Katedrála a jiné povídky

29.08.2023

Uznávam, je to osobité, autor má svůj nezaměnitelný styl, ale mne to "neoslovilo".

13.09.2021

Raymond Carver mě hned napoprvé fascinoval svými úžasnými povídkami. Zpočátku jsem měl trochu problém zvyknout si na jeho minimalistický způsob psaní, ale pak už to byla, jak se říká, jedna báseň. Autor na relativně malé ploše, kterou povídky nabízí, dokázal znamenitě vykreslit charaktery lidí a jejich životní problémy. Vskutku opravdová lahůdka pro milovníky tohoto žánru. Doporučuji!

06.06.2020

Poněkud zvláštní feeling většiny povídek. Nějak jsem se nemohl začíst, bohužel. Až moc suché, odtažité. (Čteno v překladu Jiřího Hrubého.)

03.08.2019

Mé dřívější setkání s R.C bylo vlažné a letmé. Nyní jsem se k němu znovu vrátil (k výboru Odeonu z 1994, je ze 2/3 jiný než výbor Volvoxu Globator) po přečtení Manuálu pro uklízečky Luciy Berlin (který mě nadchl) s očekáváním (které se v zásadě naplnilo) povídek podobné "krevní skupiny".
Nabízí se tedy srovnání obou.
Povídky L.B. jsou pestřejší, více různorodé, spontánní, intuitivní, více odlehčené, nehledí tolik na formu, gradaci příběhů, je v nich vtip a humor, ale některé jsou zase více "ze dna".
R.C. píše (nevím jak hodně "vinou" G. Lishe) více systematicky, sevřeně, stručně, suše, hledá ideální formu, ale se stejnou empatií, úctou a porozuměním pro lidi z odvrácené strany "Amerického snu", ke kterým se možná sám také počítal.
Případá mi, že jeho povídky mají většinou 2 části. První, kterou čteme, která nás spolu s hlavní postavou/vami dovede do nějakého momentu změny, předtuhy, smíření, rozloučení nebo ztráty a nenásilně nás zanechá s více či méně indiciemi v možnosti domyslet či odhadnout tu "druhou část" - neméně zajímavou. Vrcholnou povídkou je pro mě Horečka.
Vlažnost se tedy tentokrát proměnila v okouzlení.

Během čtení mě také opakovaně napadala evidentní a až neuvěřitelná podobnost (k mému překvapení pak i J. Jařabem v doslovu zmíněná) povídek R.C. a obrazů Edwarda Hoppera (hlavně těch s lidmi). Podobnost formy, která je dokonale vytříbená - a nálad studené osamělosti, opuštěnosti, uvězněnosti, které vyvolává.

27.11.2018

Jeden z nejlepších povídkářů vůbec.

23.02.2017

Moje počáteční (a vlastně celoživotní) nechuť číst povídky se poslední povídkou změnila a přišla jsem na chuť tomuto mikrosvětu, ve kterém se na malém místě odehrávají příběhy, které se mohou stát i nám, které jsou plné lidskosti, empatie, smutku, ale i radosti a optimismu. Je to krásně napsané dílo a Raymond Carver má můj velký obdiv.