Kafka na pobřeží

Kafka na pobřeží https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1751/bmid_kafka-na-pobrezi-OIk-1751.jpg 4 2520 375

Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy...

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ , 2002


více info...

mi-380
mi-380
26.01.2021 5 z 5

Přízračný svět: mládí, hudba, přátelství, knihovna, láska, sex, podobenství, smrt. Podivuhodná směs žánrů. S autorem se ocitám daleko na východě, v jiných krajích, v jiných dobách, ale se spoustou západních ingrediencí – s odkazy od antiky až po současnost. A také s přebytkem otázek. Kafka? Padající ryby nebo pijavice? Ztráty vědomí? Johnnie Walker? Plukovník Sanders? Kočičí mluva? Podivné vztahy? Podivná úmrtí! Co tím vším chce autor říct? Můj třetí Murakami, textem se probíjím proměnlivou rychlostí a spolu s Kafkou Tamurou, panem Óšimou, slečnou Saeki, dívkou Sakurou, panem Nakatou a mladým Hošinou hledám odpovědi.
Ta cesta byla dlouhá, ale znovu dojemná, napínavá, občas vtipná, záhadná, tu a tam neuchopitelná, nezapomenutelná.
90 % (aktuálně 2014 hodnotících s průměrem 88 %).

“Račte odpustit, pane Hošino, ale Nakata je prosím tak hloupý, že ani neumí číst.”
“Hmmm,” zahučel uznale Hošino, na kterého to udělalo opravdu dojem. “Ty brďo, neumět číst, to už je teda dneska fakt vzácnost.“

Elevant
Elevant
15.12.2020 4 z 5

(SPOILER) Dlouho jsem si nebyl zcela jistý, jestli se mi Murakamiho Kafka na pobřeží líbil, či zase tolik ne. Nakonec jsem došel k závěru, že líbil.
Je to bezesporu skvěle napsaná kniha, která na 550 stranách neustále udržuje čtenářovu pozornost a neztrácí spád. Taky je zde zábavná hra s vypravěčem, mám na mysli neustálé změny fokalizace podle kapitol. Murakamiho způsob psaní mi připadá zábavný a místy měl blízko k absurdní literatuře, ačkoliv to bylo zapříčiněno i námětem, který byl leckdy téměř surreálný.
Na tomto románu oceňuji také to, že jeho čtení navozuje dojem, že se autor při psaní strašně bavil. Každou chvíli v pozadí hraje hudba, Beatles nebo Beethoven a všechno mezi tím. V určitých scénách, když samotné postavy poslouchají hudbu, tyto skladby výrazně dotvářejí atmosféru, protože pokud je čtenář zná, jako by je poslouchal s postavami. Z těchto důvodů je Kafka na pobřeží román velmi hudební, nemluvě o tajemné titulní písni.
Jak stránky míjí, čtenáři se před očima míhá spousta zvláštních, nových věcí, od mluvících koček, ubodaného Johnnieho Wolkera, vchodového kamene, dívky, která v nepatřícných chvílích cituje Henriho Bergsona, po hermafrodita. Murakami neustále navádí čtenáře k tomu, aby věřil ve vysvětlení, které se v takových případech v závěru dostaví.
A ono nic.
Na konci se dozvíte, že své knize nerozumí ani autor, jak sám přiznal. A jste odkázáni na interpretace. Nyní můžete buď věřit, že kniha je plná symboliky, nebo že jako cizinci nemáme vlastně orávo pochopit Kafkův svět, anebo třeba, že Murakami prostě psal, co chtěl. Pravdivé jsou samozřejmě všechny výklady. Čtenář z toho může být trochu zneklidněn, jako třeba já, který jsem knihu musel doslova rozchodit, abych věděl, co si o ní myslím. Jeden japonský kritik nazval Murakamiho "sňatkovým podvodníkem" právě proto, že čtenáři částečně přislíbil nějáké vysvětlení, kterého se ale čtenář nedočkal. Já však takivou absenci vyústění nepovažuji za nedostatek, protože dílo je tím pádem zcela otevřené. Mohu v něm hledat prvky psychoanalýzy, různé filosofické tendence, odkazy na japonskou kulturu (ačkoliv jinak je román velmi nejaponský) nebo na ně pohlížet z úplně jiného úhlu pohledu. Jako čtenář jsem svobodný.


