Kašpar Hauser, čili, Chabé srdce

07.09.2023

Začátek pomalý ale pak to šlo

18.08.2023

No, tenkrát baby boxy nebyly, ani později: nalezenec byla ještě moje tetička. Tu prý našli na schodech do kostela v povijanu, ale nikdo z ní proto možnou šlechtičnu nedělal. Hauserův případ vzbudil velkou pozornost, protože šlo už skoro o dospělého hocha. A bylo snadné spekulovat. O případu si můžete přečíst hodně článků, kniha je dobovou kritikou mravů. Autor snil i o tom, jak celou věc prožíval Kašpar. Ale nejméně polovina textu je o tehdejších poměrech. Nebyly zrovna ideální a nalezenci to měli těžké. Ale jak tu čtu, pořád to někoho dojímá, že dámy?
Poslouchal jsem jako audioknihu.

09.04.2023

Zkoumání záhady jménem Kašpar Hauser probíhá dodnes. Opakované testy DNA nepotvrdily, ale ani nevyvrátily, příbuzenství s bádenským velkovévodou, jemuž byl Kašpar nápadně podobný. Již za jeho života ho mnozí považovali za prohnaného podvodníka, jiní za oběť intrik a další za nástroj bílé magie. J.W. použil skutečné událostí, hypotézy a literární invenci a vytvořil psychologický a sociální obraz evropské maloměšťácké společnosti 19.století. Svět, ve kterém vládne přetvářka, závist, lež, podlost a omezenost. Napsal román, ve kterém není kladných hrdinů, kde profesor Daumer, nejlepší ze všech, předvádí návštěvám Kašpara jako cvičenou opici. Silný čtenářský zážitek, ale depresivní čtení.

"Nad tebou, Kašpare, bdí Bůh. Nemůže ti býti nic odepřeno, neboť jsi zaplatil kupní cenu za štěstí, již my ostatní musíme zapravovati denně v drobných penězích. A zaplatit musí každý, všechno musí býti zaplaceno, to je smysl života."

30.04.2022

Příběh, kde hlavní hrdina Kašpar Hauser je historicky doloženou osobou, je velmi zajímavý a záhadný. Stojí tu proti sobě nevinnost, bezmoc a bezelstnost s necitelností a krutostí světa. Kniha se mi líbila.

