Kafka na pobřeží

Kafka na pobřeží https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1751/bmid_kafka-na-pobrezi-OIk-1751.jpg 4 2520 375

Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy...

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002


více info...

Niccolka
Niccolka
30.08.2019 odpad!

Moje první a zřejmě i poslední kniha od tohoto autora. Pro mne to bylo mnoho dějů a myšlenek sešitých bez ladu a skladu do jedné knihy. Ani jedna dějová linie není dokončena, občas výjevy, které asi mají čtenářem otřást, ale do kontextu nezapadaly, nic na ně nenavazovalo, jako by autor nevěděl jak dál, tak do děje přidával další a další témata. Magický realismus mě neoslovil.

martineden
martineden
14.08.2019 5 z 5

Nádhera! Těším se, že si ji přečtu znovu.


Bezkyne9
Bezkyne9
12.08.2019 5 z 5

Překrásné. Podivné. Poetické. Živoucí, niterné a hluboké. A obohacující. Na mnoha úrovních. Na Kafku na pobřeží je žádoucí vyhradit si čas a klid. K jeho čtení si poslechnout Beethovena a upíjet dobrou kávu. A ponechat mysl otevřenou. A pak vás jistě nenechá chladnými, zapíše se do vás neodvratně. Ve mě tedy zanechal stopu velmi čitelnou. S vystavěným příběhem, protkaným symboly, krásnými dialogy, Kafkovo duchovním vývojem a všemi postavami je pro mne velikou inspirací. Vřele doporučuji nechat se jím okouzlit :-)

hatikva
hatikva
07.08.2019 4 z 5

Dílo dnes již světoznámého japonského autora v sobě skrývá mnoho témat typických pro Murakamiho tvorbu- hledání vlastní identity hlavního hrdiny Kafky v dnešním světě, smyslu života a směřování člověka, prolínání tradiční japonské a západní kultury,existenční vakuum postmoderního doby, složité milostné vztahy. To vše okořeněné prvky magického realismu a freudovské psychologie. Doporučuji, příběh je zajímavý, čtivý, nabízí netradiční pohled na mnoho výše zmíněných témat a zároveň zde může čtenář sledovat kontinuálně druhý příběh pana Nakaty, který je neméně poutavou osobou.

Ence
Ence
06.08.2019 3 z 5

Na Murakamiho 'magickém realismu' mi nevadí přítomnost magična a nevysvětlitelna v reálném prostředí (i když nazývat něco takového realismem mi přijde silně přehnané). Ba právě naopak – oceňuji, že jeho příběhy nejsou dopovězené a obnažené na kost.
Nemohu se však smířit s pocitem, že Murakamiho postavy na mě působí jako loutky, které někdy vědomě, jindy nevědomky plní nějaký vyšší cíl, nebo poslání aniž by k tomu měly jakékoliv motivy a důvody. Zcela očividné je to v případě pana Nakaty (za mě velmi otravné a nudné postavy), který zcela nechápe motivy a důsledky svého jednání.
Jenomže se nemůžu ubránit dojmu, že v Kafkovi na pobřeží jsou pány Nakaty úplně všechny postavy. Snad každý z hrdinů absolutně netuší, proč dělá to, co dělá, a mnohdy netuší ani to, co se kolem něj a v něm vlastně děje. Jejich jednání však vždy vede k nějakému (jim neznámému) cíli. Hrdinové si pak to, čeho si myslí, že dosáhli, subjektivně interpretují a koloběh se opakuje. Celé to pak působí jako velmi zajímavý příběh s prázdnými postavami, které jsou svým způsobem mrtvé a bez vůle, které pouze jedou po kolejích, co jim Murakami vytyčil. I když je krajina, kterou projíždějí zajímavá, nechci číst o strojích, ale o lidech.

TiredLikeDog
TiredLikeDog
14.07.2019 5 z 5

“...protože když začneme lidi s nedostatkem fantazie brát vážně, tak stojíme proti přesile, ne?”

klarikN
klarikN
10.06.2019

Toto je moje první knížka od tohoto autora a nejspíše i poslední. Moc nechápu, kvůli čemu si knížka vysloužila tak vysoké hodnocení.
Knížka je založena na tom, že se vyspí asi se svojí matkou a že zhanobí sestru. WTF???
Kladně mohu hodnotit jen některé pasáže s dědou Nakatou, kterým sem se zasmála.
Kniha se celkové četla dobře, na konec jsem se těšila jen z toho důvodu, abych si přečetla zde přečetla komentáře a hodnocení lidí, kteří jsou z knihy nadšeni a možná knize porozuměla. Nestalo se tak.

