Judita
Miro Gavran
Za námět pro svou novelu si chorvatský autor vybral apokryfní příběh Starého Zákona o Juditě, která se stala hrdinkou a legendou, když zachránila židovské město Betúlie před vojskem asyrského krále Nabuchodonozora. Příběh vypráví sama Judita, krásná a chytrá žena, jejíž život v patriarchární židovské společnosti se však nevymyká životu jiných žen. Bez protestu uposlechne svého otce a provdá se za muže, který ji svým zjevem a chováním odpuzuje. Ujímá se hospodářství a s nechutí se poddává plnění manželských povinností. Juditin muž rok po svatbě náhle umírá. Po tříletém klidném období vdovství přichází dny, v nichž Judita prokáže hrdinství a zároveň pozná, jak krásné i bolestné může být milovat.... celý text
Literatura světová , Novely
Vydáno: 2007 , Dauphin
Originální název:
Judita , 2001
více info...
Přidat komentář
Mám ráda biblické příběhy podané "moderním" způsobem. Příjemné čtení, jenž ukazuje příběh Judity z trochu jiného pohledu..
Do knihy se mi vůbec nechtělo... nemám ráda náboženské texty, ale kolegyně mě přesvědčily a nakonec jsem celou knihu zhltla během hodiny a půl /má jen 100 stran/. Skvěle se četla a ten příběh je nádherný a krutý zároveň... Doporučuji.
Štítky knihy
Židé Starý zákon nešťastná láska
Autorovy další knížky
| 2007 |  Judita |
| 2019 |  Vysněná učitelka |
| 2015 |  Poncius Pilát |
| 2002 | Čechov řekl Tolstému sbohem / Noc bohů / Pacient doktora Freuda |
| 2014 | Priateľ Franza Kafku |
Kniha Judita je v
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 5x |
Kniha inspirována biblickou starozákonní knihou Júdit, ale zásadně se v celkovém vyznění od ní odpoutává, vlastně s ní téměř polemizuje (o tom píše Pavel Šidák viz https://www.advojka.cz/archiv/2008/6/apokryfni-pribeh-lasky). Neboť Júdit Bible je světice a Judita Gavranova své poslání silně zpochybňuje a roli světice odmítá. Nebudu-li novelu kritizovat za to, že silně reinterpretuje původní biblický text, jedná se o stylisticky pěkné dílo, které občas kazí některé přehlédnuté textové chybičky nakladatelského rázu. Psychologie postavy Judity je popsána uvěřitelně (nebudu-li přihlížet a srovnávat Gavranovu Juditu a Júdit). Jedná se o katolické čtivo? Zřejmě ano, i vzhledem k výtkám výše. Minimálně zprostředkovává osud malé velké ženy, ukazuje, že i ženy mají v Bibli své místo, a vzhledem k odlišné interpretaci role a intence Judity v konfliktu s Holofernovým vojskem, je text využitelný i ve feministické kritice. Proto, ať už text budeme hodnotit vzhledem k původními biblickému příběhu (konzervativní stanovisko), nebo přijmeme Juditu a její psychologii (liberální hledisko), tak se pořád jedná o text, nad kterým se dá diskutovat, a to už je známka umělecké kvality.
"Ach, jak se mohou slova motlitby stát podobné jako zurčení potoka jediným útočištěm, když svět a skutečnost jsou proti nám a vše se jeví bezvýchodné." (s. 76)
"Člověk si zvykne i na utrpení. I velbloudi mohou chodit po poušti, ač silně prahnou po oáze a stínu." (s. 33)
"Až ve své zralosti jsem poznala, že nás Hospodin chrání od malých zel, aby nás v závětří spokojeného života lépe připravil na ještě větší zkoušky. Neboť my všichni spatřící východ slunce musíme prožít svou míru bolesti a utrpení před koncem života, ať jsme králové či žebráci, vyvolení či vyhnaní." (s. 10)