tamara1351
tamara1351
02.12.2020 5 z 5

Nemůžu jinak než dát pět hvězdiček,miluju tu magii a nadpřirozeno předkládané nám s takovou lehkostí.Vůbec nevadí nezodpovězené otázky,pro mě důležitá je cesta postav,jejich pohnutky,jejich prožitky.Pan Nakata a Hošino- to je neotřelá dvojice v jiných knihách nevídaná

duch72
duch72
21.11.2020 5 z 5

Kafka na pobřeží v sobě skrývá tolik různých žánrů, že skoro nevím, kde začít. Je to ale rozhodně aspekt, který se mi hodně líbil. Povídání s kočičkami připomíná bajku, která se ale zvrhne v šílený horor, popis procesu “výroby flétny z kočicích duší” je asi to nejotřesnější, co jsem kdy vůbec četl. Skvělá je taky linka pana Nakaty a Hošiny, tahle část příběhu je zase žánrově road trip se vším všudy a právě Hošino mi byl ze všech postav v knize nejsympatičtější svou přímočarostí a upřímností. Skoro by se dalo říct i jednoduchostí, i když vedle pana Nakaty je to dost relativní :-). V Kafkově linii jde hlavně o to, zdali se hrdina ztratí v tom bludišti, co má sám v sobě, a samozřejmě o jeho vztah k matce. Jsou tu i docela explicitní erotické scény, které ale nejsou samoúčelné a naprosto přirozeně zapadají do děje. Murakami prostě popisuje svět svých postav kompletně včetně jejich sexuality. V tomto románu plného magického surrealismu se mi paradoxně nejhůř věřilo tomu, jak morální vyspělý Kafka je a jaký ma kulturní rozhled na to, že je mu teprve patnáct.

Luque17
Luque17
08.11.2020 5 z 5

Nejintelektuálnější erotická kniha všech dob ;) Kouzelná, skoro všechny hlavní postavy románu jsem si oblíbil. A se Sakurou se snad ještě uvidím (read: zase k ní vlezu do postel).

Kopretina
Kopretina
07.11.2020 2 z 5

Musím se přiznat, že mě kniha štvala. Několikrát jsem ji chtěla odhodit a už se k ní nevracet. Nicméně mi to nedalo, ostatně jako u všech knih, prostě je musím dočíst. Nikdo mi nebyl sympatický, vadilo mi surové popisování násilného a erotického chování, nepodstatné detaily, jako co si kdo uvařil k večeři, co si oblékl apod. Ke knize se nikdy nevrátím, ještě teď se mračím, když si na ni vzpomenu ;).

capricorn__
capricorn__
06.11.2020 5 z 5

Hodně zajímavá knížka, nad kterou musím pořád přemýšlet, našel jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek. Haruki Murakami je specifický v tom, že napíše cokoliv a nebojí se zabrousit do všemožných detailů, klidně bude i nechutný, proto na jeho knihy snad nejde zapomenout. Všechny obsahují něco, co mě chytí a vtáhne. Hlavní postava mi připadala opravdová a jedinečná - sice jsem Kafkovi ne vždycky fandil, není to můj úplně nejoblíbenější hlavní hrdina, ale i tak mě zajímalo, co se s ním stane dál. První část se mi sice zdála o fous lepší než ta druhá, ale ve výsledku jde o opravdu skvělou knihu... Mám dojem, že její důležitost a jedinečnost asi docením, až se mi děj pořádně rozleží v hlavě. :)

david6273
david6273
05.11.2020 4 z 5

Specifická kniha, zadrápla se mi pod kůži. Svérázně netypické příběhy hlavních postav u kterých prostě potřebujete vědět jak dopadnou a navíc přemýšlíte jestli z nich nemáte něco podobného v sobě. Líbilo se mi takové to střídání stylů, jednou detektivka, pak sci-fi, které sklouzne k bajce...Povedené dílo. 4/5

Vendy237189
Vendy237189
25.10.2020 5 z 5

Tato kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četla, ale už po pár desítkách stran jsem věděla, že ho zbožňuji. Zajímavé peripetie udržovaly moje oči přišpendlené mezi řádky dlouhé hodiny, jenže v této knize samozřejmě čas neznamená vůbec nic. Od začátku jsem četla s pocitem, že se může stát cokoli, ale nic mým názorem na knihu ani autora neotřese, a to ani otevřený závěr, které běžně nemám nijak v oblibě. Zkrátka na mě kniha působila, jakoby ani nemohla být napsaná jinak, jakoby jedině přesně těchto 550 stran slov mohlo vytvořit ten jediný možný správný celek.

