nastiňují myšlenkové směry hlavních hrdinek a otázky k směřování vlastního života v kontextu doby. Tyto jsou formou e-mailu mezi hlavními postavami. Přišlo mi to osobně zajímavější než ta linka jejich normálního života.
Jak už tu zminovala VeruFreckles - tolik úvah o kontextu a konečnosti až na závěr přijde přijetí starých vzorců. Vlastně to chápu tak, že co je lidských úvah, ale hlavní podstatou všeho živého je stejně pokračování
Do knihy jsem se pořádně dokázala začíst až tak v poslední třetině a pak mi bylo skoro líto, že už je konec... Vypadá to tedy, že mi nesedla ta intelektuální část a líbilo se mi "obyčejné" čtivé vyprávění. Až si budu chtít přečíst eseje a pojednání o složitosti dnešního světa a zániku naší civilizace, sáhnu raději po jiné knize. Asi nejsympatičtější postava Felix ostatním říká: "Prostě se chovejte normálně, jo? Nepouštějte se do nějakejch keců o světový politice a tak. Lidi by vás tu měli za exoty."
Ach ti mileniálové....nevědí co chtějí, řeší pořád dokola jen vztahy...kdo se v tom také vidí? Sally Rooney je momentální mluvčí třicátníků, od knihy jsem vlastně dostal to, co jsem čekal, ale bohužel nic navíc. Na jedno přečtení dobrá, ale nějaký výraznější prožitek bohužel ve mě nezanechala.
(SPOILER)
Opravdu takhle přemýšlí moje generace?
Čtivě psaná kniha (musela jsem si zvykat na chybějící uvozovky v přímé řeči), kde je příběh prokládaný e-mailovou korespondencí hlavních hrdinek. Ty si ale moc nepíší o tom, jak se mají, ale spíš řeší, kam ten svět spěje. To taky řeší tak nějak pořád a u toho mají strach dovolit si žít a něco prožít. Až nakonec v posledních dvou kapitolách popřou samy sebe a přijdou happy endy v tradičním hávu.
Tak já nevím..co to znamená? Nevíme, co se sebou, tak nakonec stejně zopakujeme vzorec generací předešlých. Jen později a prosadíme si možná trochu víc rovnosti?
Chtěla bych ještě pokračování “po dětech”. Najdou si čas na úvahy o dělnické třídě a povaze krásy? Přála bych jim to.
Štítky knihy
přátelství partnerské vztahy irská literatura psychologické romány mezilidské vztahy partnerské rozchody
Kniha Kdepak jsi, krásný světe je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 292x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 3x |
bezobsažné po všech stránkách