Katyně

Katyně https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304338/bmid_katyne-h14-304338.jpg 4 799 135

Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě. Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.... celý text

Marbo
Marbo
13.06.2018 3 z 5

To muselo dát strašnou práci - a přitom taková blbost.
Z Katyně přímo čiší autorova mravenčí práce, vynikající příprava podkladů, dobře je pojata i forma.
Pro mne však Katyně selhává. Nejsilněji na mne působil černočerný humor, který si opravdu nebere servítky a ještě dnes šokuje. Jinak se však Kohout utápí ve vlastních myšlenkových pochodech a snahy o přesah působí nechtěně směšně.

Wertcha
Wertcha
05.05.2018

Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Snad nejlepší, co kdy Kohout napsal... Naprosto souhlasím s komentářem od knedlik.


StefFišerová
StefFišerová
05.03.2018 1 z 5

Musím se přiznat, do čtení jsem se musela nutit. Pokud bych knížku nemusela číst tak ji odložím po pár prvních stránkách, ale vzhledem k tomu že jsem ji měla jako referát mi nic jiného nezbývalo. Hlavní postava mi byla absolutně nesympatická a děj mi přišel taky hodně specifický, už jen tou spoustou oběšenců (a i zvířat!). Možná to bude tím že jsem měla naprosto odlišné očekávání, možná tím že jsem dobu příběhu nezažila, ale mě se Katyně prostě nelíbila.

J_Ch
J_Ch
21.02.2018 4 z 5

Katyně je velice specifická kniha. Obsahuje skvělou nadsázku a černý humor, to vše velice faktické a celkově morbidní. Hlavní postava Lízinka je sama o sobě symbolem mládeže, či celé společnosti, která se nechává vmanipulovat do všeho, co je zrovna vládcům po chuti.
V tomto případě je nutno obsadit místo popravčí. Holčička to bere zcela samozřejmě, až flegmaticky. Všechny postavy, které na své cestě potká pak fakt, že se dívka učí umění katovskému nějak zvlášť neudivuje. Jediné, nad čím se pozastavují, je to, že je dívkou. To celé obléká knihu do lehkého kabátu absurdity. Dílo je propracované a jistým způsobem unikátní.

knedlik
knedlik
22.12.2017 5 z 5

Nenapadlo by mě, že napsat komentář ke Katyni bude až tak složitý úkol. Jsem tou knihou doslova zahlcená a svou mnohovrstevností mi přijde až neuchopitelná, přitom poselství je poměrně jasné.
Snad nikdo se se mnou nebude přít, že se jedná o mistrovské dílo. Kohout uchopil téma trestu smrti a jeho nesmyslnosti a zvrhlosti (v kontextu stalinských procesů s přímým odkazem na Husáka) velmi, a tím myslím opravdu velmi, zevrubně a dohnal ho až ke kunderovskému ad absurdum. Zasazením a vystavěním děje v prostředí školy vychovávající budoucí úkonáře posouvá Kohout satiru na novou úroveň. A to je samozřejmě jen začátek. Děj se dále větví do neuvěřitelných směrů a dějových rovin, dopředu i zpět a odkrývá další a další obžaloby dobových poměrů, ať už se jedná například o způsob přijímacího řízení, zběsilou vsuvku z Šimsova strmého kariérního postupu nebo rozuzlení záhady tajemné postavy Doktora. A Kohout k tomu používá prazvláštních prostředků. Jak již bylo řečeno, tempo knihy je jaksi zběsilé, prostoupené pouze apatickými momenty tupé, lépe snad rozjímající a nezaujaté Lízinky. Charakteristiky jednotlivých postav nejsou nijak hluboké, z jejich jednání a vnitřních krátkých úvah však lze velmi snadno a přesně domyslet, o jaký typ člověka se ve kterém případě jedná a co od něj lze čekat. S čestnými výjimkami.
Děj sám má neočekávatelné obraty a některá, hm, vlastně všechna dějová vyústění jsou vysloveně groteskní. Za úvahu jistě stojí, co přesně má znázorňovat postava Lízinky. Apatické masy proplouvající životem, režimem, nezaujatě, tak, jak leží a běží? Falešný příslib lepších zítřků v podobě krásy bez obsahu? Výsměch feministkám?
Z mého (zatím ještě velmi omezeného) literárního pohledu se jedná o jedinečné dílo. Vznikalo několik let a to úsilí a propracovanost je na něm znát.

