Kala

Řekla bych, tak irské ... zalézá pomalu pod nehty, pomalu vámi prostoupí, neklid a pocit, že vše je špatně a jinak než se zdá. Že veselost dospívaní nebyla nikdy veselá, že vše je jen úhel pohledu toho kdo se dívá. Niterné pocity, vzpomínky a snaha o vyrovnání se se ztrátou a bolestí. Kniha, která se dobře čte a zůstane ve vás dlouho. Stejně jako vzpomínky na jedno léto v dospívání.

Letos moje 149. přečtená kniha, uf, o co méně sleduji televizi a čtu noviny na internetu, o to víc a častěji se nořím do knižních příběhů, důsledně střídám žánry a... baví mě to čím dál víc. Trochu problém mám, při tom počtu, s psaním komentářů, a to až tak, že přemýšlím, že se v nich nebudu opakovat, protože to zákonitě přichází a začnu pouze *. Protože co k této knize napsat aspoň trochu jiného a podnětného :-). Určitě není pro každého, ale já jsem šťastná, když podobný příběh objevím a dovedu si ho, i přes místy drsnější pasáže, prožít a vychutnat. Trochu mi připomínal román Tři, trochu i Knihu o Baltimorských, ale možná jen námětem, přátelstvím šesti kamarádů, kteří se vyrovnávají se zmizením jedné z nich, Kaly. A minulost se prolíná ve vzpomínkách Helen, Joa a Mushe, které, po patnácti letech, svede cesta opět do přímořského letoviska Kinlough na pobřeží Irska. A potom se ztratí další dvě dívky a mnohá tajemství vyplouvají na povrch.... "Drsný thriller, který láme srdce, dojemný příběh o dospívání a zároveň brutální irský noir" píše se na přebalu a já musím se vším souhlasit. Jako celek je to neodložitelný příběh, který milovníkům temných psychologických thrillerů určitě doporučím. Jo, a ještě ty * :-), maximum, to je jasné.

Zvláštní a temný příběh o setkání rodiny a přátel po mnoha letech. Stále bolestná ztráta jejich kamarádky se rozdmýchává nálezem ostatků. A nebezpečí ještě nezmizelo.

Kala je pomalu vyprávěný příběh plný temnoty schované pod povrchem, který vás tak nějak přirozeně seznámí se vším a všemi. Postupné odkládání slupek a vrstev, pletence vztahů, minulost prolínající se současností, hutná atmosféra a nesporný vypravěčský talent Colina Walshe.

Postavy mají co nabídnout, žádná z nich se nebojí odvyprávět svůj komplikovaný příběh plný viny, starých bolestí a nevyřčených pravd. Nebudete mít na výběr, nakonec se stanete součástí všech těch záhad a emocí.

Bavilo! Velmi!

Takže... Walshova prvotina mě rozhodně přesvědčila o tom, že nebude třeba příliš přemýšlet nad tím, zda v budoucnu sáhnout po jeho případné další knize.

A musím zmínit i obálku, která na mě působila doslova jako magnet.

Bylo to temné, kruté, pomalé, atmosferické a bravurně napsané. Jako takové mě to naprosto vtáhlo. A to i přesto, že kdo může za to, co se stalo, mi došlo poměrně brzo. Pokud čtete thrillery, dojde to i vám. Ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Tenhle příběh byl pro mě totiž o postavách. O jejich vývoji, drobných nuancích jednotlivých vztahů v partě a o charakterech, které se před námi během příběhu vybarvovaly.

Pokud jste fanoušci pomalého vyprávění založeného na atmosféře, hloubce postav a postupném rozplétání tajemství, Kala je to pravé.

zajímavé, že věci často spí drahně let, aby pak najednou vypluly na povrch a ledy se daly do pohybu...
taková ta klasika - partička děcek, kámoši největší, a najednou je to všechno jinak..a ještě nějaké tíživé tajemství... do toho prohnilý systém...a lze se tedy záhadě dostat na kloub ? zjistit, jak to vlastně celé bylo ? a kdo byla Kala ?
Krásné zrcadlení sebe samých..svých pocitů, činů.. co uděláme, už nelze napravit.. než že se v budoucnu pohnout dál a věci dělat jinak..
četla se moc dobře, i když hodně postav a rodinný propletenec v tom trochu dělal chaos. Nebylo špatné nahlédnout do irské špíny a temnoty. A člověku se vynoří vzpomínky na vlastní dětství, dospívání, vztahy...a vlastní zrcadlo.
Jen ten otevřený konec...jak já je nemám ráda...a nebo vlastně mám ?

Pokud nečtete moc thrillerů/detektivek, bude vám to možná (jako mně) připadat skvěle napínavé, ale chápu, že pro někoho, kdo tento žánr čte často, je to pravděpodobně jedna ze slabších knih a zápletek.

