Kar
Miloš Urban
V Karlových Varech dojde k obludné vraždě: žena roztrhá muže svými zuby a pak spáchá sebevraždu. Nebylo prokázáno, že by se ti dva znali. Po nějaké době se stane událost podobná: na golfovém hřišti zabije muž ženu její vlastní odpalovací holí, uhryže a pozře její prsa a poté vběhne pod auto. Nikdy předtím se neviděli. Do Varů, svého rodného města, se po dlouhé době vrací Julián Uřídil. Ne na stálo a ne jako lázeňský host, ale na anonymní pozvání jako autor knih, v kterých se odehrávají podobné zločiny. Minulost, na niž chtěl zapomenout, když kdysi odešel do Prahy, se mu však ve Varech spolu s dalšími kousavými vraždami vrací jako bumerang. Souvislost mezi množícími se případy nenachází, zato se nepochopitelně ocitá v jejich bezprostřední blízkosti. Tak, jak byl pozván on, teď musí pozvat do varů na pomoc člověka, kterého už nikdy nechtěl vidět.... celý text
Přidat komentář
Urbanův Kar měl pro mne během čtení tak neskutečně sestupnou tendenci, že jsem to skoro nedočetl. Ale bohužel jsem tomu dal šanci a dostal se až k závěru, který je tak hloupý a překombinovaný, že jsem ten brak málem rituálně spálil a pomočil. Nicméně kniha stále ještě straší v mé knihovně a zabírá místo diametrálně lepším počinům.
Když jsem se dočetl, že Miloš vydává po dlouhé době další hororově laděný příběh, tak moje sedmikostelí-❤️ mě přivedlo hned do prvních řad na autogramiádu. KAR je ovšem jiný druh hororu. Řada z nás má v sobě ukryté šuplíky přeplněné emocemi a vzpomínkami z minulosti. Víme o nich, ale uklízet se nám v nich nechce a tak je zavřené tolerujeme. Julián se nechtěně do revize šuplíků pouští a dobrovolně ztrhává jednu vzpomínkovou náplast za druhou. Při čtení jsem si často vzpomněl na Junga a jeho Červenou knihu. Každý se nějak se svými šuplíky srovnává a do jaké míry byl tento spíše emoční horor skutečnou cestou za sebe očištěním ví asi jen Miloš. Někdy jsou vlastní vzpomínky v šuplíku větší zlo než vymyšlení kanibalové. A jako milovník tzv. easter eggů jsem narazil v knize na můj nejoblíbenější horor od Miloše vůbec, necháme se překvapit a možná nám letošní podzim ????to svoje kouzlo teprve odkryje. Vzpomínám jak jsme se na střední pokoušeli tuto úžasnou povídku sami zfilmovat????ale to je už dávno.
Kniha trochu ujetá, trochu morbidní, chvílemi vtipná a tajemná. Jako od Urbana vždycky. Baví mě jeho jazyk a nadsázka, rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Chvilkami mě to bavilo, chvilkami zase ne, ale pro karlovaráka je to skoro povinná literatura :-) Vlastně to nakonec nebylo špatné, možná se k ní někdy vrátím.
3,75*
KAR mne chvíli bavil, chvíli zase nudil. První polovina nepříliš záživná, druhá lepší.
Co Weber v minulosti provedl Uřídilovi jsem se nedozvěděl, dějová linka s Čchartišvilim zmizela stejně rychle, jako se objevila, funkci roztlemeného koše se mi nepodařilo pochopit, tajemná urbanovská atmosféra na mne bohužel nedolehla.
Na druhou stranu to bylo jako obvykle nesmírně originální, se zajímavou zápletkou a překvapivým (o to však štastnějším) koncem; kromě toho románem sem tam probleskne některá z pozoruhodných autorových (?) myšlenek.
Dá se přečíst! :)
Přiznávám, začínala jsem třikrát, ne a ne se chytit. Nedokázala jsem se vcítit do Juliánova marasmu, já optimistický skeptik. Děj začal zvláštně, ujetě, ale žádná z postav mě nijak zvlášť neoslovila, sympatie k nikomu... Popis města a okolí, nostalgický a plný stesku, ten se mi líbil a moc.
