Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389574/bmid_kafka-na-pobrezi-N1X-389574.jpg
4
2525
375
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka. Setká se i s chlapíkem připomínajícím Forresta Gumpa: neví, jak si koupit lístek na vlak, nezná jméno premiéra, zato rozmlouvá s kočkami… Murakamiho román je další, moderní verzí příběhu o Oidipovi. Hrdina se pokouší uniknout otcovskému (oidipovskému) proroctví: Jednou zabiješ svého otce a jednoho dne budeš spát s matkou. Autor se soustředí na osud dvou individualistů, kteří se nedokážou zařadit do společnosti. Jak bývá u autora obvyklé, dílo obsahuje narážky na kulturní ikony euroamerické kultury, nechybí prostředí bordelů, barů ani fantaskní prvky. Po veleúspěšném Norském dřevu Murakami osvědčil, co skvěle umí: "mix" příběhů a nevtíravé propletení japonské a západní mentality.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002
více info...
Přidat komentář
Za mně opět skvělé dílo. Chápu že to není asi pro každého ale tak neuvěřitelně jak dokáže autor hodnověrně vyprávět a vést dialogy to je něco.
Klobouk dolu.
Chtěl jsem dát za čtyři hvězdy - pro někoho, kdo už pár věcí od Murakamiho přečetl, tu totiž není nic nového. Pak jsem si však vzpomněl na p. Nakatu a musím dát plný počet. Ono totiž, to, že tu není nic nového, není nutně na škodu, jestliže to, co činí Murakamiho knihy tak příjemným čtením, je tady namixováno v prvotřídní kvalitě.
Velmi zajímavá a zároveň zvláštní kniha. Murakami není typicky japonský autor, protože západní čtenář nemá problém s tím ho přečíst, odkazuje k mnoha celosvětově známým osobnostem a píše velmi čtivě. Samotný obsah je trochu náročnější a pravidelně prolíná příběhy dvou lidí, kteří se nikdy nepotkají, jejich osudy jsou ale propojené (možná ale ne). Zatímco pan Nakata je kvůli nehodě v dětství prostinký, naivní a i v důchodovém věku se chová jako dítě, Kafka Tamura je na svůj věk naopak vyspělý až moc, filozoficky se zamýšlí nad životem a snaží se vyhrát nad prapodivným prokletím, které ho provází. Murakami zcela záměrně vrší jednu záhadu za druhou, moc odpovědí nenabízí, resp. nastoluje několik možných variant a díky tomu, že se pohybuje v rovině magického realismu, dodává příběhu specifickou atmosféru zvláštního bezčasí. Ona magičnost a nadpřirozenost se navíc dá vysvětlit onou událostí z dětství pana Nakaty, takže vlastně nejde o nic extra nepřirozeného, jen to chce trochu fantazie. Román jako celek asi pochopit úplně nejde, protože konec je neuspokojivý a jen rozdmýchává další pochybnosti, rozhodně ale nabídne možná nový pohled na život a na to, co je skutečně důležité. Murakami se nevyhýbá ani poměrně otevřeným erotickým scénám, které ale nejsou úplně vulgární a navíc odpovídají věku jednoho z hlavních hrdinů. Je asi pravda, že kniha je umělecká až moc a někdy se ve snaze o filozofii zbytečně utápí a prodlužuje. To ale tolik nevadí, protože jazykově není moc náročná, pořád je srozumitelná, jen to chce umět číst mezi řádky. Kafka na pobřeží je hodně specifická kniha, kterou asi nejde úplně doporučit, nebo nedoporučit, protože na každého zapůsobí jinak. Je ale dobré ji ale zkusit přečíst, protože leckdo v ní najde možná naprosto klíčové informace o svém žití a případném směřování dál. Pro našince je navíc významná v tom, že poměrně dost odkazuje k české kultuře. 80 %
Ne,že by se mi kniha nelibila,ale japonská mentalita patnácti letého chlapce mě nesedla. O to více mě bavil příběh starého zvláštního dědy Nakaty.
Umělecké dílo, které právě svou uměleckostí občas snižuje čtivost, ale to je nahrazeno o to silnějším celkovým prožitkem.
Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.
Můj nejlepší Murakami. Zvláště od okamžiku, kdy začala báječná kočkiáda pana Nakaty.
Přečetla jsem zhruba polovinu, spíš méně. Proto si tuto knihu nepřidávám do přečtených a nehodnotím.
Ten zvláštní autorův svět, ten čtivý styl vyprávění... Na začátku jsem byla unešená. A pak první narážky na Kafkův penis a popis toho co všechno si osprchoval atd... Následoval sex popsaný na několika stranách. Přesto jsem se rozhodla číst dál, hlavně kvůli panu Nakatovi, jeho dějová linka i on sám byli totiž fakt bez chyby:). Knihu jsem nakonec odložila (jsem opravdu alergická na sex v knihách a nehodlala jsem ustavičně přeskakovat erotické pasáže), přestože jsem měla spoustu otázek. S Murakamim pravděpodobně nekončím, ale teď si přečtu něco, o čem vím, že se mi to bude líbit. Kafka byla totiž poněkud zklamání...
Přečti si Kafku na pobřeží, s Harukim si výborně rozumíš, našeptává mi kluk, co se mu říká Vrána. Jako vždy oplývá nezlomnou trpělivostí, neboť s ním neustále polemizuje rozum (v "Kafkově" případě odolával snad pět let). A už je mi jasné proč. Japonský mistr slova, citu, nálad a empatie zde pokládá otázky, při kterých zůstal rozum stát jako opařený...