05.02.2021

Se sdílené temnoty snad může vysvitnout bledý proužek světla. A protože život tvoří překvapení a život čtenářův nejinak, mé další překvapení je zde. Snad dvacet let mám ve své polici s nečtenými starými knihami též jeden svazek v bytelné kožené vazbě béžové barvy. Používám tu knihu - ale neprozraďte to dětem! - každoročně coby knihu hříchů, když v roli sv. Mikuláše obcházím se svatou družinou domovy blízkých a známých. Tak jsem tedy po letech konečně otevřel román Kašpar Hauser od Jakoba Wassermanna a za tři večery jej přečetl. Mohu rovnou sdělit, že lepší beletristický román jsem za poslední měsíce nečetl. - Příběh vychází ze skutečné události, kdy byl 26. května 1828 v Norimberku nalezen záhadný chlapec ve věku asi sedmnácti let; jinoch s bledou pletí, pokrytou modrými žilkami a se zkrvácenými chodidly; hoch, který neuměl takřka mluvit a chodil nemotorně jako dítě; který kromě chleba a vody odmítal jíst a u sebe měl záhadný zapečetěný dopis - snad mystifikační podvrh - to se však s jistotou v knize nedozvíme. - Chlapec neví, kdo je ani kde je, nikoho nezná a nikdo nezná jeho. Tím se započíná temný kafkovský příběh nalezence, vrženého do světa, kde nikdo neví, co si počít s neuchopitelnou chlapcovou bytostí, kterou nelze popsat ani vychovat, nelze jí lhát a ani předstírat, že neexistuje - tím spíše, že se s nalezencem stále zjevněji pojí a zhmotňuje jakési hrůzné mystérium, které zasahuje celou společnost. - Kašpar Hauser je svěřen do péče gymnasiálnímu profesorovi Daumerovi, pro mne nejkrásnější osobě románu. Daumer je Hauserem fascinován. "Jeho duše se podobá vzácnému drahokamu, jehož se ještě nedotkla chtivá ruka; já však po něm sáhnu, mne opravňuje k tomu vznešený účel. Anebo nejsem toho hoden? Myslíte, že nejsem toho hoden?" ptá se Daumer své matky a sestry, ve skutečnosti ale sám sebe. A po třech dnech, kdy Kašpara u sebe doma ubytuje, má jasno. "Vždyť děláš, jakobys sám vyvázl z vězení," mínila sestra, která se nemohla než radovati s ním (když se Kašpar poprvé po probuzení ráno usmál). "Ano, a dostal jsem celý svět darem," odpověděl Daumer. "Podívej se na něho! Je to lidské jaro!" - Zde jsme svědky zázraku: v Kašparovi Hauserovi se zjevuje člověk jiné, nepostižitelné kategorie. Přecitlivělý, učenlivý hoch, který poznává svět a lidi v něm jako něco, čemu nerozumí, protože je ve svém adolescentním věku duševně malým dítětem. Nebo byl Kristem své doby? Dnes bychom ale spíše řekli - nebyl autistou? Nebo snad vězněm dobového Fritzla z Amstettenu, který byl - ale proč? a proč s dopisem? - propuštěn na svobodu ze svého vězení bez denního světla, kde trávil roky pouze v občasné společnosti věznitele... Proč se Kašpara Hausera někdo pokouší zavraždit? Nebo se o to nikdo nepokouší a pokus o zločin jen jako zločin vypadá? "Vůbec je to krásné, když tak čteme: slunce!" pokračoval Kašpar. "Slunce! To tak krásně zní!"- Kdyby se takový člověk znovu objevil, rozpoznali bychom ho, dokázali bychom mu porozumět, vzít jeho ruku a přijmout jeho do vesmíru vrženou existenci mimo středoevropské společenské normy, mimo naučené strategie, prostého tenat všech mezilidských vztahů? Všechny tyto otázky román neodpovídá doslovně, v šeru zůstává zahalen původ i možné směrování Kašpara Hausera - tak jako v jeho reálném příběhu ani zde není naznačeno, co by bylo dál, kdyby... dál musíte však číst sami. - Kašpar Hauser putuje společností jako nechtěné dítě od dobrého ale nevlivného Daumera k paní Beholdové, o jeho osvojení se vzápětí hlásí obskurní lord Stanhope, nakonec Kašpar Hauser skončí v domově učitele Quandta, postavy tragického charakteru. Kašparem Hauserem se zabývají politici v nejvyšší úrovni, střeží jej zkorumpovaná policie, salonní společnost se Kašpara dílem štítí a dílem si ho předchází, Hauser je i milován, nikomu však není lhostejný... kolem něj se dějí věci, kterým on sám nerozumí, přesto cítí, že se ocitl v proudu, kterým mu byl předurčen a jehož destruktivní síla ho unáší. - Wassermann napsal vynikající román o střetu člověka s roztopeným kotlem davu, o společnosti jako lidožravém monstru, které nechápe, které se děsí, které neodpouští a které vyvrhuje vně sebe - anebo ledově mlčí a umrtvuje chladem. - J. W. napsal příběh chlapce Hausera v roce 1908, o šest let později píše Franz Kafka svůj Proces. - Kdo sakra byl ten bledý mladík? Jsem snad já Kašpar Hauser?? Proboha, čtěte, protože on je stále živ...! "Věříš, že svět bude stále a věčně mlčeti, jako mlčí nyní?" - - - (Četl jsem vydání z roku 1923 z Družstevní práce.)