Davidolos
Davidolos
21.10.2020 5 z 5

Bacha na spoilery!

Murakami je velmi svérázný autor a tato kniha je toho důkazem. Užití magického realismu, krásný svět plný iluzorních představ. Je to už pár měsíců, co jsem knihu četl, ale přesto mám v hlavě stále jména hlavních postav, což u moc knih nemám, tak moc mě toto dílo oslovilo. Ať už sledovat příběh Kafky, Óšimy, slečny Saeki, nebo odlehčenou linku pana Nakaty a bývalého vojáka Hošiny. A zároveň krásné protnutí obou linek.
Zkrátka tu byla spousta momentů, kdy jsem neřešil, jak příběh dopadne, nic jsem neanalyzoval. Jen jsem si užíval pobyt v té knize, v přítomnosti, kterou jsem přitom prožíval, kdy jsem se plně empatizoval do svých postav, kdy jsem se jen usmíval při rozhovoru s kočičkama, kdy jsem cítil hrůzu z pana Walkera, když jsem se slušných deset minut jen díval do stropu a snažil se vstřebat smrt pana Nakaty. Kniha jednoduše vtáhne a je psaná krásně. A i přes tyto krásné, oduševnělé pasáže se zde daly najít momenty pro Murakamiho typické.
Avšak k celé této knize mám jedno velké ale.
Rozhodně bych tuto knihu nedoporučil někomu, koho bych chtěl uvést do Murakamiho tvorby. Pro takového člověka by se kniha mohla zdát těžká, možná frustrující na konci v důsledku dost otevřeného konce a bez zodpovězení spousty zásadních otázek, které celých 500/600 stran provázely ono dílo. Dejte známému přečíst nejdříve Norské Dřevo, nebo Sputnika. Tohle je rozhodně věc pro někoho, kdo je už lehce zvyklý na svérázný Murakamiho písemný projev.
Na knize se mi líbí rovněž to, že jejím samotným smyslem je to, aby si čtenář tyto nezodpovězené otázky sám domyslel a taky se každý výklad tohoto románu a názorů na něj může velmi lišit v závislosti na tom, jak daný čtenář knihu pochopil.
Jsem nadšen a rozhodně motivován do další tvorby Haruki Murakamiho.

KristynaKohleo
KristynaKohleo
14.10.2020 5 z 5

Na všech jeho knihách se mi líbí hlavně to, že jsou psány tak, aby je dokázal strávit i občasný čtenář, zároveň jsou ale hluboké, napínavé a příběhy dobře vystavěné. Miluju to, jak pracuje s napětím, jak popisuje postavy, nikolov košatě ale dostatečně na to, abychom si je dokázali živě představit. Přesně jak píší něktřích v diskuzích, super na téhle knize je i to, že se k ní člověk může víckrát vrátit a stále v ní nachází něco nového.

Greenfingers
Greenfingers
23.09.2020 5 z 5

Knihu řadím mezi nejlepší romány , které kdy Murakami napsal. U tohoto autora mi dokonce ani nevadí, že většina jeho děl má přes pětset stran.

BendfisZVC
BendfisZVC
09.08.2020

Tak ja vam nevim.
Asi jsem na magicky realismus uz moc stara.
Vynikajici je prolinani svetu a Murakami utina kapitoly presne tam, kde ma. Neni pochyb o tom, ze vi, jak se to dela. Postavy jsou skvele napsane a autor jako spravna svudkyne odhaluje postupne jen to, co ma - a clovek si jen s touhou domysli.
Ale na me tam toho az prilis. Prilis myslenek, prilis odkazu, prilis pavucinek, u nichz si nejsem jista, ze jsem prosla vsechna vlakna. S cistym svedomim (a to si troufam tvrdit, ze nejsem zadny blbecek) si dovolim rict, ze bych Kafku potrebovala precist jeste jednou. A proto - nehodnotim.

