Kallocain ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Obraz života ve fašistickém státě daleké budoucnosti. Kallocain, droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství, a její objevitel, loajální souvoják Světového státu Leo Kall, jsou hlavními hrdiny strhujícího antiutopického románu ze vzdálené budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát, románu, který je mnohem víc strhující než Orwellův román 1984....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182779/kallocain-gv2-182779.jpg 4162
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno (ekniha), Jonathan Livingston
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Kallocain

Přidat komentář
deirdre
01. května

Totálna totalita, keď pomocou drogy pravdy sa vytiahnu na povrch aj najvnútornejšie myšlienky človeka. "Kallocain nám dává možnost kontrolovat, co se děje v lidských myslích." Dôležitý moment prichádza, keď si policajný prezident uvedomí, že " takto by se dal odsoudit kdokoliv" - nie pre motívy bežného chamtivca túžiaceho po moci, ale pretože, paradoxne, práve v tomto momente si môžeme uvedomiť, že žiadny režim, ani so všetkými svojimi prostriedkami a metódami totálnej kontroly ľudí, si nedokáže podmaniť ľudskú myseľ. Dobrá kniha, za mňa lepšia ako 1984 alebo My, pretože sa dotýka hlbších vrstiev človeka a ukazuje nám, kde je pravá sloboda. No ale, "všichni nejsou dost pravdiví na to, aby pravdu mohli slyšet..."

LenysekC
09. dubna

"Tak to bychom měli, řekl - tak to bychom měli. Tak jsem tu. Jinak to dopadnout nemohlo. Byla to otázka času. Abych mluvil pravdu. Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu? Všichni nejsou dost pravdiví na to, aby mohli pravdu slyšet, to je na tom to smutné. Mohla by být mostem mezi lidmi - pokud by byla dobrovolná, ano - pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar. Není to zvláštní, že všechno ztrácí hodnotu, jakmile to přestane být darem - dokonce i pravda? Ne, toho jste si přirozeně nevšimli, protože to byste si museli všimnout, že jste chudí jak kostelní myši, svlečení až na kost - a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost, dokud ho k tomu někdo nedonutí! Aniž ho k tomu donutí lidé. Aniž ho k tomu donutí prázdnota a chlad - třeskutá zima, která hrozí nám všem. Pospolitost, říkáte - pospolitost? Semknutí? A to křičíte každý ze své strany propasti."

Mrazivé. Opravdu obrovská depka, která nejvíc pramení z toho, jak samozřejmě bere vypravěč veškerou absurditu svého světa.
Ale je tam i spousta naděje, a ta zase pramení z toho, že jsou lidi schopni vnímat rozpory mezi skutečností vnější a tou niternou. Že umí "pocítit, že jeho tep je hnán srdcem vesmíru."


evickakyticka
05. března

Zajímavé. Jako výpověď člověka, který stvořil něco nemyslitelného, který nakonec bojuje hlavně sám se sebou.

vlkcz
10. února

Dokonalé. A přesně to vystihla Hanka_Bohmova, nemám co dodat.

freejazz
08. února

pokračujem v deštruktívnom čítaní a tak som po 1984 vzal do ruky Kallokain. prečítal som ho, ale musel som si hodiť na preloženie niečo odľahčené, lebo na mňa padala chandra. hoci bola kniha napísaná ešte pred 1984 vyzerá skôr ako jej pokračovanie, do absurdnosti dotiahnutý detailný pohľad na praktiky vlády... a nijako ma nepotešil ani ten nejasný záver, hoci som si mohol vydýchnuť, že fyzická likvidácia už nie je cieľom ani prostriedkom, že momentálne stačí človeka umlčať a jeho myšlienky zamknúť... ale dosť, nechcem tu spoilerovať.
nečudujem sa, že to autorka nezvládla. ak mala hlavu plnú takýchto myšlienok, nemala šancu.
takže ešte Huxley a potom 451. ale určite s mnohými prestávkami.
a potom sa asi dám do upratovania knižnice...

Hanka_Bohmova
17.07.2020

"Přistoupil beze všeho k číslu sto třicet pět, položil mu ruku na rameno a řekl mu tónem tak vřelým, že ho člověk stěží kdy slyší mezi dospělými, a už vůbec ne mezi muži, ještě snad od zvlášť citově založených matek, když hovoří k malým dětem:
- No tak už se nebojte. Víte přece, že nic osobního se odsud ven nedostane. Je to, jako byste to nikdy neřekl."

Nejde o víc než můj osobní dojem, ale řekla bych, že tam, kde v obdobných dílech mužští autoři zdůrazňují svobodu a pravdu, u Bradburyho pak vnitřní kreativní svobodu, Boyeová pozvedá k naší pozornosti odlišný aspekt lidství - důstojnost. A nepřekvapuje mě, že právě ona. V myšlenkovém okruhu, v němž se pohybuji, je žena jako bytost vybavená k péči o nový život považována za speciálně povolanou k rozpoznání a ochraně lidské důstojnosti.
Kniha vyniká především velmi přesným psychologickým vhledem. Myslím si, že uvažování nad ní může člověku pomoci bojovat s některými manipulacemi i v docela běžných životních situacích.

Jak píše Disease, socialistický doslov vážně stojí za to. Až by se chtělo podtrhnout autorovi jeho vlastní slova: Spisovatel, který se tváří, jako by si ničeho nevšiml, nebo který si skutečně ničeho nevšiml, nemůže být dobrým spisovatelem.

Disease
24.03.2020

Takhle nějak má vypadat dystopie. Stísněná atmosféra a psychické stavy vypravěče vynikající. Maličko mi vadil archaický styl. A velmi pobavil socialistický doslov (v 1. vydání).

Hellboy
24.02.2020

Vynikající sci-fi zejména vzhledem k roku vzniku - autorka o více než dekádu předběhla Orwellův opus 1984. Myšlenka knihy je skvělá: totalitní stát ve věčné válce se sousedním (stejně jako Orwell v 1984 předznamenává rozdělení světa na dva bloky) kontroluje vše, a od vynálezu "drogy pravdy" už i myšlenky. Vlastně mě dost překvapuje, že kniha mohla vyjít v předlistopadovém Československu - autorka sice byla ovlivněna návštěvou hitlerovského Německa, ale stejně dobře lze dílo číst jako kritiku jakéhokoliv totalitního státu, tedy i komunistického východního bloku. Samotné zpracování těchto skvělých vizionářských myšlenek mě bohužel trochu zklamalo - je to jako u knih Philipa K. Dicka - úžasné, fantastické zápletky a myšlenky, ale spíše průměrné literární pojetí.

1