K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1235
269
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Tak to je kniha, která se mně osobně doposud z českých próz líbila nejvíce
Je až neskutečné, kolik životů a osudů jde rozpitvat na 200 stránkách a kolik emocí a dojmů ve mně kniha vyvolala. Autorka použila velmi zvláštní a v našich vodách ojedinělý styl vyprávění, u kterého jsem si zpočátku říkala: "To jako budu číst knížku pro děti?" Ale právě tohle zdánlivě jednoduché a prosté vyprávění a styl, neskutečně ostře koresponduje s jednotlivými příběhy, které působí na první pohled hodně obyčejně a svým způsobem i obyčejné jsou. Mohly by se týkat kohokoliv z nás... a právě v tom je jejich síla a poutavost. Do knížky jsem se začetla a po jejím přečtení si řekla: "No sakra!" Věřím tomu, že K moři mi v hlavě zůstane ještě několik dní, což je pro mě důkazem kvalitní knihy. Rozhodně sáhnu i po dalších titulech téhle nadějné autorky.
Styl psaní mi dost připomínal Elfriede Jelinek. Stejně úsporné vyjadřování, stejně na dřeň obnažené city. Jen, ve srovnání s nositelkou Nobelovy ceny, má pro lidské chyby shovívavé porozumění. Navíc jako debut excelentní.
Hodnotím pozitivně. Líbil se mi styl knhy, zaujaly mě postavy. Četlo se samo. Ta obyčejnost vložená do příběhu jednotlivými členy ukovala pozoruhodný obraz.
Tady nějak nevím. A jak čtu komenty ostatních, tak v tom nejsem sama.
Skvělá psychologie postav, vcítění se do kohokoliv. Autorce věřím chlapa, dítě, nemocného, puberťáka, alkoholika,..., kohokoliv. Neobvyklý styl psaní ustála, i když svou věcností byl trochu monotónní, ale přesto dokázal vyvolat zvědavost na osudy jednotlivých postav. (Možná takovou až trochu bulvároidní zvědavost, chuť nakouknout k jiným, jak to chodí u nich doma.)
Převaha informativně podávaných detailů o jednotlivých hrdinech a minimum přímé řeči mi sice na jednu stranu vyhovovalo (hodně muziky za málo peněz, v dnešní době úspěchu krátkých textů ideální!), na druhou stranu to u mě vyvolávalo pocit – nepsala si autorka jen osnovu, podle které to pak chtěla napsat pořádně? Něco mi v tom chybělo – možná sblížení se s některým z hrdinů. O všech to bylo tak rychle, že jsem to u žádného pořádně nestihla, občas mi i málem splývali. Byla to pro mě sága v kostce, jako kdyby autorka vyprávěla memoáry něčí rodiny, ale vybrala jen ty nejnutnější informace (kromě tedy té podrobnější scény u moře, kde tedy došlo k velkému, až kontrastnímu zpomalení tempa příběhu). Ráda věřím, že to byl autorčin záměr a styl, a podle reakcí níže (a získaných ocenění) uznávám, že má své publikum, ale asi jsem čekala víc děje.
Rozhodně ale knížku nechci shazovat, nebo odrazovat budoucí čtenáře! Četla se velmi dobře, čtenář poznává příběhy ze svého okolí a je rád, že všude je něco.
Styl psaní mi fakt sedí. Přečteno se třemi malými dětmi v zádech během jednoho dne. A to opravdu o něčem svědčí! :) Není to veselé čtení, vnitřní pocity postav až bolavé, ale je to čtení uvěřitelné a není blbé. Prostě život! :)
Psal to robot ? Neee... já nevím co napsat - na jedné straně dobré na té druhé divné. Ale i tak kniha se četla rychle, příběh klasicky český - smutné. Ta poslední část byla perfektní. Asi si přečtu ještě nějakou knihu ;-) Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě bod 2 - Kniha, která je prvotinou autora.