(V Karlových Varech jsem byla jen jednou a docela se mě dotklo, že na celé slavné cestě podle Teplé nebylo ANI JEDNO KNIHKUPECTVÍ... )
Ale příběhem mě tentokrát pan Urban neuctil, ach jo.
Nevím, jestli procházím nějakou čtenářskou krizí, ale v poslední době mě máloco zaujme. Miloš Urban kdysi patřil mezi moje TOP české autory, ale po přečtení Přišla z vody jsem jej na delší dobu zatratila. Kar ovšem vypadal jako návrat ke starým dobrým Santiniho časům, tak jsem si řekla, proč ne. Knihu jsem začala číst na konci září a vyhandlovala jsem na ní tolik upomínek v knihovně, že se divím, že mě nezavřeli. Knihu jsem vrátila rozečtenou. Pak trvalo pár měsíců, než se mi dostala znovu do ruky, ale to už jsem ji slavnostně dočetla až do konce. HURÁ!!
Kniha je opravdu protkaná typickou Urbanovskou atmosférou. Je to takový dekadentní bizár, plný plíživého sychravého podzimu, který na vás dýchá z každé stránky (jo, tohle autor prostě umí) a neušetří čtenáře vpravdě dost nechutných (sebe)vražd. Hlavní hrdina je tak trochu nichtsmocher, ničím nezajímavý a s opravdu blbým odhadem na lidi. A rovněž je typicky Urbanovský. Co se týče děje, přijde mi, že se odvíjel na přímce bez větší gradace. Pouze když se Julián přichomítl k nějaké další vražedné akci, došlo k vykřivení směrem nahoru, pak ale děj sklouzl opět k nudné šedi podzimních dní. Co se týče závěru a celé zápletky jako takové, měla jsem radost. Přišlo mi to jakš takš reálné (opět v rámci Urbanových knih) a hlavně mi to vše dávalo smysl. Vždy jsem měla pocit, že právě závěr knih bývá autorovou slabinou. Zde jsem ale zaznamenala opravdové rozuzlení, což oceňuji. A pak přišlo posledních cca 10 stran a já si řekla COŽE??? Proč? Tohle kdyby si autor odpustil, vůbec bych se nezlobila.
Co tedy říct na závěr. I když knihu mezi moje TOPky řadit nebudu, za přečtení stojí. Miloš Urban nám v podobě Kar naservíroval krásně dekadentní čtenářskou hostinu, na které si jeho fanoušci jistě uzobnou spoustu chutných soust. A ostatní čtenáři? Ochutnejte a uvidíte.
3/4 knihy se rochňám blahem a využívám se v tom, co na autorovi miluju - pokaždé jinak ale stále v "urbanovské" atmosféře a jeho psychonapínavým laděním. Nechci ať to skončí. Bohužel v poslední čtvrtině buď autorovi došel dech nebo na něj tlačil termín, byť je konec alespoň trochu logický. Ale to přece není podmínka....když autora milujete, není co řešit....
Já mám knihy pana Urbana ráda, většinu jsem jich tu pěkně něžně opětkovala, dokonce i pan Urban se mi jeden čas dost líbil. Úplně jsem si představovala, jak spolu žijeme v domečku někde na kraji lesa, máme dvě děti a psa. A Miloš mi dává číst své knížky vždycky jako první. A v případě Karu bych mu řekla - "Miloši, jako pěkně jsi to napsal, vraždy výborný, lokace excelentní, ale ten konec? Nejenže mi to přišlo přehnaný, ale hlavně mě to nebavilo číst, promiň, ale nebavilo. Dáš si k snídani kafe nebo čaj?"
Urbanovy knihy se mi vždycky čtou dobře. Tady jsem se podívala do Karlových Varů a rozplétala milostno-chemickou kousavou vraždu. Některé scény mi přišly docela děsivé a to si myslím, že jsem docela otrlá a snesu hodně. Občas jsem se i vracela, jestli jsem tu "snovost" pochopila správně a drogová opojení mi vůbec nevadila. Každopádně jsem se od čtení nemohla odtrhnout (známka dobrého čtení) a na pokračování jsem se těšila.
