Karpatské hry
Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42696/bmid_karpatske-hry-dBr-42696.jpg
5
219
44
Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo nadšení pro tento kraj. Čtenáře oslovuje „bratříčku“ a vystupuje zde jako skautský rádce, či kmenový vypravěč navrátivší se z dalekých cest. Mluví k tichému dítěti, které hltá každé slova a chce také navštívit ty kraje, čtenář vnímá každé slovo a sní. Je tam v horách a cítí mateřídoušku, třese se zimou u chladných bystřin a vychutnává si výtečný kousek brambory, kterým ho podaroval starý bača. Mimo kapitol s názvy pohoří, která popisují, je zde i první bratrské slovo, poslední bratrské slovo a 13 kapitol jiného rázu, jmenují se hry. Jsou uvedeny citátem a nachází se vždy jedna po dvou či třech popisech hor. Jsou to rady, úvahy, doporučení. Například první „Hra na poutníka s lehkým srdcem“ je o způsobech cestování a trávení dovolené, o množství nutných věcí k cestování, o lehkosti a hlavně o svobodě. Další hry jsou například na diamantové zdraví, na hvězdný širák, na hlad, na vlčí dech a gazelí nohy, na pocestnou radost. Na první pohled jsou tyto hry radami, jak cestovat. Po jejich přečtení ovšem čtenář uvažuje rozsáhleji, o přírodě, o potřebách jedince, o svobodě, o štěstí.... celý text
Přidat komentář
Není mnoho knih, o kterých bych mohl říci, že ovlivnily můj život. Tahle rozhodně mezi ně patří.
Hluboce lidské, filosofické a pravdivé vyprávění o životě, které přemýšlivého člověka nemůže nechat chladným a zanechá v něm příjemnou brázdu. Měl jsem k dispozici zkrácenou verzi, obsahující pouze samotné hry.
...můj stan, kterým vítr profukuje, jest líbeznější než nádherný zámek...nádherná kniha, při jejímž čtení jsem musel prostě vyrazit na pár dní do hor, do světa samoty a ticha, do dnů bez tíhy času.
Zvláštní kniha o putování , o tom, co člověku přináší a jaké výzvy před něho staví. Záměrně píšu jen o putování a ne o putování po rumunských horách. Byť jsou tu rumunské hory vylíčeny krásně, mám dojem, že to, že autor prošel právě Rumunsko, je prostě jen shoda okolností. Hlavním motivem je podle mě právě ono putování, spoléhání se sama na sebe, obdiv a odpovědnost k přírodě. Kdo byl někdy na horském přechodu, najde se v tom. I když vím, že bych až takového spolehnutí se na osud nebyla schopná, jsem ráda, že aspoň v omezené formě si mohu nějakou z her vyzkoušet.
přečteno díky výzvě, sama bych po takové knížce nesáhla, možná kdybych se potulovala po horách, dala by mi víc
Na této knize oceňuji hlavně poetiku, s jakou autor vyjádřil žitý a prožitý okamžik své radosti z putování. Občas jsem záviděl radost, která z knihy prýští. Protože ne každý má dar zastavit proudění času a "vidět".
Ten tulák ve mně se nedočkavě chvěje a ačkoli nemám odvahu vlků samotářů, zase v létě vyrazím do hor.
Kniha, kterou zmiňoval Pavel Knébl v závěru svého Putování pro nic za nic, hlavně Hru na dobrovolnou skromnost. Zároveň jsem k tomu četla Zelenou svatozář Erazima Koháka, takže se mi hezky propojilo praktické (a taky velmi poetické) Nevrlého pojetí s teoriemi o tom, jak (a jestli vůbec) žít na této planetě co nejlehčeji.
Když tohle čtete ve správném věku, máte okamžitou chuť odejít jen s trochou jídla do hor... A možná to i opravdu uděláte. Tahle kniha mě ovlivnila a stále ovlivňuje velmi silně. Jím jídlo, co mi upadlo na zem, spím pod širákem, na čundry vozím stále méně a méně věcí... Třeba budu jednou také lehkonohým ptáčkem, jako byl pan Nevrlý.