Do knihy jsem vlítnul jak utrženej vagón. Skvěle se četla. Heslovitej styl a spousta vztahů. Jenže udržet takovou rychlost v zatáčkách jde moc těžko. Hlava začala klesat. Příčina? Atmosféru dokázala autorka navodit velice rychle, dokázala ji i udržet, ale nedošlo už k žádným zvratům. Postavy nebyly takové osobnosti, aby mě jejich životy přikovaly do sesle.
Na prvotinu dost dobrý, zdá se mi, že Hartl tady čerpal inspiraci, jen do toho turka zamíchal trochu cukru.
Báječné čtení na cesty ... Kniha zůstala v jednom hostelu v Číně i s kontaktem, ale zatím se nikdo neozval :-D
Lituji jen toho, že jsem jako první četla "Zmizet", být toto mé první seznámení s autorkou, bylo by to dokonalé. Chladné, syrové, bez zbytečných emocí, vyhovovala i zvolená forma, za mě skvělé.
Autorka má zvláštní styl psaní. Jakoby bez emocí, na velmi malém prostoru podává čtenáři informace o každé postavě a o jejich vzájemných vztazích s ostatními. Vše se snaží pojmout, tak, jak to podle ní doopravdy je, nevymýšlí si, nesnaží se je ospravedlňovat, nesoudí….. Je schopna vás připoutat ke čtení jedinou větou v závěru kapitoly, kde naznačí něco, co se nevyhnutelně odehraje v budoucnosti.
A závěr? Jednotlivé postavy znáte, hodně toho o nich víte a teď žasnete, kam osud každého zavál a jak si s nimi pohrál. Komu přisoudil jakého partnera, rodinu, děti, komu samotu, bolest, nemoc, smrt. Na konci jsem si uvědomila tu šílenou pomíjivost života. Všimla jsem si, že Petra Soukupová svými příběhy vyvolává emoce kladné i záporné. Mně se její knihy líbí. Život prostě takový je (ať se nám to někdy líbí nebo ne).
Perfektní formát. Moc mě bavilo sledovat příběh z pohledu každého člena rodiny.
Svým způsobem otřesná knížka, myslím, obsahově. Je plná cynismu, chladu, deprese, cizoty... a to pozor - mluvíme o mezilidských vztazích. Autorka mistrovsky chlad celé knihy podtrhla psaním ve 3. osobě, s čímž jsem také chvíli bojovala. Po přečtení jsem měla divný pocit, že nic nemá smysl. Takže mě upřímně kniha moc nenadchla, ano přečetla jsem ji poměrně rychle, ale nejsem takový cynik. Chyběl mi prostě v knize nějaký "světlý bod". I ve válečné literatuře přes všechnu smrt existuje láska a přátelství. Ale tady nic...
Zas až tak depresivní mi to nepřišlo, prostě ze života, bez příkras, omáčky, čistá syrovost. Když se zamyslím, každou z postav bych ve svém okolí našla, aniž bych chtěla. Život je takový.
Kniha se velmi dobře četla, moc se mi líbila.,ten strohý styl psaní. Jenom ta pasáž o výletě otce se všemi svými dětmi k moři, mi připadala dosti rozvláčná. Konec knihy -Zbytek života- se mi líbil velmi. V tak krátkých, úsečných větách vystihnout celý dosavadní a budoucí život všech postav knihy, to prostě byla paráda.
Absolutní souhlas s Ivabel. Zbytečná kniha, postavy a jejich osudy ve mně nevyvolávaly žádné emoce, nebyly sympatické ani protivné, byly mi zkráka úplně ukradené.
Velmi jednoduše napsaný příběh. Žádné zbytečné rozvláčné pasáže, všechno na rovinu a přímo. V podstatě "jen" rodinná historie průměrné české rodiny. Ale má to cosi do sebe.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha K moři je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 800x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 279x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 4x |
Takových knih víc - inspirace, děj, zajímavá kompozice, příběhy, vnitřní i vnější světy hrdinů...hloubka a stručnost do sebe se vrývající, hutnost textu a jeho hlubší smysl. Líbilo!