Moje zatím nejoblíbenější kniha od tohoto autora. Donutí vás často myslet "out of the box", což se mi na ní hodně líbilo. Moje první zkušenost s magickým realismem a určitě ne poslední, moc mě to bavilo a mohu jedině doporučit.
Od první kapitoly jsem cítila, že tato kniha představuje něco mimořádného a naprosto odlišného od knih, které jsem dosud přečetla. Kafka Tamura, pan Óšima, pan Nakata nebo slečna Saeki, pro mě naprosto nevšední figury, mě provedly celým příběhem s úžasnou lehkostí.
Obdivuji autora za to, že se mu podařilo velice svěžím stylem vykreslit a zároveň přiblížit podstatu magického realismu. Nemluvě o filosofických myšlenkách a úvahách, které se mu (pro mě jakýmsi nepochopitelným způsobem) povedlo začlenit do příběhu, aniž by tím čtenáře otravoval.
Musím říct, že pokaždé, když v zahraniční literatuře narazím na odkazy na českou kulturu, velice mě to zahřeje u srdce. Stejně tomu je i v tomto případě, kdy se japonský spisovatel ve svém díle zmiňuje o Sukově triu.
Otevřeně hned na začátku přiznávám, že jsem většinu knihy přeskakovala kapitoly s panem Nakatou a soustředila se jen na příběh Kafky. Přesněji řečeno jsem to s panem Nakatou vzdala po té šílené kapitole s kočkami, kdy toho na mě už bylo trochu příliš a Kafka Tamura mě navíc zajímal, a bavil víc. Kniha je hrozně těžkopádná, depresivní, zmatená, místy zbytečně zdlouhavá, až nudná. Na druhou stranu je to Murakami, takže je taky neuvěřitelně výstižná, fascinující, chytrá... Jsem pevně rozhodnutá se k ní za nějaký čas vrátit a přelouskat ji úplně celou, momentálně na mě byla trochu moc psychicky náročná a některá místa jsem opravdu těžko vydýchávala. I tak tam je ale spousta krásných myšlenek, klasická mystičnost je hezky zpracovaná a i když mě tam spousta věci rozčilovala a z autorových knih, co jsem zatím četla, mě rozhodně nadchla nejméně, bude mi dál ležet v hlavě.
Román o síle osudu, míře předurčenosti a otázce lidské možnosti tuto předurčenost zvrátit. Kafka Tamura v den svých patnáctých narozenin utíká z domu ve snaze svému osudu uniknout. Jde o to, řečeno jeho vlastními slovy, zachovat si uvnitř sebe místo, kam se člověk může vrátit. Kde pořád ještě zůstává sám sebou, což by v případě spáchání jistých činů už možné nebylo. Je zajímavé sledovat mechanismy, pomocí nichž dochází k postupnému naplnění osudu.
Je taky zajímavé, do jak lehkého kabátku je tak těžkotonážní téma zahaleno. Linie pánů Nakaty a Hóšina se čte sama a obsahuje i nemálo humorných okamžiků (např. Hóšinova sexuální zkušenost se studentkou folozofie). Přesto právě v rámci této linie dojde k náhradnímu naplnění toho nejhrůznějšího činu.
Od začátku jsem Kafkovi držela palce a jsem ráda, že se po všech peripetiích mohl nakonec v závěru knihy probudit do úplně nového světa.
S autorem se míjím. Nabyla jsem dojmu, že jsem asi na knihu stará. Že spíš osloví dospívající čtenáře. To téma odchodu z domova od rodiče, s kterým je těžké si porozumět. Pocit osamocení.
Taky jazyk je jak pro dětského čtenáře.
A všechna ta moudra o evropské kultuře nejspíš ohromí japonského čtenáře, ale mě ne.
Vadí mi i něco, co bych asi pojmenovala citová plochost.
A taky tam cítím kalkul.
Ale absurdní děda mě bavil.
Moje prvni kniha od tohoto autora a musim rict, ze jsem zkalamana Prvni polovina se mi moc libila a doslova jsem ji hltala, ale druha polovina mi prisla prekombinovana, musela jsem se nutit, abych knihu vubec docetla, ale jsem rada, ze jsem vydrzela, zaver se mi libil
První půlka je strhující. V závěru je magie, filozofie a obskurností tolik, že už je člověku jedno, jak to nakonec dopadne. Zkrátka zamotané až přemotané. Dlouho se mi zdálo, že je kniha jiná od ostatních a že se vyrovná Konci světa-Hard Boiled Wonderlandu. Ale ne, je to autorova řadovka.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Kafka na pobřeží je v
| Právě čtených | 74x |
| Přečtených | 3 773x |
| Čtenářské výzvě | 463x |
| Doporučených | 372x |
| Knihotéce | 890x |
| Chystám se číst | 1 042x |
| Chci si koupit | 198x |
| dalších seznamech | 26x |
Průlet surreálným snem. Celé mě to moc nebavilo. Děj dost nezáživný jeden kluk a jeden děda někam odjedou a nic moc se neděje. Trochu nadpřirozena, kluk si řeší oidipák, psáno kavkovským stylem jakoby povrchně. Jako namalovaný surreálný obraz s odpornými místy, z kterého sice cítím umění, ale nelíbí se mi. Díky tomu, že příběh měl realný konec a když to vidím zpětně, byl to komplikovaný metafyzický zážitek, který už mám za sebou, vlastně to bylo svého druhu dobré dílo.