Katyně
Pavel Kohout
Mrazivý příběh o škole pro mistry popravčí odkrývá neúprosné mechanismy moci. Toto své životní téma zpracoval Pavel Kohout mnohokrát, zde však s doslova brutální účinností. Katyně bezesporu patří k vrcholům tvorby tohoto autora evropského formátu, oceňovaného paradoxně více v zahraničí než v domácím českém prostředí. Nové vydání jeho „černého románu“ vychází ve výtvarně pozoruhodné grafické úpravě Pavla Růta.... celý text
Přidat komentář
Bavilo mě to, nechápu tak docela relativně nižší hodnocení zde.
Je to sice absurdní, s postupujícím dějem čímdál absurdnější, což nemusí každému sedět, ale na druhou stranu zas jazykově vymazlené, s nápadem i vtipem. Situace ze života v totalitě jsou prostě jen uvedeny do trochu jiného - extrémnějšího kontextu.
Hlavní postava by na divadle neměla problém s naučením se textu, možná by bylo lepší, aby v tom ani nehrála, abychom - stejně jako v knize - mohli hádat, jak to má vlastně nastavené ona sama.
Za mě je toto "kvalitní literatura", i když je tu občas poněkud chlípnější kousek. Podle mého rozhodně stojí za přečtení nebo poslech.
Příběh, který si buď oblíbíte nebo zavrhnete.
Zaujal mě nápad a následně i zpracování, humorné zároveň i smutné přiblížení doby ne tak dávné a pro některé z nás i připomínka podobného, čím jsme si procházeli.
Rozhlasové zpracování velmi hezky zpracované :) poslouchala jsem s napětím s náležitě si to užila... Jen ta univerzita se nám trošku zvrtla :D doporučuji
Mam za sebou rozhlasové zpracování. To zpracování, včetně hudby, vás nutí poslouchat pořád dál a dál. Kniha určitě nebude pro každého, ale jak námětem, tak i zpracováním velmi zaujala
Mé první setkání s Pavlem Kohoutem a naprosté nadšení. V první kapitole jsem se dobře bavil, ale pochyboval, že míra jazykové bravury (v lexikální a snad ještě více v syntaktické rovině), situační komiky a velmi podprahového pojmenování marasmu doby si udrží nastavenou laťku.
S přibývajícími stranami tak jen rostlo mé nadšení, protože přesně to se v knize děje. Kniha není vystavena (jak např. běžné thrillery) s postupnou gradací, kdy se začátkem musíte prokousat, aby se ke konci mohlo zrychlovat. Zde se sešlápne plyn na startu a kvalita na všech úrovních zůstává konzistentní do poslední strany. Skvěle napsané postavy, dialogy, děje a především popisy, kdy se autor přímo rochní v jazyce. Chytře schované čechovovské pušky, z nichž se střílí v nečekané okamžiky. Funkční práce s analepsemi.
A zejména genialita ve výstavbě hlavní postavy. Vše, co kolem Lízinky víří, nás nutí přemýšlet, jaký ke všemu má vlastně postoj, nakolik je pasivní figurou a nakolik aktérem. Pokaždé napjatě čekáme, co na to řekne. A ona nezklame.
Této knize nelze - krom jisté samolibosti - nic vytknout.
Jsa asi v polovině knihy, zapsal jsem si: "Neskutečně strhující jízda po tobogánu kariérního vzestupu a sestupu. Zároveň přestává být kniha bodře (a intelektuálně) humornou a stává se až mrazivě vážnou. Neustálý a šílený kolotoč zrad, věrností a služeb státu a lidu je absurditou párek seláns jako z nějaké Havlovy hry..." Užíval jsem si, zde již zmiňované, postmoderní postupy, černý humor atd. To ovšem stále mluvím o (zhruba) první polovině knihy, kterou bych ocenil plným počtem supernov. Ve druhé půli se to však celé jaksi rozplizlo. Příběh katovské "šúle" se téměř vytratil, byv nahrazen trampotami (rodinnými a jinými) páně Vlka. A závěrečné zkoušky s excelující hlavní "němou" protagonistkou (její bezchybný "ruk cuk") a jejím následným skoro nanebevzetím mě už nedokázaly nakopnout. (Možná by tak teď učinil autor, au!)... Čau!
