Kacířské eseje o filosofii dějin

Patočka uvažuje filosoficky o smyslu dějin, nelze tedy jeho práci srovnávat s pracemi historiků. Odvážně na dobu vzniku textu odmítá marxistický výklad smyslu dějin a nabízí svůj pohled - dějiny, filosofie i politika vznikají až tehdy, když si člověk uvědomí vlastní problematičnost, hledá smysl a "pečuje o duši".
Dost jsem váhala, než jsem se pustila do tak náročného textu, ale poměrně příjemně mě to překvapilo. Stihla jsem si text přečíst před zhlédnutím představení Kacířské eseje ve Studiu Hrdinů - představení taky můžu doporučit.

"Ve skutečnosti běží teprve o odkrytí smyslu, který nemůže být nikdy vyložen jako věc, který nemůže být ovládnut, ohraničen, pozitivně zachycen a zvládnut, nýbrž který je přítomen pouze v hledání bytí. Proto též nemůže tak jako relativní a pozitivní smysl potkávat nás přímo ve věcech, bezprostředně s nimi. Základem tohoto smyslu je, mluveno spolu s Weischedelem, problematičnost, mluveno s Heideggerem, skrytost jsoucna vcelku jako základ vší otevřenosti a každého otevírání. Toto tajemné to tedy je, co se vyjadřuje v otřesení naivně přijímaného smyslu (ať běží o relativní smysl bezprostředního lidského chování a počínání, nebo o absolutní smysl mytického smyslu). Tak vzniká otřesením excentrický smysl za předpokladu, že je člověk hotov rezignovat na bezprostřední danost smyslu a osvojovat si smysl jako cestu.
Problematika zde načrtnutá je – to je pro naši otázku po smyslu historie důležité – platná nejen pro individuální život, nýbrž pro samotné dějiny. Dějiny vznikají otřesem naivního a absolutního smyslu v téměř současném a vzájemně se podmiňujícím vzniku politiky a filosofie. V podstatě jsou rozvinutím možností zárodečně založených v tomto otřesu. Z tohoto důvodu a pro ty, kdo jsou zaměřeni na životní bezprostřednost, dějiny zdánlivě vyúsťují v nihilismu smyslu zbaveného jsoucna. V porozumění jsoucnu v jeho bytí, které je charakteristické pro moderní objektivistickou, tj. ideální asymptoty každého vztahu ke smyslu se vzdávající vědu, se tento rys zdánlivě velmi energicky uplatňuje. Tento objektivismus je však vnitřně rozporný a věda sama ukazuje příznaky toho, že jej překonává. Diskuse této otázky náleží však do jiného pojednání."

03.10.2022

(SPOILER) Porazit parazita -, protivníka bez výstřelu. Je v nás: chamtivost. Udržuje při životě - korporace, které soustřeďují zisky a rozpoutávají mezi národy války. Člověku byla dána zbraň na ochranu svého života a své lidskosti, které říkáme duše. Někteří ji prodali za několik stříbrňáků.
Citace: "...každé zjevování je odhalování skrytého..."
V 21. stol. nazrála doba, kdy chápeme, že všichni jsme na stejné lodi - planetě a každý tedy i tvůj život tu má právo svůj čas prožít šťastně.
Konec všem korporacím, které přebírají vládu nad mocí států a štvou je proti sobě, /mám ten pocit, že to lidskost v člověku nerozvíjí/. Aby v klídku rozvíraly nůžky, vyplení, kde jaký stát a jsou dále, /bez pomoci ultra pravicových politiků, by to nešlo/. Co je to "smlouva Britské Východoindické společnosti East India Trading Company, nizozemská Východoindická - ovládly subkontinenty Indii, část Afriky se souhlasem koloniálních vlád , společně s nimi? Mám pocit, že dnes je ticho, temno, informační embargo kolem Transatlantické smlouvy, která nemůže nastolit planetární moc korporací a jurisdikčně přebít mocenskou roli států, včetně oddělení od pravomocí států a od dozoru EU? a OSN?, jak popsal Patočka tzv. "Sílu dne"?
Politici, prostý člověk, jako jsem, nevím a ptám se ..., Proč? Nevím proč covid -19 uzavřel celý svět do nouzového stavu a 24.2.2022 politici svůj zájem odvrátili od možného ohrožení veřejného zdraví a v mžiku, již o veřejné zdraví nejde...? Co si má prostý člověk myslet? O občany v demokracii 21. století nejde? Proč?