Laduš94
Laduš94
30.07.2020 5 z 5

Určitě to není knížka pro každého, ale za mě super. Zatím asi nejlepší knížka od Murakamiho, co jsem četla (zatím přečteno 1Q84 a Norské dřevo). Nakata a kočičky skvělý, Hošimův "rozhovor" s kamenem si taky asi budu nějakou dobu pamatovat :). Kafka mi přirostl k srdci až někdy v druhé polovině.

karol.cadex
karol.cadex
13.07.2020 5 z 5

Chvílemi jsem měla pocit, že čtu Bulgakova, co se ztratil nejen v Tokiu, ale hlavně sám v sobě, načež při zmínce o přetažený předkožce se zase objevil Murakami, tak dobrý.
Každopádně pro mě nejlepší částí zůstává pokec pana Nakaty s kočičkami, to bylo taaaak hezký.
Prakticky mě bavily všechny postavy, střídání kapitol taktéž, i když to vypadá, že zhruba polovina knihy k ničemu nevede, na konci do sebe všechno hezky zapadne. Možná bych se jen ráda dozvěděla víc o psychopatickým Kafkovo otci. Občas mě obtěžoval Kafkovo trans kamarád z knihovny, kdy toho filosování bylo na mě už moc, pak to zase srovnal jednoduchý pan Nakata. A nevím, jak to Murakami dělá, ale ty jeho klučičí hlavní postavy mě prostě všechny do jednoho eroticky přitahují, Kafka nebyl výjimkou.

Jokrzeb
Jokrzeb
08.07.2020 5 z 5

Parádní počteníčko - zatím pro letošek top1.
Moje třetí kniha od pana Murakamiho (Norské dřevo, Konec světa).
Přidávám k oblíbeným autorům.
...A hurá na 1Q84!

Clair16
Clair16
21.06.2020 5 z 5

Za mě asi pořád nejlepší Murakamiho knížka, vlastně jedna z nejlepších obecně :-). Koupila jsem si ji před lety na letišti a během pár dní cestování jsem ji pak doslova zhltla s napětím nad každou přicházející stránkou. Silný příběh i postavy; kniha, ke které se dá vracet.

-Pečivo-
-Pečivo-
27.05.2020 3 z 5

Dobré jitrnice přeji! Dnes stručně - Jižně od hranic, na západ od slunce byla past! Velmi překvapen tímto překvapením, jsem se rozhodl sebe překvapit Kafkou na pobřeží. A jsem opět překvapen! Tentokrát ale velmi nemile.

Murakami si tady šněruje lehce magický realismus a i když to je lehce, tak je to moc. To je jako když to polívky hodíte botu, stačí trošku a nedá se to žrát. Mladej Kafka uteče z domova a po cestě se mu děje děsný harampádí - omylem vojede svoji mámu, svoji ségru, zajde si do záhrobí a pak jde zase domu.

Teď jsem toho trochu asi vyspoileroval, ale věřte mi, že tohle bylo zábavnější než těch 650 stran. Takhle napsaný mi to připadá jak něco, co bych si docela rád přečetl.

5/10, protože jsem měl dobrej oběd a jsem milosrdný.

Krastyx
Krastyx
12.05.2020 4 z 5

Moje první kniha od autora. Až na některé nezodpovězené otázky a ne zcela jasné linie mě kniha nadchla a zhltl jsem ji na posezení. Knižní pan Nakata se nesmazatelně zapsal do mého srdce.

dia.riedl
dia.riedl
20.04.2020 5 z 5

Pro mě nejlepší Murakamiho kniha, co jsem četla. Příběh si mě hned po pár stránkách získal a ani jedinou stránku jsem se nepřestala bavit. Ač pro mne byly některé symboly opět nepochopitelné, viz. flétna. Všechny postavy mi přirostly k srdci, hlavně Kafka a pan Óšima. Příběh byl hezky ucelený, což se mi stalo u Murakamiho poprvé, že bych knížku nezavírala totálně zmatená.