Kacířské eseje o filosofii dějin

od:

Kacířské eseje o filosofii dějin

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30242/kacirske-eseje-o-filosofii-dejin-30242.jpg 4.319
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno:, Oikoymenh
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
Plútarchos
04.05.2016

Filosofie dějin - tato oblast filosofie mi zůstávala doposud skryta. Jenže jak vysvětluje Patočka: " Neexistuje žádné zjevování bez skrytosti. Skrývání je primární v tom smyslu, že každé zjevování lze pojmout jen jako odhalování." A tak jsem odhalil fenomenologii a transcendenci problému přirozeného světa, světa před objevením problematičnosti. Nahlédl jsem na Patočkův trojí pohyb lidského bytí - pohyb akceptace, obrany a pravdy.
Pre-historické úvahy, Počátek dějin, Mají dějiny smysl?, Evropa a evropské dědictví do konce 19. století, Je technická civilizace úpadková, a proč?, Války 20. století a 20. století jako válka - tyhle a ještě Vlastní glosy ke "Kacířským esejím" jsou obsahem tohoto útlého svazku. Útlého počtem stránek ale objemného obsahem myšlenek.
Škoda, že jsou úvahy psány tak odborným jazykem - tím se značně omezuje počet čtenářů pouze na odbornou veřejnost, a to je zajisté škoda. Možná by stálo za to přeložit Patočkovu práci do 'češtiny' a dílo tím zpopularizovat. :-) Odtud i mé hodnocení. Nemohu hodnotit než neutrálně, když 80% textu nerozumím a nedokážu pochopit a tedy ocenit jeho přínos.

"Zbavíme-li Husserlovu 'noematickou sféru' významu imanentní transcendence, potom získáme (odhlédneme-li od jednostranného zaměření na objekty) přibližně to, co Heidegger nazývá oblastí otevřenou. Tato sféra to je, jež představuje v jisté 'době' možnosti fenomenalizace toho, co je odkryto. Otevřená oblast není identická s univerzem jsoucího, nýbrž je tím, co v určité době je možno odkrýt jako jsoucí. To znamená: je to svět určitého období, pojme-li se svět jako struktura toho, JAKO CO může se jevit jsoucno člověku v jisté době."

"Hovoří se často o smyslu určitých lidských záležitostí, smyslu života, dějin, různých institucí, o smyslu demokracie atd., aniž je pojem smyslu sám určen a aniž se děje pokus o takové určení - zřejmě proto, že na jedné straně se pociťuje potřeba takového pojmu, na druhé se sám považuje za cosi samozřejmého."

"Nesmyslnost dosavadního života a dosavadní války vede k osmyslení nové války, války proti válce. Ten, kdo odmítal frontu, která mu byla vnucena, nutí se sám k frontě po další léta neméně těžká a krutá. Co však v tomto bezohledném zápase triumfuje, je opět Síla, a ta používá míru jako prostředku boje, takže mír se stává sám součástí války, tou lstivou její etapou, která poráží protivníka bez výstřelu - tím, že se zpomaluje ve své mobilizaci, zatímco druhý, skutečný či potenciální soupeř se udržuje ve střehu a v mohutném, bolestivém, cenou životů, svobod a rozryvů vykoupeném pohybu."

http://laco.kapucin.sk/slovnicek.fenomenologie.doc
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pato%C4%8Dka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenomenologie

alef
11.09.2015

Dějiny podle Patočky začínají až tam, kde člověk objevil možnost života ze svobody, kde se postavil proti celku (tady začíná také filozofie!), a pro Patočku je tímto počátkem dějin řecká polis, ... už nejde o holé přežití, ale lidé si ve svém životě začali klást nějaké cíle, spatřovali různé možnosti, uvědomovali si svobodu rozhodnutí, ale také s tím spojená životní rizika, nebezpečí vyplývající z možností a svobody rozhodnutí, uvědomovali si s tím spojené ohrožení života. Dějiny jsou tedy teprve až tam, kde žijeme v problematičnosti (ptáme se, jak se nám věci ukazují a uvědomujeme si vlastní zodpovědnost …) - toto je počátek dějin - svobodnému člověku spadly „šupiny z očí“ – politický život postavil před člověka možnost celku života (člověk politický byl od počátku člověkem dějin), ...

... a tak se v řecké polis simultánně zrodila politika, filosofie a dějiny... :-).

eviku19
18.08.2015

Potupne priznávam,že 80 percent tejto knihy som vôbec nepochopila.
Ale tých 20% čo hej sa mi páčili,takže sa oplatí aspoň skúsiť pochopiť:)

Benjo
18.01.2014

Četli jsme na semináři ve škole 5. esej. - Je technická společnost úpadková, a proč?
Výborný text. Skvělé formulace, odkazy. Drsná pravda. Text z roku 1975, jehož slova se naplňují stále více.

Lavran
06.01.2014

Já bych se dokonce nebál říct, že Kacířské eseje jsou jedno z nejvýznamnějších filosofických děl, jaká kdy byla na našem území sepsána - minimálně tedy, pro ty, kdož se v soudech raději drží při zemi, jde o vrchol Patočkova celoživotního filosofického snažení; a to vrchol myšlenkový i jazykový, protože Patočka se tu ukazuje nejen jako velký myslitel, ale také jako velký básník. Je to kniha rozsahem sice nevelká, ale nenechte se zdáním uvést v omyl; její důkladné čtení - protože (má-li pro nás mít nějaký smysl, nějakou hodnotu, něco dám přinést) jinak než důkladně, ba ponorně se číst nedá - je závažným úkolem na několik týdnů, ne-li měsíců, ne-li na celý vezdejší život. A možná ještě dál. Kdo ale v onom lítém čtenářském "sváru" (nebo "zápasu o vědomí", chcete-li) vytrvá do samého konce, ten nemůže odejít bez toho, aniž by se v něm udála jakási vnitřní proměna, aniž by v něm bylo cosi -- snad jiskra, pochodeň, nová hvězda - zažehnuto...

sokolovi
03.06.2013

Je to sice náročné čtení, ale stojí to za to. Při čtení tohoto díla jako by člověk meditoval a sám sebe pozoroval a de facto vychovával...Člověk touto knihu musí doslova prožít a vyzkoušet si na sobě onu fenomenologickou cestu poznání...Obzvláště ony 3 dějinné pohyby, o nichž se autor zmiňuje, jsou výchovnými elementy, které mohou čtenáře inspirovat a poskytnout mu náhled vlastní reflexe...