KanWay
KanWay
27.05.2019 5 z 5

Nádherná kniha s prvky existencialismu, surrealismu a zajímavou dějovou linkou. Začínám mít ty asiaty docela rád :-D

Drgajda
Drgajda
20.04.2019 2 z 5

Docela dobre se to cetlo, ale jinak to byl obsahove dost blabol. Ja na tyhle veci, kde se jedna o nadprirozeno s jinotajem a prolinanim paralelnich svetu, fakt nejsem. Urcite jsem si z toho ani zadny poselstvi neodnesla, na knizky tohoto typu nemam vystudovanou tu spravnou vysokou skolu :-D

Nika320
Nika320
16.04.2019 3 z 5

Hmm... snažím se vymyslet, co říct. Murakami je prostě zajímavý, ale zároveň divný autor.

Stani95
Stani95
13.04.2019 3 z 5

Knížka se sama o sobě četla dobře, ale ja prostě nejsem fanda Murakamiho. Na mě je to dost symbolické, pouze náznaky, ale nelogické. Asi potřebuji do jeho knih ještě "dorůst". Chtěla bych pochopit, proč zrovna tato kniha vzbudila takové ohlasy. Trochu podezřívám některé lidi, že hodnotí pozitivně, protože ostatní tak dělají.
A nemám ráda/nečtu fantasy knihy, tak asi proto.

Wrent
Wrent
12.04.2019 5 z 5

Každý někdy zatouží být jako Kafka Tamura, kdy pouhé odhodlání stát se tím nejdrsnějším patnáctiletým klukem na světě může být tou hlavní ochranou před prokletým světem.
Každý někdy zatouží být jako pan Nakata, protože člověk nepotřebuje umět číst, aby porozumněl vesmíru a lidem (i zvířatům (a věcem)).
Každý někdy zatouží být jako pan Óšima, protože nezáleží, jak se člověk narodil, ale kým se stal.
Každý někdy zatouží být jako pan Hošino, protože setkání s podivným dědečkem, plukovníkem Sandersem a Beethovenovou hudbou může změnit život každému.

Perfektní kniha plná referencí na vše možné s velmi realistickým popisem každé situace. Dovedl jsem si při čtení podrobně představit každou reálii, se kterou se hrdinové setkali. Doporučuji.

freejazz
freejazz
03.04.2019 5 z 5

asi jedna z najlepších, čo som od Muurakamiho čítal. ľúto mi bolo jedine to, že kniha skončila.

jfialova
jfialova
18.03.2019 4 z 5

Popravdě nevím, jak tuto knihu hodnotit. Čte se dobře. Děj je víceméně srozumitelný, sice je tam určitá dávka nadpřirozena, takže nelze úplně předvídat co se bude dít dál, ale to mi nevadilo. Některé momenty jsou poněkud praštěné, ale zas člověk musí ocenit originalitu. Pro čtenáře prahnoucí po hlubokých myšlenkách a filozofických moudrech se tam taky něco najde. Celkově čtyři hvězdy, ale neptejte se proč :-)

Abia
Abia
13.03.2019 5 z 5

Trochu švihlé, hodně filozofické, bez ukončených a vysvětlených dějů, prostě skvělé. Různé postavy, možná ne přímo uvěřitelné, ale svérázné, se setkávájí díky osudu, který je svede dohromady. Bavilo mě to, zasmála jsem se a četlo se to skvěle. Díky za Nakatu, to je přímo postava, ze které je si třeba vzít příklad, dokonalá jednoduchost.

jolii
jolii
11.03.2019 4 z 5

Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.

Aliii
Aliii
09.03.2019 2 z 5

Moje první kniha od Murakamiho a bohužel musím konstatovat, že mě úplně nepřesvědčil, abych si přečetla ještě něco dalšího. Ty japonské incestní zvrácenosti prostě nechápu (a ani nechci). Ale abych nebyla jen negativní, "ochutnávka" japonských jídel byla moc příjemná a japonská přísloví a některé myšlenky byly zajímavé.

