Kaput: Konec německého zázraku

Přijde mi, že v některé věci autor zbytečně pitval, aniž by přinesl nějaké další podstatné informace. A mnohdy se vracel k tomu, co řešil o několik stránek dříve. Některé věci by bylo vhodnější lépe vysvětlit a např. poukázat na to, jak k problémům přistupovali jiné státy, které byly úspěšnější. Smysluplné by byly i tabulky se statistickými daty, aby bylo zřejmé porovnání s jinými státy.

S autorem ve většině myšlenek souhlasím, až na elektromobilitu. U té je vidět, že je autor úplně mimo. Elektromobilitu se neprosadila, většina lidí stále kupuje auto se spalovacím motorem.

„Psychologové hovoří o pěti fázích truchlení, z nichž první je popírání, následované hněvem. Fáze popírání trvala velmi dlouho. Hněv byl nemilosrdný. Každý, kdo měl nějaké vazby na Putina, se přes noc ocitl v nemilosti – a nikdo víc než Schröder. Steinmeier byl minimálně stejně odpovědný jako Schröder, ale zůstal ušetřen díky své prezidentské funkci a díky tomu, že rychle přiznal svůj omyl. Oba další, Steinmeier i Gabriel, si zajistili, aby veškeré oficiální dokumenty týkající se jejich role v německo-ruských vztazích nebyly zveřejněny dříve než v roce 2045. očekávám, že budoucí historici si na tomto materiálu, až bude odtajněn, opravdu smlsnou. To, čeho jsme se stali svědky, je ohromné selhání úsudku celého národa.“

Německo, bez diskuze nejsilnější a nejvýkonnější ekonomika Evropy a jedna z největších celosvětově. Pověstný ekonomický zázrak a motor starého kontinentu, desetiletí spolehlivě fungující, generující obří zisky a přebytkové rozpočty, znalostní ekonomika s pověstnou a ceněnou vysokou přidanou hodnotu, premiant ve všemožných hospodářských ukazatelích. Tedy až do nedávna, kdy se začaly ukazovat první vady na kráse, kdy se motor začal pomalu zadírat. Nenechme se mýlit, Německo je, a ještě dlouho bude, přední evropskou ekonomikou, přesto je užitečné podívat se pod závoj zázraku a prozkoumat kde a proč to začíná drhnout. Právě to skvěle umožní tahle krátká knížka.

Autor text rozdělil do několika hlavních okruhů. Začíná tím, že si na paškál bere absolutní základ systému, německý neomerkantilismus a korporativismus, tedy úzké propojení německého finančnictví, bank, průmyslu (vč. odborů) a politiky. V podstatě smrtící mix s obřím prostorem pro různé šedivé dealy, např. politické zachraňování neživotaschopných firem, využívání síly bank k podpoře exportu a tlaku na sousedy, živná půda pro lobbisty všeho druhu. Jedna z kapitol se věnuje digitalizaci, resp. žalostné absenci digitalizace, některé poznámky by byly vtipné, kdyby nebyly smutné, autor kritizuje např. lokálně stále velmi špatné pokrytí signálem, pomalý internet a obecně značně odmítavý přístup státní správy k digitálním novinkám – na druhou stranu, kde tohle funguje? Nelze nevynechat povídání o jádru německého hospodářství – automobilovém průmyslu. Neméně důležitá je potom kapitola o energetické, pověstné „Energiewende“, o zásadní strategické chybě v podobě odklonu od jádra, o závislosti na dovozu energetických surovin, zejména plynu a s tím související dlouholeté závislosti na Rusku, a obdobné ekonomické závislosti na Číně, jednoho z hlavních importérů německého zboží a služeb. V neposlední řadě nechybí kapitola o dalším fenoménu, masové migraci. Nicméně s tou jsem měl asi největší problém, přišla mi chaotická, zmatená, autor jako by se nemohl rozhodnout, zda chce migraci podpořit, nebo kritizovat.

Text je silně kritický k současnému směřování Německa a ve všeho ohledech nesmírně zajímavý. Kritizuje zejména bezohledné a bezskrupulózní businessové zaměření, často v rozporu se sousedskými vztahy, až cynismus při jednání se státy typu Rusko, Čína, apod., nebo téměř klasickou „Realpolitik“. A na druhou stranu doslova klapky na očích tváří v tvář dynamické proměně světové geopolitiky posledních dvou desetiletí, tváří v tvář pozvolnému ústupu Západu a zejména USA z pozice lídra rozpadajícího se unipolárního světového řádu, tváří v tvář neoddiskutovatelnému ekonomickému a finančnímu vzestupu Číny a jejích vlivových operací (např. Belt and Road Initiative), a v neposlední řadě též brutální a smrtící závislosti na Rusku. Pokud bych měl parafrázovat poznámku o např. CEO největších německých firem: „prohlášení směrem k USA, Číně, světu jsou známkou úplné absence „politické inteligence“ a prokazují nulovou znalost geopolitiky“, a další v podobném duchu. Ano, kniha je silně kritická k současné německé politické, finanční a průmyslové elitě. Pokud někdo sleduje aktuální dění, pravděpodobně nebude úplně překvapen, ani vyveden z míry, nicméně přece jen potěší, když člověk dochází k podobným závěrům jako renomovaný ekonomický komentátor píšící pro Financial Times.

Text je to v každém případě skvělý, čtivý, zajímavý, místy docela vtipný – zejména v případech expresivní kritiky vybraných jedinců a skupin z řad německé elity, a pro mnohé bude rozhodně objevný. Zároveň je však silně sebereflexivní, místy docela melancholický, což se nelze divit, jedna éra postupně a nenávratně končí. Mnohé z uvedeného lze přenést na celou Evropu. Hvězdičku dolů za zmatenou kapitolu o migraci. Zájemcům o současný svět, politiku, ekonomiku a budoucí vývoj Evropy rozhodně doporučuji.

„Nedostatek uvažování v geopolitických souvislostech je mezi německými politickými elitami velmi častým rysem, protože veškeré politické riziko přenášejí na vnější subjekty. Exporty jsou plně pojištěny prostřednictvím státního programu Hermes a o zbytek se stará NATO. Proč si tedy dělat starosti? Dokud vláda dál dláždí cestu k lukrativním kontraktům, je všechno v pořádku.“

Krátké, výstižné, vtipné. Kaput se čte lehce, i když je o vážných věcech. Vtipné i mrazivé zároveň – Německo bez make-upu. Doporučuju každému, kdo má pocit, že “u sousedů je všechno lepší”.