Proč obyčejní Američané, Němci, Slované atd. chudnou závratnou, nekončící rychlostí a jiní nepředstavitelně rychle bohatnou jako nikdy v historii? Které naše politické strany souhlasí se smlouvou proti vlastním lidem asi víme..., Ničí plánovitě rozpočet , vyvádějí prostředky nejen na zbraně a to je ve prospěch občanů? Na veřejné služby o to méně ... ? Pomoc vzájemné je nám všem potřeba a k tomu potřebujeme mír, stres, strach uvězňuje mozek, nedá se přemýšlet ve stresu a vymýšlet strategii jak přestat zabíjet člověka, člověkem. Až korporace nad státy převezmou moc, bude pozdě.
Patočka je skvělý.

02.12.2020

Staří sentimentální filosofové by vůbec měli mít zakázané překračovat svůj obor. Myslím, že pro akademické historiky tato knížka musí působit opravu komicky. Hledat v dějinách nějaké skryté ideje by šlo tolerovat v 19. století, ve 20. to již působí opravdu nepatřičně. Ergo knihy: historiografie je podřadná věda, zkoumá nějaké bezvýznamné jednotlivosti; správny vhled do dějin má jen filosof, který jako jediný dokáže v historických etapách rozpoznat skrýtý mravní řád (a o ten jde především). Partikularální fakta jsou jen fetišem historiků (dělníků), nic směrodatného pro moderního člověka.

06.06.2019

Zajímavá analýza filosofie dějin jedné z předních postav české i evropské filozofie. Samozřejmě o Kacířských esejích můžeme právem mluvit jako o zásadním textu - zásadním pro chápání autora samotného, nicméně zásadním rovnež pro vývoj fenomenologie i filozofie celkově v našem regiónu. Text, který rozhodně stojí za přečtení.

04.05.2016

Filosofie dějin - tato oblast filosofie mi zůstávala doposud skryta. Jenže jak vysvětluje Patočka: " Neexistuje žádné zjevování bez skrytosti. Skrývání je primární v tom smyslu, že každé zjevování lze pojmout jen jako odhalování." A tak jsem odhalil fenomenologii a transcendenci problému přirozeného světa, světa před objevením problematičnosti. Nahlédl jsem na Patočkův trojí pohyb lidského bytí - pohyb akceptace, obrany a pravdy.
Pre-historické úvahy, Počátek dějin, Mají dějiny smysl?, Evropa a evropské dědictví do konce 19. století, Je technická civilizace úpadková, a proč?, Války 20. století a 20. století jako válka - tyhle a ještě Vlastní glosy ke "Kacířským esejím" jsou obsahem tohoto útlého svazku. Útlého počtem stránek ale objemného obsahem myšlenek.
Škoda, že jsou úvahy psány tak odborným jazykem - tím se značně omezuje počet čtenářů pouze na odbornou veřejnost, a to je zajisté škoda. Možná by stálo za to přeložit Patočkovu práci do 'češtiny' a dílo tím zpopularizovat. :-) Odtud i mé hodnocení. Nemohu hodnotit než neutrálně, když 80% textu nerozumím a nedokážu pochopit a tedy ocenit jeho přínos.

"Zbavíme-li Husserlovu 'noematickou sféru' významu imanentní transcendence, potom získáme (odhlédneme-li od jednostranného zaměření na objekty) přibližně to, co Heidegger nazývá oblastí otevřenou. Tato sféra to je, jež představuje v jisté 'době' možnosti fenomenalizace toho, co je odkryto. Otevřená oblast není identická s univerzem jsoucího, nýbrž je tím, co v určité době je možno odkrýt jako jsoucí. To znamená: je to svět určitého období, pojme-li se svět jako struktura toho, JAKO CO může se jevit jsoucno člověku v jisté době."