Kniha se mi moc libila. Styl jakym je psana me bavil. Celou dobu jsem si rikala co z toho vyleze a zapletka byla nakonec hodne zajimava a rozhodne jsem ji necekala. Moje prvni kniha od tohoto autora a urcite pujdu i do dalsich knih. Doporucuji a nechapu to docela nizke hodnoceni, ja jsem velmi spokojena.
Kniha mě nijak neoslnila. Hlavní hrdina po většinu času kouří, dáví nebo rovnou zvrací, bolí ho hlava a nic nevyřeší. Závěrečná cca třetina knihy, kdy by příběh měl gradovat, je nudná, plná dlouhých, nezáživných dialogů. A závěr? K tomu snad ani nic nedodávat. Jen nevím jestli ta kniha je špatná a nebo je jako vždy a jen mě již opustilo nadšení z Urbana, které ve mě před léty vyvolalo přečtení románu Ve stínu katedrály.
Rok jsem ji odkládala kvůli horšímu hodnocení a rozpačitým komentářům. Rok!
Pak jsem se přece jen odhodlala a jsem sice ne úplně nadšená, ale jsem ráda, že to nebyla kravina, jakou z toho čtenáři zde udělali.
Kar je přinejmenším divná kniha. Ale správně divná!
Hlavní hrdina Julián Uřídil je takovej ztracenej týpek, co dělá spoustu věcí a 90% věcí je prostě špatně. Dělá kraviny, převážně si za všechno může sám. Občas se vyspí s něčí holkou, aby nakonec zjistil, co to bylo za psychopatku, i když mně to bylo jasné ihned - o dvacet let staršího Itala si reálná ženská dobrovolně nevezme, aby se pak vrátila zpátky do Karlových Varů žít s asociálním blbečkem.
No a Julián se v tom tak jako plácá, občas mu na hlavu skočí kousavý dítě nebo se honí s šílenou babkou po hřbitově...
Jako některé pasáže mě fakt bavily, Urban má neskutečnou fantazii a jeho svět strašně příjemně narušuje tuhle aktuální šeď.
Za mě opravdu super.
„... jsi zamilovanej do toho vztahu, do představy vztahu, do zamilovanosti, ne do ženy.“
„Někdy je představa lásky tak svůdná,“ řekl klidně. „Tebe nesvádí? Nemůžeš to pochopit? Nesmyslná, nerealizovatelná, a přesto svůdná.“
Ano, je to přitažené za vlasy, trochu překombinované a občas nechutné. Jinými slovy klasická výborně napsaná skvělá bizarní urbanovština. Hlavní hrdina je opět rozervaný nevyrovnaný možná i lehce úchylný zhýralec a romantik a panoptikum vedlejších postav mu skvěle sekunduje. Atmosféra dekadentně ponurá, podzimní nevlídno úplně zebe za krkem. Ačkoli detektivky nejsou můj žánr, tak tohle můžu. Jen mě tentokrát trochu překvapil ten skoro až prosluněný závěr. Téměř „... a žili spolu šťastně až do smrti“. Ale pro změnu proč ne? Když to není sladce ulepené, tak trocha optimismu na závěr nikdy neškodí. :o)
Takže resumé: Kdo má styl Miloše Urbana rád, bude se mu líbit i tohle, a kdo se s ním míjí, ať se do toho ani nepouští. Je zbytečné, aby se při čtení trápil a knížku, kterou já hodnotím plným počtem, pak znectil jednou hvězdou a zklamaným komentářem.
Typicky Milos Urban. Musim rict, ze nerozumim negativnim komentarum. Nejedna se o typicky thriller, kterych jsou plna knihkupectvi, ne, ale to ctenar asi ani nemuze ocekavat. Milos Urban je spisovatel originalni, dokaze paradne zachytit a popsat atmosferu mista, v jeho knihach muze nastat uplne cokoliv, realne i nerealne, ctenar se muze uvolnit a proste jen cist. Pokud cekate zapletku soused mozna zabil souseda a ted se to resi, nectete Milose Urbana.
