Karel Čapek v slzách a věčnosti
Michaela Košťálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353107/mid_karel-capek-v-slzach-a-vecnosti-pTE-353107.jpg
3
15
12
„Muž, v jehož životě se tragédie i nesmrtelnost potkávaly… Osud ve jménu slz i věčnosti.“ Tak by se stručně dala charakterizovat životní cesta jednoho z nejvýznamnějších literátů a osobností vůbec našich dějin. Karel Čapek je uznávanou legendou, ale prožil i nesnadný, mnohdy až společensky ostrakizovaný život. Vše začalo již za dob studií, kdy musel po odhalení své spolupráce s tajným studentským spolkem přestoupit na jiné gymnázium. Jeho pověst, tehdy chápanou jako pošramocenou, vystřídalo zadostiučinění, když získal doktorát na Univerzitě Karlově a zanedlouho se stal úspěšným publicistou a spisovatelem. Pozitivní vyhlídky ovšem znovu vystřídaly vážné starosti. Jeho nemoc i osobité názory způsobily, že nakonec musel opustit redakci Národních listů. Také jeho osobní život a manželství s herečkou Olgou Scheinpflugovou byly charakteristické kolísavými stavy. Říká se, že jejich svazek byl voda a oheň… Čapek jako prozaik a dramatik byl excelentní, ale okolí ho v závěru života nešetřilo. Osudovou ránu mu přinesla abdikace prezidenta Edvarda Beneše. Tehdy se stal terčem nové, jinak myslící společnosti a nejen četné urážlivé anonymní dopisy, ale i vytloukání oken jeho domu a podobné incidenty byly útoky, které následovaly jako odporná „odplata“ za jeho promasarykovské postoje. Celkem osmkrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal… Jaké bylo soukromí legendárního spisovatele, který poznal velmi blízko nejen TGM, ale i celou jeho rodinu a přátele? Jak vypadal domov tzv. pátečníka Karla Čapka a jaké detaily z jeho soukromého života rozhodly o jeho osudu? Proč se nikdy nestal docentem na Univerzitě Karlově? Nejen nad těmito, ale i mnohými dalšími otázkami se zamýšlí kniha, která je podobně jako autorčino předchozí dílo Charlotta Masaryková - Ve stínu koncipováno na základě autentických vzpomínek pamětníků.... celý text
Přidat komentář
Kniha nabitá spoustu zákulisních informací o životě a tvorbě mj. nadčasového prozaika Karla Čapka. Autorka zcela jasně a vědomě svou knihu koncipovala pro nejširší veřejnost. Tomu zcela jistě i přispívá srozumitelný jazyk i lákavý obsah, jenž zcela vhodně s tímto úmyslem zvolila. Na druhou stranu i pro lidi, kteří Čapka mají načteného a již si o něm mnohé zjišťovali, může být biografie zajímavá a může obsahovat nové cenné informace o jejich oblíbenci. Za velice pěkné pasáže považuji vyprávění o jeho rodině či prvních láskách, které je napsáno obzvlášť taktně a uctivě tak, jak by si to KČ nepochybně zasloužil.
Zklamáním pro mě byly objevující se překlepy (o odchodu z Lidových novin namísto Národních listů, chybný popisek u fotografie z pohřbu - chybně je uveden rok 1935, nebo dvojí informace o počtu nominací na Nobelovu cenu - jednou sedm po druhé osmkrát). Naopak se nestotožňuji s názory v komentářích níže, kde čtenáři kritizují špatné uchopení a pojetí informace, jestli Čapek vždy chtěl býti žurnalistou a spisovatelem či nikoliv. Celkem jasně jsem si po dočtení odnesl obrázek, že Čapek chtěl být spisovatelem již od mládí, nýbrž nevěřil, že by se psaním mohl živit.
Knihu bych ohodnotil čtyřmi hvězdami za její originalitu a nápaditost, nicméně přiliš četné chyby mě nutí jednu hvězdu odebrat.