"Hovoří se často o smyslu určitých lidských záležitostí, smyslu života, dějin, různých institucí, o smyslu demokracie atd., aniž je pojem smyslu sám určen a aniž se děje pokus o takové určení - zřejmě proto, že na jedné straně se pociťuje potřeba takového pojmu, na druhé se sám považuje za cosi samozřejmého."

"Nesmyslnost dosavadního života a dosavadní války vede k osmyslení nové války, války proti válce. Ten, kdo odmítal frontu, která mu byla vnucena, nutí se sám k frontě po další léta neméně těžká a krutá. Co však v tomto bezohledném zápase triumfuje, je opět Síla, a ta používá míru jako prostředku boje, takže mír se stává sám součástí války, tou lstivou její etapou, která poráží protivníka bez výstřelu - tím, že se zpomaluje ve své mobilizaci, zatímco druhý, skutečný či potenciální soupeř se udržuje ve střehu a v mohutném, bolestivém, cenou životů, svobod a rozryvů vykoupeném pohybu."

http://laco.kapucin.sk/slovnicek.fenomenologie.doc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pato%C4%8Dka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenomenologie

11.09.2015

Dějiny podle Patočky začínají až tam, kde člověk objevil možnost života ze svobody, kde se postavil proti celku (tady začíná také filozofie!), a pro Patočku je tímto počátkem dějin řecká polis, ... už nejde o holé přežití, ale lidé si ve svém životě začali klást nějaké cíle, spatřovali různé možnosti, uvědomovali si svobodu rozhodnutí, ale také s tím spojená životní rizika, nebezpečí vyplývající z možností a svobody rozhodnutí, uvědomovali si s tím spojené ohrožení života. Dějiny jsou tedy teprve až tam, kde žijeme v problematičnosti (ptáme se, jak se nám věci ukazují a uvědomujeme si vlastní zodpovědnost …) - toto je počátek dějin - svobodnému člověku spadly „šupiny z očí“ – politický život postavil před člověka možnost celku života (člověk politický byl od počátku člověkem dějin), ...

... a tak se v řecké polis simultánně zrodila politika, filosofie a dějiny... :-).

Potupne priznávam, že 80 percent tejto knihy som vôbec nepochopila.
Ale tých 20 % čo hej sa mi páčili, takže sa oplatí aspoň skúsiť pochopiť:)

18.01.2014

Četli jsme na semináři ve škole 5. esej. - Je technická společnost úpadková, a proč?
Výborný text. Skvělé formulace, odkazy. Drsná pravda. Text z roku 1975, jehož slova se naplňují stále více.

Teď po letech jsem četl dílo celé a je to opravdu geniální filosofická práce.

06.01.2014

Já bych se dokonce nebál říct, že Kacířské eseje jsou jedno z nejvýznamnějších filosofických děl, jaká kdy byla na našem území sepsána - minimálně tedy, pro ty, kdož se v soudech raději drží při zemi, jde o vrchol Patočkova celoživotního filosofického snažení; a to vrchol myšlenkový i jazykový, protože Patočka se tu ukazuje nejen jako velký myslitel, ale také jako velký básník. Je to kniha rozsahem sice nevelká, ale nenechte se zdáním uvést v omyl; její důkladné čtení - protože (má-li pro nás mít nějaký smysl, nějakou hodnotu, něco dám přinést) jinak než důkladně, ba ponorně se číst nedá - je závažným úkolem na několik týdnů, ne-li měsíců, ne-li na celý vezdejší život. A možná ještě dál. Kdo ale v onom lítém čtenářském "sváru" (nebo "zápasu o vědomí", chcete-li) vytrvá do samého konce, ten nemůže odejít bez toho, aniž by se v něm udála jakási vnitřní proměna, aniž by v něm bylo cosi -- snad jiskra, pochodeň, nová hvězda - zažehnuto...