Myslím, že mohu bez nadsázky říct, že to je ta nejkrásnější kniha,jakou jsem kdy četla a mám chuť ji číst znovu a znovu a hladit stránky. Kdo nezažil, nepochopí :)
Láska na celý život. To by myslím mělo jako recenze stačit :)) Kdo nezažil, nepochopí ... (Ano, rozhodně to není čtení do metra. Tahle útlá knížka je sváteční záležitost! Mně samotné byla poprvé představena první noc, co jsme nocovali na pastvinách Suhardu. Všichni kolem ohně. Jen jeden tichý hlas, přehlušující to nádherné, poklidné ticho ... )
Zajímavě pojatá kniha, ale popravdě jsem čekal trochu více. Asi i díky všem těm kladným komentářům zde. Popis jednotlivých pohoří mě až tak nezaujal, ale některé "hry" byly opravdu dokonalé. Autorovi se podařilo popsat slovy to co je jen stěží uchopitelné.
Meditativní čtení spíš do lesa či na louku než do metra, spíš na dvoutýdenní dovolenou než na dva večery.
Úžasné, imaginativní, inspirující a nekonečně poklidné čtení. Není to asi pro každého, nebo spíše to není čtivo pro jakoukoliv příležitost či životní fázi člověka, přesto, když se trefíte, je to úžasná a geniální, poutnickou atmosférou nasáklá poetika vyprávění..
Kniha jemně a přirozeně, tak, že se dotkne každé duše, která není lhostejná, podává svědectví o tom, že žít je jednoduché a přitom tak složité. Krásné, díky :)
Pan Nevrlý umí člověka vtáhnout. Sedíte s ním na pivu a on vám svou nezaměnitelnou češtinou, nasáklou archaismy a starosvětským slohem, počne obšírně vyprávět o rumunských pohořích, divokých plavovláskách, síle česneku, nebetyčných ohních na planinách; o salaších a všech dobrých lidech, které kdy potkal, ale i o smutku, osamělosti uprostřed rozeklaných hor, kdy jedinými soudruhy jsou vám noční šelmy a trudomyslný měsíc. Do toho se občas odmlčí, podívá se z okna hostince a na něco si vzpomene, ale o tom nemluví, to jen krahujec přeletěl nad lesem, neznámá dívka se na něj plaše usmála a kuropěním po tesklivé noci osvěžilo se tělo i duch poutníkův. Pak zaplatíte a je čas se rozloučit. Pan Nevrlý zakousne preventivně stroužek česneku a v otrhaných hadrách, s prožluklým vakem na zádech, odjede na svém starožitném bicyklu někam za obzor. Byl to příjemný večer, Náčelníku.
Ještě dlouho po dočtení tohoto skutečně sugestivního kousku jsem měla tendence sbírat jídllo na nádraží ze země. Vždycky jsem se zarazila včas, ale bylo to o fous.
Po přečtení této knihy, jsem nemohl jinak než se opakovaně rozjet do rumunských hor a zkusit hledat to co tak neopakovatelně popsal pan Nevrlý a myslím, že jsem to našel :-)
Doufám, že ještě někde mám ohmatané zkopírované listy Her z této knihy. Zasutá vzpomínka na jednu část dospívání. Doporučuji číst právě mezi hranicemi dětství a dospělostí, na dlouhých cestách, nejlépe zcela o samotě anebo vzájemně předčítat před usnutím.
Štítky knihy
obrazové publikace putování hory a pohoří cestopisy skauting Rumunské Západní Karpaty Karpaty
Autorovy další knížky
| 2006 |  Karpatské hry |
| 1981 | Kniha o Jizerských horách |
| 2001 | Nejkrásnější sbírka |
| 2002 | Chvály Zadní země |
| 2008 | Připomínky zašlých časů - Pomníčky Jizerských hor |
Kniha Karpatské hry je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 309x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 288x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 8x |
Zvláštně psané, ale mně se to celkem líbilo.