chamyl
chamyl
22.08.2017 2 z 5

Zklamání, které částečně vysvětluje fakt, že se nejdříve jednalo o povídku, kterou autor až dodatečně pro velký úspěch rozpracoval do románové podoby. Původně totiž vše končilo neotřelým přijímacím řízením a následným přijetím Lízinky na střední popravčí školu, což jsem ovšem zjistil až po přečtení knihy.
Mnoho řádek tak na mne působilo jako prázdná vata, která ani neposouvala příběh a ani čtenáře neobohacovala o nějaké filozoficko-faktické informace z popravčí historie. Z originálního námětu o první katyni světa se následně stane komplikovaně erotická story, která má zřejmě za hlavní ambici ukojit sexuální sny starších mužů o mladých dívkách. Tělesně svůdná a duchem zcela tupá nymfička s příznačným jménem Lízinka se tak stává ústřední postavou příběhu nikoliv ovšem kvůli své neobvyklé studijní činnosti, ale banálně kvůli své nedospělé vagině. Alotria, která z tohoto následně vznikají, jsou víceméně na… (dámské přirození, omlouvám se) a od této úrovně lze odvodit hodnocení celé knihy.
Na autorovu notu jsem se tedy naladit nedokázal a tak závěrem již pouze zmíním, že „originální“ rozdělování kapitol považuji za hodně slabou manýru.

ZajDa37
ZajDa37
22.05.2017 5 z 5

Katyně je ... eh ... zvláštní kniha. Morbidní, obscénní, faktografická, ovšem s úžasnou nadsázkou, groteskou a černým humorem. Lízinka Tachecí je alegorií nemyslící a slepé mládeže, otupěná, flegmatická, které je jedno, co dělá, i když je to zrovna učení se o popravách. Stát v roli vraha je navíc jedna z nejpodivnějších myšlenek, kterou člověk vymyslel a v myšlence školy popravčích je dovedena ad absurdum. A nikomu to nevadí, ani naivní Lízince, náruživé Lucii Tachecí, ani doktoru filologie, který se nechá uplatit za knihu, ani citlivému básníkovi Richardovi. Nikomu nepřijde představa školy, kde se vraždí, zvrácená. Ale co těmto lidem přijde zvláštní je, že žena bude katem. Proč jim nepřijde zvláštní popravnictví samo o sobě?
Za tohle, naivní Lízinku jako symbol všech tupých mas a geniální linku s vojenskou kariérou docenta Šimsy dávám 5*.

Martin_Eli
Martin_Eli
27.04.2017 2 z 5

Nápad dobrý, ale šíleně rozvleklé. Několika stránkové proslovy na téma "Kati a jejich úloha v historii" mě dost otrávily. Zhruba po třetině jsem knihu odložil a už ji nebudu znovu otevírat.

Vesmich
Vesmich
22.03.2017 4 z 5

To je panoptikum! Defilují tam pěkně jeden za druhým, všichni pošahaní až na půdu a doba, vymnutá z kloubů, šílí. Vyprávění má i zajímavou dynamiku. Některý z penologických intelektuálů dumá a dumá čím dál rychleji, až se mu témeř mozek vaří a přijde střih a Lízinka se zase u něčeho zasnila a počítá rozinky a oříšky a sleduje stíny a čte Hýtu a Batula!!!! No, ona je nakonec taky "dítě jiných rodičů", tak co by měla jiného číst? No zvrácenost kapitální v provedení majstrovském.

Rup
Rup
01.03.2017 5 z 5

Hlavní hrdinku nechtějí z různých důvodů přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka je ochotna pro její studium zaprodat, nejen svou, duši, ale i, nejen své, tělo. Historie křiváctví, podrazů, úplatků, zklamání i vášní, lásek a nadějí podaná s humorným nadhledem. Ano, takoví jsme byli, jsme a ještě dlouho budem. Některé věty jsou, pravda, poněkud krkolomné, leč dokážete-li si zapamatovat alespoň několik slov po sobě jdoucích, smysl dávají. Za mě plný počet a doporučuji.

LittleBubble
LittleBubble
21.01.2017 5 z 5

Absurdní myšlenka vypracovaná do dokonalosti, skvělý černý humor, zajímavé řešení textu. Za mě kniha číslo 1!

davidfr
davidfr
10.01.2017 5 z 5

Tak tenhle román ve mně zůstane dlouho. Geniální jak příběh, tak forma.