Nad některými komentáři mi opravdu zůstává rozum stát a mít při pohledu na ně "oči v sloup" je slabé slovo. Opravdu nechápu, že někoho baví, vypisovat se s negativními komentáři. Já jsem například dočetla minulý týden jednu z nových knih P. Zídka a také se mi tam pár věcí nelíbí. A myslíte si, vážení, že budu kvůli tomu vyhledávat zde na databázi jeho profil a vypisovat mu tam, co všechno, je dle mého názoru špatně? Opravdu nebudu, neboť podobné reakce považuji za nedůstojné.
P.S. Karel Čapek toužil od dětství být spisovatelem. Samozřejmě, že ano. S přibývajícími léty ale svůj, nazvěme to: "sen", záměrně opouštěl, protože se domníval, že by ho psaní nikdy neuživilo. Takže raději uvažoval o pedagogické činnosti na univerzitě. Ta ale stejně nevyšla, takže byl nucen, zpočátku za nízká finanční ohodnocení, živit se psaním... A kdo čte knihu M. Košťálové celou a podrobně, zjistí, že to tam je dostatečně vyjádřeno.
Na tuhle knížku jsem se strašně těšila. Bohužel je plná nesmyslů. Dělala jsem z ní referát a samozřejmě jsem nevěděla, že tam budou takové chyby. Kvůli tomuhle zásadnímu nedostatku jsem musela zápočet opakovat. Autorka tam o sobě píše, že je vystudovaná historička. Leda v Plzni.... jsou tam hlouposti nejen historické, ale také zcela laické, kterých jsem si bohužel včas nevšimla. Např. V první kapitole autorka cituje Karla Scheinpfluga s tím, že Čapek chtěl být od začátku spisovatelem a často o tom mluvil i psal: "Od dětství byl přesvědčen, že bude spisovatelem, a již jako patnáctiletý ujišťoval v dopisech svoji první lásku Anielku, že není obyčejným člověkem." Dále se však slovy autorky dovídáme shrnutí, že Čapek nikdy spisovatelem být nechtěl, neboť nevěřil, že by se tím mohl uživit.
Hasan Zahirović
Osobně bych zmíněnou Šulcovou nesrovnával s Košťálovou, protože se jedná o čistou beletristikou, což není případ Košťálové. Šulcovu jsem skoro žádnou nedočetl, nemám rád její styl psaní, ale na rozdíl od Košťálové je přesnější ve svém badatelském počinu. Sice jsem knihu Michaele Košťálové s zaujetím přečetl, ale mi vadilo spousta faktografických chyb, a k dalším vydání knihy bych opravdu doporučil, aby se to upravilo. Uvádím jen něco, mám toho celý soupis: Rodiče Čapka se nikdy nestěhovali do Hronova (s. 15), není známe, že matka někdy Olgu Sch. potkala (s. 18), Libuši Solperovou potkal, byla dokonce i v Praze (s. 27. autorka uvádí, že pouze korespondovali), u Lažanských Čapek byl 5 měsíců, nikoli 3 (s. 37), Čapek neodešel z LN , pracoval zároveň v divadle a LD (s. 40), Olgu potkal dříve nežli Veru – Olgu hned na začátku roku 1920, a Věru 19. 12. 1920 (kapitoly o Hrůzové, a Scheinpflugové); Věru přivedl k Lauermanové A. Novák, rodina o tom ví ( s. 61.); Věřina dcera se provdala do Německa, ne do Francie (s. 66); citace „jsme dva…“ není citace KČ, ale Olgy Sch. z Českého románu – bohužel na internetu je všude uveden KČ (s. 73); Olga se narodila v roce 1902 nikoli 1901 (s. 78 , podepsaná fotka); Josef Čapek se narodil v Hronově nikoli v Malých S. (s.111), v roce 1910. nevydal do Paříže Josef s Jarmilou. Sotva se znali. (s. 113), Elina Makropulos u Čapka neumírá, to spíš u Janáčka (s. 120); pátečníci měli pokoj v přízemí, až v roce 1935, když se oženil, Čapek předělal podkroví, (s. 139); do nového domu se Dášeňka nemohla přestěhovat v roce 1925, protože se narodila v roce 1932 (s. 142)…