Precizně dotažené do všech detailů. Dost ujeté, ale to byl záměr. Ta tíha radostně zvrhlého budování pilířů totality. Brrr.
Pavel Čeněk Vaculík má ode mě jedničku s hvězdičkou za fantasticky načtenou Katyni pro Český rozhlas. Myslím, že knize dodal ještě další rozměr. Skvěle jsem se bavila a téměř nemohla přestat, abych se dověděla, jak to bude dál. Pana Spisovatele Kohouta obdivuji za krásnou češtinu a samozřejmě výborný nápad - téma je propracované do detailu a tedy šílené díky představě, že za komunismu nemělo daleko ke skutečnosti!
Radim se k tem, kteri zamenili Katyn a Katyne. Svuj omyl jsem si uvedomila velmi zahy, ale to uz jsem byla v zajeti autorovy ironie. Myslim, ze mistrne davkoval hnusna fakta i filosofovani, absurditu, vtip i erotiku. Uplne si me omotal kolem prstu a ja byla rada, ze mam knihu v audioverzi, takze se nekolikahodinovy uklid jevil jako top plan na odpoledne!
Precteno v roce 1990 a byla to laska na cely zivot. Podruhe jsem cetl v roce 1998 a ted jsem si s gustem vychutnal audio zpracovani Ceskeho rozhlasu. I po ctvrtstoleti jsem si pamatoval dej, sceny i nektere hlasky.
Smekam pred Autorem a jeho vytrvalosti, se kterou toto dilo psal. (Pekny komentar ManOfSteel)
Chystala jsem se na ni už od chvíle, co nám o ní říkal učitel čj. Ovšem toto jsem opravdu nečekala.
Fuj, nechutný, sadistický, úchylácký scény. Úplně blbá Líza, co se na nic nehodí a kolem ní nadržený starý chlapi.
Snad jen chudák její otec.
Nejdřív ten zvláštní jazyk, který mě brzdil, ale časem bavil. A vše kolem práce popravčích bylo pro mě velmi zajímavé.
Audioknihu, načtenou autorem, jsem musela po dvou půlhodinách opustit. Přednes mi vadil. Ale téma i styl, pro který mám autora ráda, se mi líbili a proto jsem se rozhodla knihu dočíst v papírové verzi. A dobře jsem udělala. Děj svižně plynul tam i zpět, přesto se v něm člověk neztratí, postavy se stávaly známější jak soused od naproti, se všími klady a také zápory, a pak přišlo velké Kohoutovské finále. Dobré to bylo.
Zalíbil se mi námět knihy a začátek, kdy se dozvídáme o Lízince a její rodině až po nápad na vznik školy, mě opravdu bavil.
Poté už to šlo z kopce. Nebavilo mě to, často jsem se ztrácela v ději.
Měla jsem za to, že hlavní postavou má být Lízinka, ale dostalo se jí tam tak málo prostoru. Přitom se mi tato postava líbila a rozhodně jsem se o ní chtěla dozvědět víc.
Dost zvlastny a prekvapivy text. Plny postmodernych postupov a znakov. Bavilo ma to ale len z uvodu, kym sa filozofovalo, kym sa spominali zaujimave sposoby poprav, mucenia. Vlk a Simsa veelmi pripominaju az Bugakovho diabla a jeho pomocnika. Akonahle to zacalo byt o laske Richarda k Lizince, velmi rychlo ma to prestalo bavit, mozno som alergicky na cokolvek co sa co i len vzdialene podoba young adult romanci. Aj ked...take Helimadoe som si vyslovene uzival. Tak neviem co ma to v polke prestalo bavit. Nebudem hodnotit, lebo som nedocital dokonca. Urcite je to vsak text nezabudnutelny, vycnievajuci z priemernosti mainstreamovej literatury. Ci temou, zlozitym zaradenim do zanrov, alebo prave tymi podivnymi prvkami textu.
