K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1235
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Objev, na knihu jsem narazila v knihovně. Měla jsem pocit, že ji znám, že o ní někdo mluvil.... To bylo úžasné, ten jiný styl psaní, přečteno hned a Petra Soukupová se u mě zapsala mezi oblíbené autorky.
Vidět lidem do hlavy. Co se skrývá za slovy, která vypouštějí z úst? Myslí to doopravdy? Říkají něco jiného, než si myslí? Co je schované za jejich vystupováním navenek. V této poměrně útlé knížce Petra Soukupová některé odpovědi nabízí. Naslouchat lidem mezi řádky...kolik nedorozumění bychom si ušetřili, kdybychom to dokázali...a nebo možná, kdybychom naopak svá upřímná sdělení mezi ty řádky schovávat nemuseli. Pátou hvězdu přidávám za splnění svého odvěkého přání vědět, jak to bylo dál, když hlavní příběh skončil...
Opět úžasná sonda do života obyčejných lidí...
Ke konci "shodnocení " života všech postav...člověk si u toho uvědomí jak život rychle utíká....
Autorka mne přesvědčila, že jet na dovolenou k moři vážně není dobrý nápad... Styl zajímavý, ale do konce jsem dočetl jen proto, že jsem pořád čekal zápletku. Nakonec jsem pochopil, že samotná kniha je zápletkou
Ani druhá kniha od autorky mě nezklamala.
Čtivé, emocionální, uvěřitelné; každodenní život z pohledu jednotlivých účastníků děje.
(SPOILER) Soukupová svým rychlým stylem, kdy se u žádné události nezastaví, natož aby snad rozpitvala aktuální prožitek postav, ukazuje, že vlastně na ničem nezáleží, všechno se stane a pak zase zapadne někam do proudu času, nikdo neví, co prožívá jeho blízký člověk, a ani ho to nezajímá, lidi projedou životem, vezmou, co se nabízí, a je to. Je to legitimní pohled, ale já s ním vnitřně nesouhlasím, je škoda takhle život brát. Ta knížka je jako jeden den někde v korporátu - přijdeš, nacvakáš něco do nesmyslných tabulek, někomu to odprezentuješ, nikoho to nezajímá, ale závisí na tom tvoje obživa, takže tam ještě sedíš přesčas, večer se pokusíš věnovat i něčemu jinému, ale nemáš na to už energii, tak to nějak odbydeš, nemáš z toho radost, tak jdeš spát s pocitem dalšího nenaplněnýho dne. Takhle přesně na mě K moři působilo... Příběh chlapa, kterej to zkusí s jednou manželkou, má s ní dvě dcery, kvůli nějaký blbosti se nakonec rozvedou, asi kvůli tomu, že na něj praskla jedna z milenek a on se teda rozhodl, že to s ní zkusí, takže druhý manželství, další dvě dcery, tak je jednou zkusí vzít všechny k moři, ale každá je jiná a nikdo se jim pořádně nevěnuje, takže nemají vztah ani s otcem, ani moc k sobě navzájem, až na některý situace mezi určitýma dvojicema. Jejich životy sledujeme až do dospělosti, kde i těm dcerám, které byly ze začátku sympatické, trochu přeskočí, a vlastně jsou to docela závody v tom, jak si podělat život.
Moje oblíbená spisovatelka,,další výborná kniha o životě obyčejných rodin,,tajemstvích,vztazích,,moc mě to bavilo,ale najednou byl konec,a já bych poslouchala dál,,,,
Audiokniha.
super... od české autorky jsem čekala vyprávění jak jsme v devadesátkách jezdili do Jugo, tak trošku to tam bylo, ale ten mnohovrstvený generační příběh mě bavil a moc
Vlastně taková nenáročná četba skoro bych řekl "k vodě". ALE! Styl originální, charakteristika postav skvělá a uvěřitelná, zápletka neotřelá. Soukupová mne již podruhé dostala.
Dovedu si představit, že v roce 2007 tato kniha zřejmě nesmazatelně dopadla do českého literárního rybníčku a udělala tam velkou díru. Dnes už tolik styl Petry Soukupové nepřekvapí, ale i tak má zvláštní náboj číst si její romány, byť je tento jejím prvním. Popisuje takový typ všednosti a "obyčejného" lidského patlání se v životě, který ukazuje, že každý bojuje (s) vlastním rozumem, vůlí, citem, na své vlastní frontě, a když se jednoduše potká víc lidí, kteří se neumí/nechtějí vžít jeden do druhého nebo spolu byť jen "normálně" komunikovat, přirozeně dochází k neporozuměním, míjení se, strádání. Smůlou, avšak nepřekvapivým faktem zůstává, že tímto pomyslným kolbištěm se stává prostředí rodiny - základního lidského společenství, kde se propojují životy vícera rozličných osobností. Avšak... o čem je život jiném než o tom, abychom se stále učili balancovat v něm a v situacích, do kterých jsme vrženi? Proto se romány Petry Soukupové zdají takové "prosté", protože je do určité míry prožívá každý z nás :)
Audiokniha: čte Martina Frejová Krátká, ironie s pachutí smutku
Perfektně propojené vztahové etudy.
Propletenec vztahů několika rodin.
Jeden otec, dvě matky, čtyři dcery tvoří základnu.
Cesta k moři je komorním dramatem zablokovaných vztahů.