Atmosféra dospívání na malém městě a situace v partě přátel byly za mě skvěle vykreslené, pro každou z postav jsem našla chvílemi pochopení a chvílemi mě každý z nich něčím štval, prostě jako v životě :)

Tohle jsem po 100 stránkách vzdala. Otravná roztrhaná chronologie, mnoho postav. S takovými knížkami už se netrápím, už ve svém věku čtu jen pro zábavu.

Opravdu povedená kniha! Vyprávění skrze nejbližší kamarády, kteří samy se s sebou bojují je skvělá.

Kala mě bavila. Mám ráda tyhle příběhy, kde se střídá linka současnosti s minulostí, s dětstvím a dospělostí hlavních postav, nějaká temná událost, jež formovala jejich dospívání a zůstává vzadu v mysli jako černý flek, který ne a ne zmizet. Postava Kaly byla zdařile vykreslená jako ta osůbka, kolem které se vznášela aura výjimečnosti, i když to ve skutečnosti byla úplně obyčejná holka, ale vzpomínky mají tendenci se zkreslovat a její osud byl tak nešťastný, že navždy pozměnil to, jak si ji každý pamatuje. Je zde přítomno docela dost postav, ale při troše pozornosti to není problém. Četlo se to dobře, užívala jsem si ten podtón nostalgie, kterou s sebou přinášely kapitoly z dětství postav. Ale nemůžu vyloženě říct, že je to taková bomba, aby kolem ní byl takový hype, řekla bych, že kniha měla jen štěstí. Podobných knih je poměrně dost.

Příběh Kaly je příběhem i jejich náctiletých přátel, kteří o ni přišli. Nikdy se nezjistilo, co se Kale stalo. A nyní, po x letech, zmizí další dvě dívky. 

Kniha nás seznamuje s hlavními postavami - Helen, Joe, Mush. Kdysi kamarádi, nyní každý jiný a každý se svými problémy. Děj knihy je na střídačku vyprávěn právě těmito postavami. Jejich myšlenky a činy nás provádějí nejen přítomnosti, ale i minulostí, kdy každý pořád vzpomíná na jejich kamarádku Kalu. Přechody mezi přítomností a minulostí jsou chaotické, i když rozpoznatelné. Nicméně určitě by čtenáři bodlo, kdyby byly alespoň rozděleny odstavci. 

Kniha má velmi pomalý rozjezd, zajímavější je to cca až od 3/3. Příběh se vlekl, dlouho nikam neposouval a byl nezáživný. Později se tempo knihy trochu zrychlí a děj je chvíli napínavý. Konec mě ale nějak neohromil a celkově moc nechápu ten hype, který kolem knihy vznikl. Za mě knihu nedoporučuji.

Ne, ne, už mám těchhle příběhů skupinek kamarádů náctiletých, kteří něco provedli nebo se jim něco stalo, a po letech v dospělosti tajemství od/roz/krývají, docela dost, rojí se stále jak houby po dešti a jedou naprosto podle stejné šablony.
První stránku autor naplnil vzletným až poetickým jazykem popisujícím atmosféru, kterému jsem vůbec neuvěřila, však hned následují (zase podle stejné šablony) vyprávěnky jednotlivých hrdinů, kde samozřejmě žádný literární bohatý jazyk nelze najít.
Autor využívá toho, že je Ir a o irské reálie je momentálně v literárním světě značný zájem, takže svůj dlouhatánský román bez napětí a jednoznačného rozuzlení zasadil do svého rodiště, ... přičemž jeho domovina je ovšem dlouhodobě úplně jinde.

Tajemná atmosféra západoirského městečka skrývá tajemství ....

Tajemství, které se týká šestice patnáctiletých kamarádů .... a smrt jednoho z nich i po letech narušuje jejich vzájemné setkání ....

Toto je smutné a náročné vyprávění mladého autora, který píše drama z oblasti svého rodiště ....

Ta bezstarostnost mládí je zde konfrontována s tvrdou realitou života - a ukazuje ta negativa, jako je korupce, zločin a smrt ....

Jak tu píše jedna z postav - i po letech tyto otázky nejsou vyřešeny - a oni je stále nosí v sobě ....

.... A protože my jsme naživu právě teď, všichni na zádech nosíme příslib spásy ....
.... A každá generace má potenciál tenhle příslib naplnit .....

Ovšem jakou cenu tito mladí zaplatí ?

Chápu hodnocení této knihy - ale není to snadné čtení ....

No já nevím. A jak ji teda nakonec zabil/a? To jsem asi už tak pospíchala dočíst,že mi to uteklo. Průměr.

