Kallocain ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Obraz života ve fašistickém státě daleké budoucnosti. Kallocain, droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství, a její objevitel, loajální souvoják Světového státu Leo Kall, jsou hlavními hrdiny strhujícího antiutopického románu ze vzdálené budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát, románu, který je mnohem víc strhující než Orwellův román 1984....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/182779/kallocain-182779.jpg 3.9144
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno (ekniha), Jonathan Livingston
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Kallocain

Přidat komentář
Disease
24. března

Takhle nějak má vypadat dystopie. Stísněná atmosféra a psychické stavy vypravěče vynikající. Maličko mi vadil archaický styl. A velmi pobavil socialistický doslov (v 1. vydání).

Hellboy
24. února

Vynikající sci-fi zejména vzhledem k roku vzniku - autorka o více než dekádu předběhla Orwellův opus 1984. Myšlenka knihy je skvělá: totalitní stát ve věčné válce se sousedním (stejně jako Orwell v 1984 předznamenává rozdělení světa na dva bloky) kontroluje vše, a od vynálezu "drogy pravdy" už i myšlenky. Vlastně mě dost překvapuje, že kniha mohla vyjít v předlistopadovém Československu - autorka sice byla ovlivněna návštěvou hitlerovského Německa, ale stejně dobře lze dílo číst jako kritiku jakéhokoliv totalitního státu, tedy i komunistického východního bloku. Samotné zpracování těchto skvělých vizionářských myšlenek mě bohužel trochu zklamalo - je to jako u knih Philipa K. Dicka - úžasné, fantastické zápletky a myšlenky, ale spíše průměrné literární pojetí.

rionka
07. ledna

"Z myšlenek a citů se rodí slova a činy. Jak by tedy myšlenky a city mohly být soukromou záležitostí? Nepatří snad spoluvoják Státu celý? Komupak by tedy měly patřit jeho myšlenky a pocity, když ne Státu? Prozatím se jenom nedaly kontrolovat - ale teď je konečně příslušný prostředek na světě."

Představte si totalitní svět budoucnosti. Svět, kde zájmy státu stojí vysoko nad zájmy a touhami jednotlivce. Svět spoutaný propagandou, udavačstvím a plánováním každé vteřiny; svět, v němž je třeba mít pro každé opuštění objektu oficiální povrchovou propustku a kde každý váš pohyb a každé slovo zaznamenává "policejní oko a ucho", ve dne v noci, v kanceláři i v ložnici...

Útlá stopadesátistránková kniha popisuje deníkovou formou dobu ne nepodobnou slavnému Orwellovu 1984, a to se všemi až absurdními detaily, které však tamějšímu obyčejnému člověku přijdou automaticky správné. Je přece chvályhodné udat svou manželku, když přemýšlí "protistátně", stejně jako odhalit myšlenky na potenciální zločin v mozcích nebezpečných deviantů. Je to vše pro naše bezpečí a pro dobro státu.

Příběh chemika - vynálezce, který objevil drogu schopnou donutit oběť k prozrazení těch nejniternějších tajemství, je velmi realistický a dokáže na čtenáři ponechat určitou stopu i po zavření knihy. Nejen kvůli tomu, že hlavní postava prochází velmi zajímavým vnitřním vývojem, ale především (i přes to nebezpečí, které přinášejí depresivní a dumavé myšlenky škodlivých individualistů nám, sluníčkové mase pod taktovkou velmoci) za lezavě chladnou zneklidňující paralelu s realitou.
[ riončina recenze z roku 2010 ]

zimela
16.09.2019

Kde se mužští antiutopisté předhánějí v důmyslu technikálií útlaku, tam Boylové tyto slouží jako ryze druhotné kulisy předmětu jejího skutečného zájmu. Totiž nenaplněnosti osobních vztahů - jak vůči okolí, tak k sobě samé...
...rok po dopsání se udusila pilulema.
S trochou nadsázky je vlastně Kallocain takovou milou, černou, romance prostou, knihovnou.

Za mě 4 **** s přívětivou stopáží a citelným dotykem ženské ruky.

Janadvorackova
20.07.2019

Možný SPOILER !!!
To by mě zajímalo, kdyby autorka nespáchala sebevraždu, co by ještě napsala... možná by pár uznávaných klasiků žánru a doby strčila do kapsy.

