Kamkámek
Milena Lukešová
Knížka, v níž se vzájemně prolínají a doplňují text a barevné ilustrace příběhu o výpravách malého dítěte za okolním světem doma, na dvorku, na zahradě i mimo ni.
Přidat komentář
Na knize mě zaujaly hezké ilustrace (byť jsou pro dětskou knížku trochu tmavé, ale mám dojem, že v době vydání různí ilustrátoři ilustrovali takto, možná u nás prostě většina umělců měla permanentní splín), zejména pak krokodýl. Srovnávání se zvířátky se mi líbilo, věřím, že to pro spoustu lidí byla oblíbená dětská knížka.
Na to, že autorka se narodila v roce 1922 a knihu vydali když jí bylo 60, je vlastně překvapivé, že je knížka poplatná své době (a ne nějaké starší) a je snad i trochu pokroková. Bohužel, je to přesně tak, jak píše Clarabel a o necelých 40 let později už prostě není něčím, co by člověk chtěl číst malým dětem, ještě by je vyděsil, že třeba také budou muset do jeslí. Doplnila bych jen, že taky je tam méně nápadně, že když se Kamkámek vzbudí moc brzy (má svoji ložnici), tak k němu nikdo nepřijde (nechají ho vyřvat).
Nejvíc se mi z celé knížky líbila věta: "Jak to, že krtek nechce Kamkámka vidět, KDYŽ KAMKÁMEK KRTKA VIDĚT CHCE?". Škoda, že kniha nezestárla dobře.
Knížky Mileny Lukešové a její objevování poetičnosti u obyčejných věcí mám ráda (i když raději asi poezii) a na Kamkámkovi se mi kromě právě takovýchhle poetických drobečků (a třeba pozměněné perspektivě, skrz kterou na věci pohlíží) líbil i koncept hledání společných rysů a rozdílů s různými zvířaty. Oko potěšily i ilustrace. A zajímavý byl i motiv svobodné matky, tohle téma se v době vydání knihy zrovna nenosilo. Některé momenty jsou ale zastaralé a dnes jen těžko přijatelné.
Když jsem byla malá, knížka patřila mezi mé oblíbené.
Bohužel je poznamenána dobou a jako dospělá jsem byla skoro zděšená, jak je chlapeček odložený v ohrádce, jak dostane na zadek, protože v koupelně udělal potopu (wirklich? Sotva dvouleté dítě někdo bije kvůli takové malichernosti?) a zejména jak ho maminka vede do jeslí, sestřičky ho z ní strhávají,chlapeček pláče a maminka spokojeně odchází budovat socialismus. Málokdy vyhazuju knihy, ale tady jsem se neudržela.
Kniha s poněkud psychedelickými ilustracemi, které dítěti klidný spánek s největší pravděpodobností nezajistí. Tmavé barvy, Kamkámek pláče, Kamkámek se ztratil, Kamkámek je maličký lidský tvor mezi velkými zvířaty...moje první vlastní kniha, kterou mi v první třídě přinesl k babičce Mikuláš.
Autorovy další knížky
| 1983 |  Zimní knížka pro Lucinku |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
| 1981 | Velká obrázková knížka o zvířatech |
| 1981 | Jak je bosé noze v rose |
| 2013 | Knížka pro Lucinku |
Kniha Kamkámek je v
| Přečtených | 22x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 12x |
| dalších seznamech | 1x |
Jsem celkem překvapená nízkým hodnocením a vesměs negativními komentáři, protože mě se knížka docela líbila. Líbila by se mi ještě o trochu víc, kdyby místo Kamkámka bylo hezké české klučičí jméno a kdyby každá část nezačínala Kamkámek není ..., ale třeba Kamkámek je jako ... nebo ... by chtěl být jako ... a pod., prostě bych vynechala ten negativ. Autorka milým způsobem srovnává dětské chování s tím zvířecím a i ilustrace jsou krásné, reálné; zvlášť tu reálnost dnešní dětské ilustrace často postrádají.
A že se v knížce píše i o jeslích nebo plácnutí přes zadeček mi vůbec na závadu nepřijde. I když s tím nesouhlasím, nepohoršuju se nad tím. Vždyť ještě dřív děti rodičům vykaly a pracovaly na poli a číst o tom v knihách nebo pohádkách nikomu nevhodné nepřipadá. Dřív to tak prostě bylo, takhle se žilo. Vzala bych to jako námět k vyprávění a povídání.
Kdybych měla doma malé dítě, s chutí bych si s ním knížku přečetla a prohlídla.