Já nevím.... Ve mně to nezanechalo žádný dojem. Dočetla jsem, ale nebavilo mě to a nijak jsem to neprožívala. Postavy mi přišly absolutně nevykreslené a žádná mi nebyla sympatická - Kala asi nejmíň ze všech.... Navíc ke konci kniha obsahovala rádoby hlubokomyslné úvahy, které mi tedy s prominutím přišly až k smíchu a děj křečovitě vyprávěný tak nějak chaoticky, zkratkovitě. I když porovnávání knih a spisovatelů nemám ráda, úplný začátek mi tím návratem a vzpomínáním na dětská léta trošku připomínal Kingovo To, ale opravdu jen tímhle - u Kinga člověk pochopí každý z těch charakterů, které do knihy vložil a s každým z nich dokáže soucítit, zatímco tady tohle vůbec nefungovalo. Člověk četl 450 stran a o hlavních hrdinech věděl stále jen kusé informace jako zezačátku. Těžko pak prožívat, co se jim dělo a děje, když jsou to pro mě jen obrysy osob. Občas v textu byly zajímavé obraty, které se mi opravdu líbily, jako například: "Je hrozivý horko - jako by obloha dělala kliky a dlaněma se opírala o mě." Takže šlo to, ale čekala jsem víc :-)

Knihu jsem si vybrala jako fanynka irské literatury. Měla jsem veliká očekávání, četla jsem x velmi nadšených recenzí, ale nemůžu říct, že by mě čtení nějak nadchlo, rozhodně mi netuhla krev v žilách. Spíš se mi to dost úmorně vleklo a měla jsem tendenci kouknout se na konec, kdo to všechno způsobil :D Což jsem nakonec neudělala, ale uvažovala jsem, že si tak zkrátím trápení :D

Děj se odehrává v irském letovisku Kinlough, kde se před 15 lety doslova ztratila Kala. Tehdy tvořili partu spolu s Helen, Joe, Mushem a dalšími. Právě tři uvádění se tu po letech potkají a vzpomínají na Kalu - o to víc, že jsou nalezeny její pozůstatky. Aby toho nebylo málo, ztratí se ještě další dvě dívky. Můžou spolu oba případy souviset?

Helen, Joe i Mush měli každý s Kalou jiný vztah a znamenala pro ně něco jiného. Ale všichni ji zbožňovali. Dozvídáme se tak, jaká Kala byla a jaké vzpomínky v nich zanechala. Promítají si poslední okamžiky, kdy ji viděli. A zároveň zpytují svědomí a vyčítají si, proč ji nepomohli. Všichni tři cítí vinu.

Děj se postupně zamotává a stejně tak se odkrývá pravda. Napětí stoupá a všechno začne do sebe zapadat. Nečekejte vyšetřování těchto situací policií, resp. místní gardou. Spíš je to vyprávění plné vzpomínek a zjišťování pravdy, co se v tomto městečku vlastně děje za hrůzy a to prostřednictvím těchto kamarádů. Můžu jen naznačit, že pod svícnem je největší tma.

V knize se střídá vyprávění z pohledu Helen, Joe a Mushe. Bavilo mě sledovat jejich myšlenkové pochody a jejich vzpomínky. Skvěle se podle mě prolínala minulost s přítomností.

Když to shrnu - je to čtivá kniha se skvělou atmosférou a zajímavým příběhem.

3,5*

Má to výbornou atmosféru, o tom žádná, má to vlastně výborné úplně všechno, jsem si toho plně vědoma, vím to, ale zároveň musím napsat, že mě se to nijak nedotklo. Věděla jsem, že bych měla být nadšená, těšila jsem se, že budu, ale ve finále jsem spokojená, to ano, ale nic hlubšího to ve mně nezanechalo. Moc mě to mrzí, asi jsem byla nějak porouchaná. Každopádně až pan autor napíše něco dalšího, moc ráda si to přečtu, protože vím, že psát umí. A budu doufat, že už budu na jeho další počin správně naladěna.

Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.

Příběh temný, napínavý, krutý a vlastně i poetický! Pokud je tohle autorova prvotina, rozhodně si nenechám jeho další díla ujít! Velký irský zapadákov a jeho velké tajemství mi nedovolily se po několik nocí pořádně vyspat. Příběh se rozjíždí pomalu, střídají se osoby, jejichž pohledem autor zachycuje současnost i dobu před 15 lety - za pozornost stojí použití tzv. du - formy v případě jednoho ze členů party. Ostatně jazyková stránka vypravování si zaslouží samostatnou pochvalu - někdy je slov hodně, jindy málo, někdy jsou břitká, vulgární a mají zraňovat, jindy hladí a konejší, ale vždy jsou správnou volbou, vystihují atmosféru, vykreslují charaktery, odhalují vztahy. Pokud se vaší oblíbenkyní stala jiná irská autorka Tana French (mimochodem pátrám, kdy vyjde v češtině její The Hunter - právě zveřejněno - v prvním pololetí r. 25), osloví vás i Kala. Protože tohle není jen xté zpracování provařeného námětu o zlomové události kdysi a kdesi - je to bez debat skvělé a originální čtení!