Zaujala mě "dobrovolná sebeobětovací služba" - instituce, do které vstoupíte a berete jako svoje "zaměstnání" účast na nejrůznějších pokusech a testech, ať už dopadnou jakkoli.
Považujete za čest se podobných věcí účastnit.

Hlavní hrdina vytvoří takové "sérum pravdy," které ovšem z lidí nedostane jenom pravdu, ale úplně všechny skryté touhy a myšlenky, takové ty zasunuté, které byste neřekli nikdy nikomu. Ty, které se bojíte přiznat i sami sobě :).
Pokusná osoba č.135 při testu řekne něco, co by nikdo nečekal. Postupně se odhalují vážně zajímavé, pro nás přirozené, pro společnost příběhu nepřijatelné věci a hlavní hrdina řeší, "co s tím."

Nevadilo mi, že Leo Kall vlastně nebyl vyloženě kladný. Zapadal do příběhu, a aby ten fungoval, musel se chovat tak, jak se choval.

Jsem ráda, že jsem knihu potkala, určitě na ni delší dobu nezapomenu a časem poslechnu znovu.

Kateřin-a
04.06.2019

Žít v totalitním státě, který autorka vykreslila, by muselo být něco skutečně otřesného a šíleného. A přitom to není úplně sci-fi, ale realita, která tu v obdobné podobě byla a na jiných místech světa je. Atmosféra všeobecného strachu, nedůvěry, absolutní ztráty soukromí a přetvářky i před vlastním manželem nebo dětmi byla opravdu tíživá. A úplně nejhorší na tom byla naprostá a slepá oddanost hlavního hrdiny režimu.

opic 12
23.04.2019

Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu ?
Všichni nejsou dost pravdiví na to,aby mohli pravdu slyšet,to je na tom to smutné.Mohla by být mostem mezi lidmi-pokud by byla dobrovolná,ano-pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar.Není to zvláštní,že všechno ztrácí hodnotu,jakmile to přestane být darem-dokonce i pravda? Ne,toho jste si přirozeně nevšimli,protože to byste si museli všimnout,že jste chudí jak kostelní myši,svlečení až na kost-a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost,dokud ho k tomu někdo nedonutí !
Vede nějaká cesta přes smrt k novému životu ? Existuje nějaké posvátné místo,kde se osud obrací ?
Tolik Karin Boye.V komornějším ladění než jiné dystopie.Napsáno na silný důraz v Ich-formě.Způsobem jedinečná.Syrovější osobitější.Až na dřen "snad" osudová.
Mračna se stahovala nad naší Evropou.Hrůzy a děsy prostopené temnotou.Obavy z beznaděje.Strach z budoucnosti.Čeho se ještě má bát matička Země.Nitro autorky znatelně prostoupené tímto dílem.Kallocain.Udavačství.Paranoia.Věřit dost možná nemůžete leckdy ani sobě.Fikce totalitních praktik ? Ale vždyt tohle tady už přeci někdy někde bylo.Jde jen o formu moci a jejím vlivu.O nadčasovém vyznění není sporu.
Plážové čtení vypadá jinak. Silná výpověd doby,kdy byla tato knížka napsána.Mrazivě drtící.Neprávem nezaslouženě opomíjené dílko.Pro odpírače polititických manipulací i fanatických doktrín těžících z nadpřirozených ikon,jako dělané.Vyloženě tot ideálním čtením,do zdánlivě našich bezpečných idilických jeskyn,slují,pokojů,čítáren i jiných podobných doupat.

ludek.n
28.12.2018

Kallocain je paranoidní satirická antiutopie o Světovém státu, v němž je lidská individualita potlačena až na samou mez absurdity a vládcem všeho a všech je strach se odlišovat. Můžete vnímat tento spisek jako prognostickou vizi budoucnosti, sžíravou kritiku současnosti nebo jednoduše jako bohapustý blábol o rozervaném nitru člověka. Dokážu si ho dokonce představit jako jednoaktovou divadelní one-man inscenaci bez kulis a bez herců. Jedna jediná postava v hluboce intelektuálním monologu se sebou samým. Upřímně obdivuji čtenáře, kterých se myšlenky takovýchto děl dotknou a osloví je. Já k nim bohužel nepatřím. Mě hloubka autorčiných myšlenek pouze lechtá kdesi v zátylku, aniž by mi pronikla k srdci či do duše. Některé pasáže vnímám a oceňuji, mnohem častěji ale zívám a nudím se. Do úrovně vizionářství Karin Boye jsem, zdá se, ještě nedorostl…

1