Kankán se svatozáří
Jiří Mucha
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401126/bmid_kankan-se-svatozari-zivot-a-dilo-al-ztP-401126.jpg
4
15
5
Život a dílo Alfonse Muchy. Kankán se svatozáří vyšel pouze jednou, a to roku 1969. Jedná se o biografický román o životě autorova otce. Jiří Mucha jako zkušený vypravěč poutavě líčí otcovy osudy od jeho narození do skromných poměrů rodiny ivančického soudního úředníka v roce 1860, přes jeho studia v Brně, Vídni a Mnichově až po pařížský vzestup, působení v Americe a závěr života v Čechách, kde tuto světovou secesní ikonu zastihla smrt na pokraji druhé světové války. Alfons Mucha, který se stal v průběhu času stejně jako ostatní umělečtí velikáni spíše mýtem, zde slovy svého syna, příležitostně doplněnými o citace z malířových vlastních zápisků a memoárů, získává lidský rozměr. Vedle života Alfonse Muchy se ovšem autorovi daří také výstižně líčit společensko-politické podmínky a kulturní kontext prostředí, ve kterém se Mucha právě pohyboval, ať už to byla rakousko-uherská Morava, nebo Paříž během přerodu na moderní metropoli. Společně s Muchou se setkáváme s řadou historicky známých osobností, jakými jsou např. Paul Gauguin, Sarah Bernhardt, August Strindberg, James McNeill Whistler či August Rodin. Dozvídáme se i spoustu úsměvných historek: jak se mu mikulovské dámy složily na kalhoty, když si ty svoje roztrhl a přestal navštěvovat společenské večery, jejichž byl oblíbeným účastníkem (jednotlivé kousky garderoby si ale musel vypůjčit od přátel ještě v Paříži, když byl pozván na své první představení Sary Bernhardtové), jak sháněl s Maroldem po celé Paříži mák na švestkové knedlíky s mákem, které si chtěli udělat na oslavu získání zakázky a jako vzpomínku na domovinu nebo jak si mezi sebou s ostatními českými malíři posílali jako trpěnou výpomoc Ženíška, který se nakonec dostal na prkna Folies Bergere – kde hrál žábu.... celý text
Přidat komentář
Musím souhlasit s Dagmar7365, také jsem si myslela, že to bude spíše životopis té osobnosti, a tím lepší, že ho napsal jeho syn, než životopis všech možných umělců, se kterými se AM setkal a popis Evropy v období přelomu 19. a 20. století. Ano, byla to spousta zajímavých informací, mám popsané dva papíry s údaji, na které se chci na internetu podívat, ale přeci jen mi to někdy bránilo v ponoření se do příběhu. Také jsem byla trochu zklamaná z toho, že návratu do Čech a jeho životu a práci zde se nevěnuje téměř žádná pozornost.
Ale na druhou stranu jsem si až při čtení této knihy uvědomila, jak renesanční člověk AM byl, o co všechno se zajímal, a co vše zvládal. A že my Češi asi bohužel nejsme schopni takové člověka docenit a ocenit...
" Otec neměl smysl pro historii, kterou prožíval."
Skvělé: zdaleka ne jen proto, že mě Mucha svými plakáty doprovázel celé mé mládí, navštívila jsem každou výstavu jeho děl včetně vzácné epopeje a dodnes zůstal mým oblíbencem. Vykreslení doby, atmosféry, politiky, míst, dalších umělců a osobností bylo rovněž skvělé (skoro lepší než faktografické úryvky např. z otcových dopisů).
Můj obdiv k Alfonsi Muchovi jako renesanční, zvídavé a neustále se učící osobnosti ještě mnohem vzrostl. Jen zrovna literatura ho nijak zvlášť nezajímala, spíš věci, které mohl aspoň zdálky pozorovat, lépe ovšem zkoumat a přicházet jim na kloub, a samozřejmě skicovat, kreslit, malovat, prostě být stále aktivní - což u čtení vyjma myšlenkových pochodů prostě nejde....
Výborně napsané, informativní a čtivé, velice obohacující ve všech směrech.
Pozn.: Vůbec nerozumím tomu, proč se dvěma vydáními (1969 a reedice s hezčí obálkou letos) tu má kniha naprosto mizivý počet čtenářů. Asi zase našinec kouká raději spíš za plot, tam pořád vidí trávu zelenější, kdepak by se věnoval lidem geniálním, které obdivuje celý svět a kteří jsou doslova na dosah a mluví naším jazykem...
...
"Jedna z prvních pouček, které mi otec vštěpoval, zněla: Figura v kompozici musí být vždycky v klidu, v postoji nejméně únavném, protože nepřirozený, vyčerpávající postoj přenáší pocity únavy na diváka a působí rušivě. Kdykoli jsem pak seděl modelem s jednou rukou vykroucenou z kloubu a hlavou natočenou tak, že mi na půl dne strnula šíje, marně jsem se snažil srovnat onu poučku s mým bolestivě vyčerpávajícím stavem. Zeptat jsem se však neodvážil. Rozdíl bezmála šedesáti let mezi otcem a synem není živnou půdou pro diskuse." (s. 104)
Velmi zajímavá kniha o Alfonsi Muchovi z pera jeho syna. Nejedná se ani tak o biografii, jako spíš o Muchův umělecký "životopis" doprovázený popisem společnosti přelomu 19. a 20. století. Spousta zajímavých informací. Až z této knihy mi došlo, jak velký génius a pracovitý člověk byl Alfons Mucha.
Štítky knihy
malířství životopisy, biografie české malířství Paříž životopisné, biografické romány 19.-20. století malíři čeští malíři historické romány Alfons Mucha,1860-1939
Autorovy další knížky
| 1988 |  Podivné lásky |
| 1982 | Alfons Mucha |
| 1991 |  Studené slunce |
| 1965 | Černý a bílý New York |
| 1999 | Lloydova hlava |
Kniha Kankán se svatozáří je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 2x |
Před časem jsem četla biografii Alfons Mucha z roku 1982 ale tento román je mnohem obsáhlejší a bohatější o informace ze společenských událostí doby v níž Mucha žil a tvořil.
Možná právě proto na mne první jmenovaná kniha působila ucelenějším dojmem.