Tak musím ještě dodatek. Mám radost, že jsou v komentářích (na všechny autorčiny knihy) i seriózní reakce. Ale zároveň si myslím, že tady vzniká nedorozumění o stylu autorky. Michaela Košťálová je historička. Ale přesně proto, že zná klasické biografické přístupy, usiluje ve svých knihách o nová pojetí. Její styl není psát knižní biografie jako "vědecká díla", ale jako "své komentáře o osobnostech". Ráda hledá nečekané spojitosti a přesně to, jak píše "Dalila 1769", že používá "fakta vedle horoskopů", je ono! Jde o záměr a styl autorky. Samozřejmě, že pokud píše dílo vědecké, drží se klasiky. Ale její knihy jsou psané pro úplně nejširší veřejnost. Patetičnost je autorce vlastní. Je to proto, že chce čtenáře přimět k přemýšlení, ne jim v kostce sepsat data, jména a místa... Myslím, že chyba u autorky je především ta, že nemá dostatečně "mediálního" prostoru, který by její styl více přibližoval. Komentář Dalii 1769 jinak potěšil.
Dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí o Karlu Čapkovi, kniha je doplněna řadou citací pamětníků a také fotografií. Na druhou stranu jsem trochu v rozpacích ze stylu, kterým je kniha psaná, připadá mi tak nějak amatérská či lehce bulvární - seriózní citace vedle zdrojů jako je wikipedie a různé televizní pořady, místy hovorové výrazy, přílišná prázdná mnohomluvnost, patetičnost, fakta vedle horoskopů, u nejednoznačných otázek místo snahy dobrat se pravdy či ověřit z jiných zdrojů závěry typu "kdo ví" apod. Zápal autorky pro věc je sympatický, kniha ale působí spíše jako bakalářská práce ještě trochu nezkušeného studenta než jako seriózní biografie vysokoškolsky vzdělané autorky.
Velice příjemná biografická kniha. Za sebe doporučuji zejména kapitolky o Olze Scheinpflugové a poté: Karel Čapek a přátelé - s. 91, s.94... Jsou tam citovány vzpomínky z řady význačných politiků prvorepublikové doby a je to cenný materiál. V žádné jiné knize jsem podobné zajímavosti o Čapkovi nečetla a tudíž nemohu souhlasit, že by kniha byla zbytečná. Kniha je povedená a patří k nejlepším dílům autorky, co jsem zatím od ní četla. (A neříkám tím, že autorka má jen samé výborné knihy).
Celkem zbytečná kniha. Jedná se pouze kompilát vzpomínek na K.Čapka, slohová úroveň na nízké příčce, plno chyb, vlastní autorčin přínos, že se Čapek na rodil v Kozorohu ?! Pokud chcete opravdu kvalitní Čapkovu biografii, přečtěte si knihy paní Marie Šulcové.
Takhle si představuji knihu o významném člověku,kterýmž Karel Čapek rozhodně byl.90%.
Krásná kniha. Klasická biografie, zaměřená na život pana Čapka.Neměl lehký život, ale jeho postoje a názory...... škoda, že dnes už takové morální autority, takové osobnosti jako Karel Čapek asi nejsou...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Tragický osud spisovatelky Simony Monyové |
| 2011 | Václav Havel - Vzpomínková kniha |
| 2016 | Ze zákulisí života královny Alžběty II. |
| 2016 |  Charlotta Masaryková ve stínu... |
| 2014 | Soukromí Milady Horákové |
Kniha Karel Čapek v slzách a věčnosti je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 4x |
Kniha se dobře čte, je potřeba srovnávat faktografické údaje, ve kterých jsou chyby a nesrovnalosti. Rozhodně mi rozšířila obzor, nejsem čapkolog, jenom jej mám ráda. Nejlepší je číst knihy přímo od autora a biografie od různých autorů a srovnávat.