Kauzalita v civilním právu se zaměřením na medicínskoprávní spory

V podstatě mimořádná knížka, která téma, obvykle v učebnicích postiženo jedním dvěma odstavci (čest výjimce – Občanské právo hmotné od Fialy, Kindla a kolektivu z roku 2009, kde se jí věnují na asi pěti stránkách – blbě, ale věnují) a komentářově bylo posud patrně nejlépe postiženo v XIV. svazku Melzerova a Téglova komentáře, jakkoliv i ten je v některých bodech problematický.

Doležalové v této knize ukazují takřka bezchybnou akademickou práci. Přináší knihu s hlubokým filosofickým základem, teoreticky široce rozkročenou, demonstrovanou na příkladech (což po akademické práci osobně nepožaduji, ale je-li to provedeno dobře, proč ne). In concreto navíc protaženou do konkrétní oblasti práva, která je sama o sobě komplikovaná, proto zajímavá.

A jistě, není to dokonalé. Autoři nejsou filosofové a pokoušejí-li se tak postihnout filosofické koncepce kauzality, jsou nepřehlední, místy nesrozumitelní a trochu zmatení. Vycházejí možná až příliš z The Oxford Handbook of Causation, což ale není zas takový problém, nejsou omezeni jen na ni a řádně citují. Pokus postihnout teorii Humeovu (v duchu jeho radikálně negativního uvažování) je po mém soudu nedostatečný, což je problém pro relativistické teorie, které n něj navazují. To nicméně není takový problém. Kniha nemá prozkoumat filosofický základ kausality, to je spíše jen jakýsi přehledový bonus.

Hlavní pasáží je popis přírodní kauzality, podmínky conditio sine qua non a NESS testu. Na to navazuje poměrně přehledně kapitola o objektivní přičitatelnosti, která snad příliš stručně, přeci ale dostatečně pojednává o ochranném účelu normy a nexu protiprávnosti. Opět poněkud stručně pak i o teorii adekvátnosti a některých doplňujících konceptech. Tato pasáž je užitečná a přínosná, zvláště potom když na ni navazuje velice solidní pojednání o problematických typech kauzality.

Už jenom jako bonus jsem chápal právě prolongaci do medicínskoprávních problémů, které nijak blízce neznám. Vyložené jsou ale naprosto srozumitelně a autoři tak plně ukazují svou odbornost. Nu a vzhledem k relativně okrajové podstatě mých připomínek tak nemohu než plně doporučit ke čtení každému civilistovi. Šířeji bych ji klidně doporučil všem studentům práv (a většině učitelů na právech, kteří dosud nedokázali dát sbohem teorii umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti) ale chápu, že věnovat tolik času tématu, které je v Olomouci přednášeno na jedné přednášce, v Brně na polovině přednášky (necelé) a úplně se bojím představy Prahy a Plzně. Pokud je ale vůle, tohle je dobrá cesta.