Mirka2778
Mirka2778
07.03.2019 5 z 5

Osudy Kafky Tamury a pana Nakaty, jsou pro mě milým překvapením. Od prvních řádků se kniha čte velmi lehce.Autor nám velmi usnadňuje orientaci v příběhu. Postavám dal zapamatovatelná jména, nezatěžuje nás záplavou místopisných jmen a popisů. Zmiňuje jen to, co je pro děj důležité.
Kluk, který četl Zámek a Proces, kavárník který si užívá Beethovena a Haydna.... Je to záměr, jak získat pro své knihy západního čtenáře, nebo jen zdůraznění jejich rozhledu? Mě to zaujalo a nalákalo: Poslechnu si pár kousků z vážné hudby, přečtu něco od Kafky, něco dalšího od Murakami a za čas se vrátím i ke Kafkovi na pobřeží.
Skvělé!

Metla
Metla
05.03.2019 4 z 5

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

Pan Haruki Murakami si mou pozornost vysloužil před několika lety, dosud jsem však jeho směrem pouze nesměle pokukovala. Čtenářská výzva mi dodala odvahy a tak jsem opatrnými krůčky vstoupila, po několika větách se zbavila ostychu, ponořila jsem se do zvláštních příběhů a postav kolem dvojice hlavních hrdinů. Patnáctiletý si říká Kafka Tamura, z dětství si odnáší hluboké citové šrámy a není se co divit, když v den svých narozenin vkročí do dospělosti útěkem z domova... přesněji z místa, kde žil. Sledovala jsem jeho únik před kletbou a za poznáním sebe sama s pochopením, ovšem nemůžu tvrdit, že bych si toho vážného, přemýšlivého, disciplinovaného mladíka nějak zvlášť oblíbila. Zato laskavý mimoň pan Nakata si mě okamžitě získal a byla jsem fascinována jeho rozhovory s kočičkami, putováním za vyšším posláním i dokumentárními úryvky z dob nevyjasněné „nehody“. Přála jsem si být na Hošinově místě:-).
Druhá polovina románu chvílemi přinášela jaksi disharmonické pocity: Kafkovy poněkud incestní, oidipovské peripetie mi byly nepříjemné a opravdu nepotřebuji znát aktuální stavy puberťákova penisu. Slečna Saeki pro mě zůstala záhadou, nenašla jsem k ní a jejímu vnímání cestu. Události v obou liniích se staly lehce repetetivními. Zmizely roztomilé debaty s kočičkami. Autorovo nadšení pro jisté skladatele, spisovatele a jejich díla se do knihy promítalo až nadbytečně často, úplně mi ta vzdělávací snaha nevoněla. Filozofování bylo někdy moc „na sílu“, mám radši, když mi neotřelé myšlenky vplují do mozkových záhybů hladce, místo zoufalého přemítání, co se mi snaží básník (zde většinou ústy pana Óšimy) říci.

„Co to vlastně pořád hledáméééé,“ zazpíval si Hošino už docela slabým hlasem.
„...a kdy to konečně najdeméééé
Vždyť už jsme objeli celý městoooo
A mě už docela bolí prdéééééél“

„Kafka na pobřeží“ je pro mě knihou o náladě, o zvláštním, až snovém rozpoložení. Přichází se spoustou záhad a nutí čtenáře, ať si je přebere po svém, žádné jasné odpovědi nenabízí. Přijímám, pane Murakami, líbila se mi ta surreálná atmosféra, ale na absolutní hodnocení to tentokrát přece jen nebude. V druhé půlce knihy to u mě občas drncalo, procenta dolů nejsou ani tak pro autora a jeho román, je to mínus pro mě: do podobně duchovně náročné tvorby jsem ještě nedozrála. Zůstává jedině otázka, zda několik let počkat, nebo v dohledné době zkusit další Murakamiho knihu, jestli třeba na druhý pokus nedosáhnu dokonalé rezonance. 80-85%

Majah68
Majah68
25.02.2019 5 z 5

Krása! Asi mi to zrovna zapadlo do nálady.
Otevřenost, přímost, vtip i zádumčivost. Metafory, nasměrování, otázky. Zažívala jsem moc příjemné chvilky u čtení.
Trošku mi drhlo občas příliš edukativní seznamování s evropskou kulturou, přišlo mi to prvoplánové. Ale celkový dojem: krásné čtení.

"... nevyhnutelné přemístění ňáký tý hmoty a to jenom z čistě dramaturgických důvodů..." :)