Miloše Urbana mám přečteného téměř celého a "naučil" jsem se, že v jeho románech nejde ani tak o děj, jako o atmosféru a chování postav v často absurdních situacích, do kterých je dostane autorova fantazie. V tomto mě Kar nezklamal, takže jej řadím mezi ty lepší Urbanovy tituly. Pokud hledáte Urbana s příběhem, doporučuji Praga Piccola.
Můj vztah ke knihám Miloše Urbana je rozporuplný. Na jednu stranu jsem často na konci zklamán, na druhou mám pořád chuť to zkoušet znovu. KAR mě čímsi lákal, čímsi odrazoval. No a jak na mě působí o přečtení? Vlastně pořád právě takhle.
První dvě třetiny jsou skvělé. Tedy, pokud máte rádi Urbanovy za vlasy přitažené světy a nevadí vám autorova občasně projevená obsese v popisech nechutností... Děj nepostrádá napětí, autorovo pomrkávání po bizarnostech působí v rámci fikčního světa až přirozeně, příběh zkrátka baví. Poslední třetina je ale o poznání horší. Dvě hlavní postavy se na desítky stran zaseknou ve zbytečně natahovaném a nakonec strašně nudném dialogu. Navíc dost nepřirozeném a těžko uvěřitelném. Podobně najednou působí nejen dialogy. Samotné finále pak už není špatné (až na ty nešťastné dialogy, které občas povážlivě drhnou a navíc jsou místy jen proto, aby mohly postavy sdělit čtenáři něco, o čem by spolu jinak těžko mluvily). Bohužel mě už před tím autor utahal protahováním, zbytečnými a (pardon) místy fakt špatnými a nepřirozenými dialogy... Přitom stačilo v jednom místě vyškrtat a zestručnit nějakých 50 stran, jinde ubrat na té přehnanosti a přehnané vykonstruovanosti (ve jménu uveřitelnosti) a byla by to fakt skvělá kniha.
Ale ať to zakončím zase něčím pozitivním: I přes všechny výtky zůstává po dočtení pocit, že to není vůbec špatný román, jen místy příliš okatě nedotažený. Ale ani tak nelituji utracených peněz ani stráveného času nad ním.
3,5*/5*
Milošovi Urbanovi jsem dal znovu šanci. Něčím mě tento autor přitahoval. Český autor, přišel mi tajemný, s vlastním stylem, ne žádný mainstream. Ale podruhé mě zklamal. A to mám Karlovy Vary rád, i to byl jeden z důvodů, proč jsem si to koupil. Jo ještě se mi také líbil formát knihy. Zkoušel jsem to číst ve Varech, když jsem tam byl na dovolené. Ale prostě se to číst nedá. Je to těžko uvěřitelná slátanina bez ladu a skladu. Druhá knížka od Urbana, kterou zahazuji a už s ním končím. A mrzí mě to, chtěl jsem mít českého autora, který by mě bavil. Ale Urban ne. Zatím teda zůstává asi jediná Alena Mornštajnová. Howgh.
Pomalý rozjezd a lituji, že neznám Karlovy Vary, užila bych si v knize město, chodila bych v duchu ve stopách hlavní postavy. Mám chuť se tam vypravit, nějaké obrázky z netu a mapa mi nestačí. Také jsem co chvíli přemýšlela, kolik svých příběhů z dětství a dospívání autor do knížky vložil a nakolik se podobá Juliánovi. Moje první detektivka a líbila se mi. Originální způsob vraždění, nepamatuju se, že bych někdy četla něco podobného. Jediné co mi trochu zkroutilo žaludek bylo jablko v koši.
Štítky knihy
spisovatelé lázně Karlovy Vary
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Kar je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 288x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 96x |
| Chystám se číst | 94x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 4x |
Výborná kniha.
Závěrka, Mrtvý holky, Lord Mord, Hastrman a teď KAR. Urban je skvělej v tom, jak nepodbízivej styl psaní má, rozhodně to není žádný lehký počteníčko pro většinový čtenáře. Nemůžu se dočkat další knihy. Miloši, bravo ♥