"člověk se rodí dobrý, znemravňuje ho společnost" ... (J. J. Rousseau)
Teze, na které je postavený celý náš evropský humanismus.
Teze, na níž je zdá se postavená i satira Pavla Kohouta aneb, příběh o rozvrácených morálních hodnotách ...
"Chci svým skromným podílem přispět k tomu, abychom se jednoho rána neprobudili do světa bez popravčích."
... a tak se zrodila katyně! Vlastně, pardon, ona se nezrodila /jen v mysli autorově/ ona se samozřejmě řádně vyučila svému řemeslu, a proto vládne všemi moderními popravčími metodami (musí se jít s dobou, nejsme přeci ve středověku).
Přiznávám, od první věty, nestačila jsem se divit :-), už seznámení s rodiči Tachecími stálo za to, hodně brzo je vám totiž jasné, proč z Lízinky bude to, co z ní bude.
A hned záhy, po několika dalších stranách, mi bylo jasné, proč pan Kohout o tomto románu napsal, to, co napsal ...
"Na románu Katyně jsem pracoval sedm let - protože jsem se k němu musel doslova prozvracet. Přečetl jsem si v knihovnách veškerou odbornou literaturu o mučení a popravách. Byly to původně učebnice pro katy. Po každé kapitole jsem skoro onemocněl a musel jsem si udělat přestávku."
No, vážení, je to fakticky síla, nezvracela jsem, ale, oči jsem teda kulila na to, jak až hodně může satira zvrácená být :-), a asi svým 3* hodnocením Pavlu Kohoutovi křivdím (moje hodnocení je založené čistě na subjektivních pocitech z četby), protože objektivně, jsem vlastně byla dost (5*) spokojená s nápadem katovského učiliště, jako symbolu naší předsametové epochy, s do absolutní absurdity dovedeným chováním všech protagonistů (učitelů i žáků výše zmíněné přísně utajené instituce), v čele se soucit postrádající, dokonale vnitřně prázdnou Lízinkou, jejíž čistá dětská duše byla zformována, řekněme prostě jen nesprávným směrem ...
"Od hlavy k pasu vypadala jako světice, od pasu dolů jako kurtizána."
... a podobně na tom vlastně byli všichni ...
"amorální, bezohlední, cyničtí" ... "IQ při spodní hranici, téměř nezjistitelné ... otec: oblíbený vězeňský dozorce ... /další/ ... IQ ve středu normy ... otcové: okresní soudce a okresní prokurátor ... /a nezapomeňme na favorita/ ... jeho otec: sadistický vrah ... matka: jediná z obětí, která ... přežila"
... SUPOV (zkratka výše zmíněné instituce) je prostě věrným představitelem éry jejíž divoké smyky a vývrtky už doufejme spláchly dějiny (i když, vlastně ani dnes to tak někdy nevypadá, takže můžeme jen doufat, že SUPOV je opravdu záležitostí dávné minulosti, kdoví, jestli ještě někde v daleko přísnějším utajení, nevyvíjí svou nesmrtelnou činnost) ...
"Albert, který vzdor svému vzdělání užíval jazyka sirotčinců a ulice, když dík své inteligenci pochopil, že lidovost je solí epochy, zatímco vzdělanost smrdí kriminálem."
Očekávání bylo malé, představoval jsem si něco trapného, absurdní satiru, vtipnou tak pro pamětníky. Vyklubala se z toho jedna z nejvtipnějších knih, které jsem četl, mistrně zvládnutý dějový a časový propletenec, ve kterém se v rytmu doby skáče mezi postavami a obdobími a přesto je všechno tak soudržné a jednotlivé střípky do sebe zapadají jako puzzle. Okamžitě jdu na další knihy pana Autora.
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) černý humor socialismus trest smrti rozhlasové zpracování popravčí, kati samizdaty reálný socialismus
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Kniha Katyně je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 262x |
| Čtenářské výzvě | 67x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 284x |
| Chystám se číst | 283x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 2x |
Knížku jsem četla jako povinnou literaturu do školy. Situace dovedené do hodně velkých extrémů, ale člověk se pobaví.