Kapitánova dcerka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ústředním motivem knihy, zachycující Pugačevovo povstání v Rusku v letech 1772-1774, je milostný vztah šlechtického synka a kapitánovy dcerky, jejíž rodiče se stali obětí povstání, přičemž základním konfliktem je zde rozpor mezi humánním založením mladého člověka a drastickými stránkami nevolnictví. Doslov tohoto vydání sepsal překladatel Rok vydání je přibližný, ve svazku není uveden, ale je pravděpodobné že je přesný (podle razítka zařazení do knihovny majitele)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401233/big_kapitanova-dcerka-Jgv-401233.jpg 3.9351
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Epos (ČR)
Originální název:

Капитанская дочка (Kapitanskaja dočka), 1836


více info...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Kniha Kapitánova dcerka

Lexie1
11. června

(+ SPOILER) Prapodivná to kniha... Z Kapitánské dcerky čiší Puškinovy špatně skrývané sympatie k Pugačovovi (v té době pochopitelně ne příliš vítané) a samotný děj je jak kdyby odsunut stranou, protože, co si budeme, nedává příliš mnoho smyslu a je naprosto zmatený. Např Marju Ivanovnu v jedné kapitole líčí jako hloupou a ne zrovna pěknou, přičemž v kapitole následující jí hlavní hrdina skládá básně a je do ní po uši zamilován. částmi je ta kniha tak absurdní, že se člověk nemůže nesmát. Tím ale Puškinovo umění nikterak nezhazuji, u někoho jako je on by mě ani nepřekvapilo, kdyby to byl záměr.
4* za zmatení, humor, přírodu a Pugačovův sus vztah s protagonistou

Set123
02. února

Áááááá, já to vidim, pane Sienkiewicz! Já to vidím! Čtu si tak, už rok mi v knihovně ležící, Kapitánovu dcerku a v průběhu čtení na ni co chvíli měním názor. A asi od poloviny mi bylo jasné, proč mi tato kniha bude připadat tak zajímavá. Četl jsem toho času Ohněm a mečem od výše zmíněného autora, jehož jméno odmítám znovu psát, a strašně jsem si to užil. Je to mimořádně dobrý historický román. A já vím, z jaké jiné knihy autor čerpal inspiraci pro příběh, na který pak pověsil Chmielnického vzpouru. Áno, je to Kapitánova dcerka. Pozor, následuje poněkud abstraktní spoiler.

No fakt, hlavní hrdina, mladý šlechtic voják, si takhle jednou někam vyjede a po cestě potká kohosi neznámého, kdo potřebuje pomoc. Tak mu pomůže, aby se následně ukázalo, že je to hledaný rebelant, který se pustí do masakrů a odboje proti mateřské zemi. Ti dva ne následně setkají, aby se zjistilo, že jsou to celkem fajnoví kumpáni na chlastačku a hlavní záporák se ukáže jako čestný muž, který ušetří nepřítele, ke kterému ovšem cítí morální dluh. A to už jsme u konce. Ohněm a mečem na to potřebovalo 800 stra, Kapitánova dcerka 140.

Přesto jsou knihy samozřejmě výrazně jiné. Samozřejmě, Puškin romantik (ačkoliv...), pan S. historický realista (ač trochu romantický), ale tím to není. Zatímco polský román byl napsán, aby pozdvihl národní morálku (a že bylo co povzbuzovat), Puškin dělal… no tím si ve skutečnosti nejsem úplně jist. Ze začátku jsem se u knihy totiž strašně řehtal. Opravdu, vždyť první kapitola působí jako románová parodie a už jsem tam zase čichal to oblíbené ruské kritizování dobových poměrů:

„Oblékli mě do zaječího kabátku a navrch přehodili liščí kožich. Posadil jsem se se Saveljičem do saní a vydal se celý uplakaný na cestu.“

Však se na to podívejte. Liščí kožich a uplakaný na cestě. A celá první kapitola si prostě střílí ze všeho, na co narazí. Ale dál se charakter knihy poněkud mění. Srandiček a ožralých puberťáků ubývá a přibývá mrtvých dam, obléhání pevností a nikoliv nejpohodlnějšího cestování. Faktem zůstává, že mi Kapitánova dcerka vedle Ohněm a mečem nejvíce připomínala Gogolova Revizora. Což je dost zvláštní kombinace, ale nějak se toho pocitu nemůžu zbavit. Nepříliš bystrému protagonistovy se dostává jedné „pocty“ ta druhou, všechno mu prochází člověk ani neví jak a to vše na pozadí událostí výše jmenovaných. Mimochodem, historický fakt, co jsem si tak rychle zjistil, Revizor a Kapitánova dcerka vyšly ve stejném roce, 1836, ne že by ty mělo nějaký význam. Ale je fakt, že autoři byli přátelé a kdo ví… Ale to je jedno, prostě se mi to zdá dost podobné.