Čas jakoby zmizel, protože Petra Soukupová naservíruje v jedné větě minulost, přítomnost i budoucnost všech hrdinů tohoto úsporně napsaného příběhu. Někdy však informací přehršel, takže mozkové závity čtenářů mohou být hodně zatížené.
Rozvinuté posloupnosti vztahů mnohdy pro mě již nepřehledné.
Život je divadlo a my jsme v něm herci, ale kdo je režisér?
Je to osud nebo my sami?
A možná jenom stačí dobře spolu komunikovat. Laskavě, bez předsudků.
A hlavně pravdivě.
Kdo však rozhodne, kdy ,mlčeti zlato" a kdy ,,líná huba, holé neštěstí?"
P.S.: Jenom naše srdce.
Prvotina Petry Soukupové nás vezme na výlet k moři. Otec a čtyři nepříjemné dcery (manželky - bývalá i stávající zůstávají doma) se vydávají na rodinné dobrodružství. Jsou spíše vedle sebe než spolu a každá se zaobírá svým trápením.
Autorka na dvě stě stran zmáčkla všechno trápení co za jeden život můžete zažít, od prvních lásek, přes děti, rozvody až po ztráty. Kniha se pro krátké kapitoly a nenáročnost děje čte lehce, ale žádnou hloubku nezanechá, tak jak mizí vlnka za vlnou v moři tak uteče i příběh. Moc se mi líbily posleeni stránky, kde je zkráceně popsán životní osud každé z hrdinek a hrdinů.
Trochu mě rušil občas kostrbatý slovosled a až příliš scénářovitý způsob vyprávění. Ale vím, že autorka se s každou další knihou vypsala a já sáhnu ještě po knize Zmizet.
"Výlet k moři definitivně skončil.
Bára bude při pomyšlení na něj akorát naštvaná, že si to kazila myšlením na někoho kdo si to nezaslouží.
Jíťa to bude mít navždycky spojené s kaštanem.
Adéla s tím, jak se dozvěděla o své cizotě.
Johanka si to pamatovat nebude, protože byla moc malá."
(SPOILER)
Postavy v knize mi lezly neskutečně na nervy. Všechny. Bez výjimky :D Opět jsem si musela zvyknout na osobitý styl psaní, který jsem u nikoho jiného než u Petry neviděla a jo, líbí se mi. Ač je knížka docela útlá, tak prožijeme s postavami v podstatě celý jejich život.
Život několika lidí vzájemně propletených rodinnými vztahy. Ty se protnou při dovolené u moře, kam vyrazí otec se svými dětmi. Dvě z toho již dospělé. No, nebudu vám nic nalhávat, ale takhle zpruzelou rodinu bych u moře potkat opravdu nechtěla. Otec, který si myslí, že je všechno super a nevidí, jak se jeho dcery trápí nejen pubertálními náladami. Ta rodina, ač jede společně, je neskutečně rozklížená. Vždyť oni spolu sice tráví čas, ale jen fyzicky, jinak ne. Jsou si tak vzdálení!
Na konci knihy se dozvídáme co se s postavami dělo dál. A prožijeme s nimi tak jejich celý život. Je to hezké, ale proč musí všechny zažívat tak těžké osudy? A nebo, že by život opravdu takový byl? Asi ano...
Tato kniha pro mě sice patří mezi nenáročné, ale vlastně mě něčím strašně bavila. Atmosférou, jednoduchostí, všednodenností... hezké!
Vypadalo to na novelu o pár strankách, plus malinkatej formát. Ale pro mě tak nudné. Petra má svůj styl, který si časem sedl, ale K moři je takový divný mišmaš, trochu jako scénář. A děj mě opravdu nestrhl. Sleduje se několik postav, časové osy nejsou jasné, autorka to míchá klidně uprostřed věty, nevíte tedy, co se děje teď a co bylo nebo bude. Já se zorientovala, ale možná proto mi přečtení této knihy trvalo tak dlouho. A osudy těch lidí se mě tedy nedotkly. Taková usínací kniha.
Úplně nenáročné a jednoduché čtení o jedné úplně obyčejné, velké rodině a jejich cestě k moři.
Petra Soukupová se s vyprávěním nemaže. Jde rovnou k věci, rychle, úsporně, zdánlivě zkratkovitě. Ale přitom je tam řečeno vše. Vše podstatné. Nic víc nic míň. Kniha má rychlý spád, je to jízda, která se dá jen těžko zastavit. Nutí vás to číst dál a dál. Chci si tu knihu pamatovat, abych si vždycky byla vědomá toho, že dětská duše je křehká, povahy různorodé a na mých reakcích a chování jakožto dospělého záleží. Dobrá kniha by měla něčím praštit čtenáře do nosu, donutit ho se zamyslet , rozšířit obzory, pomoct utvořit názor. Tahle kniha mě do nosu praštila. A ten styl vyprávění je vážně jiný a zajímavý.
Styl autorky opět pobavil a nezklamal. Líbí se mi, že nic nenechá otevřené a nedořešené, že jsou osudy hrdinů dokončené. Nejvíc obdivuji, že Petra Soukupová dokáže psát příběhy úplně obyčejné každodennosti, které chytnou a baví.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha K moři je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 800x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 279x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 4x |
Čtivé, moc dobře napsané. Moc jsem si knihu užila.