Nehorazna
Nehorazna
04.01.2017 5 z 5

Absurdní humor a originální slovní vyjadřování Pavla Kohouta mě nikdy nepřestane bavit ....chápu, že pro někoho může být kniha podivná až nečitelná, ale pro mě je jeden z nejzábavnějších českých autorů......
Moje nejoblíbenější knížka v období na gymplu.

Matty
Matty
19.12.2016 5 z 5

Mlčky akceptovaná škola pro katy jako důkaz absurdity doby nedávno minulé. Komickou a zároveň děsivou ústřední myšlenku rozvětvil Kohout do všech směrů, někdy za cenu jisté přeplácanosti. Přemnoho motivů jakoby ovšem bylo nevyhnutelným vedlejším efektem zběsilého tempa knihy. Kapitoly jsou odděleny poněkud zákeřným způsobem (musíme číst stále dál a dál), prvky groteskní v rychlém sledu střídají scény těžce hororové a lehce pornografické. Jenom občas dojde ke snížení otáček či dezorientujícímu vypravěčskému skoku (Šimsa jako aspirant poddůstojnické školy). Vše za četného citování jiných literárně činných osobností (Goethe, Remarque, Capote) nevyhnutelně spěje k nezapomenutelnému finále, dávajícímu konečně prostor také Lízinčině intelektu („Ani se mi neuprd“). Katyně je dílem možná až příliš ambiciózním, ale čtivým, a ač věci úmyslně nenazývá pravými jmény, snadno si z ní lze odvodit, co nám chtěl autor sdělit. Aktuálnost jeho sdělení nezanikla. Stejně jako komunismus v Čechách.

Amalberga
Amalberga
08.12.2016 3 z 5

Knihu jsem začala číst v naději, že se dozvím něco o totalitě a její absurditě (něco na způsob Procesu a Proměny od Kafky). Místo toho jsem neustále cestovala v čase a sledovala osud nezajímavé osůbky bez osobnosti, Lízinky Tachecí, jejíž vagína lákala snad všechny muže v okruhu tří kilometrů. Nemám ráda takové "lolita femme fatale". Tiráž mi dále slibovala odvážné erotické scény (ani mi nepřišly nějak odvážné nebo kontroverzní), kterých bylo v knížce jako šafránu. Autor se mohl více zaměřit na historii popravování, která byla z celé knihy nejzajímavější.

Koňadra
Koňadra
25.11.2016 5 z 5

Pche. Všetko je vec očakávaní. Ja som od Katyně nečakal mnoho. Vlastne nič. Len bola k dispozícii, poruke. Ale ako som sa ja vynikajúco zabavil, to zatiaľ nedokážem uveriť ani sám sebe. Vtipné, v čase vzniku určite i trošku inovatívne. Atmoška zafarbená do červenošeda, tak akurát absurdné drobnosti. Občas som ľutoval, že som sa nedal na vedy popravné.

buccaneerka
buccaneerka
18.10.2016 5 z 5

Kniha se mi líbila, ale tento přebal knihy mi přijde otřesný. Měla jsem starší a vkusnější vydání.

Zvelebilova
Zvelebilova
16.10.2016 3 z 5

Lízinka je docela blbka, aspoň je pěkná. Místy absurdní drama, ale zase plné odvážných scén a brutálních praktik.

vajglik
vajglik
27.09.2016 3 z 5

Tak nevím. Asi jsem čekal více o osobnosti Lízinky Tachecí a ne cestu do minulosti katovského dua, resp. tria (pokud připočteme Doktora). Problematická je i orentace v ději díky neustálému přeskakování v časových rovinách. Sice si na to dá zvyknout, ale nějakou tu dobu to trvá. I tak má tahle knížka něco do sebe. Takový pěkný náhled do hlavy lidí, pro které se popravování a mučení stalo středobodem života a základem jejich osobnosti. Možná i Katyni dám někdy ještě jednou, ale zatím takový průměr.

RudýOnkel
RudýOnkel
19.08.2016 4 z 5

Dle mého názoru bych vypustil snad celé příběhy o Šimsovi a Vlkovi a co dělali za mlada. Podle mě to k příběhu příliš moc nesouvisí a je to zbytečné. Samotný příběh mě ale moc nezaujal a hlavní příběh má tak 150 stran.