A jinak ano, jedná se o jednoduchý příběh, psaný veeelice jednoduchou formou a jazykem. Patrně psaný pro co nejširší publikum. A ne, nejsou v něm žádné oněginské strofy, žádný poetický jazyk a není to geniální román vyprávěný v ještě geniálnější formě. Ale je to příjemné čtení a docela prča. Rozhodně to není to nejlepší z ruské klasiky, ale koho to zajímá, když je to švanda?


Boby17
31. ledna

Téměř dvě století od vzniku díla se projevila a ne v dobrém. Bylo to takové jakési unylé a kostrbaté.
Zajímavé však pro mě byly reálie carského Ruska. V kulečníku mladým pánem lehce prohraných 100 rublů bylo dáno do relace, když bylo řečeno, že uniforma z jemného zeleného sukna stála 7 rublů, kalhoty bílé soukenné 5 rublů nebo dvanáct košil plátěných, holandských s manžetami bylo za 10 rublů.
Popsané vojenské záležitosti svědčily o všeobecném úpadku - pevnost byla vlastně dřevěná neudržovaná a nehlídaná osada, jediný kanón před vraty byl zanesen odpadky, velitelská pravomoc se odehrávala v kuchyni pod bedlivým dohledem paní velitelové. "V Bohem milované pevnosti neexistovaly ani přehlídky, ani cvičení, ani strážní služba. Velitel cvičil tu a tam z vlastní píle své vojáky; ale nemohl ještě dosáhnout, aby všichni věděli, kde je vpravo a kde je vlevo." Z další obležené pevnosti si pak hlavní hrdina vyjel, jak mu napadlo. Prostě žádná disciplína, pouze obrazně řečeno svrab a neštovice ...
Postavení rodiny bylo posuzováno podle toho, kolik má rodina duší (rozuměj nevolníků). No a závěr při setkání s carevnou byl až nadpozemský.
Takže za mě, za ten plytký a placatý příběh, dávám suma sumárum slabé tři hvězdy.

radimch
15.11.2021

Byl jsem velice příjemně překvapen touto útlou knihou. Nečetl jsem ruký originál, ale překlad Bohumila Mathesiuse a nemůžu tedy plně posoudit do jaké míry je to zásluha autorova a do jaké překladatelova, ale jednoduše mě dílo bavilo a to hlavně svěžím jazykovým stylem s nádechem humoru na jinak ponurém příběhu.

Pebra
30.04.2021

Knihy, které čtete před maturitou s nechutí, vás po třiceti letech potěší, zaujmou a pochopíte, proč vás ve škole nutili je číst. Ruská klasická literatura je cenná - nespojovat s ruskou politikou.

Knišíl
08.04.2021

Vydání z roku 1961 obsahuje krásné ilustrace Václava Fialy, které velmi dobře dokreslují příběh této romantické novely. Novela ač s prvky romantismu, je též ale realistické dílo, ve kterém Puškin kriticky poukazuje jak na carský režim, tak také na vraždění revolucionářů. Pugačov není vykreslen černobíle, což si myslím, že jenom dokazuje, že často i ten největší darebák má v sobě alespoň trochu lidskosti. Ačkoliv je Oněgin nedostižné dílo, je oním vrcholem Puškinovi tvorby, ani Kapitánská dcerka není až tak pozadu. Jedná se o totiž o velmi dobře napsanou novelu, která se velmi dobře čte, přináší informace o jedné historické epoše a nadto v sobě zahrnuje onu vytříbenost zlatého věku ruské literatury.

JankoStirbey
16.12.2020

Keď pred maturitou prečítate povinnú literatúru a v externej časti očakávate otázku, že ako dopadol Grinev, no oni sa pýtajú ako znela predposledná veta na 112 strane... (spomienky)
Ale k dielu. Kapitánova dcéra je proste rozprávka, jediné čím zaujme(zaujala mňa) je zasadenie do obdobia pugačovského povstania.

LuiCJ
01.07.2021

“Kapitánovu dcéru” som si prečítal v rámci povinného čítania na gymnáziu. Neviem, či som jeden z mála, ale povinné čítania mi nikdy akosi nevadili. Objavovanie klasických príbehov, ako je napr. práve Puškinova “Kapitánova dcéra”, som si celkom užíval.

Toto dielo bolo pre mňa asi prvým z výberu ruskej literatúry. Od Puškina som zatial iné knihy nečítal. Asi tak v budúcnosti urobím, tento typ historických noviel ma dosť zaujal.

Dej odohrávajúci sa v 18. storočí počas povstania v cárskom Rusku rozpráva pre mňa osobne zaujímavý príbeh o nešťastnej láske v rôznom prostredí sociálneho postavenia. Od aristokracie/šľachty po obyčajných pracujúcich ľudí. Okrem výborneho vykreslenia jednotlivých postáv sa mi veľmi páčilo aj studené ruské prostredie. Chcel by som si niekedy pozrieť aj sfilmovanú verziu.

Ruské novely stoja za prečítanie. Na poli svetovej literatúry sú to práve novely pochádzajúce z najväčšej krajiny sveta, ktoré tak autenticky, chladne a mnohokrát úprimne rozprávajú o osudoch rôznych ľudí. Od aristokracie/šľachty po tých obyčajných, pracujúcich.

1